Moje aktivita s donášením na Béďu se setkala s velkým úspěchem. Bráškové jezuiti se uklidnili a dokonce i páter Adolf už na nás hleděl docela přátelsky. Pan farář se jenom uculoval a byl na mě hrdej.

Taky vostatním to rozvázalo jazyky sypali jednoho berana za druhým, že si to bráška Vojtěch nestačil poznamenávat do nojbúku. To sem teda čubrněl, jak sou bráškové jezuiti vybavený. Nojbúk měli onlajn napojenej přímo na arcibiskupství, takže to tam mohli hned číst. Prej aby byla jako ta fleksibilita, nebo co. Bráška Vojtěch nám dokonce naznačil, že má v nojbúku webkameru a že nás na arcibiskupstvi viději, tak abysme byli rozumný a nekazili si budoucnost.

Rekognoskace ekumenickýho terénu trvala dobrý dvě hodiny a na konci už na žádným protiekumenickým hovadu nebyla niť suchá. Mařka z cébéčka slíbila, že se ujme Bédi a že ho zmáčne přes to jeho trauma tak, že si na trident už nikdy nevzpomene. Páter Adolf byl očividně spokojenej až si začal pobrukovat starej popěvek pátera Koniáše: Hořiž, hořiž, Jene Huse, ať nehoří naše duše, hořiž, i ty Havle Žalanský, zasloužil bys dvě mastné facky.

V rozmarný náladě uzavřeli indeks podezřelejch osob a že prej teď musíme vytýčit strategyji ekumenickejch akcí v našom městě.

Vytýčení tej strategyje probíhalo další tři hodiny. Šli na to vjedeckou metodou, že prej to je ňákej brajnstormink. Spočívalo to v tom, že sme měli všici řikat co nás napadne. Řikali sme asi pěkný hovadiny, neb nás páter Adolf brzo přerušil a povídá, abysme mluvili vo tom, co nás napadne jenom k tomu, jak tu chartu tady ve městě protlačit až k lidem ve sborech.

Honza od bapťáků přišel s tim, že by napsal článek na Grano Salis, že prej to bude mít největčí oučinek, neb Grano čtou všici. Páter Adolf se třikrát pokřižoval a třikrát si odpliv načež napařil Honzovi pět Otčnášů a dvanáckrát Zdrávas Márija. S tím, že se Honza na Grano už ani jednou nepodivá, neb ho můžou číst jenom na arcibiskupství.

Honza neprozřetelně prosil, jestli by moh aspoň ještě jednou, vopravdu naposled, neb je zvědavej na další díl Růžovejch brejlí charismatickejch. Páter Adolf se tak rozzuřil, že Honza už pomalu čekal, že dostane poslední pomazání. Naštěstí ho zachránil pan farář, kterej přispěchal a rukoudánim slíbil, že Honzovi z této záležitosti pomůže. Má totiž takovej fajnovej skriptík, kterej distribuje arcibiskupstvi do všech farností a ten když se nainstaluje na počítač, tak se při každým kliknutí na vodkaz Grano Salis stránky automaticky přesměrujou na stránky arcibiskupstvi. Tím že se zachova ta čistota katolickejch duší.

Mařka přišla s tim, že by se u nich v cébéčku mohla vodsloužit zádušní mše za všecky ekumenický pochybovače a vodpadlíky. Páter Adlof to okamžitě zavrh, neb prej zatim nemaj to kněžský svěceni, na co si budou muset ještě počkat a pak taky že zádušní mše se slouží ne symbolicky ale když vopravdu někdo umře. Leda že by se někerejm hovadům něco nešťastnou náhodou jako přihodilo, že jo. Mařka se na to zatvářila dost divně, tak nás páter Adolf radči hned vyzval abysme přemejšleli dál.

Honza si chtěl napravit reputaci a tak přišel s nápadem, kerej nazval Tisíc much umoří i osla. Spočívalo to v tom, že ty hovada, co sou proti chartě se nenechaj ani na chvílu na pokoji a že se jim budou dělat samý malý drobný nepříjemnosti, jako třeba píchnout nebo vypustit kolo, zastrčit sirku do zvonku, rozkopat záhonky, vytlouct vokna a podobně. To se páterovi Adlofovi moc líbilo, ale nakonec to ztroskotalo na tom, že je nás jenom pět, respektivě čtyři, neb pan farář přece nemůže chodit lidem vytloukat vokna, že jo. Kam by pak přišel.

Abych se nenechal zahanbit, usilovně sem přemejšlel, co navrhnu já, páč po tom úspěchu s donášenim sem prahnul ještě aspoň po jednom vyznamenáni. Bráška Vojtěch mě sice napomínal, že při brajnstorminku se přemejšlet nemá a že se má řikat co člověku slina na jazyk přinese, ale to sem si nemoh dovolit, neb mě po tom mešním napadaly takový hovadiny, že bych byl exkomunikovanej ještě před biřmováním.

Nakonec sem ten spásnej nápad přece jenom dostal. Mohli bysme udělat takový regionální demostrativní podpisovani tý deklarace. Byl by to jako ten slavnostni akt a tam by se ukazalo, kdo na kery straně jako stoji. A to si pište, že si to každej rozmisli jesli to nepodepiše. Ja to znam když sme podepisovali antichartu nebo ty kondolenčni listiny když nám umřel Brežněv, nebo ten Černěnko nebo ten Andropov. To vám byla takova jednota až mráz po zádech přecházel.

No, nečekal sem až takovej úspěch. Bráška Adolf se vám tak rozjařil, že mi hned podaval přihlášku do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Pan farář byl dojatej a ještě víc na mě hrdej než byl předtím. A říkal pořád dokola: Já to věděl, že na evandělíky je spoleh!