poslal eleazar
Na tomto webu se nachází mnoho svědectví o zneužívání autorit v církevních vztazích. Přesto si myslím, že ve spektru modelů řízení církve má ten autoritářský své místo.
Proč?
Protože existuje určitá skupina obyvatal, pro které už delší čas hledám jednoslovné výstižné pojmenování. (můžete mi s ním poradit :))
Nejvýstižnější charakteristika takových individuí je tato:
I když mu nedostatek síly brání hřešit, jakmile najde příležitost, bude se dopouštět zlých skutků.
(Sírachovec 19,28)
Takový člověk za dobu své existence vůbec nemusí páchat zlo, ale musí mít nad sebou neustále drába. Anžto je dostatečně zbabělý, tak se ze strachu z odvety neodváží dotáhnout hřích do nezdárného konce, jen hledá skulinky, které nesmí nalézt. Protože se takoví lidé se vyskytují v celé lidské společnosti, církve nevyjímaje, je potřeba existence dostatečného množství ve sborech rozptýlených "drsoňů", kteří takováto individua odhalí a nedají jim tu příležitost k hřešení.
I když křesťanství je o lásce, milosrdenství a povětšinou hezkých věcech, tak na takovéhle týpky neplatí, než starozákonní principy, nezkalené demokracií a liberalismem:
Deuteronomium 25,2 Je-li svévolník hoden mrskání, dá ho soudce položit a mrskat za své přítomnosti, počet podle jeho svévole.
Tento verš se nevztahuje k žádnému konkrétnímu prohřešku, ale má funci právního nástroje na potlačování výše zmíněného nešvaru. Není možné se donekonečna handrkovat po soudech, zdržovat se z důkazama a prolézat právníma kličkama. Pakliže víme, že osoba ta a ta je svévolníkem, ale zrovna má štěstí a vyklouzala a nic se jí nedokázalo, tak máme 2 možnosti:
1-nechat to plavat s tím, že bude dále ubližovat nevinným lidem
2-autoritativně jí nasekat na zadek (k čemuž se kloní Dt 25,2)
Háček této situace spočívá v z víry pramenícím optimismu, že soudce=drsoň je spravedlivá a rozumná osoba, která nebude svou roli zneužívat.
Tady dostává slovo statistika, která nám říká, že pakliže počet sborů či soudců přesáhne číslo x, tak je prakticky vyloučené, že na místo drsoně nenastoupí zamindrákovaný jedinec, který nebude chtít uplatňovat autoritu proto, aby se nakonec žilo lépe všem, ale začne si na svých svěřencích masírovat ego, případně léčit splímy ze zpackaného života.
S tím se pojí i ten problém, že takový člověk je prakticky neodvolatelný. Pán Ježíš takový přístup v podobenství kritizuje, ale bratří, ruku na srdce, myslíte si, že takový člověk si láme hlavu s tím, co se píše v Bibli?
I kdyby byl drsoň zneužívající svou pravomoc sebevíc potrestán, (zaživa či po smrti) tak jeho obětem to nikterak nepomůže.
A já se ptám:"Čí je to vina, že my, obyčejní lidé, kteří nechtějí nic jiného, než se protlouct ku vzkříšení k životu s Pánem, jsme rukojmím takových lidí?
