Milí sourozenci, dávání desátků je pro někoho naprostou samozřejmostí, ale pro druhé je sporným místem, se kterým bojují, či ho jednoduše nepřijímají nebo ignorují. V naší církvi a také v našem sboru považujeme desátky za nezbytnou součást života křesťana.

V Nové smlouvě se sice o desátcích mnoho nepíše, přesto je zde o nich důležitá zmínka. Když Pán Ježíš vytýkal farizeům jejich pokrytectví, kdy dávají desátky i z věcí, z kterých Bůh neurčil, aby ukázali svoji zbožnost, tak jim v Matoušovi 23,23 říká, že důležitější je právo, milosrdenství a víra, ale to ostatní (myšleno desátky) se nemá zanedbávat.

Věřím, že dalším místem, které ukazuje na skutečnost, že Bohu stále máme dávat desátky, je místo u Matouše 22, 21, kde chtěli farizeové nachytat Ježíše ohledně placení daní císaři a on jim odpovídá „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu.” Vzhledem k tomu, že to je místo, kde se mluví o penězích, tak mě nenapadá nic jiného, než že měl Pán Ježíš na mysli desátky, případně další finanční oběti. Z uvedeného vyplývá, že Pán Ježíš neruší desátky, ale ukazuje, že se nemá jednat pouze o povrchní náboženský úkon. Další skutečností je fakt, že dnes již nežijeme pod zákonem, ale milostí, a dávání desátků by mělo být vyjádřením naší lásky a oddanosti k Hospodinu.

Někteří odpůrci desátků tvrdí, že je to záležitost doby Zákona, která byla obětí Pána Ježíše překonána. Je pravda, že dávání desátků stanovil Bůh Izraeli jako zákonné nařízení, ve kterém byly stanoveny pravidla ohledně desátků. Je třeba si však uvědomit, že v Bibli jsou zmínky o dávání desátků již před stanovením Zákona Izraeli.

První místo v Písmu, které se zmiňuje o desátcích, je v Gn 14,18-20. Abram po úspěšném boji odevzdává desátek knězi Boha nejvyššího Malkísedekovi, který je v souladu se 7. kapitolou listu Židům předobrazem Pána Ježíše. Prvním významem desátků byl projev úcty. Další místo o desátcích je v Gn 28,22, kde se Jákob rozhoduje dávat Bohu poctivě desátek ze všeho, co mu On dá. Jákob si uvědomuje, že desátek Bohu náleží. Oboje se odehrálo několik set let před ustanovením desátků v Zákoně. Z toho, co jsem uvedl, můžeme vyvodit, že dávání desátků přesahuje dobu Zákona a je platné jak v době před ním, tak po něm.

V Lv 27,30-33 jsou desátky nařízeny Bohem jako součást zákona, je zde ustanoven řád dávání desátků. Hlavní skutečností vyplývající z této části je, že všechny desátky náleží Hospodinu. A Bůh v Nu 18,21 dává všechny desátky Lévijcům za dědictví. Rod Levi jako jediný nedostal za dědictví vlastní zemi, ale desátky, které byly součástí zabezpečení jejich obživy. Sami Levité byli povinni dávat z těchto desátků desátek knězi Áronovi.

Jedním z důležitých míst, kde se píše o desátcích, je Malachiáš 3, 8-12. Zde Bůh spojuje dávání plných desátků se svým velikým požehnáním - materiálním, ale i duchovním. Na druhou stranu nedávání desátků Bůh označuje za krádež, důsledkem je nepožehnání a dokonce kletba, kterou byl postižen Izrael.

Z uvedených, ale i dalších částí Písma vyplývají určité principy ohledně desátků:

Kéž dá Bůh milost, abychom všichni měli správný postoj k dávání desátků a mohli zakoušet naplňování Božího zaslíbení o jeho požehnání. Příště se podíváme ještě podrobněji na spojitost dávání desátků a duchovního stavu Izraele.