Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

V Pekle skončí ten, kdo se podobá Satanovi (o StB Holečkovi) Je správné, když v Pekle skončí ten, kdo se podobá Satanovi? Určitě ano. Proč ano? Protože se stal nenapravitelným. Podobá se semeni podél cesty, jak o tom mluvil Pán Ježíš. Půda jeho srdce, včetně svědomí je již tak tvrdá, že pravda a láska Boha s ním nyní, v blízké budoucnosti, ani na věčnosti nepohne. V minulosti by s ním pravda a láska Boží možná (nechť mi ortodoxní kalvinisté prominou) pohla. Nedostala se však k němu včas – pravděpodobně pro pohodlnost a nedostatek lásky nás misionářů.

Svatý apoštol Pavel byl zbrusu jiným případem. On zamlada, když byl ještě označován starým jménem Saul, pronásledoval křesťany. Proč je pronásledoval? Vždyť první skupina 5 000 křesťanů, která se nacházela v Jeruzalémě byla svatost sama. Vždyť ten, který kradl ze společné pokladny, Jidáš, od nich přece odešel, když spáchal sebevraždu; a ulhané manžele Ananiáše se Safirou „trefil šlak“ a padli na zem mrtví, když lhali Duchu svatému, přítomnému tehdy v osobě apoštola Petra. Saul zamlada pronásledoval skutečně mravnou skupinu horlivých křesťanů proto, že naivně a slepě věřil svým nadřízeným – duchovní autoritě. Je to podobné, jako kdyby dnes nějaký křesťan věřil autoritě např. kněze, biskupa, či arcibiskupa, který získal v době komunismu hodnost majora sovětské tajné policie KGB. Kdyby majorovi věřil, protože nebyl informován, že dotyčný je kromě své duchovenské funkce zároveň placeným důstojníkem KGB, tak by ho ve všem slepě poslouchal a nesprávně si myslel, že dokonale plní vůli Boží. Myslel by si, že vůle kněze, biskupa, či arcibiskupa je současně vůlí Krista. Takže Saul (budoucí apoštol Pavel) věřil svým duchovním pozemským autoritám, o kterých se domníval, že v tehdejším židovském společenství zastupují všemohoucího Boha. Teprve, když se setkal cestou do Damašku se skutečným všemohoucím Bohem, který ho na pár dní připravil o zrak, pak vnitřně prohlédl faleš svých duchovních autorit a svou lidskou důvěřivost. Zjistil, že zásada – důvěřuj, ale prověřuj, je moudrá. Připojil se pak ke křesťanům, které dříve pronásledoval. Nebylo to tehdy, na rozdíl od současnosti, jednoduché. Zpočátku mu nedůvěřovali a pouze zázračné vidění přimělo damašského Ananiáše, aby ho pokřtil. Pak přišel do Jeruzaléma a místní křesťané ho nepřijali s otevřenou náručí. Báli se ho, ač byl už pokřtěn. Byli právem opatrní, vždyť v blízkém Samaří se okultní kouzelník Šimon také nechal pokřtít, aby se mezi křesťany lstivě vloudil. Naštěstí okultistu včas odmaskovali apoštolé Petr s Janem. Teprve, když jeruzalémští křesťané viděli, že místní nekřesťané usilují Saula-Pavla opravdu zabít, začali mu důvěřovat. První z nich byl Barnabáš, který předtím rozdal všechen svůj majetek a stal se tím podobným 12 apoštolům, kteří když se setkali s Kristem opustili úplně všechno, co vlastnili. A co dnešní křesťané v České republice? Mají také tak čistý morální štít po přestálém pronásledování Církve skrze komunistický režim? Nemyslím si to. Proto mě nepřekvapuje, když včera ve vysílání pořadu „Radioforum“ v 18.30 na stanici „Radiožurnál“ odpověděl generální vikář pražské římskokatolické arcidiecéze Michal Slavík, že do záležitosti agentství římskokatolického ostravsko-opavského biskupa Lobkowitze, se on plést nebude. Nepřekvapuje mě ani to, že Slavík přirovnal placeného ateistického agenta Holečka k apoštolu Pavlovi. Že Holečkův profil se ani trochu nepodobá upřímnému profilu Saula-Pavla, to generálního vikáře vůbec nezajímá. Viz: http://www.fsspx.cz/holecek.pdf Ateista, matrikový katolík PhDr. Jindřich Holeček byl úkolován, aby jako budoucí bohoslovec a kněz donášel přímo z italského Vatikánu. V jeho dokumentaci se píše, že už v r.1979 byl využíván jako důvěrník vojenské kontrarozvědky, po návratu z vojenské služby je využíván jako tajný spolupracovník StB. Ta píše, že bezprostředním cílem jeho vyslání do Vatikánu, kam bude jakoby emigrovat na podzim r.1982, je jeho začlenění do prostředí české kněžské emigrace, soustředěné v Římě, aby odhaloval kanály jejího spojení s oficiální a především tajnou katolickou církví v ČSSR. Perspektivně, při využití jeho profese archiváře historika, má proniknout jako laik nebo kněz do vatikánského tajného archivu. Velící důstojník major Miloš Kotva a nadporučík Jiří Svoboda dále ve zprávě popisují, jak Holeček vystupuje jakoby horlivý konvertita se zájmem o studium teologie. V průběhu závěrečné přípravy má být Holeček seznámen s metodou práce italské kontrarozvědky. Každý 2. čtvrtek v měsíci, počínaje březnem 1983 bude vykonávat pravidelné schůzky s agentem v Římě. Má za úkol usilovat o získání italského státního občanství, a v případě odhalení nevyzradit metody a zájmy rozvědky. (Metody a zájmy rozvědky římskokatolický kněz paulánské řehole Holeček nevyzradil dodnes. Byly odhaleny nyní nedobrovolně. To svědčí o tom, že Holeček není ani dnes skutečným konvertitou, není moderním apoštolem Pavlem!) Plán odsouhlasili major Josef Veselý, podplukovník Jan Pozorný, plukovník Zdeněk Wiederlechner, generálmajor Karel Sochor. Rozvědka se zavázala platit a odměňovat Holečka v zahraniční i české měně a také k tomu, že za jeho jakoby emigraci, nebudou jeho rodiče diskriminováni. Holeček tam vlastní rukou doplňuje, že nejvýrazněji ho formoval příklad jeho spolužáka Miloslava Ransdorfa (dnes českého poslance KSČM v europarlamentu). Dne 22.12.1988 ho StB hodnotí, že všechny zadané úkoly řádně plní, že bude vysvěcen na kněze r.1989 a že finanční odměny mu StB poskytuje. Chtějí ho zaúkolovat dále na polské, italské a latinskoamerické studenty bohosloví i na získávání poznatků z Opus Dei. Dostal navíc mimořádnou finanční odměnu za věrnost StB. Že by mezi Holečkem a Slavíkem existovaly nějaké vazby? A nejen komunistické. V pražském římskokatolickém arcibiskupství existují vazby na homosexuální komunitu. Je nápadné, že za generálního vikářování Slavíka každého budoucího zaměstnance na pražské arcibiskupství zásadně prověřoval a vybíral prohomosexuální psycholog Hubálek. Inu „Sodoma, Gomora!“ Nastudoval a sepsal: Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve