Grano Salis - Pravda o organizaci Svědkové Jehovovi

poslal Anonymus

Anonym nám posla tento článek, který raději nebudu komentovat. Bolek Pravda o organizaci "Svědkové Jehovovi", aneb jak kradli prkna a trámky Člověk, jemuž se tento příběh stal, nechce být z pochopitelných důvodů jmenován vlastním jménem.

Prvním důvodem je, že loby, kterou ovládá skupina "Svědkové Jehovovi" se etablovala do naší současné společnosti takovým způsobem, že ovládá již nemalé množství lidí kteří jsou ochotni pro tuto pseudo organizaci vykonat takové činy, které jsou přinejmenším kvalifikovány jako přestupky proti občanskému soužití. Domoci se nápravy prostřednictvím současných zákonů nelze, neboť i do policejních sfér zasahují jejich styky. Mezi aktivními členy můžeme pak najít lidi v různých funkcích. Není žádným tajemstvím, že mají své advokáty, kteří jsou taktéž členy společnosti nechvalně známé jako "Svědkové Jehovovi". V současnosti mohu sdělit pouze toliko, neznám obor lidské činnosti (potažmo i státního aparátu), kde by tito lidé neměli svého člověka, nebo neměli na takováto místa kontakt na svého známého. Snad jen neznalost lidí, kteří se o tuto problematiku nezajímají může nechat člověka klidného a spokojeného s tím, že se vlastně vůbec nic neděje v oblasti společenského a kulturního života.
Druhým důvodem proč nechce být tento člověk jmenován vlastním jménem je to, že po zkušenosti kterou měl se "Svědky Jehovovými" si uvědomil, jakou je to vlastně ostudou, že se nechal ovládat touto skupinou lidí. Tato náboženská společnost mu zasahovala do vlastního života, soukromí a podobně. Představitelé uzavřené organizační buňky nazývaní jako "starší sboru" rozhodují pomocí intrik a dokonce i přímou intervencí i o takových věcech, jako jsou svatby. Ať již členů mezi sebou, nebo členů organizace s nečleny - tzv. 'lidmi ze světa'. Rozhodují pomocí výhružek o vyloučení z organizace o tom, jestli děti členů půjdou na tu či onu školu. Tvrdí, že vzdělání je bez užitku, neboť se blíží konec tohoto systému uspořádání světa a jejich politických struktur. Že rozhodující bitva mezi jejich bohem a vším lidstvem (které je samozřejmě špatné) se odehraje v poslední bitvě "Armageddonu", který je vlastně již 'za rohem' a tudíž není třeba dalšího vzdělání. Po bitvě bude nastoleno "Boží království", a jsou to právě jen oni "Svědkové Jehovovi" kteří mají právo na další život na této planetě. Ostatní lidé, kteří neposlouchají jejich nařízení, dobře míněné rady a pod., musí být z pochopitelných důvodů zničeni. Vždyť to jsou právě oni - ostatní lidé, kteří ničí tuto planetu. A na oplátku jsou pouze "Svědkové Jehovovi" těmi vyvolenými, kteří smějí obývat tuto planetu. Je zde sice skrytá výhružka, ale ke xenofobnímu útoku na ostatní lidi zatím nedošlo. Pravděpodobně je jen otázkou času, kdy se řady členů této celosvětové organizace zvednou a předvedou lidem jak si asi představují 'Armageddon'

Paradoxní na tom je třeba už jen to, že "Svědkové Jehovovi" také jezdí automobily které produkují výfukové plyny. Že "Svědkové Jehovovi" také používají elektřinu, která je vyráběna neekologickými postupy. Že to jsou právě také oni, kdo se oblékají do textilních oděvů při jejichž výrobě se používají chemikálie na obarvení, zpracování či výrobu vláken. "Svědkové Jehovovi" nejsou zarytými vegetariány. Také zabíjejí jiná zvířata pro vlastní konzumaci potravy. Když ne osobně, neboť nemají zahrádku se slepičkami a králíkárnou, tak alespoň prostřednictvím firem na zpracování masa. Vždyť i oni vlastně podporují zabíjení živých tvorů a ničení této planety. Je možné pokračovat ve výčtu těchto paradoxních jednání, která popírají to, co tito lidé učí snad ještě na přinejmenším silnější publikaci než je pouhá brožura. Toto však není účelem tohoto článku.
Prvořadým cílem je seznámit čtenáře s chováním lidí, kteří tuto organizaci prezentují mezi obyvatelstvem. Jejich, ať už aktivní či pasívní schvalování nelegálních činů o kterých vědí dává přímý důkaz o tom, s kým máme tu čest.

Uveďme si pro začátek některé postavy v obsazení z tohoto příběhu.
Nelze psát. Osoba A řekla postavě B o tom, co udělala jiná postava C. Dejme jim jména !
"Svědkové Jehovovi" se opírají ve své víře ve výkupní oběť božího syna Ježíše Krista.
Toto jméno je pro náš příběh sice nepoužitelné, ale protože Ježíš Kristus byl tesařem ...
.......Použijme tedy s jistou mírou nadsázky pro hlavního aktéra tohoto příběhu jméno Miroslav Tesař.
Ten měl syna. To nebyl žádný 'hloupý Honza' ! A už tu vlastně máme druhé jméno... Sborový vedoucí který byl synem výše jmenovaného se tedy jmenuje Jan Tesař. Tento Jan se choval jako správný syn svého otce a platný člen organizace a přiváděl do společnosti další a další 'ovečky na stříhání'. Přesvědčit nového příchozího dá práci. Když nevěří tak se mu to musí podat tou správnou cestou ! Jeden takový člověk, který byl takto pěkně 'rozkouskován' po psychologické stránce a který následně uvěřil tomuto učení, aby se stal poslušným 'panáčkujícím hodným králíčkem' se nám taky hodí do příběhu. Ten v příběhu udělá to, co se po něm chce ! Byl to....? Jak jen ho pojmenovat.... ? Aha, na začátku byl přece nevěřící. Nevěřící v Ježíše Krista byl přece Tomáš. Nazvu tedy další osobu Tomášem. Dám mu nějaké správné české jméno, třeba Vašek. Už tedy máme dalšího jménem Václav Tomáš.

Tři aktéři na příběh stačí. Máme tu však také ještě osobu toho, komu se příběh stal. Jeho jméno si necháme v záloze 'pro strýčka příhodu'. Ale vlastně ne. Dejme mu taky jméno ! Řekněme tedy, že ho pojmenujeme....Strejček Petr. Dále se v našem příběhu vyskytují další. Členové celé buňky organizace v Hostovicích, jak jsme místo příběhu nazvali, hrají kompars. Kompars jak známo dělá to, co se jim řekne. Neodmlouvají, nemyslí že by se mělo něco udělat tak či onak. Se vším souhlasí a jsou poslušní. Ty potřebujeme také.

Toliko k osobám a obsazení.

Příběh se stal v době nedávné. V době hekticky se měnící. V době revoluce a vzbouření se proti bývalému totalitnímu režimu. Přímý příběh se udál v čase rozpadu naší bývalé federativní republiky. Posaďme tedy hlavní část do roku 1993. Pro dobu následného odznívání špatného pocitu z jednání organizace "Svědkové Jehovovi" pak dejme delší čas. Posuňme tu dobu až do dnešních dní. Dejme ji na začátek nového milénia a uveďme toliko... Zkušenost je základ života. Jen školné by nemuselo být občas tak vysoké !      Žil byl v Hostovicích pan Miroslav Tesař. Měl dům, zahradu, pěstoval si dobytek a věřil v boha. Byl to člověk který se s nikým nepřel o to, co si udělá, kam půjde a co bude jíst. Kolem a kolem... Žil si spokojeným životem. Od státu dostal co potřeboval. Důchod měl. Co mu scházelo.
     Toho človíčka poznali rodiče Petra Strejčka. Seznámili se s ním, zjistili že manželka pana Miroslava Tesaře je skoro rodačkou maminky pana Petra Strejčka a navázali přátelství. Pan Miroslav Tesař, jako řádný člen náboženské společnosti "Svědkové Jehovovi", jim samozřejmě řekl čemu věří a v co věří. Nikdo v té době ale netušil, že víra pana Miroslava Tesaře se časem stane taky předmětem k nekalé činnosti a obohacování se.
     Rodiče výše jmenovaného se tedy spřátelili s touto rodinou a posléze se matka Petra Strejčka, jakož i on staly členy organizace.
     Život si plynul dál svým tempem. Lidé odcházeli, lidé přicházeli ale víra v boha a v neochvějné základy organizace nadále zůstávala.
     Pan Petr Strejček se také stal členem organizace. Nechal se pokřtít, stal se bratrem a plnil si své 'povinnosti' jako kazatel 'dobrého poselství o království'. Stal se konečně ke své radosti a k radosti ostatních v organizaci také bratrem. Také získával nové členy, také přispíval darovanými finančními částkami do rozpočtu organizace. Vždyť toto se musel naučit každý, kdo chtěl v organizaci být. Naučila se to jeho matka, když se stala členkou. Naučil se to každý kdo přišel do tohoto společenstva a četl jejich literaturu. Každému bylo postupně sděleno, že publikace 'Strážná věž' a 'Probuďte se !' se netisknou zadarmo a že je tudíž nasnadě, aby také přispěl 'svojí troškou do mlýna'. Náš 'hrdina' byl tak nadšen 'chodem' organizace, že se nabídl s tím, že zakoupí pro organizaci počítač. Byl odmítnut. Pravděpodobně proto, že v té době neuměl nikdo ze 'starších sboru' ovládat tento přístroj. Nemohli přece připustit, aby čerstvě 'pokřtěný' nový člen ukázal že umí více než oni. Avšak nadšení pro organizaci nedávalo Petrovi Strejčkovi spát. Rozhodl se (když viděl jakým způsobem jsou ozvučeny prostory kde se scházeli věřící ke svým modlitbám, studiím a seminářům) nabídnout společnosti k bezplatnému užívání zvukovou aparaturu Marschall i s reproduktorovými soustavami.
     Jaké bylo jeho zklamání, když byl odmítnut ! Dostalo se mu odpovědi od jeho 'sborového bratra' Václava Tomáše 'povzbuzujicích' slov : "Zesilovač nepotřebujeme, moji kluci ho 'už stavěj'...!"
     Již tehdy si měl uvědomit, že v této organizaci jde mimo jiné také o posty a postavení. Vždyť bratr Václav Tomáš se stal 'sborovým starším' a pro to aby postavili zesilovač byli (čirou náhodou vybráni jím - jejich otcem) jeho kluci, synové - kteří to také musí v organizaci někam 'dotáhnout'. Nešlo tedy o organizaci, jak se mylně domníval, ale šlo tu hlavně o jeho kluky. Co na tom, že zesilovač který byl nabídnut k užívání byl postaven renomovanou firmou a nastaven, otestován a zprovozněn profesionálními výrobními přístroji. Jeho kluci jsou přeci z důvodu prestiže přednější. Je nutno podotknout, že tento Václav Tomáš v oné době vlastnil firmu na zpracování dřeva a kovu. Na tuto skutečnost upozorňuji v důsledku toho, že uvedená informace má přímo klíčovou důležitost v důsledku pochopení příběhu který je zde popisován.
Co se vlastně přihodilo ?    Otec výše jmenovaného Petr Strejčka pracoval v podniku, kde dodavatelem pro určité výrobní stroje byla jistá zahraniční firma, které dodávala stroje v nevratných přepravních obalech. Obaly pro tyto stroje byly vlastně velké dřevěné bedny. O desky z těchto dřevěných beden v tomto příběhu vlastně jde.

   V důsledku známosti rodičů Petra Strejčka s rodinou pana Miroslava Tesaře a po domluvě s nimi uložil otec Petra Strejčka větší množství tohoto dřevěného materiálu (který řádně odkoupil od svého podniku jako zbytkový odpad) u zmiňovaného pana Miroslava Tesaře v prostorech jeho domu v Hostovicích.
Bláhově si on i jeho rodina myslela, že rodina pana Miroslava Tesaře je poctivá, podle toho, jak se vyjadřovali jako "Svědkové Jehovovi". Pan Miroslav Tesař je ujistil, že ve svém domě může mít tento dřevěný materiál (falcovaná prkna a trámky) uložen jak dlouho chce, neboť je to jeho vlastní dům. Schvaloval otci pana Petra Strejčka, že udělal dobře když to odkoupil, neboť on by prý udělal totéž, kdyby měl tu možnost. Chválil kvalitu dřeva a prohlásil, že je to dobré i jako stavební materiál.
Po jisté době otec pana Petra Strejčka zemřel a stalo se také, že i manželka pana Miroslava Tesaře zemřela. Tyto tragické události si samozřejmě vyžádaly jisté časové zaneprázdnění s vyřizováním pozůstalosti u obou rodin, a tak se s dřívím nehýbalo a zůstalo uloženo u Miroslava Tesaře.
Obě rodiny si v té době důvěřovaly, neboť byli všichni v té době členy náboženské organizace "Svědkové Jehovovi".

   Pan Miroslav Tesař jakožto člověk který byl již v letech, a na svůj dům již jako důchodce přestával stačit s jeho opravami, daroval celý dům na podnět jeho syna Jana Tesaře (který byl vedoucím buňky organizace v Hostovicích) pro náboženskou společnost "Svědkové Jehovovi" výměnou za jiný, menší byt.

   Společnost "Svědkové Jehovovi" začala tento dům přestavovat na "Sál království" kde se v budoucnu měli scházet členové této společnosti ke společným studiím Bible, seminářům a školením.

   V té době nemohl pan Petr Strejček navštěvovat společnost jejímž byl také členem z důvodu studia při zaměstnání, které mu nařídil jeho zaměstnavatel (na základě výkonu jeho profese v pracovním procesu).
   Matka pana Petra Strejčka byla v té době nemocná a navíc měla zlomenou ruku po úrazu. Pan Petr Strejček se však dotazoval organizačně staršího člena náboženské společnosti "Svědkové Jehovovi" a za přestavbu domu na "Sál království" odpovědného bratra Václava Tomáše, co je s jeho prkny.
   Dostalo se mu ujištění, že prkna jsou v pořádku a ať se domluví s bratrem Miroslavem Tesařem, kam si je přestěhuje, neboť dům je v rekonstrukci.
   Po domluvě s panem Miroslavem Tesařem se dohodl, že prkna a trámky přemístí z domu na jeho zahradu, kde mu pan Miroslav Tesař ukázal místo, kde je může uskladnit. Pan Petr Strejček se právem obával, že může dojít ke zcizení prken, byť jsou uložena na soukromém pozemku zahrady pana Miroslava Tesaře. Byl ujištěn sborovým starším a za stavbu odpovědným bratrem Václavem Tomášem, že stavba stejně jako i pozemek jsou dnem i nocí hlídány členy společnosti a nemůže tudíž dojít ke ztrátě. Tohoto ujištění se mu dostalo i od bratra Miroslava Tesaře a také od jeho syna bratra Jana Tesaře. Byli všichni přece členové náboženské společnosti "Svědkové Jehovovi" a tak by měla mezi nimi být důvěra samozřejmostí.

   Jaké bylo zděšení pana Petra Strejčka, když po ukončení studia navštívil opět společnost "Svědkové Jehovovi" a dotazoval se, kde je jeho materiál, neboť na tuto otázku ze strany jeho matky, která se také dotazovala nebyla dána žádná uspokojivá odpověď. Každý ze společnosti "Svědkové Jehovovi" se vyhýbal přímé odpovědi a tvrdil, že nic neví, že s tím nemá nic společného.

"Tahanice" o kompetence kdo je za co odpovědný, kdo, kdy a jak hlídal či nehlídal staveniště nevedly k ničemu. O této politování hodné situaci se ve sborech (organizačních buňkách společnosti) začalo nejprve potichu "šuškat" a posléze i otevřeně hovořit. Hledání viníka odpovědného za ztrátu prken nevedlo k žádným koncům. O problematice se hovořilo dostatečně dlouho na to, aby představitelé společnosti měli právo být neklidní, neboť se jednalo o prestiž před jejich podřízenými.
   Protože "ryba hnije od hlavy" tak se rozhodli, že raději vyloučí pana Petra Strejčka a jeho matku ze společenstva, jen pro to, aby ukončili debaty o ztrátě prken v průběhu přestavby domu na "Sál království".

A šmitec ..... !    Vyloučení se stalo v květnu 1996 a od té doby je zakázáno členům společnosti "Svědkové Jehovovi" jakkoliv se stýkat (byť i jen se pozdravit) s rodinou pana Petra Strejčka, neboť jim (rozuměj - ostatním členům společnosti) hrozí taktéž vyloučení ze společenstva. Vyloučení se členové bojí, neboť známé které měli v okolním světě museli opustit v důsledku víry a pokud by byli vyloučeni, zůstali by bez přátel a ve společnosti mimo organizaci nemají též přátele.
   Jak by pak mohli vést plnohodnotný život ? Kdo by jim mohl podat pomocnou ruku ? Ke komu by se mohli jít svěřit se svými problémy, které každodenní život přináší ? .......a navíc !!! Je tu před nimi ještě strašák jejich víry. Byli vyloučeni ze společenství, které jediné bude po poslední bitvě "Armageddonu" zachováno k tomu, aby obývalo tuto planetu. Oni pak budou zničeni. Jak se vyrovnat s touto situací ???

   To jsou otázky, které jim brání se stýkat s rodinou pana Petra Strejčka, dozvědět se pravdu o tom, jak byli poškozeni
a na oplátku..... A to je ten hlavní důvod !!!
Brání strach těchto zaslepených lidí, z vyloučení v organizaci "Svědkové Jehovovi" k tomu, aby se věc řádně prošetřila a dospěla k nápravě.
   Taková je tedy skutečnost. Rodina Strejčkových nemá přístup do společnosti "Svědkové Jehovovi" a tak nemůže interpelovat na nepravdy, které se objevují okolo ztráty jejich materiálu. Ostatní členové nemají možnost (z důvodu svého strachu) tyto skutečnosti zjistit dle pravdy a tak působit na vedení své společnosti, aby zjednala nápravu.
Vlk se nažral - koza zůstala celá    Společnost získala stavební materiál na přestavbu domu na "Sál království" za "hubičku"...
                                                                                                    v podobě hloupé důvěry jejich členů.

   Celistvost sboru-buňky organizace "Svědkové Jehovovi" byla zachována.

   Kdo doplatil na důvěru a na svou víru v Biblické pravdy předkládané takovými lidmi jako jsou Miroslav Tesař a jeho syn Jan Tesař spolu s jejich získaným členem Václavem Tomášem a jeho kamarády ?

Odpověď zní .....
Rodina Strejčkových doplatila na svoji důvěru v organizaci "Svědkové Jehovovi" tím, že přišla o svůj majetek.
Co na to společnost "Svědkové Jehovovi" ?   Společnost nadále hraje "mrtvého brouka" a zakazuje svým členům dozvědět se pravdu.

Co na to rodina Strejčkových ?    Po pravdě řečeno nic !  Je znechucena jednáním a podvodem které se jim dostalo v organizaci "Svědkové Jehovovi".

.... tato rada "moudrých" raději nepozvala toho hlavního, bratra Václava Tomáše na jednání, aby mu nemohli Strejčkovi říci pravdu do očí.

Taková je pravda o organizaci "Svědkové Jehovovi"

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace