Milá Annyko,

velice se mě dotklo, co jsi napsala. Cítím s tebou. Myslím, že si tu na Granu lze přečtíst názory od místních pseudofundamentalistů, které tě nepotěší a vposledku vrhnou do většího zoufalství, jestli to tak bude nedbej na ně. Jsem přesvědčen, že Ježíš je lidem, kteří jsou zoufalí a hledají ho jako ty, blíže, než si vůbec dokážeme připustit. Je možné, že to necítíme, ale víra není pocit.

K tvé situaci:

Že ti starší nic neřekli, je jistě chyba, ale bibli musíš poctivě číst ty sama a vždy jsi to ty a jenom ty, kdo za tebe s konečnou platností zodpovídá. Nenechej se zmást výklady bible, které by odpovědnost za ovce svěřovaly do rukou jiných lidí. Opravdu na tobě záleží jen Bohu a ten ti dal bibli a tobě samotné.

Bydlet v tom domě s manželovými rodiči musí být naprosto příšerné. Jestli jsi toho psychicky i finančně schopná, neváhal bych se odstěhovat do svého vlastního bytu i s dítětem. Jestli se manžel probere přilne k tobě. On potřebuje opustit otce i matku a přilnout ke své ženě. To platí o každém muži a je jedno jestli věří nebo ne.

Bůh sice nenávidí rozvod, to je v bibli, ale pokud se v tom opravdu žít nedá a nefunguje to (snad proto, že nemáme dost sil dodržovat pravidla a páky na druhéhp partnera taky nemáme) a žel i mnozí křesťané to zjišťují a lidé se rozvedou, nesmí se z toho odvodit, že ten, kdo se rozvedl jako křesťan, ztratil milost a bude odsouzen. To by zcela vyprázdnilo Kristovu oběť, který přišel zaplatit za lidi, kteří nejsou schopni žít podle dobrých Božích zákonů a pravidel. Po tom co jsme se stali křesťany jsme se nestali lepšími lidmi ani lidmi schopnějšími žít lépe. Jsme ti, kteří vědí, že bez Boží milosti jsou ztraceni. Boží Duch nám nějakým zvláštním způsobem pomáhá a dodává sil, jenže to není tak, jako když v elektronické hračce měníme baterie. Život je mnohem složitější než některé stupidní a zákonické výklady biblických textů. Bibli ale přes všechnu naší bídu musíme pořád brát vážně.

Tak tedy je-li to reálné, odstěhuj se do vlastního bytu. A nezapomeň, že o sobě rozhoduješ ty sama, prostě proto, že jsi za sebe odpovědná . A Bůh tě rozhodně neopustí!

S láskou Agúr

Ahoj Annyko,

tak koukám, že ti nenapsala žádná sestra, tedy to udělám aspoň já:)

Je smutný ten tvůj příběh. Ale na druhou stranu - co se stalo, stalo se a nemá cenu plakat nad rozlitým mlíkem. Naopak, čeká tě asi jediné řešení, které v této situaci je možné - rozvod. Nenavádím tě k němu, ale sama jiné východisko nevidím.

Souhlasím s bratry, kteří se vyjádřili výše, že Bůh rozvody nenávidí. Ano, ale na druhou stranu nás nepovolal ani k otrockému vztahu s někým, o němž nevíš, jestli se někdy obrátí. Je na to verš v Bibli, teď si nevzpomenu, kde, ale jestli budeš chtít, vyhledám ho.

Já ani nevěřím, že Bůh ti dává toto nefungující manželství jako zkoušku. Tak Bůh nejedná! K nápravě, vyučování a výchově stačí Boží Slovo - 2 Tim 3, 16. Pán si nepoužije něco takového, aby tě něčemu naučil. Příklonila bych se k názoru, že tvé manželství nebyla Boží vůle, ale když už sis manžela vzala, Bůh to respektoval a pak to Jeho vůle byla. Manželství je totiž krevní smlouva, a ta je nezrušitelná! Když je ale jeden nevěřící a chová se k druhému bez úcty ( je jedno, jde - li o muže nebo ženu ), ať odejde, ten druhý v takovém případě není povinen s ním zůstávat. Vždyť by se sám zničil! Bůh nás miluje a naše zničení si nepřeje. Ani jako "oběť" za někoho - to je náboženský předsudek, Ježíš už se obětoval za všechno a my nemůžeme k Jeho oběti přidat absolutně nic....

Milá Annyko, mohla bych ti popisovat i své manželství, ale moc by tě to nepožehnalo:( , tak jen krátce: manžel sice tvrdí, že je věřící, ale jako věřící bohužel nežije. Byl vychován stejně jako kdysi já v katolickém náboženství. Já jsem se před 7 lety obrátila srdcem, bylo to za dost dramatických okolností - vpodstatě mi umírala dcerka. Jeden pastor se za ni modlil, byla okamžitě uzdravena, a já jsem zcela jasně uviděla rozdíl mezi vírou a náboženstvím. Odešla jsem navždy od katolíků, chodím do svobodného evangelikálního sboru. Manžel zůstal u katolíků, občas zajde na mši a myslí, že to stačí....

Nechci ti popisovat, co všechno jsem zažila, to jen kdybys chtěla, tak v osobním vzkazu - není to opravdu ke zveřejnění. Několikrát jsem řešila, jestli jsem ochotna to ještě dál snášet, nebo ukončit  -  ale máme 3 děti, nejmladší 7 1/2 leté, tak jsem couvla. Možná jsem zbabělá. Myslím ale, že kdybych byla s 1 dítětem, nebo bez dětí, rozvedla bych se. Jde i o to, že my máme nějakým způsobem naplnit Boží plán, který nám On přichystal, a takové břemeno ve formě nevěřícího manžela nás jen brzdí. Ano, já vím, že On to všechno ví, ale není loutkař, aby nás vodil. Nechává nám svobodnou vůli a dal nám Ducha Svatého jako rádce. Věřím, že v modlitbě uslyšíš odpověď. Někdy to může trvat delší dobu, než víme 100%, co dělat, ale stojí za to počkat. My nemůžeme Boha k ničemu tlačit ani si nic vynucovat - ani odpovědi - ostatně On by se nutit ani nedal....

Bůh ctí naši víru - ničím jiným než vírou nemůžeme na Boha zapůsobit. A On poctí, jestli Mu budeš důvěřovat a necháš se vést ohledně řešení tvé situace.

Annyko, zahrnu tě do svých modliteb. Věřím, že vše se vyřeší k Boží slávě a tvé úlevě.

Srdečně Irena