poslal Seraphim První římský senátor, který se stal Kristovým mučedníkem.
Po smrti pronásledovatele Kristovy víry, císaře Marca Aurelia, nastoupil v Římě vládu jeho syn císař Kommodus (180—193). Byl to sice panovník nechvalného jména, měl však za manželku křesťanku a věřící přímo nepronásledoval a popřával jim volnost. Za jeho vlády měla církev celkem pokoj a utěšeně rozkvétala. Mnozí bohatí a vznešení Římané se odvraceli od falešných pohanských bohů, přijímali svatý křest a v samotném císařském paláci bylo dost hodnostářů a služebníků křesťanských, kteří svou víru zjevně vyznávali. Protože bylo obecně známo, že císař z náklonnosti ke své křesťanské manželce není protivníkem církve svaté, nepídili se pohanští soudcové po křesťanech, aby je pro jejich víru stíhali. Avšak ukrutné zákony proti křesťanům, vydané předešlým císařem Marcem Aureliem, zůstávaly přece stále ještě v platnosti, a podle nich bylo přísně a krutě jednáno s těmi věřícími, které někdo úřadům udal. A tak i za vlády císaře Kommoda měla církev dost mučedníků, z nichž se proslavil zvlášť sv. Apolonius.
A p o l o n i u s , rodem vznešený Říman, člen senátu, věhlasný pro svou učenost, výmluvnost a rozšafnost, byl obrácen na víru od biskupa římského sv.Eleuthera. Z přesvědčení přijal křest, stal se vzorným údem církve Boží, pilně se cvičil v ctnostech, obrátil slovem i svým příkladným životem mnoho vzácných pohanů ke Kristu a hájil statečně své souvěrce v Římě proti pomluvám a útokům pohanů. Tento vynikající senátor měl otroka Severa, člověka ničemného, který ho z nenávisti ke křesťanské víře udal u městského prefekta Perennia, že je křesťan. Perennius dal bídného udavače ihned popravit, ale protože podle platného zákona křesťan obžalovaný na soudě pro svou víru neměl být propuštěn, leda by se své víry zřekl, domlouval prefekt Apoloniovi, aby se odvrátil od Krista a unikl tak nebezpečí. Apolonius se zdráhal povolit, a bylo mu tedy nařízeno, aby se ze své víry odpovídal a hájil před senátem, jehož byl váženým členem. To bylo rozhodnému křesťanu velmi milé a vítané. I složil si znamenitou řeč na obhájení své víry a v uložený den vstoupil do sboru městských radních, kde svou řeč přednesl. Jasně a důrazně dokazoval nicotu pohanské modloslužby, mocně dokazoval pravdu Kristova náboženství a vyvrátil všecky odporné pomluvy, které pohané z nevědomosti a nenávisti proti křesťanům rozšiřovali, takže mu nikdo z celého senátu nemohl odporovat. Po skončeném projevu prefekt povstal a řekl, že řečník nemůže být podle zákona propuštěn na svobodu, nevrátí-li se k platnému náboženství v Římě, a napomínal ho, aby pamatoval na svou důstojnost senátora, zřekl se křesťanství a obětoval bohům. Apolonius odpověděl prefektovi: “Je mi divné, že ačkoliv jsi moji obrannou řeč slyšel, přesto mi ještě domlouváš, abych svou víru odložil. Nuže věz, že co se mne týče, nemám vřelejšího přání, než abych mohl za tuto víru prolít svou krev a takto ji nejen slovy, ale i skutkem potvrdit." Po těch slovech začal Apolonius znova prefektovi i všem radním svědčit o své víře a vyzývat je, aby se po jeho příkladu vzdali pošetilého modlářství, které je nedůstojné vzdělaných lidí, a aby přijali křesťanskou pravdu a nastoupili cestu spásy. I tato řeč dojala mocně všecky senátory, kteří se obdivovali jeho přímosti a statečnosti. Avšak zůstalo jen při obdivu a když Perennius nad Apoloniem vyřkl rozsudek smrti, dali k tomu souhlas všichni shromáždění pohanští senátoři. Statečný Apolonius přijal rozsudek radostně a za vyznávání víry v Ježíše Krista byl stať mečem dne 18. dubna 189. Byl to první římský senátor, který se stal Kristovým mučedníkem.
RUDOLF SCHIKORA: NAŠE SVĚTLA, Čtení ze životů svatých, r.1947, str.266-268
