poslal gregorios777 BIBLICKÝ KONTRAST. Hlavní část problému vězí v graduálním přijetí nového významu slova "meditace". V Západním světě - až do nedávna - "meditovat" znamenalo racionálně a hluboce o něčem přemýšlet. Vliv Orientálního mysticismu přinesl ale nový typ "meditace", který zahrnuje v sobě úplnou antitezi.Ano, racionální myšlenka je považovaná za překážku. Tento druh "meditace" má v sobě stavy vědomí a subjektivní dojmy, při kterých už mysl proces neřídí - ale něco jiného je u volantu. Člověk je při tom smeten do mystického proudu představ a pocitů. Toto je v přímém konfliktu s Biblí. Biblická meditace zahrnuje Boží pravdu - ne pocity či fantazii, a jejím výsledkem je hlubší porozumění a ocenění Boha a Jeho Slova a zároveň těsnější chůze s Ním. Jozue dostal příkaz, aby "meditoval nad Písmem dnem i nocí (Jozue 1:8).
David píše, že meditoval o Bohu (o Jeho osobě, charakteru, moci, lásce, o Jeho činech, vůli - Žalm 63:6). Ten nejdelší Žalm (119) obsahuje mnoho referencí o meditování nad Božím Slovem, Zákonem, svědectvím a pod. Potom co Pavel důkladně vysvětlil správné doktríny Timoteovi, přidává k tomu radu: "Zamysli se nad tím, medituj o tom plně". V celé Bibli neexistuje jeden verš, který by spojoval imaginaci nebo visualizaci s meditací! Namísto subjektivních prožitků a prchavých pocitů, biblická meditace je solidní a sebejistá. Vede k porozumění (Žalm 49:3) a k veliké radosti (Žalm 104:34). Jeremiáš přirovnává meditaci k pojídání Božího Slova. Jeho zkušenost by měla být i naší zkušeností: "Tvá slova se objevila a já je pozřel; a Tvé slovo bylo pro mne radostí a veselím mého srdce, protože jsem nazýván Tvým jménem, můj Pane, Bože zástupů"...Jeremiáš 15:16.KŘESŤANSKÉ ZNEUŽÍVÁNÍ VISUALIZACE. Pokus integrovat psychologii a Křesťanství zrodil početné nové techniky pro modlitbu a hojení, které byly neznámé historickému Křesťanství a neexistují ani v Bibli. Mezi nejpopulárnějšími jsou "vnitřní hojení" (inner healing) nebo "healing of memories" (hojení vzpomínek), která, jak všichni jejich uživatelé věří počala hojitelskou praxí Agnes Sanford v prvním desetiletí po Druhé Světové Válce... V knize, která se skládá z kritických reakcí na "Seduction of Christianity" od Roberta Wise, Paul Yonggi Cho, Dennis a Rita Bennett a několika dalších, člověk najde opakované poukazy na dříve zcela neznámé pojmy jako "visualization prayer", "new forms of prayer", "prayer technique", "visualization added force to her spoken prayers", "Christian visualization", "the role of visualization and imagination in prayers for healing of memories", "prayers using imaginary" a jiné... Křesťanský psycholog který je považovaný za jednoho z pionýrů této poradní metody s použitím modlitby, imaginace, identifikace a osvětlení "bolísek" z minulosti a "positivní visualizace", vysvětluje že imaginace se používá: 1) "znovu vytvořit bolestnou vzpomínku" ... "visualizovat ji tak, jak se stala" (David A. Seamands, "Healing of Memories", 1974). 2) "visualizovat si Krista, jak je přítomný u našich bolestných událostí. Toto je oprávněné, on filozofuje, protože Kristus je Pánem času - minulosti, přítomnosti, budoucnosti. K podpoření takových názorů je prohlašováno, že Francis MacNutt, ve své klasické knize "Healing", také poukazuje na "všudypřítomnost Ježíše při vnitřním hojení", a že "visualizací dovolíme Ježíši, Pánu historie, aby kráčel cestou, kde naše bolesti leží". Ovšem, ani jeden z autorů neudává jediný verš z Bible, který by podpořil "visualizaci Ježíše". Ani nikdo nevysvětluje, proč MacNutt a jiní katolíci dostávají stejně dobré výsledky vnitřního hojení skrze visualizaci Marie, která každopádně není "Pánem času", ani není schopná "kráčet cestou, kde naše bolesti leží". Kromě toho, spousta okultistů dostává stejné výsledky skrze visualizaci všech možných "vnitřních vůdců" (inner guides). CESTA ODPUŠTĚNÍ. Fakt že my musíme odpustit těm, kteří nám ublížili je jasný, a důsledky neuposlechnutí tohoto nařízení jsou více než vážné: Pakliže neodpustíte druhým jejich přestupky, potom ani Bůh neodpustí přestupky vaše..Matouš 6:15, Marek 11:26... A že žádný speciální a dlouhý proces pro odpouštění druhým - jako "vnitřní hojení" nebo "psychologické poradenství není zapotřebí je jasné z Kristova: Když se modlíte, odpusťte to co máte proti druhým, aby váš nebeský Otec mohl odpustit vám".... Žádný skutečný Křesťan by neměl mít v srdci zášť nebo zlobu proti komukoliv, ať už mu ublížil jakkoliv! Můžeme být takového pocitu zbaveni v okamžiku, kdy se tak rozhodneme aktem z vlastní vůle, zakotvené v lásce a odpuštění, které jsme od Boha obdrželi my. Jelikož Bůh odpustil mně, nemohu přece odmítat odpustit těm, kterým odpustil On! Mám potíže s někým vycházet v dobrém? Pakliže se upřímně obrátím na Boha, aby takové osobě požehnal, můj postoj se nevyhnutelně musí změnit, protože je nemožné cítit nepřátelství vůči někomu, pro kterého jsme prosili za Boží požehnání. Ten celý proces "vnitřního hojení" je nejenom nepotřebný, ale zároveň popírá to, co pro nás udělal na kříži Ježíš Kristus. Na skutečného Křesťana minulost nemá moc a je vyřízená vykoupením skrze Kristovu prolitou krev. Co říká Písmo? "Staré pominulo, hleď vše je nové". 2 Korint. 5:17. Pro Pavla to nebyla nějaká teorie, ale nádherná pravda, která změnila jeho život. Proto mohl triumfálně říci: .."zapomínám na to, co je za mnou a snažím se dosáhnout toho, co je přede mnou. Usiluji o cíl, kde leží cena vysokého povolání Boha skrze Ježíše Krista"...Filip.3:13-14... ŽÍT VÍROU. S tímto nebeským cílem před sebou Pavel prohlašuje: "Žijeme z víry, ne z toho co vidíme"..2 Korint.5:7.. Visualizace je pokusem žít podle toho co vidíme, ne podle toho co věříme. Přesto se podává obhajoba visualizování toho, za co se modlíme argumentem: Používání symbolů a představ v modlitbě může pomoci lidem aby přešli od možnosti k realitě. Mnoho lidí potřebuje pomoc, kterou taková modlitba nabízí. Pokřesťanštělá visualizace se tak stává technikou pro vytvoření víry: "Imaginace se používá proto, aby Boží sliby se staly více reálné. Jeden z vážených křesťanských vůdců navrhuje: Pakliže člověk si vědomě visualizuje sebe v přítomnosti Ježíše, je to ta nejlepší záruka pro udržení víry, kterou znám". (What Does It Take To Be A Christian? An interview with Norman Vincent Peale in April 1986). Tato nová teorie nemá žádnou oporu v Písmu. Naopak, jak W.H. Griffith Thomas píše: Samozřejmě musíme věřit našemu nebeskému Otci! Dva Křesťané si tak povídají o svých zkušenostech. Jeden praví:"Je hrozně těžké věřit Bohu a uvědomovat si Jeho ruku v temných průchodech našeho života"... Druhý odvětil:"Víš bratře, pakliže nemůžeš věřit člověku, když je někde kde ho nevidíš - ten za mnoho nestojí; když nemůžeš věřit Bohu ve tmě, ukazuje to, že Mu nevěříš ani trochu"... Žalm 91 neříká "Pod Jeho křídly uvidíš" ale "pod Jeho křídly budeš věřit"... Ti kteří "visualizují" Krista, nebo dokonce Boha věří, že se nějak dotýkají hluboké roviny reality, a to že je umožněno skrze záhadné síly mysli. Obhájci tohoto většinou spojují imaginace ("imaging") s "pozitivním myšlením a vírou" (Peale, "Imaging"). Když příznivě komentuje ne jednu velmi populární knihu, která presentuje tento koncept,jeden z nejpřednějších křesťanských psychologů, evangelický vůdce, který také obhajuje imaginaci s Kristem, píše: Norman Vincent Peale to popsal takto:"Imaginace (imaging) je něco jako laserový paprsek imaginace, rukojeť mentální energie, která uvolňuje mocné vnitřní síly, které mohou přinést úžasné změny v životě osoby, která tu imaginaci provádí". On (Ježíš) byl prvním, kdo učil moc imaginace" (Norman Wright, "The Healing Of Fears", 1981). Marně hledáme v Novém Zákoně, abychom našli cokoliv o tom, že Ježíš učil "sílu imaginace (power of imaging) a člověk marně přemýšlí, co visualizovaný mentální obraz vytvořený vlastní imaginací, má společného s realitou a morálním obsahem víry. A jelikož ani Ježíš, ani žádný z Jeho apoštolů neučil ani nedělal "tvořivou imaginaci" (creative imaging), proč tedy, tolik církevních vedoucích to považuje za "nejlepší záruku" pro "udržení víry"? A opět, je to psychologie tím, že posvěcuje visualizaci jako "vědeckou", udělala tuto okultní techniku přijatelnou nejen moderní společnosti Západu, ale také Křesťanství. VISUALIZACE ZPSYCHOLOGIZOVANÁ A POKŘEŠŤANŠTĚLÁ. Švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung má největší "zásluhy" na rozšíření (jak ve světě, tak i v církvích) na imaginaci, "vedenou představu" (guided imagery), a visualizaci za účelem prožití minulosti a spojení se s "vnitřními vůdci" (inner guides) včetně "Ježíše", "Marie", "Boha". Agnes Sandford, která přinesla "vnitřní hojení" a visualizaci do Křesťanství, byla silně ovlivněná Jungovým učením. Agnes Sandford je mrtvá - ale její blízký přítel Morton T. Kelsey pokračuje v rozšiřování teorií, které Jung získal z démonických zdrojů. Jungova "aktive imaginacion" a "archetypal images" hrají hlavní roli pro Kelseye v kontaktu se světem duchů: "Je mnoho cest jak vejít do podivného - někdy hrůzného teritoria vnitřního světa. Metody, o kterých je zde zmínka, jsou dobře vyzkoušené způsoby použití imaginace pro náboženské účely. (Morton Kelsey, "Transcend:A Guide For the Spiritual Quest", 1985)... Pouze skrze použití představ v našich meditacích, můžeme ve skutečnosti otevřít dveře do vnitřního světa a projít jej a prožít bohatství dosažitelné ve spirituální realitě... Morton T. Kelsey byl po krátký čas pastorem Agnes Sandfordové v Monrovia, v Kalifornii. On a její syn John Sandford, odjeli do Zurychu, kde studovali na C.G.Jung Institutu a vrátili se jako "jungiáni" skrz naskrz. Jejich početné knihy později ještě Jungovo učení rozvedli. Oblékli jej do křesťanského hábitu a zanesli do nic netušících církví... Poukazy na Carl Junga v "Seduction of Christianity" přivedly pastora ve Flushing, New Yorku k pečlivému a intensivnímu vyšetření, které trvalo šest měsíců. Vyšetřování na tema Jung, Sandford, Kelsey a jejich vliv na církve. V dopise adresovaném vedoucímu v charismatickém hnutí, ve kterém doznal svou vlastní 15ti letou účast, pastor píše: "Došel jsem k přesvědčení, že existuje masivní svod a klam v dnešním Křesťanství .. převážně zahrnující teorie a metodologii Carl Junga. Ten nám říká, žeprecedenty pro jeho práci jsou v heretickém Gnosticismu a středověké okultní alchymii. Dvěma známým křesťanským vedoucím napsal: Ti, kteří provádějí "hojení vzpomínek" musí každopádně uznat kořeny Jungianismu v Agnes Sandfordové. Pakliže ne, klamete. Dále musíte vysvětlit Křesťanům, proč schvalujete zavedení Jungiánského okultu do církví... Jung připočítává své objevy svému "duchovnímu guru" Filemonovi - jak ho nazývá, který byl jeho "spirituálním vůdcem"... Podle mého názoru, teorie Carl Junga nám podávají podvod nejvyššího řádu. To nebyl nějaký obyčejný démon, který si toto vymyslel. Jak se cítíte, když kniha, kterou nazýváte "klasikou této generace" obsahuje materiál, který má na svědomí Jungův "spirituální vůdce?".(Don Matzat v dopisu Johnu Sandfordovi, a druhý adresovaný Jamie Buckingham, 1986). ZRÁDNÝ VLIV CARL JUNGA. Že Jung byl hluboce démonizovaný okultista již z dětství není možno popřít. (Jung, "Memories, Adventures and Reflections", 1963) a jeho spojení s "vnitřním hojením" a "visualizací" prováděných v církvích, je nad všechny pochyby jasné... Když se tito dva "velikáni", Freud a Jung v 1909 a ještě v 1912, Jung úmyslně vyvolal nějakou spirituální aktivitu (poltergeist activity) která tak Freuda polekala, že omdlel. Když se to stalo podruhé, Freud obvinil Junga, že mu přeje smrt (Freud měl obcesivní strach ze smrti), čemuž později sám Jung počal věřit, když v jednom ze svých snů zabil Wagnerova hrdinu Siegfrieda. Ve svém, ne zcela normálním rozpoložení, Jung interpretoval "Sig" jako Sigmund (Freud) a on sám byl přemožen strachem. (Jung, "Memories"). Po plných šest let poté, Jung živořil na pokraji šílenství. Na počátku ve snech, později ve vizích a nakonec při plném vědomí (když se stal tak psychotickým, že ztratil smysl pro rozdíl mezi skutečností a neskutečností), Carl Jung měl opakované "návštěvy a zjevení" ze spirituálního světa , potom dokonce i prožitky s "Bohem" a "Duchem Svatým", který na něj sestoupil "v podobě holubice". Jungova široká škála okultních zážitků zahrnovala údajné konverzace a i cestování s mrtvými. Byla to ta "odhalení", která získal v rovině spiritismu, téměř na hranici šílenství okultismu - obzvláště odhalení od jeho "spirituálního vůdce" Filemona, která se stala bází pro psychologické teorie, které Jung vyvíjel po zbytek svého života. Toto nejsou smyšlenky - Jung to dobrovolně přiznal. A na těchto "ďábelských doktrínách" a ne na Písmu, jsou praxe "vnitřního hojení", "meditací" a "visualizací" založené - a církve je přijaly s otevřenou náručí.... ROZEZNÁVAJÍ JUNGOVO UČENÍ? Jsou si, křesťanští vedoucí, kteří propagují Jungovy teorie, vědomí jejich pravého zdroje? Někteří si možná uvědomují - jak Leanne Payne - že "Jungovy předpoklady křesťanské nejsou, jsou gnostické, což on připouští.(N. Carver, "Dreaming With Jung",1986). Přes to všechno, právě tak jako mnoho jiných křesťanských vůdců, Payne shledává Jungovy názory "užitečné".... Opat David Geraets z benediktínského opatství v Pecos, New Mexico (katolicko-charismatické útulkové středisko, které je silně ovlivněné celým hnutím "vnitřního hojení" jak katolického, tak i protestantského), prohlásil: "Junga musíte číst opatrně...nějaké omyly udělal". (Nick Carver, "Dreaming With Jung"). A přesto opatství v Pecos je známé tím, že zahrnulo Jungův přístup do učení "charismatického oživení a spirituálního růstu" ("Dreaming"). Jsou démonická "odhalení" pouze omyly? A je "opatrný přístup" dostatečný, když jednáme s doktrínami démonů, které nás učí "seducing spirits?". Nick Cavnar je editorem pro "New Covenant. Vysvětluje proč některé Jungovy koncepty jsou "užitečné": "Jung identifikoval určité "nevědomé" (unconscious) obrazy sil, které nazval "pratypy" (archetypes), jako "anima" a "animus"... Jung věřil, že nevědomí mysli (unconscious mind) je říší (oblastí) duchovního, mystického. Ti, kteří považují moderní církve za příliš racionální, nacházejí v Jungovi podporu pro mystičtější a experientiální (odvozené ze zkušenosti) náboženství. Charismatické oživení, se svým důrazem na spirituální zkušenosti a vnitřní hojení, je přirozenou půdou pro zájem o Junga. Pravda je pravdou - kdekoliv ji nalezneme; cokoliv je pravdivé v Jungovi, může být přijato a používáno Křesťany..." Člověk se může jenom ptát, zda Křesťané, kteří doporučují studovat Junga "opatrně", si uvědomují skutečnost, že adoptují do Křesťanství "odhalení", která Jung dostal od démonů.... Zatím co popírá jakékoliv ovlivnění od Junga, vedoucí "vnitřní hojitel", John Sandford připouští, že si "vypůjčil" Jungův výraz "pratypy (archetypes). Sanford tvrdí, že mu to Bůh zjevil z Genese 1:27, že muž ztělesňuje také ženskou přirozenost a žena mužskou, které nazval "ženský a mužský pól". (John & Paula Sandford, "The Transformation of the Inner Man", 1982). Skutečnost, že Ježíš vysvětlil tento verš zcela jinak (Matouš 19:4-6) a nepopíratelná podobnost mezi Sandfordovými "póly" a Jungovými "anima" animus" nabízí otázku o "zdroji" Sandfordovy "inspirace". Sandford dále prohlašuje že Bůh mu řekl, aby visualizoval "reversované póly, jak jsem ti ukázal - potom se postav a uzři, jak mou rukou je "rozváži" a srovnám do jejich pořádku" (pozn.:zřejmě hovoří Bůh, ale já nemám nejmenší potuchy o čem!). Sandfordovi dále popisují, jak jeden Křesťan, vedoucí psychologické stolice na univerzitě ve Washingtonu zkoušel tuto techniku na homosexuálech a shledal, že to funguje: Ohraničil (vyznačil) pratyp, vystopoval psychologické příčiny, modlil se podle toho, potom se modlil visualizací (?) a autoritou ohledně mužského a ženského "pólu", jak ho Bůh poučil. "Nevím co to vlastně je John", (hovoří psycholog se Sandfordem) "ale funguje to! Alelujá!!" (pozn. stále nemám tušení o čem se zde píše!). PODPORUJE BIBLE VISUALIZACI? Celý koncept křesťanské visualizace spočívá na mylném přesvědčení že "vidět znamená věřit", že visuální obraz je klíčem a že vytvořit svůj vlastní obraz v představě, znamená vytvoření jak víry tak i hojení. Někteří dnešní populární křesťanští autoři navrhují myšlenku, že "pisatelé Písma" jako Mojžíš, David Isaiáš a Jeremiáš si vytvořili odlišné imaginace Boha ve své mysli - část po imaginární části - a že ten mentální obraz, který si každý z nich vytvořil, byl klíčem ku spirituálnímu životu.(Calvin Miller, "The Table of Inwardness", 1984). Tato rostoucí víra v to, že visuální obraz stvořený v mysli otevírá dveře k těsnému spojení s Bohem, je část epidemie mimobiblického učení, které je akceptováno v dnešních církvích. Dveře otevřené jsou - ale démonickému klamu, a je ohromující, jak mnoho Křesťanů jimi projde! Praxe visualizace zapustila v církvích tak mocné kořeny, že kdokoliv o ní vysloví pochyby, je obviněn z vadného výkladu Bible! V jednom vysoce kritickém článku CAPS (Christian Association for Psychological Studies) kritizuje autory "Seduction of Christianity" že jsou "nebibličtí, proti-křesťanští, neracionální, nepřesní... extrémně zaujatí, a nepoctiví" právě tak jako "povzbuzující moc démonů a přitom předstírající, že s nimi bojují". Následující biblická "podpora" visualizace byla nabídnuta: "Autoři "Seduction of Christianity tvrdí, že visualizace není v Bibli učena. Bible jasně visualizaci učí: Filipským 4:8, Římanům 6:11, 2 Korint. 4:18, 1 Jan 5:15, Koloským 3:2, Jozue 1:8, Marek 11:24, Židům 11:1, 2 Korint. 3:18 a další... Tyto verše reprezentují ty nejlepší biblické "důkazy" pro visualisaci CAPS mohl najít - a ani jeden z nich nemá ani zmínku o visualizaci, natož aby ji učil! Filip. 4:8: "Přemýšlejte o tom..", Římanům 6:11: "Počítejte s tím, že jste mrtví hříchu".. 1 Jan 5:15: "A víme-li že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme", Koloským 3:2:"K tomu směřujte, ne k pozemským věcem", Jozue 1:8: "Kniha tohoto Zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ní ve dne i v noci abys mohl plnit to co je tam psáno"..Marek 11:24:"Věřte že všechno, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno a budete to mít"..Židům 11:1:"Víra je evidence věcí, které nevidíme". Pokoušet se visualizací "vidět" věci které vidět nejsou, se zdá být v kontradikci s poslední referencí právě tak, jako všechno, co Bible o víře učí! Zatím co 2 Korintským 3:18 a 4:18 mluví o "vidíme jako v zrcadle Boží slávu".. a 4:18:"díváme se na věci, které vidět nejsou" .. není bází pro tvrzení že "tyto verše učí visualizaci". Taková slova se používají v nevisuálním smyslu slova. Bible často mluví o "vidění" "pohlížení" či "dívání se na Boha" - a ve stejném kontextu je nám řečeno, že Bůh je neviditelný, že Ho nikdo nikdy neviděl, a ani vidět nemůže. Když je nám řečeno, že "Mojžíš vírou, jako by Neviditelného viděl" je poukaz na "vidění" vírou, ne fyzickým zrakem. Ani zde není poukaz na to, že by si Mojžíš "vyčaroval" mentální obraz Boha, což je nejenom nemožné, ale i přísně zakázané! SMRTELNÝ ODCHOD OD BIBLE. Je ohromující vidět jak víry a praktiky speciálně zakázané Biblí, jsou učeny křesťanskými vůdci. Jeden ze zřejmých příkladů je nová kniha napsaná Křesťany a učena křesťanskými vedoucími. Je to kniha napsaná pro křesťanskou mládež. Potom co autor vysvětlil uvolnění pomocí Yógy, která má být praktikovaná denně, píše: Opakuj toto dýchací cvičení několikrát. Potom se pokus představit si Boha. Pátrej ve své mysli - ať už to trvá jakkoliv dlouho. Utvoř si obraz Boha. Když se ti to podaří, budeš to vědět.... Neobávej se, pakliže to první cvičení zabere delší dobu. Až se obraz vyjasní, zaměř se na něj tak dlouho jak jen můžeš. Je možné, že to budeš muset "vyladit" tím, že se zaměříš na každou část obrazu a visualizovat sama sebe v té představě... Eventuálně "to" začne s tebou mluvit. Zařaď zvuky nebo obrazy do tvého mentálního obrazu. Dovol, aby zvuky a ostatní vize pomalu zmizely, zatím co si držíš Boží obraz ve středu své imaginace..... (David Stone, "Spiritual Growth In Your Ministry", 1985). To je pokřesťanštěný spiritualismus! Fakt, že obraz mluví, negarantuje, že jsme udělali kontakt s Bohem! Vlastně tomu tak být nemůže, protože sám Bůh speciálně zakázal použití imaginací, obrazů pro kontakt či uctívání. A proto lidé jsou podváděni vlastní představou - nebo ještě hůře: bylo navázané spojení s démonem, který na sebe vzal dokonalou masku. V nesčetných případech transmise z duchovního světa skrze médium, sami démoni se chlubili schopností vzít na sebe jakoukoliv formu, kterou by ten, kdo visualizaci provádí přijmul bez váhání.. "Jednotka", která se nazývá andělem Rafaelem se chlubí: "Spolupracujeme s každým, kdo má sympatické vibrace a s upřímnými lidmi, kteří nás cítí, ale povětšinou v rámci jejich momentálním systému víry.(Raphael, The Starseed Transmissions, 1982). V novinách, které vydává dosti široká síť čarodějů a čarodějnic, (pozor - obraz z dětských pohádkových časů je silně zavádějící!), jedna z praktikujících čarodějnic píše: "Dýchací cvičení, která adoptovaly křesťanské církve, jsou nejdůležitější částí uvolnění - relaxace a je to cesta, kterou jsou děti vedeny k "chakra" činnosti, k meditaci, k činnosti v transu, a k jiným znalostem" (Donna Clark, "Being Still With Your Child", 1985). V tom stejném výtisku je zmíněna základní role visualizace v okultním hojení - potom autor vysvětluje, jak snadno ti, "kteří nejdou naší cestou" mohou být zavedení do čarodějnictví. Dokonce ani Křesťané nevidí toto počínání jako nebezpečí pro jejich víru, protože visualizace "jim dovoluje aby si dali vlastní jména na svá božstva". (Donna Clark, "Divine Healing Ritual"). Každému by mělo být zcela jasné, jak smrtelně nebezpečná je visualizace "Boha" nebo "Krista", a jak daleko je od učení Bible! Křesťané, kteří mají účast na těchto technikách, buď sami sebe ve vlastní fantazii podvedli, a nebo naivně kontaktují démony v přesvědčení, že vidí a hovoří s "Bohem" nebo "Kristem". POZOR NA IMAGINÁRNÍHO JEŽÍŠE! Bible nás ujišťuje, že jednoho krásného dne - ale ani o hodinu dříve! - budeme konečně jako Ježíš, a Jan udává vzrušující důvod: "Protože Ho u vidíme takovým, jakým On je.." 1 Jan 3:2. Tento - nepopsatelně úžasný pohled je reservován pro ty, kteří Ho již viděli skrze víru a učinili Ho Pánem svých životů.. Ti, kteří Ho milují a "kdo s láskou čekají na Jeho příchod" 2 Timoteovi 4:8) a po tom dnu touží.. Do té doby každý pokus - z našeho popudu - snažit se Ho vidět je nebiblický! Ti, kteří touží poznat PRAVÉHO Boha a Ježíše Krista, nebudou se pokoušet spojení s Ním skrze vyvolávání fantastických představ!.. Když mluví o "zkouškách naší víry", která přinese Bohu slávu, "při objevení Ježíše Krista", Petr píše: "I když jste Ho nikdy neviděli, milujete Ho, věříte Mu a máte nevyslovitelnou radost plnou slávy, docházíte cíle své víry spásou duše"...1 Petr 1:8-9. Visualizace imaginárního Ježíše skrze fantazii, je pokus vyprodukovat Jeho objevení se před dobou, kterou On určil, před Božím termínem! Následky takového jednání - které zaplavuje církve a podvádí naivní Křesťany - jsou příliš vážné aby jsme jen mávli rukou! Ten pravý Ježíš se nikdy nesníží k tomu, aby se stal sluhou naších představ! Pavel varoval všechny, kteří učí "jiného Ježíše", (2 Korintským 11:4) a vyjádřil obavy aby "jako kdysi had oklamal Evu", aby Korintským "nebyla porušena vaše mysl a neodvrátila se od upřímné a čisté oddanosti Kristu".. Dokonce i bez účasti okultu, visualizace "Ježíše" může skončit spirituální katastrofou. Je to dokonalá cesta jak oklamat ty, kteří Krista neznají do přesvědčení, že s Ním navázali spojení. Čím více "skutečným" se zdá ten imaginární Ježíš, tím méně podvedený člověk se bude snažit o nalezení a poznání toho Ježíše pravého skrze víru. Tozer nám zanechal vážnou připomínku:Mezi námi běhá mnoho falešných "Kristů". John Owen, starý Puritán varoval lidi své doby: Máte-li imaginárního Krista a jste spokojení s imaginárním Kristem, potom se také musíte spokojit s imaginární spásou"..... Imaginace nebo odhalení? I řekl mi Bůh, proroci prorokují lži v mém jménu: neposlal jsem je, ani jsem jim nepřikázal, ani jsem s nimi nemluvil; prorokují vám falešné vize a věštby, nicotné věci a klam jejich srdcí"..Jeremiáš 14:14. Ostré pokárání Johna Owena na adresu těch, kteří se spokojili s imaginárním Ježíšem, pronikl do mnohých srdcí jeho současníků. Dnes ovšem význam či smysl toho co řekl, byl kompletně zvrácen nenápadným zásahem psychologie. V Owenově době lidé, kteří nebyli schopní rozlišit realitu od fantazie, byli k politování. V dnešní době je tento klam úmyslně kultivován, jako jedna z "výhod podvědomé mysli". Zdravý rozum nám ale poví, že "visualizovaný stůl plný jídla nenasytí tělo právě tak, jako visualizovaný "Kristus" nenasytí našeho ducha.... Vzrůstající používání visuální imaginace je blízce příbuzné víře Hindů v "maya", že všechno je pouze iluze vytvořená naší myslí. Když tento názor dostal schválení od psychologie, získal tím důvěru moderní Západní kultury a tak se dostal i do Křesťanství. "Kurs v zázracích" (A Course In Miracles"), který se v církvích učí, je toho dokonalým příkladem. "The Course", který byl nadiktovaný ateistické psycholožce Helen Shucman (John Koffend,"The Gospel According To Helen", 1980) "hlasem" nějaké duchovní bytosti, která se představila jak "Ježíš" byl popsaný psychologem Kenneth Wapnick, presidentem Nadace pro "A Course In Miracles" jako "bohatá a neobvyklá směs New Age Křesťanství a Freudovy psychologie". V zásadě "Course" tvrdí, že opravuje "mnohé omyly, které se dostaly do Bible". Příklad jednoho "omylu":"My všichni jsme Boží děti, zlo neexistuje, smrt je ústředním snem, odkud všechny iluze pocházejí (nechápu) a že odpuštění je prosté uvědomění si, že hřích neexistuje a proto není co odpouštět". (Helen Shucman, "A Course In Miracles", 1975). Když podává jasný pohled na klam, který se šíří církvemi v různých formách, a je církvemi schvalován, Wapnick vysvětluje, že právě tak jako v Orientální filosofii, tak i v "Course" je svět vnímán jako sen, jako kolektivní iluze. Tím se stává řešením všech problémů "změna ve vnímání světa a nás samých. (Kenneth Wapnick, "A Psychoterapy In Forgiveness", 1986). Ale ve skutečnosti Boží Slovo by mělo změnit naše vnímání, abychom se mohli přizpůsobit Jeho pravdě, která je úplně odlišná od učení, že my si vytváříme vlastní "pravdu" tím, že změníme naše vnímání použitím imaginace.... ROSTOUCÍ POPULÁRNÍ KLAM. Imaginace-představa, je čím dál tím více srovnávána s odhalením (revelation) a visualizace s inspirací, i když to první začíná u člověka, to druhé u Boha. Pakliže popletete tyto pojmy, nastane zmatek. Aby se ospravedlnila vzrůstající praxe kultivování mentálních představ jako metod jak hovořit s Bohem, učí se že symboly a představy mají zvláštní moc a jsou nadřazené nad normální řečí pro sdělování pravdy. Kniha, která odmítá "Seduction of Christianity" prohlašuje: "Lidská myšlení se nepohybuje v oblasti slov, ale obrazů. Když jsme byli dětmi, naší rodiče nám ukázali obraz koně, auta či letadla, a my jsme začali spojovat slovo s představou či obrazem. To je proto, že Bůh naprogramoval lidský mozek myslet v obrazech. Řeč Svatého Ducha podle Paul Yonggi Cho, je řeč vizí a snů... Až se církve naučí správně modlit, poznají biblické použití vizí a snů. Visualizace není technikou Orientálních mystiků; je daná Bohem aby byla prostředníkem při komunikací naší víry k Němu a naopak, jeho idejí k nám. (Reid & Virkler, "Seduction?" Ať už jsou, autoři jakkoliv upřímní a nadšení - jejich závěry jsou jak nelogické, tak i zcela nebiblické. Kromě toho, víra která roste v církvích odpovídá stejnému vývoji v sekulárním světě což je přiznáno obhájci starodávného šamanismu. Jak jeden článek v odborném žurnálu prohlásil nedávno: "Dovedete si představit šámana jak stojí v oddělení moderní nemocnice, jak pozoruje graf záznamního papíru, který vychází z biofeed back machine?"y... Tento obraz není tak fantastický, jak si možná myslíte. Starodávné šamanské metody jsou přizpůsobovány pro dnešní použití při hojení nemocí - od rakoviny až po vážné popáleniny.... Jádro šámanské praxe je víra, že imaginace spojuje mysl s tělem. Tato kapacita představ je důležitá, protože tělo moc dobře slova neslyší. Network News, "Shamans With Ph.D,s and Private Practices", 1986). Bohužel, mnoho Křesťanů, mezi nim,i vážení vedoucí dělají tragický skok do visuálních představ bez toho, aby pečlivě promysleli celý ten proces. Jeden z velice uznávaných vůdců tvrdí, že "visualizace Krista, je tou nejdůležitější cestou, náš Pán pracuje". Dále navrhuje, že "schopnost visualizovat je mnohem blíž k centru našeho bytí, než schopnost mluvit". A protože tak veliký počet lidí obdrží hojení a požehnání skrze tuto cestu, považuje varování proti tomu - za Satanův pokus ochromit hnutí vnitřního hojení". Velká část takového uvažování je založená na falešném předpokladu, že "Svatý Duch s námi hovoří mnohem efektivněji skrze představy, než slovy". (Dennis Bennett, "We Would See Jesus",1986).
