Když páter Adolf pronašel tak zaniceně ty hesla tak se nás zmocnilo takový nadšeni, že sme vyskočili jak jeden muž a řvali po každym hesle Huráááá!! jak naše rota v pětasedumdesátým před přísahou. Takovej pocit voptymismu a sounáležitosti se cejti fakt málokdy, to sem zažil jenom na učednickejch skupinkách, když sme začali stavět naši prvni pyramidku. Při posledním hesle byl řev tak silnej, že se na zdi za panem farářem votočil krucifix hlavou dolů a i když ho pan farář furt srovnával, vůbec nechtěl držet tak, jak ma.

Ve chvílích největčího vzrušení se pater Adolf neudržel a zanotoval svym ostrym barytonem hymnus Svatej Otče pomyluj nás. K němu se přidal jenom ousloužnej bráška jezuita Vojtěch, kerej začal o tercii vejš a znělo to fakt strašně falešně. Ervín vod adventistu se zatvářil znechuceně, neb ty sodomistický homosexuály má rád jak Olin teho Pastéřa a taky už s tim měl i polyzanici na přestupkovy komisi. Honza vod bapťáku se taky tvařil dost divně, tak sem se ke spěvu rači nepřipojil, abych nevypadal blbě. Navic zpivam ten tenor a tak sem měl bobky, aby potom po mě pater Adolf nevyjel. Naštěsti vodspivali jenom jednu sloku a když viděli, že nas to nevzrušuje tak s tim přestali.

Naše nadšeni a voptymismus nám nevydržel dlouho. Teda aspoň mě. Už sem se začal pakovat, neb sem měl s babčou domluvene, že po školeni pojedem do toho teska, že tam sou ty akce, co maji jenom do pulnoci. Malem mě trefil šlak, když slyšim jak pater Adolf povida, že prej mame projednat ještě jeden bod a že prej ten je moc duležitej. Tož sme si znechuceně zase sedli a čekali co bude.

Pater Adlof začal ze široka, že prej když tady ve městě tu mistni ekumenickou organizaci už mame, a že když sme už domluvili tu strategyji ekumenickejch akci, tak tož bysme měli taky zapracovat na tom materijalnym zabezpečeni tej našéj organizacije. A že prej mušime myslet na tu světlou budoucnost, kera nas čeka, až vybojujeme tu JEDNOTU a proto bysme měli společne založit ten Ekumenickej fond budoucnosti.

Čubrněli sme na to nevěřicně jak ten jirikrupa dyž se Paroubek nestal premyjérem, jak to před volbama najisto prorokoval. Tož napad to nebyl špatnej, takovej fond budoucnosti muže byt docela fajny, ne? Maji to ty naši braškove jezuiti dobre napady, že jo. Mysleli sme si to všici a nic sme nenamitali. To ale byla velka chyba.

Pater Adolf vytah z kufřika novy lejstra, kde měl už vytiskunty ty stanovy toho Ekumenickyho fondu budoucnosti, i s hlavičkou naši mistni ekumenicky organizace. A že prej jesli chcem, tož že nam to přečte. To už sme se sděsili všici, neb to vypadalo na dalši půl hodiny. Už sem začal počitat s tym, že tesko je v hajzlu a že mě babča zabije. Ale i Mařka už spěchala dom, neb ma doma čtyry děcka a jako samoživytelka musi podepisovat ty domaci ukoly. Honza vod bapťaku měl ještě připravovat na druhej den to kamacky TURBO316 a seděl taky už jak na trni. Jenom Ervinovi to bylo jedno, neb si v sobotu vodpočine. Mařka tedy řekla, že to pater čist nemusi, že mu jako teda věřime, že to je dobře napsany. Všici sme horlivě přikyvovali a umirali strachem, aby to pater Adolf nezačal čist.

K naši radosti se pater ani trošku nezlobyl a že prej tedy stači když to tady dole jako podepišeme. Tož sme všici radostně vyskočili a hrnuli se to podepsat. Podepsal sem to prvni, aby pan farař viděl, že sem spolehlivej a aktivni. Pak nam pater podstrčil ještě nějaky papirky, abysme je tež podepsali. Už sem chytal za kliku že jako pudu za tou babčou, když mě pater Adolf zarazil, že prej to nejni všecko. Že prej když sme teďkonc slavnostně založili ten Ekumenickej fond budoucnosti, tož podle těch stanov mušime namiste každej složit dva tisice na dřevo jako tu jistinu.

Cože??!!! zařval Ervín a malem chytil patera pod krkem. Rychle sme ho zadrželi, aby neudělal nějakou nepředloženost a neměl průser, neb nas viději na arcibiskupstvi skrz tu onlajn webkameru. Jakou jistinu???!! Jaký dva tisíce??!!! řval Ervín jak pominutej.

Pater Adlof měkym hlasem počal vysvětlovat, že sme to pravě podepsali v těch stanovach a co je psano, to je dano, to se muší holt plnit. A že prej on že nam to čist chtěl, ale že my sme nechtěli, tak sme s tim souhlasili. A hned, že nas nepusti, dokud ty chechtaky tady na dřevo nesložime. Měl sem u sebe jenom tisicovku a pul na benzin do teho teska. Tož sem je vysolil a prkenice byla prazdna jak Olin po vyplachu u kardynala. Nedalo se nic dělat a moh se bejt rád, že se pan farař za mě přimluvil, že to pětikilo určitě zejtra přinesu na faru. Tož si babča bude muset ten vejlet do teska zafinacovat sama. Taky vostatni znechuceně vyklopili co měli a bráškove jezuiti brali i drobaky.

Pan farář slíbil, že si vezme jistinu i cely fond do opatrovani, když se stejně všici schazime u něj na faře. Byli sme moc radi, že aspoň budou ty penizky pěkně po ruce.

Ervín byl pořad ještě tak rozčilenej, že se neudržel a zeptal se, proč do teho fondu taky nesolí pan farař a ani braškove jezuiti. Pater Adolf mu velmi jemně a přatelsky vysvětlil, že katolicka cirkev neni členem naši ekumenicky organizace ale je jenom přidružena jako pozorovatel. A proto teda se na ni tyhle povinnosti nevztahujou. Což je teda fakt, to sme museli uznat všici. To se nedá nic dělat, že jo.

Pak už sem spěchal, neb bylo po pul dvanacty abych stih to tesko a babča určitě už zuřila jako Pattre když se mu votřou vo biskupa. To tesko sme nakonec stihli ale za ty nervy to ani nestálo.

Druhej den sem potkal Ervína, kterej byl rozzuřenej ještě víc než včera. Že prej de pravě ze spořitelny, neb potřeboval vybrat chechtaky z bankomatu a ten mu nic nevydaval. Tak že to reklamoval a voni mu našli, že na sporožyru už nic nema. Moc se tomu divil, ale všecko bylo v pořadku. Že prej dneskaj vodešla platba na nějakej účet, tož proto mu ty chechtaky chyběji. A že muši počkat až mu tam přinde vyplata. Ervína málem vodnesli a teďkonc mi rozčileně vysvětloval: