Milouškej  eleazare,  
no a to je právě ten problém. Nezlob se, že nebudu konkrétní, ale v tomto hyperanonymním prostředí se to vsákne, proto již nebudu později konkretizovat.

Znám člověka, zde publikujícího, kterému se dostalo od tzv.„hodnejho charóšima“ velké přízně, péče i dobroty v nelechkejch životních situacích (myslím to bez ironie a také tím nemyslím sebe). Na oko soukromě tyto skutečnosti přizná a podtrhne, že si dotyčného váží, uznává jeho upřímný projev křesťanství i víru a chce kritizovat pouze zhoubný systém, který prý dotyčný sám spoluvytváří. Když to ale jde a je vhodná příležitost, neštítí se naopak charóšima pranýřovat a spolupodílí se na jeho veřejném zesměšňování. Poslouží  jako hromosvod k satisfakci,  ventilaci, nemilosrdně jako objekt k virtuálnímu pranýřování.  V zásadě to ale ani řešit nehodlám, jen ze svého pohledu reaguji na tvou zvědavost: prostě nic dobrého se o ocejchovaném napsat nemůže, i kdyby  přinesl vlastní srdce na talíři, pečoval v Kristově lásce o všechny gamblery a bezdomovce v ČR, cele se vydal do služby Pánu i lidem, prostě jednou je to cejchcharóšima, tak do něj!!!

  Něco je špatně, pokud tvrdím o někom, že dělá a učí něco jiného než jak tomu ve skutečnosti je, tak se někde děje chyba. Nezávisle na tom, jak pravdivých může být x proticharismatických svědectví.

 Netvrdím, že mohou být lidé, kteří mají velký rozhled a znalost. Mají zkušenosti s problémy x sborů x  charismatických církví . Myslím, že jejich poznatky pak nelze zlehčovat a opravdu mohou mít jistá velká hnutí specifické problémy, specifické léčky a specifiská upadnutí. Mohou ale také uzrát a najít vyváženost i v tom, co je jiní kritizují. Třeba oprávněně.

  Já reaguji na konkrétní článek konkrétních lidí zde a jejich působení zde. Zatím jsem moc neuvěřil, že by jim šlo o upozornění na úlety části charismatiků s touhou po jejich nápravě. Ale zároveň v respektu k základu jejich přijmutí jako skutečných bratří mezi nimiž je hodno důvěrně žít s Bohem, a s touhou nezobecňovat a nenálepkovat.

  Jestliže přide člověk a řekne. V tom charismatickém sboru jsme se setkal s tímto, přijde druhý a řekne, já taky, třetí to zažil jinde podobně , tak prostě to může být opravdu zkušenost a problém. Může to být duchovní násilí, autoriářství atd. Ale zde se negativně vymezuje "charismatismus" a ten v základu je biblickým.  

  Pak takový člověk definuje charismatismus jako nemoc, problém sám  o sobě a to je něco, proti čemu protestuji. Navíc definice, které se , speciálně tady, promítají do pojmu charismatimus, jsou neužitečné,často překroucené a nevnímám v nich úctu k pravdě.

  Protože kritika naměřená na obecný charismatismus (respektive např. zde na jeho granosalisáckou karikaturu) je pak nepřiměřená (viz třeba rčení, že charismatické hnutí je bráno jako svinstvo) a ve svém důsledku klamná, upozorňuji, že věci nejsou tak černobílé , jak je někdy, zdá se, předkládáno. Naopak někdy je také  bílé vydáváno za černé, hořké za sladké a sladké za hořké.
 
 Pokoj

 Pokud si to zažil, netvrď ostatním ale, že to nemohli zažit jinak. 

 Já jsem zakusil a věřím uvnitř charismatických sborů i ve shodu  tvrzení a praxe v těchto věcech. 

 Postoj, že u charismatiků je to TAKTO a ne jinak a že všichni, kteří to říkají jsou pokrytci, kteří to nemyslí vážně, vidím jako silný předsudek.

  Pokoj