poslal Seraphim Islámská forma pedofilie se praktikuje na křesťankách
Zneuctít a zabít
Zvláště odporným způsobem boje proti křesťanům je pohroma znásilňování křesťanských žen (včetně 9-leté holčičky). Chce-li se žena domáhat práva v případě znásilnění, musí mít čtyři svědky muslimy (svědectví křesťanů nebo žen se neuznává). Jestliže křesťanka nepřivede tyto čtyři svědky, nejen že se nedomůže práva proti násilníkovi, ale sama je obviněna z výtržnictví.
Není proto divu, že případy znásilnění křesťanek se k pákistánským soudům prakticky nedostanou. V posledních letech došlo k desítkám takových případů, přičemž znásilnění slouží také jako metoda obrácení k islámu. Často se stává, že když oběť odmítne islám, je její tvář polita kyselinou. Sedmnáctiletá Surryia Bibi, křesťanka z Rawalpindi, byla unesena a znásilněna v březnu 1996 muslimem Abidsa Husainem. Dívku přinutili, aby přijala islám a vdala se za násilníka. Policie odmítla případ vyšetřit a tvrdila, že jestliže Surryia přijala islám, nemohou v té věci nic podniknout.
V únoru 1997 zničili muslimští radikálové na 800 křesťanských domů a 13 katolických kostelů v Shantinagaru. Případ přiměl Jana Pavla II. k tomu, že poslal zvláštní protestní dopis pákistánské vládě.
V listopadu 1998 „neznámí pachatelé“ zavraždili devítičlennou křesťanskou rodinu v Nowshera. Vrazi zanechali na stěnách domu nápis jako zdůvodnění svého činu: „Už je dost černé magie!“
V roce 2005 stovka muslimů vypálila katolický kostel a dva protestantské sbory v Sagla Hill. 450 tamních křesťanských rodin muselo opustit svůj domov.
Tato poslední událost souvisí s vlnou násilí proti křesťanům v Pákistánu, která zvláště zesílila po 11. září 2001, kdy USA podnikly odvetné akce proti talibánu v sousedním Afghánistánu. Teroristé z Afghánistánu nacházeli úkryt u pákistánských fundamentalistů. Pád muslimské vlády v Afghánistánu se stal signálem k posílení útoků na křesťany. Ty ještě více zesílily po zahájení války v Iráku v roce 2003. Podle názoru islamistů „křižáci Západu útočí na islám“ a jejich přirozenými spojenci jsou křesťané. Islamisté zcela přehlížejí dvě skutečnosti. Za prvé, že duch Západu nelze ztotožňovat s duchem křesťanství, (nemluvě o tom, že má daleko k zápalu víry středověkých křižáků, jako tomu bylo např. u svatého Ludvíka). Dále nedbají na to, že křesťané v Pákistánu od počátku poukazují na to, že válka není nejlepším prostředkem boje proti terorismu.
V neděli 28. září čtyři islamisté vtrhli do katolického kostela sv. Dominika v Bahawalpura. Útočníci zavřeli vchod a vzkřikli: „Pákistán a Afghánistán – hroby křesťanů. Alláh je veliký!“ Při následující střelbě zahynul nejdříve kněz Emanuel Masih a pak dalších patnáct osob, z toho pět dětí, nejmladší jednoroční.
Masakr v Bahawalpuře byl bohužel jen začátkem další vlny násilí vůči křesťanům. 29. září 2002 dva maskovaní násilníci zahájili palbu na zástup lidí, kteří hledali podporu v křesťanské dobročinné instituci v Karáčí. Zahynulo přitom sedm křesťanů. Na Hod Boží vánoční 2002 zahynuli tři křesťané a 17 jich bylo zraněno, když maskovaní teroristé vhodili granáty do presbyteriánského kostela v Pandžábu.
Otřesný příběh vyprávěla devítiletá Razia Masih, která pracovala pro muslimskou rodinu v městě Fajsalabad u Lahore. V den, kdy začala americká invaze v Iráku, byla dívka pozvána do pokoje, kde se celá rodina dívala na televizní zprávy z irácké války. Tam jí řekli: „Jsi křesťanka, a proto za zabití iráckých dětí se pomstíme na tobě.“ Zmlátili ji a týrali, zlomili jí pravou ruku a znásilnili. Pachatelé vůbec nebyli voláni k odpovědnosti, ale rodina dívky musela uprchnout ze svého domova, aby si zachránila život.
Pákistánští křesťané museli také těžce zaplatit za část západních novinářů, kteří publikovali Mohamedovy karikatury. 13. února 2006 muslimští demonstranti zdemolovali křesťanskou školu a za dva dny napadli jinou katolickou školu. 2. února skupina islámských mužů a žen vnikla do katolického kostela v Kawanlit a zničila oltář a bohoslužebné nádoby.
V květnu 2001 přijal papež Jan Pavel II. na audienci skupinu pákistánských biskupů a řekl jim: „Mnoho katolíků v Pákistánu snáší utrpení za svoji věrnost Kristu.“ Ale přes tato utrpení, jejichž malou část jsme uvedli, zůstává Církev a křesťané dále v Pákistánu. Každý rok i přes hrozby útoků putují tisíce katolíků k mariánské poutní svatyni v Mariambadu. Parveen Bibi je vdova po zavražděném pastorovi, který zaplatil životem za to, že neuposlechl výzvu, aby přestal používat při kázání vnější reproduktory na kostele. Prohlásila: „Nepřestaneme používat reproduktory, i když nás to vystavuje nebezpečí. Mnoho muslimů už přešlo k Pánu Ježíši. Můj muž mnohokrát řekl, že tělo je možno zabít, ale duši ne. Bez ohledu na to, co se stane, nepřestaneme hlásat Boží slovo.“
Z Miłujcie się 4/2006
přeložil -lš-
http://svetlo.farnost.com/svetlo.php?rocnik=2007&tyden=4
