Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

„Goliášovy“ urážky (červen 2003) Prosím o požehnání svého pravoslavného biskupa Simeona. Ten mi ho dává. Školím se 30.5.-6.6.2003 ve Vídni i tím, že stojím v černé klerice u vchodu největší potratové kliniky v Rakousku. S velkým strachem jsem si stoupl v Brně poprvé před nemocnici v pátek 13.6.2003. V černé klerice duchovního se tu sám a poprvé modlím Žalmy před vchodem na Obilním trhu od 9.00 do 11.30. Toho dne jen potichu. Od toho dne zde budu stát každého všedního dne. Zpočátku v různou denní dobu. V r.2004-2005 od 10.00 do 12.00 hodin, r.2006 zhruba od 11.00 do 12.00. Stát tak dlouho dokud v této porodnici nepřestanou zabíjet nenarozené děti. Své tehdy sedmileté dcerce jsem doma řekl, že lékaři od dob Lenina věřili, že miminko v bříšku je jen ryba či opice, kterou mohou zabít. Avšak od zavedení jakési zvláštní kamery v 80.letech 20.století všichni lékaři ví, že v maminčině bříšku je člověk. Lékaři si ale už zvykli zabíjet, a tak zabíjejí dál. Přitom často lžou rodičům, že odstraňují z bříška uspané maminky pouhý shluk buněk. Modlím se: „Bože, prosím, pomoz mi přivést náš národ k pokání. Ve jménu Ježíše Krista vzkříšeného. Amen.“ V pondělí 16.6.2003 jsem zde s Karlem Š. a spolu se modlíme Žalmy poprvé nahlas. Přemýšlel jsem, zda je vhodné, abych chodil před nemocnici v klerice. Vždyť snazší by bylo chodit tam v civilu. Když jsem šel v klerice zpět domů, zastavil mě mladý Róm. Velmi mě prosil, abych mu vymodlil vysvobození z fetování. Bez kleriky by nepoznal, že věřím v Boha ani že jsem kněz. Proto sem chodím stále v klerice. Klerika je Božím znamením. V úterý 17.6.2003 se na Obilním trhu seznamuji s paní Marcelou, vdovou, zdravotní sestrou z Bohunic. Modlím se za ni: „Bože, prosím, spas ji hlavně navěky. Chceš-li, uzdrav ji z rakoviny tak, aby zvěstovala Tvou slávu dalším lidem. Ve jménu J.Krista vzkříšeného. Amen.“ Správce objektu nemocnice, dvoumetrový „Goliáš“ Kopecký, mě (někdy i mé spolupracovníky) od tohoto dne až do vánoc r.2003 téměř denně urážel. Každý týden, někdy i každý den na mne posílal městskou policii. Vysmíval se mi, že to tady dlouho nevydržím, že mě to brzy přestane bavit. (Nevydržel to však on, neboť od července 2004 zde již nepracuje.) Ve středu 18.6. jsem zde s Karlovou manželkou. Ve čtvrtek 19.6.2003 se na Obilním trhu modlím: „Bože, prosím, spas tu počatou a dosud nenarozenou Marii. Pomoz její mamince s těhotenstvím, porodem. Ve jménu J.K. vzkříšeného – na znamení Tvé slávy.“ O modlitbu mě prosila její babička. Po návratu se doma cítím nesmírně vyčerpán. Proto se mylně domnívám, že jsem onemocněl. Avšak v noci před ulehnutím k spánku má moje manželka vidění. Tím viděním jí i mně dobrý Bůh symbolicky ukazuje, proč jsem vyčerpán. Ukazuje nám i budoucí užitek, který má námaha přinese. Ve třech obrazech manželka vidí jednoho velmi unaveného, námahou sedřeného muže. Nevidí jeho tvář, vidí ho vždy zezadu. V prvním obraze muž zvedá a odstraňuje kameny - často přetěžké balvany, z nekonečného pole. Ve druhém obraze to nekonečné pole oře. Ve třetím obraze nekonečný lán zralého obilí žne. Žeň je doprovázena nesmírnou radostí. V pátek 20.6.2003 Karlova manželka Míša prožívá, že Žalm 22, verše 13-15 jsou o dětech, které lékaři umělým potratem zaživa trhají na kusy (tzv.kyretáž). Odpoledne nakupuji v Brněnské tiskové misii první letáčky „Neberte mi to dítě“ a od Ludvíka K. dostávám peníze na nákup dalších. O víkendu je o Brněnské tiskové misii v  Křesťanském magazínu televizní pořad. Já se doma modlím: „Bože, prosím, chceš-li abych následující týden chodil k nemocnici, ať jsem zdráv a bez teplot.“ Stalo se. Byl jsem bez teplot. Proto v pondělí 23.6.2003 v 9.10 s Karlem Š. poprvé rozdáváme letáčky této misie. Předtím se z rádia dozvídám, že u polských břehů zakotvila holandská potratová loď, přestože v Polsku je umělý potrat od roku 1993 zakázán. V úterý 24.6.2003 stojím poprvé nejen v klerice, ale i s plakátem proti umělým potratům, přivázaným kolem těla. Je to fotografie dítěte v děloze s nápisy: „Mami, zachraň mě, já chci taky žít“ a „Potraty zavedl Lenin a Hitler“. Stojím zde dopoledne skoro 6 hodin sám. Pak jsem tu 2 hodiny odpoledne s Karlovou manželkou. Modlím se zde: „Bože, prosím, uzdrav z rakoviny tu jehovistku Kamilu, se kterou jsem zde dnes mluvil. Ať svědkové Jehovovi poznají, že Ty i teď činíš divy. Ve jménu J.K.vzkříšeného.“ Ve středu 25.6.2003 zde stojím 6.50-8.40. Ve čtvrtek 26.6.2003 se zde objevuje nový spolupracovník Petr C., který mě doma včera navštívil. Lidé si nečekaně berou tak moc letáčků, až nám zcela došly. V pátek 27.6.2003 zde byli se mnou už 2 spolupracovníci – Petr C. a Radek P. V pondělí 30.6.2003 mě před Obilním trhem v 9.20 zastavila plačící neznámá paní Hana a prosila o požehnání a modlitbu. Kromě toho jsem jí dal letáčky. Modlil jsem se na Obilním trhu do 12.00.

„Goliášovy“ urážky (červen 2003) Prosím o požehnání svého pravoslavného biskupa Simeona. Ten mi ho dává. Školím se 30.5.-6.6.2003 ve Vídni i tím, že stojím v černé klerice u vchodu největší potratové kliniky v Rakousku. S velkým strachem jsem si stoupl v Brně poprvé před nemocnici v pátek 13.6.2003. V černé klerice duchovního se tu sám a poprvé modlím Žalmy před vchodem na Obilním trhu od 9.00 do 11.30. Toho dne jen potichu. Od toho dne zde budu stát každého všedního dne. Zpočátku v různou denní dobu. V r.2004-2005 od 10.00 do 12.00 hodin, r.2006 zhruba od 11.00 do 12.00. Stát tak dlouho dokud v této porodnici nepřestanou zabíjet nenarozené děti. Své tehdy sedmileté dcerce jsem doma řekl, že lékaři od dob Lenina věřili, že miminko v bříšku je jen ryba či opice, kterou mohou zabít. Avšak od zavedení jakési zvláštní kamery v 80.letech 20.století všichni lékaři ví, že v maminčině bříšku je člověk. Lékaři si ale už zvykli zabíjet, a tak zabíjejí dál. Přitom často lžou rodičům, že odstraňují z bříška uspané maminky pouhý shluk buněk. Modlím se: „Bože, prosím, pomoz mi přivést náš národ k pokání. Ve jménu Ježíše Krista vzkříšeného. Amen.“ V pondělí 16.6.2003 jsem zde s Karlem Š. a spolu se modlíme Žalmy poprvé nahlas. Přemýšlel jsem, zda je vhodné, abych chodil před nemocnici v klerice. Vždyť snazší by bylo chodit tam v civilu. Když jsem šel v klerice zpět domů, zastavil mě mladý Róm. Velmi mě prosil, abych mu vymodlil vysvobození z fetování. Bez kleriky by nepoznal, že věřím v Boha ani že jsem kněz. Proto sem chodím stále v klerice. Klerika je Božím znamením. V úterý 17.6.2003 se na Obilním trhu seznamuji s paní Marcelou, vdovou, zdravotní sestrou z Bohunic. Modlím se za ni: „Bože, prosím, spas ji hlavně navěky. Chceš-li, uzdrav ji z rakoviny tak, aby zvěstovala Tvou slávu dalším lidem. Ve jménu J.Krista vzkříšeného. Amen.“ Správce objektu nemocnice, dvoumetrový „Goliáš“ Kopecký, mě (někdy i mé spolupracovníky) od tohoto dne až do vánoc r.2003 téměř denně urážel. Každý týden, někdy i každý den na mne posílal městskou policii. Vysmíval se mi, že to tady dlouho nevydržím, že mě to brzy přestane bavit. (Nevydržel to však on, neboť od července 2004 zde již nepracuje.) Ve středu 18.6. jsem zde s Karlovou manželkou. Ve čtvrtek 19.6.2003 se na Obilním trhu modlím: „Bože, prosím, spas tu počatou a dosud nenarozenou Marii. Pomoz její mamince s těhotenstvím, porodem. Ve jménu J.K. vzkříšeného – na znamení Tvé slávy.“ O modlitbu mě prosila její babička. Po návratu se doma cítím nesmírně vyčerpán. Proto se mylně domnívám, že jsem onemocněl. Avšak v noci před ulehnutím k spánku má moje manželka vidění. Tím viděním jí i mně dobrý Bůh symbolicky ukazuje, proč jsem vyčerpán. Ukazuje nám i budoucí užitek, který má námaha přinese. Ve třech obrazech manželka vidí jednoho velmi unaveného, námahou sedřeného muže. Nevidí jeho tvář, vidí ho vždy zezadu. V prvním obraze muž zvedá a odstraňuje kameny - často přetěžké balvany, z nekonečného pole. Ve druhém obraze to nekonečné pole oře. Ve třetím obraze nekonečný lán zralého obilí žne. Žeň je doprovázena nesmírnou radostí. V pátek 20.6.2003 Karlova manželka Míša prožívá, že Žalm 22, verše 13-15 jsou o dětech, které lékaři umělým potratem zaživa trhají na kusy (tzv.kyretáž). Odpoledne nakupuji v Brněnské tiskové misii první letáčky „Neberte mi to dítě“ a od Ludvíka K. dostávám peníze na nákup dalších. O víkendu je o Brněnské tiskové misii v Křesťanském magazínu televizní pořad. Já se doma modlím: „Bože, prosím, chceš-li abych následující týden chodil k nemocnici, ať jsem zdráv a bez teplot.“ Stalo se. Byl jsem bez teplot. Proto v pondělí 23.6.2003 v 9.10 s Karlem Š. poprvé rozdáváme letáčky této misie. Předtím se z rádia dozvídám, že u polských břehů zakotvila holandská potratová loď, přestože v Polsku je umělý potrat od roku 1993 zakázán. V úterý 24.6.2003 stojím poprvé nejen v klerice, ale i s plakátem proti umělým potratům, přivázaným kolem těla. Je to fotografie dítěte v děloze s nápisy: „Mami, zachraň mě, já chci taky žít“ a „Potraty zavedl Lenin a Hitler“. Stojím zde dopoledne skoro 6 hodin sám. Pak jsem tu 2 hodiny odpoledne s Karlovou manželkou. Modlím se zde: „Bože, prosím, uzdrav z rakoviny tu jehovistku Kamilu, se kterou jsem zde dnes mluvil. Ať svědkové Jehovovi poznají, že Ty i teď činíš divy. Ve jménu J.K.vzkříšeného.“ Ve středu 25.6.2003 zde stojím 6.50-8.40. Ve čtvrtek 26.6.2003 se zde objevuje nový spolupracovník Petr C., který mě doma včera navštívil. Lidé si nečekaně berou tak moc letáčků, až nám zcela došly. V pátek 27.6.2003 zde byli se mnou už 2 spolupracovníci – Petr C. a Radek P. V pondělí 30.6.2003 mě před Obilním trhem v 9.20 zastavila plačící neznámá paní Hana a prosila o požehnání a modlitbu. Kromě toho jsem jí dal letáčky. Modlil jsem se na Obilním trhu do 12.00.