Hledání: ZVYK A PŘÍKAZ IV.b
Vloženo Úterý, 27. listopad 2007 @ 13:11:35 CET Vložil: bolek |
poslal Gregorios777 KAPITOLA 9. PRAKTIČNOST VYUČOVÁNÍ - TEHDY A DNES
Zdá se mi, že tato "volná sdružení" křesťanů - domy ze živých kamenů - používají "vyučování poznámkami v průběhu života" docela účinně. Jednou z věcí, které na mne mezi věřícími mimo struktury učinily největší dojem, je křesťanská výchova svých dětí. Samozřejmě musím přiznat, že mé pozorovnání je založeno jen na omezeném počtu rodin. (Celá "nestrukturovaná církev" je zatím jen malá) Avšak jen těch málo příkladů mi ukazuje, jaké jsou možnosti. Zdá se, že děti, jejichž rodiče byli mimo struktury po šest a více let, jsou právě tak plni křesťanského vědomí a právě tak dobře instruktovaní jako děti, které prošly "normálním" systémem. Kromě toho, rodiče v institučních církvích mohou být pokoušeni, aby toho hodně nechali na "nedělní či sobotní škole", na různých kroužcích omladiny, nebo dokonce i na přítomnosti dětí na převážně dospělé nedělní bohoslužbě či shromáždění. Avšak rodiče ve volných sdruženích ví, že křesťanská výchova je definitivně jejich odpovědností! Viděl jsem toho dost aby mne to přesvědčilo, že vyučování poznámkami v průběhu života má velký potenciál na vyučování dětí uvnitř křesťanských rodin. (Pokud se dohadujete o "pronikání" mezi děti, které nepochází z křesťanských rodin, píši o tom později.)
Měl jsem také možnost nahlédnout na to, jak se "poznámkový způsob " vztahuje k vyučování jednotlivých nových věřících. Viděl jsem skutečný pokrok i tam, kde nebyla kázání ani týdenní schůze s vychovatelskými proslovy. Pochopitelně někdo se vždycky musí takovému vztahu s jednotlivcem oddat, někdo musí být ochoten dělat z nového věřícího "učedníka". Z toho je mi jasné, že "nového věřícího" lze velmi dobře vyučovat způsobem "poznámek v průběhu života". Pokud se týká věřících, kteří jsou už dobře obeznámeni se základy víry, vyučování způsobem "poznámek" se mi zdá velmi účinné. A to proto, že takové VYUČOVÁNÍ JE "PASOVANÉ". Poznámková instrukce je "šitá na míru"! Jedná s vlastními situacemi dotyčných lidí; s aktuálními otázkami, které kladou a s vlastními mezerami v jejich chápání Boha a jeho způsobů. Je zaměřeno na jmenovité záležitosti v lidských životech. V "domech ze živých kamenů" se lidé navzájem vyučují tam, kde je to zapotřebí, buď proto, že někdo se svěřil ostatním s oblastí své potřeby, nebo že oni sami cítili příležitost k vyslovení něčeho užitečného. Doufám, že se jasně vyjadřuji. Vracím se zpátky do situace, o které jsem se zmínil v první kapitole, kde ti učitelé na střední škole, kteří byli oddaní křesťané, si byli navzájem tolik pomocni - včetně aplikace Božího slova tam, kde bylo zapotřebí. Přesně ten stejný druh vyučování nacházím ve "volných sdruženích", jimž byly moje školní zkušenosti podobenstvím. Nepotřebují ani "shromáždění" - i když většina místních věřících se může občas sejít dohromady. Jak se ale tento druh neoficiálního vyučování vyskytoval na takových místech jako ve sborovně, nebo na školních chodbách, nebo při nahodilé večerní společnosti - tak se může v širším měřítku vyskytovat při nahodilých setkáních na ulici, nebo v obchodním domě, nebo na pracovišti; nebo při domácí návštěvě; telefonem nebo dopisem. (Ty poslední dva jsou obzvlášť důležité pro mimostrukturové křesťany, kteří bydlí rozptýleni ve venkovských oblastech.) Ať už je kontakt jakýkoliv, zdá se, že poskytuje náležité vyučování. Samozřejmě že někdy se nějaký křesťan sdělil s něčím co objevil, aniž by se to vztahovalo k určité situaci - s objevem, který se mu zdál jako "drahokam pravdy"; s něčím, čeho si všimnul během osobní četby Bible nebo nějakým jiným způsobem. I když takové sdílení nebylo zaměřeno na žádnou jmenovitou osobu ani situaci, bylo živé, protože vytrysklo z nadšené reakce toho křesťana k tomu, na co přišel. Nemusel se s tím sdílet, ale učinil tak proto, že tím byl vzrušen. Pravda je pravda - ale ta pravda může být buď "suchá" nebo "občerstvující". Během všech těch let jsem slyšel nějaká ta velkolepá kázání a projevy, ale někdy jsou kázání a projevy suché, protože něco musí být při té příležitosti řečeno. Je 11.45 v neděli dopoledne a každý to očekává - nemusí to ale oslovovat skutečné situace, ani plynout z čerstvého objevu řečníka. Jsem přesvědčen, že všechny druhy církví, od denominací s kořeny hluboko v historii do nejnovějších charismatických společenství, kladou příliš velký důraz na kázání, oslovení a projevy (na vše, co jsem nazval "přednáškové vyučování"). Mnoho z těch které znám "mimo struktury", jsou vyspělí a "učenliví" křesťané, kteří shledávají Biblí vážený způsob vyučování "poznámkami v průběhu života" vskutku velmi občerstvující.
* * * * * * * * * * * *
Na tomto místě byste se mě možná chtěli zeptat: "Jak tedy dosáhnete správné rovnováhy? Pokud 'normální' církve zašly příliš daleko s důrazem na kázání, nezachází ta nová 'volná sdružení' do opačné krajnosti a nevyhazují 'přednáškové vyučování' úplne z okna ven - i když říkáte, že také to vyučování má v Písmu vážené místo?" Jako odpověď na tu otázku bych vás požádal, abyste se podívali do Bible a zjistili, kdy je přednáškové vyučování používáno. PODLE ZÁZNAMU PÍSMA, PŘEDNÁŠKOVÉ VYUČOVÁNÍ SE POUŽÍVÁ TEHDY, KDYŽ JE ZAPOTŘEBÍ PŘEDAT VĚTŠÍ MNOŽSTVÍ MATERIÁLU VELKÉ SKUPINĚ LIDÍ. Například když máme najednou velké množství nových křesťanů, kteří neví vůbec nic a potřebují dobré základy, nebo když máme větší skupinu křesťanů, kteří už sice mají hlavní základy, ale kterým je zapotřebí sdělit něco nového. Podívejme se nejprve na několik příkladů z knihy Skutků. Skutky 11:19-21 například vysvětluje, že "velké množství" pohanů ve městě Antioch se obrátilo k Pánu. Najednou tu byl velký zástup lidí, všichni na stejné úrovni - naprosto nevědomí křesťané, kteří neznali ani Starý zákon! Barnabáš byl vyslán, aby tu situaci zhodnotil a on považoval za vhodné do toho zapojit Pavla (tehdy ještě používal jeho bývalého jména "Saul"); "Pracovali spolu v tamější církvi po celý rok a vyučovali velké množství lidí" (verš 26, ale čtětě od 22 verše). To definitivně zní jako "přednáškové vyučování" (kázání, projevy) - a zdá se, že to byl normální způsob jednání s nově obrácenými na víru, když jich bylo příliš mnoho na vyučování každého jednotlivce zvlášť. Pavel a Barnabáš během jejich jednoročního pobytu zřejmě dali věřícím v Antiochii dobé základy. Po tom se vydali na celkem rozsáhlé cesty, popsané ve 13. a 14. kapitole Skutků. Když navštívili Antiochii podruhé zjistili, že povstal nový problém: Museli všichni tito bývalí pohané, kteří se staly křesťany, projít židovským rituálem obřízky? Hodně místních křesťanů se tou záležitostí trápilo a bylo jasné, že celá ta skupina potřebovala být vyučována ohledně toho, jak - nebo zda vůbec - se tento starý židovský obřad hodil do jejich sítuace. Po poradě s jinými apoštoly a staršími v Jeruzalémě, Pavel a Barnabáš (doprovázeni Silasem a jedním dalším předákem) pořádali novou "přednášku", ke které shromáždili všechny věřící. Můžete o tom všem číst ve Skutcích 15, obzvlášť ve verších 30-35. To byl případ nové "přednášky" na předání nového poznání. Velmi podobná byla ve Starém zákoně Mojžíšova "přednáška", či kázání, na úpatí hory Sinaj (která zabírá většinu knihy Deuteronomium). Posluchači, navzdory všem jejich chybám, byli už božím lidem. Nebyli "nově obráceni na víru". Avšak Bůh jim v té dotyčné době chtěl předat něco nového. Protože se ukázalo, že si nevedli dobře v jejich osobním vztahu s Ním, Hospodin chtěl, aby Jeho lid měl, alespoň na určité období, neomylná vodítka Zákona. Také to byl případ "nové přednášky nového formátu", s ohromným davem lidí, všichni začátečníci. Mimochodem: Ke konci toho kázání Mojžíš jinými slovy řekl: "Musíme to opět pořádat někdy jindy". Ten návrh ale nebyl pořádat to opět za sedm dní, tak jak to je v současných církvích - ale pořádat to opět za sedm let! (Deut. 31:9-13). Jiný starozákonní příklad "přednáškového vyučování" lze najít v 2. Paralipomenon kapitola 17. Bezbožný král Aza kraloval po čtyřicet let. Během té doby judský národ vešel do vážného duchovního úpadku. Potom se na scénu dostaví Azův syn Jozafat, který "chodil po cestách, jimiž chodil dříve jeho otec David". "Ve třetím roce svého kralování vyslal své správce... aby učili v judských městech. S nimi byli určití levijci... Ti učili v Judsku. Měli sebou Knihu zákona Hospodinova, obcházeli všechna judská města a vyučovali lid" (2. Paralipomenon 17:7-9). Opět tu máme případ, kde se nejedná o nezasvěcence do víry - ale o lidi, kteří strašně moc potřebovali obnovný kurs. A jelikož tam bylo hodně věřících na stejné úrovni, "přednáškové vyučování" byla vhodná forma toho kursu. Ten způsob vyučování ale netrval věčně. Jakmile lidé opět obnovili své základy, ti "potulní učitelé" či "starozákonní apoštolové" odešli a nemáme žádné svědectví o žádném dalším přednáškovém vyučování v okresu, který opustili. Na druhé straně, tak jak jsme viděli, "vyučování poznámkami v průběhu života" byl skutečný rys starozákonného života, a pravděpodobně následoval jejich návštěvu. Přesně ten stejný vzorek vidíme v Novém zákoně. Apoštolové ("potulní učitelé Nového zákona) podali svá kázání či oslovy (rozdílné od jejich "evangelistických" kázání) buď skupinám nových věřících, nebo skupinám už založených věřících, kteří všichni potřebovali instrukce v nobé oblasti. Potom odešli a svěřili další vyučování samotným věřícím a jejich předákům (víc o "starších" a "pastýřech-učitelích" v pozdější kapitole). Kromě "potulných učitelů" či apoštolů tam ale není žádná zmínka o přednáškovém vyučování prováděném někým jiným. Na druhé straně, tak jak jsme už viděli, o "poznámkovém učení" nacházíme v pokračující novozákonné církvi hojné zmínky.
* * * * * * * * * * * *
To, co jsem popisoval, je jak se věci mají mezi věřícími mimo struktury! Tím, že se neučastní pravidelných kázání a projevů nemyslí vždy, že taková kázání jsou nesprávná. Chtějí jen poukázat na to, že jejich časté používání je Zvyk, který se vyvinul, ale není to Příkaz Písma. Příkaz je být učenlivý a pokračovat v učení - a to je co ti "mimo" věřící dělají. Většina jich má dobré základy a jsou do jisté míry duchovně vyspělí. A tak "vyučování poznámkami v průběhu života" od svých spolu-věřících a těch, kdo se vynořují jako předáci, je normální a vhodný způsob vyučování. Jsou mezi nimi určití "potulní učitelé", keří, tak jak Pavel ve Skutcích 20:20, učí "veřejně i po domech" - veřejně když je potřeba předat všem nějaký nový pojem, ale zároveň vyučujíce věřící v jejich domech, aby bylo poskytnuto také "vyučování šité na míru". O "nové věřící" se lze postarat vyučováním každého zvlášť. Když se ale vyskytne velké množství "nových žáků" najednou, tito nestrukturovaní křesťané nemají žádná pravidla, která by zakazovala přednášky a veřejná oslovení! CELKEM VZATO, VYUČOVÁNÍ "MIMO STRUKTURY" SE MI ZDÁ DRŽÍ KROK SE ZPŮSOBEM POUŽÍVANÝM V BIBLI.
|
