Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Tento článek vznikl jako odpověď na tuto výzvu Pattreho: "Když budeš mít chuť, můžeš mi aspoň v krátkosti napsat, v čem má charismatické hnutí ve svém učení problém v oblasti autorit." Bylo to zde v diskuzi: http://www.granosalis.cz/comments.php?op=showreply&tid=29375&sid=6210&pid=29355&mode=thread&order=0&thold=0#29375. Původně jsme chtěl odpovědět jen v diskuzi, ale trochu se to rozrostlo :) Snad to bude užitečné i ostatním. V čem je tedy problém v učení a praktikování v oblasti autorit v charismatickém hnutí? Odpovím vlastní zkušeností. Především opakuji, že mluvím o situaci jak jsme ji poznal já v daném místě a čase.

1. Autorita se nesměla kritizovat hlavně ne před ostatními, byť za její přítomnosti. Kritika autority byla zkrátka nepřípustná.
2. Autorita mohla kritizovat kohokoli (říkalo se tomu často napomínání) před ostatními ale kritizovaný nesměl k tomu nic říci (hájit se). Pokud chtěl přesto něco namítat, tak to byla vzpoura.
3. Všeobecně kritika autority nebyla přípustná. On měl zodpovědnost, on měl to správně vedení Duchem, Duch svatý mu vše ukázal, když někdo měl jiný názor, nebylo to z Ducha. "Duch svatý mi ukázal" - to byla velice častá věta autority a proti tomu se nedalo nic namítat.
4. Pod hrozbou ztráty spasení a častým vyučováním o autoritách ve smyslu, "jakékoli neuposlechnutí je vzpoura, dopadneš jako ti co se bouřili proti Mojžíšovi (to znamená zemřeš) a vzpoura je čarodějnictví (to Bůh hrozně nenávidí)", jsme se postupně nechali zmanipulovat strachem z Božího hněvu a především ztráty spasení. Velice často nám bylo zdůrazňováno, že on je Bohem povolaná autorita, proto ho musíme poslouchat.
5. Kdo odejde přestane mít ochranu sboru a padne do náruče Satana. Další manipulace strachem.
6. Nechceš poslouchat autoritu? Budeš vyloučen a Satan si tě podá, nebo tě Satanovi přímo vydám. Opět manipulace.
7. Měli jsme žít ve světle, sdílet se mezi sebou, žít v pravdě. Člověk se otevřel, vyjevil často své nejvnitřnější city, bolesti, myšlenky, pochybnosti, hříchy atd. To ale bylo obratně využito v případě potřeby proti němu.
8. Autorita si postupně do vznikavšího tkzv. staršovstva dosadila (žádné volby) zmanipulované a loajální lidi, které pak využívala podle své potřeby. Měli zkrátka její názor.
9. Dokola bylo omíláno jak Bůh autoritu vyvedl ze zkostnatělé církve aby mohl založit tu pravou církev.
10. V KS to tenkrát chodilo tak (nevím jak je to dnes), že sbory měli maximální samostatnost. To v praxi znamenalo, že takováto autorita nebyla nijak a nikomu zodpovědná a tudíž ani korigovatelná. Jen na okraj zmíním, že do toho všeho byli neustále všelijak zamotáváni různí nečistí duchové apod. Ti mohli skoro za vše, člověk, který nechtěl změnit názor na "ten správný", měl nečistého ducha, který mu v tom bránil, člověk správně neviděl, nebyl schopen vidět pravdu, ale nechtěl se podřídit slovům pravdy autority, takže zase mohl za to, že v něm ten duch zůstává atd., atd. Z toho je vidět, jaké učení o autoritách v charismatické církvi jsem viděl a tenkrát přijal. Jsem dnes jednoznačně přesvědčen o tom, že toto učení je špatné. Připadá mi, že tenkrát při vzniku KS mnoho vedoucích odejivších ze stávajících denominací nechtěli záměrně vytvořit nepohodlnou organizační strukturu (celého KS), kterou viděli v těch starých církvích a která jim dost často bránila v tom co poznali (a chápu je v tom). Ale nějak to zase přešvihli na druhou stranu, dali moc velkou svobodu jednotlivým sborům, ale jak je vidět, vedlo to i k pravému opaku, než je svoboda. (Po bitvě je každý generál.) Je ale jejich chybou, když toto viděli, že proti tomu účiněji nezasáhli už tenkrát. Nebo to už nebylo možné? Přerostlo jim to přes hlavu? Všeobecně mohu říci, že absolutní zamítnutí možnosti kritizovat autoritu nevede k dobrému. A to se děje v některých charismatických církvích dodnes (jak jsem měl možnost vysledovat). Ona je totiž dvojí kritika. Konstruktivní a destruktivní. Autorita, která se brání i konstruktivní kritice, není správná autorita! Nikdo nemá patent na pravdu! Ani žádná autorita sebevíc se odvolávající na poznaní Boží pravdy, zjevení od Ducha apod. Kdo tomu podlehne je dříve, nebo později v bludu. Právě charismatické církve jsou v tomto nebezpečí o to více, čím více hledají vedení Duchem svatým. Je dobré hledat vedení Duchem svatým, ale vedení, které dostane autorita není nadřazeno nad svobodu jednotlivce! Hlavní znaky, které ukazují na zneužívání autority:
1. Osoby v autoritě postavené se dost často přímo, nebo nepřímo odvolávají na tuto Bohem danou autoritu. (Manipulace strachem z Boha)
2. Je příliš zdůrazňována stránka "co katastrofického se osobě pod autoritou stane, pokud tato osoba neuposlechne". (Manipulace strachem o sebe.)
3. Je přehnaně zdůrazňována zodpovědnost jedince za ostatní ať už ve sboru, či mimo sbor. Často se tak děje například větami "když se denně nebudeš XY hodin modlit, kolik lidí přijde kvůli tobě do pekla", nebo třeba "víc se angažuj v osobních rozhovorech, vidíš jak i kvůli tobě ten a ten bratr, nebo ta a ta sestra trpí". (Manipulace strachem o druhé.)
4. Přímo, nebo nepřímo je odmítána a potírána kritika autority. Ve skutečnosti vyspělá autorita by měla umět unést i nepříjemnou (nekonstruktivní) kritiku.
5. Pro vše se hledá opora v Písmu, výklad jiný než má autorita je nepřípustný. Nenajde-li se dostatečná opora v Bibli, tak to prostě autoritě zjevil Duch sv. a jakékoli jiné zjevení není od Boha. Správná zjevení přednostně přicházejí autoritám.
6. Ovečky jsou co nejvíce zaměstnávány, kurzy, semináři, konferencemi, kázáními, skupinkami, aby měli málo času přemýšlet. Neučastní-li se, je jim to nenápadně vytýkáno, často ve smyslu "on se tak namáhá a ty tam ani nejdeš", nebo "chybíš nám", či "odpadáš od Boha", musíš se pořádně nasazovat. Osobní život je hodně potlačen.
7. Ovečka je učena mechanickému jednání a myšlení. Místo toho aby byla vedena k vlastnímu hledání a poznání pravy, je jí tato pravda naservírována. Jedinec je učen odmítat "nesprávné" myšlenky stylem "ve jménu Ježíš to odmítám". Takováto dovednost vede k naprogramovanému jednání na pochybnosti a jinou, autoritě nepohodlnou pravdu. Jedninec je pak ve věcech víry povrchní, jen přijal pravdu autority a nejde víc do hloubky. Nedokáže se s problémem porvat a stává se tak ještě více závislým. Tento článeček nemá sloužit k absolutnímu popření systému autorit jak v církvi, tak ve světě. Správná autorita je podřízenému člověku prospěšná. Zákony, nařízení, řády, smlouvy je správné dodržovat! Vždyť to vše má především sloužit nám všem, abychom mohli spolu v pokoji žít. Zneužití autority nevede ke spokojenému žití, jen dělá z lidí kopie autority. A přitom Boží stvoření je tak rozmanité ...