 |
Právě je 468 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116485667
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Praví věřící,kteří zachovávají Boží slovo, neparazitují a nepřijímají vynucené dotace (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Čtvrtek, 14. srpen 2008 @ 08:52:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Plně souhlasím s níže uvednými větami I. O. Štampacha.
Slýcháme o chvályhodném použití prostředků, jež nečekaně padnou církvím do klína. Pokud to někdo odůvodňuje církevním školstvím a církevními sociálními službami, tak - slušně řečeno - upravuje fakta. Církevním školám stát pokrývá výdaje jako školám s jinými zřizovateli (kraje, obce, občanská sdružení, firmy). Je viditelné, že opravdu účinné sociální služby nejsou odkázané na prostředky závislé na majetku a jeho výnosu: například proslulá ADRA závisí na štědrosti svých příznivců v mezinárodním měřítku.
Mohli bychom předpokládat, že výnosné budovy a pozemky, jakož i stamiliardy korun zvýší přitažlivost církví. Jenže zkušenost mluví o opaku. Z jedenadvaceti náboženských uskupení, které mají dnes nárok na to, aby stát pokrýval mzdy jejich duchovních, to čtyři odmítají. Nestojí o tyto peníze od státu. Také nepatří k budoucím nadějným restituentům. Dvě z nich se obejdou (podobně jako raná církev) bez profesionálního duchovenstva, další dvě dokáží pokrýt mzdové, provozní i investiční náklady obětavostí svých členů. A je pozoruhodné, že právě to jsou církve, které v posledním sledovaném desetiletí (1991-2001) mohutně rostly co do počtu členů. Církve dnes spojované s ekonomickou a politickou mocí a s nadějí na větší sousta z restitučního koláče, tři nejpočetnější církve v ČR (římští katolíci, evangelíci a husité) zaznamenaly od roku 1991 prudký propad příznivců (o více než milion, o třetinu až téměř polovinu výchozího stavu).
Současná štědrá nabídka nemovitostí a peněz je pro církve past. Vláda realizující program ve frapantním rozporu s křesťanskou sociální etikou si potřebuje zajistit kolaboraci. Potřebuje umlčet svědomí pastýřů. Zachování věrnosti Kristu v takovém osudovém konfliktu by od zástupců církví vyžadovalo značnou odvahu, zdravou kritičnost a kreativitu.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Malé církve si udělaly ze státu dojnou krávu
Majetkové vyrovnání státu s církvemi za zabavený majetek přijde během šedesáti let na 267 miliard korun. Pokud návrh neprojde, vyjde to státní kasu ještě dráž, i přes půl bilionu. Hlavně malé církve se totiž naučily, jak státu pustit žilou.
Při pročítání církevních statistik by člověk neznalý místních poměrů lehce nabyl dojmu, že země česká prožívá velké náboženské vzepětí. Za posledních pět let u nás totiž přibylo 553 duchovních. To je trochu zvláštní situace: věřících organizovaných ve státem financovaných církvích totiž ve skutečnosti na rozdíl od duchovních ubývá.
Důvod podivné nerovnováhy je prostý. „Stát je povinen zajistit platy duchovních. A v žádném případě nemůže omezovat jejich počet," vysvětluje ředitelka odboru církví ministerstva kultury Pavla Bendová. Od roku 2000 navíc stát přispívá na platy administrativních pracovníků a provozní náklady církví přesně podle počtu jejich duchovních.
„Některé, jakkoli podle počtu věřících malé církve toho využívají a vykazují z roku na rok stále vyšší počet duchovních, aby na tyto ostatní ukazatele získaly co nejvyšší příspěvek. Bude-li tento trend pokračovat, pak budou mít za pár let některé církve snad víc zaměstnanců než věřících," říká s nadsázkou Bendová.
Kážu i podnikám
U některých církví se počet duchovních za posledních sedm let i zdvojnásobil. Jednota bratrská měla v roce 2001 čtyřicet pět duchovních a letos je jich už osmdesát osm. U Církve československé husitské se za stejnou dobu počet duchovních zvýšil z 253 na 412. Zajímavé je srovnání, na kolik daňové poplatníky vyjde ročně jeden věřící. Třeba náklady na jednoho katolíka byly v loňském roce 309 korun, na člena Církve bratrské 3130, na věřícího Jednoty bratrské 7096. Nejdražší je bezkonkurenčně Apoštolská církev, k níž se při posledním sčítání přihlásilo čtyři a půl tisíce lidí. Roční náklady přepočtené na jednoho člena činí 9368 korun. Přitom jeden věřící srovnatelně velké Lutherské evangelické církve stojí ročně rozpočet 767 korun.
O tom, že v některých církvích se stává státem placeným duchovním, kdo chce, se vyprávějí hotové legendy. Je-li duchovním muž, automaticky se jím stane i jeho manželka a dospělí potomci, kteří přitom dál vykonávají původní povolání. Úředníci ministerstva kultury znají také případ podnikatele, který je navíc placen jako duchovní. Kdy toto druhé zaměstnání vykonává, nikdo netuší.
Zaplatíme i Krišnu?
Že by církve záměrně vykazovaly více zaměstnanců, než potřebují, jejich představitelé popírají. Pavel Bubik z Apoštolské církve na otázku, proč jim v posledních letech tak narůstá počet duchovních, odpovídá stručně: „Ty lidi jsme prostě potřebovali nabrat." Podobně argumentuje i Karel Potoček, tajemník Církve československé husitské: „Počet našich farářů byl v minulosti nižší, než je nutné. Teprve teď dosahujeme potřebných počtů." Připouští však, že po případné finanční odluce od státu by asi jeho církev provedla personální audit a snížila počty zaměstnanců. Zejména by se asi zbavila farářů ve vysokém věku. Dnes je platí stát a nic je k odchodu do penze nenutí.
Společný návrh ministerstva kultury a církví na finanční vyrovnání by měla vláda projednat 23. ledna. Pokud by řešení, které přijde stát na 267 miliard korun, vládou nebo parlamentem neprošlo, bude dál platit dnešní zákon - a s ním i povinnost státu platit duchovní. „Pak bude jistě počet duchovních dál narůstat. V nejreálnější variantě tak za těch šedesát let zaplatíme 428 miliard. V krajní variantě to může být i 584 miliard. Na našem návrhu tak spíš vydělá stát než církve," tvrdí ředitelka Bendová.
Do jejího výpočtu přitom ještě nejsou započítány církve a náboženské společnosti, které už brzy splní všechny podmínky pro to, aby i jim musel stát vyplácet mzdy pro duchovní. Za čtyři roky už mají být ze státního rozpočtu placeni třeba duchovní Hnutí Hare Krišna či České hinduistické náboženské společnosti. A za další dva roky by pak stát mohl mít povinnost financovat duchovní Ústředí muslimských obcí. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by zrovna tyto církve byly výrazně skromnější než ty dosud registrované.
autor: Leoš Kyša
|
|
|
Proč je na to speciální zákon? Re: Odškodnění církví schvaluje pouze čtvrtina lidí (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Čtvrtek, 14. srpen 2008 @ 09:12:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Už jsme se o tom bavili docela dost. Já tedy nejsem právník, ale když nad tím přemýšlím, zajímá mě jedna věc: Proč mají mít "církve" na vracení majetku speciální zákon? Je nějaký speciální právní důvod pro to, aby mělo pár subjektů práva takto velkou výhodu oproti ostatním poškozeným? (tedy samozřejmě kromě lobingu a hlasitosti křiku, faktický stav chápu).
|
|
|
|
|
