1) Napsal jsem to celkem komplikovaně na svůj web do rubriky Prorocká školka, která byla definovaná jako místo pro sdílení se s věcmi Božího slova týkajícími se proroctví a také jako prostě osobní místo pro nahlédnutí do osobního prožívání těchto věcí, ať už pádu, minel nebo třeba skutečného prožitku prorockého slova na osobní i třeba širší rovině.

2) K tomu jsem přidal mé pochopení celé věci, proč jsem tuto zkušenost udělal. Řekl jsem, že si myslím tedy, že je to proto, že pan Paroubek se stane premiérem. Původní text jasně zdůraznil, že to není nějaké rozpoznané prorocké slovo a mohu se ve všem tom mýlit atd.

3) Následně v diskuzi, která se rozpoutala pod článkem zde na Granosalis, když ho někdo vzal a natvrdo napsal, že mám zjevení o výsledku voleb (což bylo posunutí), jsem se rozhodl otevřít se a přiznat, co si o tom myslím. Taky otevřeně říct, jak to vnímám a vidím, a to i za cenu toho, že to prostě bude blbě. Protože jsem byl přesvědčen, že ten zážitek, který jsem měl, byl původem od Pána, celkem otevřeně jsem vyznal, že tomu věřím a vztáhl na to i mé pochopení celé věci. Souhrnně vzato jsem tvrdil, že věřím, že Jiří Paroubek bude premiérem.

4) Protože jsem to přehnal a ztotožnil se s tím slovem i mým pochopením, nechal se vtáhnout do debaty o něm, místo abych ho prostě nechal tak, jak bylo napsáno, slíbil jsem, že pokud se ani do poloviny volebního období nenaplní, tak se omluvím. A to je důvod tohoto textu.


A tak se omlouvám, že jsem s tím, co mohlo být od Pána či nemuselo, nakládal nemoudře a přes můj dojem, že jednám pokorně a v bázni, vlastně nepokorně a nikoli v bázni.


Proč jsem to udělal?


1) Nemám problém s tím, že Bůh dnes mluví, chce, abychom toužili po prorockých darech a učili se v tom chodit. Čili věřím, že Bůh může mluvit i o aktuálních skrytých věcech, i nějaké přímé poselství i upozorňovat na věci budoucí.

2) Připadlo mi, že mi Bůh několikrát nějaké věci, ať už týkající se některých událostí či lidí, položil na srdce a měl jsem touhu se s tím podělit. O té touze jsem se domníval, že je dobrá.

3) To zatáhnutí do diskuze bylo způsobeno dvěma emocemi či postoji.

a)První byla jakási zbytečná obranná reakce na nějaká ostrá vulgární slova pod textem, kdy jsem vnímal nedorozumění a pocítil touhu vysvětlit svůj postoj a proč to říkám. Prostě se obhájit. V tom spatřuji pro tu chvíli chybu.

b)Druhá byla spojena se zážitkem, kterým jsem před tím pár dní žil. Bylo to dle mého pochopení jisté malé prorocké znamení pro jednoho člověka. Byl jsem přesvědčen, že mi je dal Pán pro něj, ale hlava měla pochybnosti. Proto jsem mu prostě řekl se zcela stejným postojem. Hele takto tomu věřím, myslím, že toto a toto se stane a nevím sice proč, ale prostě Ti to chci říct a myslím, že Pán ti to takto dává, abys poznal, že on vidí a jedná. Ale ber mne s rezervou. Vidím to tak, ale mohu se třeba plést, přesto ti to říkám. O tomto jsem poté nabil větší jistotu, že jsem to dokonce dopředu napsal do rubriky Prorocké školky a o několik měsíců později potvrdil její naplnění. Ten den jsem vnímal blízkost Boží, přišlo mi, že je jednoduché, aby se dal Bůh poznat lidem.Byl jsem prostě celkově tímto velice povzbuzen.

Zcela stejný "mustr" jsem použil na rozhovor s lidmi zde. Stejný postoj jsem zaujmul. Jako k tomu kamarádovi. Takto to vidím, říkám otevřeně. Přiznávám se k tomu, ale možná jsem to špatně vyhodnotil. A otevřel jsem se prostě. Nevím jestli toto byla automaticky chyba. Chtěl jsem se s tím sdílet a prostě když už jsem o tom mluvil, tak říct, jak to vnímám.

Zde si ale myslím, že to nakonec bylo taky špatné, protože na rozdíl od toho přítele, který mne zná, a věděl, že to prostě jen otevřeně říkám, ale nelpím na tom. Nechávám to svobodně dopadnout a sám pro své rozsouzení očekávám, jestli jsem to viděl správně. Tak zde jsem možná pro někoho působil příliš sebejistě a můj motiv prostě někdo třeba vůbec, a oprávněně, nechápal. Prostě byl jsem nemoudrý a otevřený na nepravém místě.


Co se stalo pak?

1) Cítil jsem se trapně, že se slovo nenaplnilo , Paroubek se nestal premiérem a já jsem považoval za Boží slovo něco, co se ukázalo nepravým. Biblickými slovy to bylo ,(nevím zda celé, ale jistě to nesplněné) viděním mého srdce, nikoli "výnosem Hospodinovým". Stalo se to, co jsem vlastně i dopředu řekl jako jednu z variant, co nastane. Budu sám ve svých očích znedůvěryhodněn v té schopnosti slyšet něco od Boha a rozpoznat to jako Boží.

2) Pak jsem řešil a řeším nějaké osobní pro mne nyní důležitější věci a toto vše jaksi odložil na vedlejší kolej.


Jak to vidím nyní?

1)Myslím si, že jsem projevil nezralost a neodpovědnost při zacházení s tím, co mi, ať už oprávněně nebo klamem, přišlo jako Boží slovo.

2)Protože nemám nyní ujasněnu základnější věc, jíž je sborová příslušnost (u nás prakticky nic ze spektra, kam patřím, není, jedno dojíždění do sboru jsem musel z praktických důvodů přerušit a vlastně se modlím, kde mám tady u nás mít závazné členství ve sboru), tak tyto věci řeším na pochodu. Přestože jsem něco vnímal v prosinci i směrem k našim volbám prezidenta, již jsem to raději veřejně neprezentoval a jen se o tom svěřil jedné z autorit.

3) Nadále věřím, že Bůh chce dávat prorocké dary. Měli by mít ale jasně nějakou korekci. Měli by být jasně rozpoznávány atd.. Když ve sboru mám dojem, že mám nějaké slovo pro shromáždění, jasně nyní téměř vždy opakuji, že něco řeknu, ale autorita to prostě procenzuruje. Nelpím na přiznání pravosti, soustřeďuji se, abych kdyžtak řekl to, co mám na srdci, v pokoře a bázni a kdyžtak čekám,že autorita, pastor, řekne, je to blbě, toto je tak atd. . To už neberu za svou věc, pokud by mi někdo něco neřekl na mou osobu, nějakou korekci nebo tak.

4) Co se týče Prorocké školky, či-li tématu proroctví na webu, raději jsem to zavřel z veřejné části. Nějak se budu ještě modlit, co a jak s tím. Přiznám se, že touhu podělit se s nějakými věcmi týkajícími se této oblasti Písma mám a asi v tom budu pokračovat, ale v případném osobním sdílení o těchto věcech bych chtěl nějak jasněji vše korigovat s autoritami a nějak moudřeji to prezentovat, pakliže to vůbec prezentovat.


Na závěr:

Píšu to jen sem, protože jinde jsem takové nemoudré jednání s tímto neprojevil. Sice očekávám, že někdo mou omluvu zde třeba rozcupuje a použije jinak, ale abych pravdu řekl, je mi to celkem jedno. Chci prostě splnit svůj slib, chci také říct , jak to prožívám a vidím . Pro své svědomí cítím potřebu zde splnit to, co jsem zde před nějakou dobou vyřkl.

Vnímám potřebu jasnějšího poddání se pod něčí kontrolu i v této oblasti, nutnost větší pokory. Nevidím, že bych musel, v případě dojmu, že mám něco na srdci od Pána, toto automaticky zatratit, ale vnímám, že s tím musím nakládat velice opatrně, moudře a říct to s jasným nárokem kohokoliv jiného to odmítnout, rozpoznat jako případně falešné či nepravé atd. Tak to vidím. Takto jsem to de facto viděl i dříve, ale myslím, že některými postoji jsem to zcela nedodržel.

Pokoj Vám

Joel