Grano Salis - VZTAH ČLENA SBORU K VEDENÍ SVÉ CÍRKVE

JAKÝ POSTOJ ZAUJMOUT ?

VZTAH ČLENA SBORU K VEDENÍ CÍRKVE.

V poslední době se v rozhovorech s křesťany setkávám se zajímavým fenoménem: ač si tito bratři dobře uvědomují, že z vedení jejich církví (tedy shora) se šíří nebiblická učení, která ovlivňují mnohé členy jejich církví, nepodnikají proti jejich invazi zhola nic - vzdor tomu, že na přízni, či nepřízni nejvyšších představitelů svých církví nejsou vůbec existenčně závislí a projev nesouhlasu není spojen s prakticky žádným rizikem, postihem, perzekucí, atd.

Příčin tohoto stavu je mnoho; za všechny uvedu jen nedostatečný vhled do podstaty problémů, nedostatek odvahy, či naprostou lhostejnost ke směřování „jejich“ církví.

Nejzávažnějším problémem tohoto druhu je ekuména chápaná a prosazovaná jako instituční spojení církví. Smyslem života křesťana je směřovat své úsilí k Bohu, tj. realizaci Božího království již na této zemi. Naproti tomu ekuména chápaná jako pozemské instituční sjednocení s Bohu nevede, ani vést nemůže, neboť není k Bohu zaměřena. Následkem toho se takto chápané a prosazované ekumenické hnutí beznadějně utápí a nakonec utopí v pozemské rovině.
Mohu říci, že toto hnutí je hříchem, neboť pravý smysl slova hřích, je minutí se cíle a v tomto případě je cílem Bůh. Od Něho jsme vyšli a k Němu se máme vrátit.

Toto hnutí je též i modlou, neboť se staví mezi člověka a Boha. Církev, jejímž cílem není sjednocení s Bohem, se dříve či později sjednotí se Satanem.

Apoštolská církev byla decentralizovaná; nikdo z apoštolů, ani žádný sbor, neměl v prvotní církvi výsadní postavení. V NZ termín „církev“ znamená místní sbor, a „církve“ sbory. Sbory byly jedno v Kristu (1Kor. 12:12-27).

Blíže viz dvě práce bratra L. P. Křesiny, které nám laskavě zpřístupnil bratr Gregorios:

F. L. Křesina: Církev, která je jeho tělo s místní sbor v Písmech Nové Smlouvy. (odst. 2).
A dále:
F. L. Křesina: Zpronevěra nauce o církvi a místním sboru.

Církev, která se sjednotí v pozemské rovině v jednu velkou světovou SUPERCÍTKEV SE STANE SEKTOU, protože bude dokonale oddělena od Boha i od Kristových následovníků. Bude nutně SEKTOU, protože Pán Ježíš Kristus, Boží Syn je pro řadu nekřesťanských náboženství nepřijatelný – sjednocení církví v jednu bude možné jen za předpokladu eliminace Pána Ježíše Krista jako Syna Božího. BUDE TEDY OBĚTOVÁN V ZÁJMU CÍRKEVNÍ JEDNOTY. Zdá se, že Boží Syn je kamenem úrazu celosvětového církevního sjednocení.

Ř. 9:33 „Hle, kladu na Sionu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho uvěří, nebude zahanben.“

Mám za to, že Satan v průběhu mnohých staletí pracuje především ve dvou směrech:

1) neustálé zanášení nepatrných bludů do biblického učení (doslova po kapkách!!!) a tím otravování duchovního prostředí - které pak ve svém součtu za řadu staletí představují katastrofální odchylky od něj. Úchylka nejenže roste s časem, ale plodí další úchylku, resp. úchylky!!! Jak je důležité držet se Slova Božího!!!

Jako příklad bych uvedl tento fakt: ještě před 30 lety by diskuse na téma totožnosti Hospodina a Alláha i na půdě ŘKC byla zcela nemožná – i vzdor dokumentům 2. vatikánského koncilu. Např. v knize „Základy víry,“ kterou napsal Dr. Antonín Čala, OP (dominikán), napsáno 1977, vydala Matice Cyrilometodějská v r. 1992 (imprimatur Jan Graubner), se o islámu hovoří dosti tvrdě. Ale co bylo dříve nemožné, je dnes běžné. Je vidět, že tehdy důsledky těchto dokumentů zřejmě nebyly patřičně domyšleny – jsou zřetelné teprve v naší době.

2) Slučování církví do větších celků a posléze do celku jednoho, který pak bude Satanem zcela ovládnut.. Zcela zákonitě – sjednocování církví je zcela světskou záležitostí k Bohu nesměřuje, a Bůh se k němu tedy nemůže přiznat. Sjednocování církví probíhá na pozadí sjednocování světa v jeden světový stát, kde odpadlá církev sehraje svoji smutnou úlohu. Jde o velice efektivní způsob Satanova boje

Mám za to, že v průběhu mnohých staletí je Boží Syn systematicky vytěsňován nejen z katolické věrouky, ale i z nekatolických církví. Kroky, které tímto směrem již byly učiněny jsou tyto:

(1) Papežství

(2) Kult Panny Marie a svatých

(3) Nebiblické cesty spásy

(4) Výroky římského biskupa v Turecku.

Tyto body v krátkosti okomentuji takto:

(1) Papežství..

Mt. 23:9 „A nikomu na zemi nedávejte jméno ‘Otec‘:jediný je váš Otec, ten nebeský.“

Toto jsou Spasitelova slova ; ten, kdo si neprávem přivlastní titul „Otec“ se dopouští rouhání, neboť tento titul patří jen Bohu.

(2) Kult Panny Marie a svatých.

1J. 2:1 „Toto vám píši děti moje, abyste nezhřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.“

1Tm. 2:5,6 „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.“

Tedy Panně Marii a svatým katolická církev neprávem přisoudila funkci Prostředníka i Přímluvce, která patří jen Božímu Synu. V podstatě zde jde o modlitby k mrtvým, které urážejí Boží důstojnost a svatost.

(3) Nebiblické cesty spásy.

Tato cesta byla nastolena dokumentem 2. vatikánského koncilu Constituzione dogmatica lumen gentium, kde se v čl. 16 praví, cituji:

„Plán spásy se však vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit.“

Tímto krokem byl biblický Hospodin ztotožněn nejen s bohem muslimů Alláhem, ale i s „neznámým Bohem,“ kterého hledají lidí v „mlhavých stopách a obrazech,“ tedy v podstatě s každým nadpřirozeným úkazem. Ale vše, co je nadpřirozené, automaticky nepochází od Boha!!! Navíc podle tohoto pojetí není Pán Ježíš Kristus ke spáse nutný – a tím byla snížena hodnota i cena jeho oběti na kříži! Tedy spásy lze dosáhnout i mimo Něj. Tím byl v podstatě popřen text J.14:6 který vypovídá o Spasiteli jako o jediné Cestě, Pravdě i Životu i text J.10:7 o Spasiteli jako jediných Dveřích pro ovce.

Blíže viz:
Důsledek jednoho závěru 2. vatikánského koncilu na dějiny světa.

(4) Výroky římského biskupa v Turecku.

Zde se omezím na jeden výrok římského biskupa, který pronesl při této návštěvě:

„Ve svých odlišnostech stojíme tváří v tvář víře v jediného Boha;…“

Stručně: Bůh je v obou svatých knihách definován takto:

Bible:

1) Hospodin je Bůh Izraele, kterého vyvedl z Egypta.
2) Boží Syn je zakotven v písmech SZ i NZ
3) Trojice je tajemná koexistence tří Božích Osob: Otce, Syna a Ducha sv. v dokonalé jednotě.

Korán:

1) Alláh je Bohem Arabů.
2) Alláh nemá Syna
3) Trojice je zde uznávána jen jako nesourodá trojice tvořená Bohem, člověkem Ježíšem (který není uznáván jako Boží Syn), a Marií, Ježíšovou matkou.

Pakliže přes tyto evidentní rozdíly římský biskup při návštěvě Turecka prohlásil, že muslimové a křesťané věří ve stejného Boha, nastávají tyto dvě možnosti:

A) Klame muslimy – předstírá, že přijal muslimský model Boha a přitom se nezřekl Božího Syna, kterého muslimové neuznávají.

NEBO:

B) klame katolíky – předstírá, že se nezřekl Božího Syna a přitom přijal muslimský model Boha, který Božího Syna nemá a neuznává.

Kde je pravda? Kolem Božího Syna a Jeho oběti na kříži vše se točí – tedy Boží Syn je v centru novozákonní zvěsti: bez Božího Syna celý NZ i celé křesťanství padá! Musím zde konstatovat, že výše uvedeným výrokem římského biskupa byla nastolena nejasnost v otázce, která je pro křesťanství nejzásadnější!!!

Blíže viz:
Kam směřuje ekuména pod vedením ŘKC?

Zatím jsem nezaznamenal jedinou snahu za strany ŘKC tuto dvojznačnost vysvětlit. A co je ještě více podivnější – ani od představitelů nekatolických církví, kteří podepsali dokument Charta Oecumenica, kterým signalizovali zcela jasně svoji vůli spojit se s ŘKC v rovině instituční, tedy světské. Tato dvojznačnost je vůbec nezajímá?

Blíže viz:
Charta Oecumenica: Kritická reflexe se zřetelem ke katolickému dogmatu
Odpověď na článek ThDr. Pavla Černého Th. D. "Charta oecumenica v diskusi"
EKUMÉNA - nekonvenční pohled
Kam kráčíš CB? Otazníky nad dokumentem Charta Oecumenica v diskusi
Ekuména paradoxně jako rozdělovací faktor křesťanů

K úchylkám od biblického učení však nedochází jen na půdě ŘKC. Pro nutnou objektivnost zde uvedu za všechny jeden z případů, který vznikl na půdě CB. Kazatel této církve Daniel Kvasnička nyní působící v Říčanech (mateřský sbor Praha 2 – Vinohrady) má osobní stránky na adrese: http://www.kvasnicka.info/old/start.htm kde se můžeme cestou (Články - Starší články) ve stati „Homosexuální biskup: Ano, nebo ne?!“ dočíst např. toto:

„…Ona Bible neřeší homosexualitu, ona podporuje manželství a rodinu. A u správce církevního společenství říká, že to má být muž, který dovede dobře spravovat svou rodinu, když by měl řídit celou církev. Jsou chvíle, kdy žádný vhodný muž není a nebo jsou chlapi samé bačkory a místo odvahy k biskupské odpovědnosti raději tvrdě vydělávají peníze. Pak je třeba hledat v Bibli dál, světit ženy a třeba najít i gaye….“ !!!!

Je opravdu hrozné, že tento kazatel hlásá své „názory“ na svých stránkách, na které je odkazováno z oficiálních stránek CB, od jeho jména, jako kazatele CB, tedy od http://www.cb.cz . Výše zmíněný článek napsal D. K. pro MFD v r. 2003. Je vůbec možné, že za tak dlouhou dobu si RCB, nebo její předseda tohoto článku vůbec nevšimli? Toto dokumentuje velmi smutný vývoj této církve, kterou mnozí (zvláště za dob totality) považovali za tzv. „výběrovou církev.“

Z uvedeného lze říci, že se vývoj „křesťanstva“ pod vedením ŘKC ubírá cestou vedoucí k odmítnutí Božího Syna. Centrální vedení církví (v dnešním slova smyslu) je nebiblickým institutem; proto není náhodou, že z něho vycházejí nebiblické, nebo dokonce protibiblické snahy. Nelze nevidět, jak tito představitelé svými „ovečkami“ manipulují a dostávají je pomalu a jistě na mimobiblickou půdu. Ti kazatelé a sboroví pracovníci, kteří si uvědomují nezdravý vývoj své církve a nezdravého učení přicházejícího z jejího centra a nekladou mu patřičný odpor, tím jen připravují cestu Antikristu, který nejenže již stojí před branami církví, ale má i svou pátou kolonu aktivně působící uvnitř.

V Písmu sv. máme příklady, kdy neohroženě vystoupili Boží mužové, jako např. prorok Eliáš, Jan Křtitel, po něm i náš Spasitel. Z českých dějin mohu jmenovat Mistra Jana Husa. A v naší současnosti i našeho milého bratra Pastýře, požehnaně působícího v CB i na „našich“ portálech GS a NB. Pokud nebudeme mluvit my, pak bude mluvit kamení (Lk. 19:40).

Závěrem bych rád řekl, že mým záměrem rozhodně nebylo někoho, nebo nějakou církev kritizovat. Určitě nejsem lepší než kterýkoli katolík, muslim, hinduista, animista, atd. A pokud se mi dostalo určitého poznání, mám ho jen a jen z Boží milosti, tedy jakákoli chlouba je předem vyloučena (1Kor. 4:7).

Následování Krista by mělo odpovídat z Boží milosti darovanému poznání. A protože mezi mým poznáním a následováním Krista existuje rozpor, který si z Boží milosti!!! uvědomuji, vede mě to k pokoře. Kritizovat lze ve vědecké, nebo technické oblasti, kde kritik stojí obecně nad kritizovaným; ale nikoliv v oblasti duchovní, neboť jsme všichni zhřešili a jsme daleko od Boží slávy.(Ř. 3:23). Toto nazývám univerzalitou hříchu. Existuje ale i univerzalita Boží milosti, neboť ten, kdo ke Spasiteli přijde, jistě nebude odmítnut (J.6:37), tedy žid, křesťan, muslim, atd. Mým záměrem bylo a stále je vyvyšovat Spasitelovo jméno a upozornit na odchylky od biblického učení, které ve svých důsledcích budou mít katastrofální následky nejen pro jednotlivce, ale pro celý svět.

BohemianAnonymus

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace