ZVYK A PŘÍKAZ POVZBUZENÍ Z PÍSMA PRO NEOBVYKLÝ A NOVÝ SMĚR KŘESŤANŮ A NĚKTERÉ ODPOVĚDI TĚM, KTEŘÍ BY JE RÁDI KRITIZOVALI

Stan Firth

Překlad: J. Salovský
Jazyková úprava, tisk a distribuce: M. Latka
Poznámky: Novotný, Polák 2007

UZNÁNÍ

Rád bych vyzvedl mou vděčnost Davidu Riceovi za to, že se chopil náročného úkolu přípravy rukopisu pro tisk; a Robertu Stockwellovi za svědomitou korekturu. Pak tu je široce rozptýlená skupina lidí, kteří četli můj první koncept a přispěli užitečnými poznámkami a návrhy a naléhali, abych to nechal vytisknout. Těm všem vyjadřuji upřímné díky za jejich čas a povzbuzení. Navíc jsem zavázán několika srdečným lidem za jejich příspěvky k finančním nákladům, které učinily brožurku přístupnou v širším měřítku než bychom byli my sami schopni.

KAPITOLA 1. ŽIVOTNÍ STYL NEORGANIZOVANÉ (NESTRUKTUROVANÉ) CÍRKVE

Během posledních pěti let jsem se čím dál více setkával s něčím docela novým v mých křesťanských zkušenostech; s věřícími, kteří jsou bez debaty nadšeni Ježíšem Kristem a nadšeně mu chtějí ve světě sloužit, ale kteří už víc "nechodí do kostela, sboru či modlitebny"! Vzdali se zvyku pravidelné kolektivní bohoslužby a nejsou zapojeni do obvyklých činností sboru. Při tom se ale vůbec nedá říct, že by "odpadli od víry", neboť pokračují v jejich osobní oddanosti Kristu a zdá se, že předvádí všeobecně přijaté charakteristiky křesťanských učedníků - kromě oblasti života sborů. Je možné, že jste zatím ještě nenarazili na věřící, které by bylo možno tímto způsobem popsat; jelikož ale vzrůstající počet křesťanů tento krok činí, je pravděpodobné, že brzy se přinejmenším s jedním nebo dvěma setkáte! Takové setkání obyčejně vyprovokuje jednu ze tří reakcí. Někteří lidé ostře kritizují takové odloučení od normální křesťanské činnosti; jiní jsou nadšeni a sami se zapojí do tohoto neobvyklého životního stylu a jiní jsou tím zase jednoduše zmateni - tak jak jsem byl já po několik let. Dost dlouho jsem se dohadoval, co si mám o tomto novém druhu křesťnů myslet. Je to neškodná menšina, kterou lze nechat bezpečně spolu-existovat vedle ostatních sborů? Nebo představují nebezpečný trend, proti kterému by měli být ostatní křesťané varováni? A nebo je možné, že mají nějaké poselství pro církve všeobecně? Zprvu jsem opravdu nevěděl, co si o tom myslet, i když jsem měl své vlastní důvody na vyšetřování tohoto jevu (vysvětlím to později v této kapitole). Jak čas utíkal, dostalo se mi příležitostí k dotazování se dost velkého počtu takových křesťanů z různých částí světa ohledně jejich postoje k církvi. Všechny odpovědi byly zhruba stejného druhu: "Považujeme Kristovu církev za životně důležitou jak světově tak místně, ale vnímáme ji jako nestrukturovanou (neorganizovanou) spíše než strukturovanou (organizovanou). Věříme, že Bůh nás povolal k životnímu stylu NEORGANIZOVANÉ CÍRKVE". Po dlouhou dobu myšlenka "životního stylu nestrukturované církve" byla pro mne pojem, který jsem nemohl ani začít chápat! Jednoho dne jsem si ale vzpomněl na zážitek v mém vlastním životě - zážitek trvající několik let - který mi poskytl nějakou takovou analogii života "neorganizované církve". Od té doby jsem chápal, co "nestrukturovaní křesťané" dělají. Zda jsem mohl schválit to co dělají, si vyžadovalo další úvahy, no alespoň jsem tehdy věděl, jaký měli výhled. Ať už jste v "životním stylu neorganizované církve" zapojeni, nebo proti němu zarytě zaujati, nebo se jednoduše celou tou záležitostí probíráte, věřím, že tato analogie vám bude nějak užitečná:

* * * * * * * * * * * *

Po mnoho let jsem byl učitelem na Londýnské střední škole. Jednou z věcí, která se mi zvlášť během mého času na té škole líbila bylo to, že mezi personálem bylo dost angažovaných křesťanů. Jako křesťané jsme si dobře rozuměli. (Nyní, kdy se mnoho z nás rozešlo svými vlastními cestami, jsme stále ještě ve spojení.)

Na našich vztazích nebylo nic formálního. "Nepořádali jsme setkání", no přesto jsme se často scházeli dohromady. Jen občas byl celý kolektiv na jednom místě ve stejnou dobu, a to nebylo ani pravidelné ani předem plánované - i když si pamatuji období asi tří týdnů, kdy se nás co nejvíc scházelo každou polední přestávku. (Jeden z našich řad šel se svou manželkou na výměnu jako učitel do Austrálie. Během jejich pobytu tam byla jeho manželka postižena nemocí ohrožující její život. Každý večer jeden z nás obdržel zprávu prostřednictvím rodičů toho páru ve Wales. A tak vždycky druhý den ve 12.30 v poledne jsme se sešli, abychom slyšeli nejnovější zprávy a modlili se. Naše modlitby, část z celkového objemu modliteb z mnoha jiných míst, byly vyslyšeny "víc než jsme si mohli žádat a myslet" - to je ale jiná povídka. Cítili jsme mocné nutkání k tomu, abychom se starali jeden o druhého a povzbuzovali jeden druhého k účinnému vedení našich křesťanských životů ve školním prostředí. Často jsme si povídali; někdy jen dva nebo tři, někdy více, v nějaké třídě (obyčejně třída č. 9), nebo večer v domově některého z nás. Mohu upřímně říct, že jsme netvořili "kliku", no přesto jsme byli "tělo" uvnitř školní obce. Hojně jsme se stýkali s ostatním personálem a měli jsme definitivní vědomí odpovědností (a výsad) naší křesťanské družby. Když se tak dívám zpátky, vidím hojnost "ovoce" ze svazků, které se mezi námi vytvořily. Pomáhalo nám to k lepšímu vykonávání naší práce, pomáhalo nám to v našich osobních životech, jeden v druhém prohloubil chápání Písma a Božích záměrů pro nás a někteří naši žáci došli k víře, a duchovně dospívali výsledkem jejich vztahu s křesťanskými učiteli. Nebyli jsme žádnou organizací - pouze volné sdružení křesťanských učitelů v té dotyčné školní obci. Ke konci mé kariéry na té škole jsem zjistil, že naše společenství mělo celo-národní protějšek nazvaný "A.C.T." (Association of Christian Teachers - Sdružení křesťanských učitelů). To národní sdružení mělo o něco víc struktury než my, ale ne o moc. Nepořádali pravidelné schůze, jen namátkově, když bylo zapotřebí diskutovat o určité záležitosti ovlivňující křesťanské učitele, nebo když byl v oblasti řečník s hodnotným vzkazem pro křesťany v tom oboru. Jejich literatura byla velmi užitečná. Mezi jinými mě přivedla k uvědomění, že takovou družbu jakou jsme měli na naši škole, lze najít na četných jiných institucích. Naše místní "volné sdružení" bylo jen malou částí něčeho mnohem, mnohem širšího ve vzdělávacích kruzích.

* * * * * * * * * * * *

To vše mi přišlo na mysl, když jsem se snažil posoudit co zastánci "neorganizované církve" říkali. Najednou jsem chápal, co mají na mysli! Věří, že jsou povoláni do "volných sdružení" křesťanů na jednotlivých místech, spíše než do něčeho organizovaného a strukturovaného jako obvyklé církve nebo sbory. Nejsou izolovaní křesťané, kteří si dělají "každý jak se mu zachce", jak jsem si zpočátku představoval. Měli smysl pro sbor - ale ne sbor jaký jsem odjakživa znal, s jeho místem a časem shromažďování, jeho organizací a jeho organizovanou činností. Jejich vidinou byli křesťané se vzájemným vztahem jeden k druhému v daném místě, velmi podobně jako jsme my učitelé byli ve vzájemném vztahu jeden k druhému v rámci menší obce v naší škole. Uvědomil jsem si také, že právě jak existovaly celonárodní dimenze pro naše "volné sdružení" na střední škole, zrovna tak se začínala vyvíjet mezinárodní či celosvětová dimenze sítě zdánlivě odloučených věřících. Mohl by tento druh církevního životního stylu, tak odlišného od jakéholiv jiného, mít nějakou biblickou platnost? Když se začaly objevovat zprávy o tom, že někteří křesťané opouštějí dobře vyšlapané cesty církevních zvyků, slyšel jsem jak mnoho lidí říká něco ve smyslu: "Volné sdružení? No to určitě

Nepasuje do mé představy o církvi!" Já osobně jsem ale nemohl tu záležitost tak lehce odbýt. Důvod, že to pouze nepasovalo do staletí zažitého křesťanského smyšlení, mi nestačil. To je to, co lidé říkali na začátku téměř každého pozitivního vývoje v historii církve! To, že to nepasovalo do mé představy o církvi, nebo do představy kohokoliv jiného, se mi zdálo bezpodstatné. Pasuje to ale do Boží představy o církvi? To je problém, který je zapotřebí zvážit, pokud křesťané chtějí pořádně zhodnotit ten nový styl církevního života, který čím dál více lidí provozuje. Zbývala jen jedna věc - zjistit, co na tuto záležitost říká Písmo...