Právě řečenou argumentaci vysvětlím na jednom příkladu ze Svatých textů Bible. Je řečeno: „Když se ho farizeové otázali... Ježíš odpověděl ...Vždyť království Boží je mezi vámi!“ a „Svým učedníkům Ježíš řekl: Přijdou dny, kdy si budete toužebně přát, abyste spatřili jediný ze dnů Syna člověka, ale nespatříte.“ (Bible, evangelium podle Lukáše 17:20-37)

Článek je mou odpovědí, proč se Ježíš sám nikdy neprohlásil za Boha, ač tak učinili svatopisci biblických textů, kupříkladu apoštol Jan (Bible, evangelium podle Jana 1:1), nebo svědkové víry. Má argumentace je rovněž odpovědí těm z vás, kteří tvrdíte, že jsme si my křesťané z Ježíše učinili Boha.

Nejprve k biblickému textu, který jsem uvedl. Pán Ježíš ve své diskuzi odpovídá farizeům, že království Boží se nachází mezi nimi, naproti tomu svým učedníkům argumentuje odlišně, kdy hovoří o Synu člověka, o jeho příchodu atd. V tomto textu je jasný logický protimluv, nebo snad nikoliv?

Jedněm Ježíš odpovídá jinak, naprosto jinak, než druhým. Pro farizeje Ježíš nebyl bezpochyby očekávaným Mesiášem, Synem člověka. [1] Naproti tomu, pro učedníky Pána Ježíše byl Ježíš tím, za koho se prohlašoval, uvěřili v jeho poselství, uvěřili v jeho poslání, byl pro ně očekávaným Vykupitelem a Spasitelem Izraele. 

Podle toho se odvíjí i Ježíšova argumentace. Pro ty, kteří v něj nevěřili, kteří v něj nedoufali, je Ježíš tím, který je uprostřed nich, a záleží pouze na nich samotných, v tomto případě na farizejích, k čemu je to povede. Naproti tomu těm, kteří v něj uvěřili, kteří v něj doufají, Pán Ježíš vysvětluje mnohem víc, vysvětluje svůj druhý příchod.

Jakožto křesťané býváme obviňování, a to nejenom od muslimů, židů, ale i od nekřesťanů, že jsme z Ježíše učinili Boha, vždyť Ježíš samotný se sám neprohlašuje za Boha. Obviňují nás především touto rétorikou muslimové, nebo židé. Odpověď leží v mé argumentaci, kterou se vám snažím předat, vážení čtenáři.

Ohánět se tím, že je Ježíš Bůh, vám, kteří v něj nevěříte, nebo jste vyznavači jiného náboženství, by byla jistě chyba. Já vás mohu maximálně vést k setkání s Ježíšem Kristem na modlitbě. K tomu, že je Ježíš Bohem, k tomu nesporně dospějete sami. Myslím si, že to je i smysl toho, proč se Ježíš nikdy neprohlašuje za Boha, při své pozemské službě, ač jím nad jakoukoliv pochybnost je! Což potvrzují svědkové víry, rovněž tak i starozákonní biblická proroctví.

Pro ty, kteří mu nepatří, kteří nepatří do boží rodiny, rodiny křesťanů může být Ježíš zajímavým obohacením světového dědictví moudrých proroků, moudrých učitelů atd. Avšak pro ty z nás, kteří v něj doufáme, kteří jsme v něj uvěřili, je Pán Ježíš nesporně tím, ke komu se můžeme obracet nejenom v různých svízelných okamžicích svého života. Ke komu se můžeme obracet nejenom při různých nepohodách života.

Pokud jsem napsal článek: „Ježíš je jedinou cestou k poznání Boha“ , [2] tak s argumentací nemohu přicházet za těmi z vás, kteří Ježíše neznáte. Pokud bych byl buddhista, muslim, žid, taoista a já nevím ještě kdo, pak bych se smyslu článku nejspíše vysmál. Jakožto nevěřícího ateistu by mě argumenty v článku řečené vůbec nepřesvědčily.

Článek je totiž mou odpovědí křesťanům, těm z křesťanů, kteří by snad chtěli vyrukovat s tím, že jsou i mimořádné cesty spásy, možné cesty vykoupení, jakým je kupříkladu buddhismus. Buddhistům bych ale tímto způsobem argumentovat nemohl, protože za prvé biblickým textům nevěří, za druhé nevyznali Ježíše Krista jakožto osobního Spasitele a Vykupitele.

Buddhisty, a já nevím jaké jiné „isty,“ či nekřesťany, mohu maximálně pozvat k setkání s Ježíšem Kristem. V tomto duchu se podobně odvíjí argumentace Ježíše Krista s farizei a učedníky Páně. (Bible, evangelium podle Lukáše 17:20-37) Pro farizeje, tedy pro ty, kteří jsou vně zjevení Ježíše Krista jako Mesiáše, platí pozvánka stát se přímými účastníky vykupitelského díla. Těm, kteří jsou součástí zjevení Ježíše Krista, tedy učedníků Páně, kteří jsou přímými účastníky vykupitelského díla, Ježíš vysvětluje ještě mnohem víc, například hovoří o svém druhém příchodu.

Pro ty z vás, kteří Ježíši Kristu nepatříte, kteří jste v něj neuvěřili, pro ty z vás mám nabídku pozvání k osobnímu obecenství s Ježíšem Kristem. Pro ty z vás, kteří jste mu už odevzdali svůj život, kteří mu patříte, jsou publikované jiné z mých článků.

Souhrnně řečeno, Ježíš sám se neprohlašuje za Boha, ač jím skutečně je, z jednoho prostého důvodu. Vyznání Ježíše Krista jako toho, kým skutečně je, můžeme, až v něj doufáme, až jsme v něj uvěřili. Biblické texty jsou pozvánka, nabídka k obecenství s živým Bohem. Všem z nás, kteří jsme uvěřili a odevzdali svůj život Ježíši Kristu, se dal Ježíš poznat jako Bůh, tedy jako ten, který nám je ochoten naslouchat, který je živý na věky věků.

Dodatek: apologetiku, tedy obranu Ježíšova Božství nalézáme ve vyznání apoštola Tomáše: „Můj Pán a můj Bůh.“ (Bible, evangelium podle Jana 20:28) a co mu odvětil Ježíš? „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ (Jan 20:29) Vyznání Ježíše za Boha je vyznavačským aktem živé víry! Nikoliv hotovým faktem v naší polemice vůči těm, kteří v Ježíše nevěří!

poznámky:

1. Na naší, tedy křesťanské „straně“ je jedna zásadní námitka židům; „A byla mu dána (Synu člověka) vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“ (Daniel 7:14) Aramejský výraz pro termín „uctívání“ v tomto verši je פּלח [PALACH] /aramejský slovesný kořen/. Ve Starém zákonu (v Tanachu), se objevuje 10×, konkrétně 9× v knize Daniele a jednou v knize Ezdráše a vždy jde o bohoslužbu. Ve všech těchto biblických textech jde o uctívání samotného Boha. Syn člověka podle výše uvedeného biblického textu z knihy proroka Daniele přijímá úctu, která přináleží jedině samotnému Bohu. Což „legalizuje“ můj vztah k Ježíši Kristu – modlitby, chvály, tímto se mohu s důvěrou k Ježíši obracet.

2. je to článek: Ježíš je jedinou cestou k poznání Boha