Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 243, komentářů celkem: 429559, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 650 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

Ivanp
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116482044
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Olin definuje úřad římského biskupa
Vloženo Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 19:27:34 CET Vložil: Olda

Ekumenismus poslal Nepřihlášený

Milý demagogu, tvoje argumentace může sloužit maximálně k tomu, abychom se ujistili u tom, co víme, totiž že služba papeže má jakoustakous oporu v Bibli. To ujištění ale potřebuje v první řadě papež.  Je bezpochyby, že je to argumentace nanejvýš účelová. katolíci ji používají, protože už papeže mají. Před tisíci lety tomu bylo jinak.

Jistě, existoval v Římě vládce, který měl titul papa. Ale nebyl žádným globálním pastýřem. Vlastně vůbec nebyl pastýřem. Byl "portálem" pro - nadneseně - podnikatelské římské rodiny, které skrze něj měly přístup k církevnímu majetku. A to ne majetku nějaké globální církve, ale pouze římské - ovšem dosti bohaté - církve.  Církev na Západě tehdy byla rozložená, ale hlavou její největší části byl císař. Ne papež.

V těch časech vyrostl v církvi ještě jeden, alternativní vůdce s mimořádnou autoritou po celém západě: clunyjský opat. Clunyjští opati byli skutečnou duchovní hlavou křesťanstva na západě (to jest s vyjímkou pravoslavných), a nakonec se stal jeden z nich i vůdcem hnutí, které bychom moderně nazvali "probuzení". Jeho vůdcovský a učitelský vliv byl dalekosáhlý. Jenomže - V celé Bibli, k které se Cluny a všichni jeho žáci vážně obraceli, nenajdeš ani zmínky o clunyjském opatovi nebo vůbec o nějakém opatovi. A oni to věděli. A tak hledali a znovunalezli slova evangelia, která uvádíš. Uvědomili si, že úřad pastýře nad veškerým lidem včetně apoštolů už mají, neboť podle dobového chápání tu byl stále nástupce Petrův. To oni a jejich žáci prosadili, aby papa přestal dělat bankovní portál pro nějakou rodinu, a stal se tím, čemu dnes říkáme papež: pastýřem nad pastýři se zvláštním amalgamem formální a neformální autority.

Zatímco papežova pozice byla biblická, ale zato velmi křehká - bez reálné moci, bez opory, obklopen nepřáteli, v permanentní nejistotě, opatova pozice byla bezpečná, vlivná, ale nebiblická. Pamatuji, jak jsem jednou viděl dobovou ilustraci, kde jsou spolu papež, clunyjský opat a císař. "božská trojice". Tři hlavy západního křesťanstva. A císař před papežem klečí.... To bylo naprosté novum, neboť před tím byl papa něco jako jeden z císařových pomocníků, jako "starších".

Od té doby uplynulo mnoho vody, a občas přišla doba, kdy si katolická církev musela papeže předefinovat. Naposledy to bylo v XIX. stol. Tehdejší definice jim vydržela dodnes, přežila i 2.vaticanum.  My dva a další lidi okolo nás musíme s papežem počítat, že tady je. To je tak všechno. Skutečnost, že jsou v Písmu slova, která jsi vzpoměl, mě už několikrát vedla k tomu, abych se vrátil - já osobně - k pastýřské službě, a zamyslel se nad tím, co dělám.  Jsem snad papežem? Nebo jsem si měl říci - aha, na tohle jsme zapoměli - a jít hledat evangelického papeže? Ne, ani náhodou to ke mně takto nemluví. Ke katolíkům to tak mluví, ale instrumentálně. Oni papeže zdědili a potřebují si to zdůvodnit. No tak dobře, no! Když už papež jednou je, tak ať je co nejlepší. To jim přeju. Kdyby nebyl, byl by někdo jiný nebo jiní. Někdo by se jistě za apoštola prohlásil, o tom nepochybuji.

Olin


"Olin definuje úřad římského biskupa" | Přihlásit/Vytvořit účet | 18 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Olin definuje úřad římského biskupa (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz) v Čtvrtek, 30. říjen 2008 @ 22:55:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) http://www.bohu-a.svetu.cz/
Proc tu nekdo hazi mesice starej prispevek?



Re: Olin definuje úřad římského biskupa (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Pátek, 31. říjen 2008 @ 15:08:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Neprihlásený má tu len jedno pozitívum: že sa hanbí sa svoje prihlásenie k nejakému konkrétnemu aspoň symbolu mena. Skoro všetko ostatné, hoci sa tvári ako historická autorita, je totálne vedľa.
.
"Pápež" to je, vážený Neprihlásený, jednoducho "terminus technikus", ktorý sa od istej doby používal na označenie tej istej skutočnosti, ktorá dávno predtým existovala, len nie pod názvom pápež, ale pod názvom "rímsky biskup". A každý biskup v Cirkvi prvých storočí vedel, že tento biskup je nástupcom prvého z apoštolov - Petra na rímskom biskupskom prestole.
.
Slovo alebo oslovenie "papa" sa najskôr používalo bežne pre označenie akéhokoľvek biskupa, predovšetkých na Východe. Neskôr sa toto označenie začalo užívať len o rímskom biskupovi.
.
Vôbec nezáleží na označení, dôležitý je pojem a obsah tohto pojmu. A ten je od čias apoštola Petra rovnaký: je to služba jednoty, zjednocovania, koordinovania apoštolov a cez nich Cirkvi tak, aby sa zachovala jednota Cirkvi, Kristovho učenia, kontinuita a stálosť tejto Kristovej Cirkvi až do konca sveta.
.
Táto "služba Petrova" /"kameň", "kľúče".../sa vykonávala v rôznych dobách rôzne. Záviselo od konkrétneho rímskeho biskupa, ale aj od historických, ba aj politických okolností. Predsa v dobe rímskej impérie jeho služba nemohla mať inú podobu než mala. Veď to bola doba prenasledovania. Napriek tomu bol čulý styk medzi všetkými biskupmi prostredníctvom tzv. "Listov spoločenstva alebo pokoja" a rímsky biskup bol naozaj v tomto považovaný za princíp jednoty všetkých cirkevných spoločenstiev. Tí, ktorí mali od neho "List spoločenstva", boli členom tejto Katolíckej alebo Pravoslávnej Cirkvi /už od 2. storočia ju tak nazývali v protiklade k rôznym gnostickým sektárom.../. Kto nemal list spoločenstva od rímskeho biskupa, bol jednoducho mimo Cirkvi. Samozrejme, vtedy nebolo ani v možnostiach, ani v záujme rímskeho biskupa miešať sa do vnútorných záležitostí života jednotlicých cirkevných obcí. Forma liturgie, spôsob života, to bola vtedy väčšia rozmanitosť ako dnes... No to nie je podstatné... A taktiež je známe, že v prípade akejkoľvek krivdy alebo závažných otázok, obracali sa na rímskeho biskupa, a on bol považovaný za najvyššiu inštanciu.
.
PO Konštantínovi sa nahodil trochu iný kurz. Bol to systém ekumenických koncilov. Tam sa vykryštalizoval kurz tzv. pentarchie, tj. piatich hlavných biskupov, z ktorých čestné prvenstvo mal rímsky biskup. No nebolo to celkom iba čestné, ale bolo spojené s určitými právomocami. Boli rôzne koncily, synody. Nech ich zvolal ktokoľvek /často formálne cisár, aby mal v kreťanskej ríši pokoj.../, koncil bol uznaný za ekumenický len vtedy, ak ho uznal /hoci aj dodatočne/ rímsky biskup. On vôbec nemusel byť na koncile, ba nemusel tam mať ani svojich legátov. Napr. raz sa pápež nechcel podpísať /Honorius/ pod výsledy koncilu a bol prenasledovaný cisárskymi vojakmi, ktorý ho div nezabili. Tento systém pápeži v podstate prijali, lebo bol nie síce ideálny /zasahovanie cisárov.../, ale bol z tých reálnych možných najvýhodnejší. Pre cisára konštantinopolského pápež bol síce autoritou cirkevnou najvyššou, ale cisár aj tak pretláčal svojho konštantinopolského, snažil sa dosť miešať do záležitostí Cirkvi a dosadzovcať svojic hľudí... No pápež veľa šancí proti cisárovi nemal, a tak v podstate súhlasil, lebo v podstate ho cisár ako autoritu viery a Cirkvi rešpektoval. A naozaj, na koncile, ak boli pápežský legáti, mali vždy čestné miesto, spravidla viedol koncil ten, koho navrhol pápež, pápež prvý podpisoval výsledyk koncilu, a bez neho nič nemalo platnosť, ale v určitých veciach si zachoval odstup a niekoté kánony aj neschválil /napr. o čestnom druhom mieste patriarchu konštantinopolského.../ Na konciloch sa najčastejšie riešili otázky pravého učenia a bludov. A prakticky naozaj takmer všetky bludy sa konali na Východe, no často ich pomohol riešiť rímsky biskup / keďže vúčšinou to boli východní sami patriarchovaia ako nositelia týchto bludov.../
.
Rozhodujúce pri tomto všetkom je, že rímski biskupi si boli od samého začiatku vedomí, že sú pred Bohom zodpovedaní za zjednocovanie a jednotu Cirkvi Kristovej. Druhá vec, ako toto poslanie "služby Petrovej", teda služby zjednocovania, prípadne zachovania pravej viery prakticky uplatniť. V dobe prenasledovania boli spravidla biskupi vyberaní "sitom prenasledovania", preto tam nebol taký problém s ich kvalitou. No po Konštantínovi to už nebolo také isté, lebo cisári a kniežatá mali tendenciu dosadzovať svojich ľudí za biskupov, hoci neboli na patričnej úrovni. A preto rímski biskupi boli týmito okolnosťami donútení viac centralizovať moc aj nad inými biskupmi, aby sa Cirkev celkom nerozsypala, pretože naozaj král mali tendenciu vytvárať svoje národné cirkvi /viď pravoslávne autokefálne.../. Pápež preto usiloval zachovať vedomie jednoty celej Kristove Cirkvi ako jedného a jednotného spoločenstva. Žiaľ, pápeži nevideli v tom divokom stredoveku inú voľbu ako stať sa jedným z vplyvných ľudí sveta, aby ich vôbec rešpektovali. Bolo v tom veľa ľudského, veľa rizika, aj veľa chýb a zlyhania, ale napriek tomu sa "s odretými ušami" ako-tak tento zámer podaril. Isteže, za cenu toho, že miešanie sa svetských vrchností do života Cirkvi spolu s chybami jej predstaviteľov /ktorých často vybrali svetské vrchnosti.../ prinieslo aj citeľné rany Kristovej Cirkvi, predovšetkým jej rozdelenie a štiepenie /5. storočie monofyziti a iné cirkvi východu, 11 . stor. - východný rozkol, 15. stor. - reformácia atď./. No pri tom všetkom možno povedať, že Pán pôsobil v Cirkvi svojím Duchom, a keď zlyhali jedni /trebárs predstavitelia, pápeži, biskupi.../, vieru zachovali a podržaali úroveň iní /mnísi, vzdelaní a Cirkvi oddaní laici, niekedy aj králi alebo iné kniežatá.../. To všetko svedčím ýe Cirkev nestojí na ľuďoch, dokonca ani na pápežovi ako človeku, ale na Kristovi, ktorý si aj napriek zlyhaniam tých, ktorí by ho mali predstavovať, zachová svoju Cirkev a vieru v nej, a napokon po čase vždy v tejto Cirkvi vzbudzoval obrodné hnutia /Bendikt, Cluny, františkáni, dominikáni, sv. Terézia, Ján z Kríža, jezuiti, Salezský, Ján XXIII. .../
.
Napriek všetkému, aj napriek rozdeleniam, zachovalo sa v podstate u všetkých hlavných kresťanských smerov jednotné jadro Kristovho učenia, ktoré podľa mňa spočíva vo viere v jedného Boha v troch osobách, jedného prostredníka medzi Boha a ľuďmi, Ježiša Krista, ktorá je pravý boh i pravý človek a jediný Spasiteľ celého ľudstva. Ďalej - až na nejaké malé a nie významné rozdiely v Starom zákone - všetky hlavné smery kresťanstva majú v podstate rovankú Bibli, predopvšetkých kednotný Nový zákon, ktorá je najrozhodujúcejší. Myslím si, že toto všetko je napriek všetkému úspech aj toho, že v kresťanstve ktosi bdel nad jednotou, a staral sa, aby sa zachovala jednota učenia vo viere. Viete si predstaviť, keby sa nikto o to nestaral, ako by bolo dnes kresťanstvo rozbité? Aké rôzne názory by mali cirkvi na Boha, na Krista, na všetko? Mylím, že by sme boli ako v hinduizne, kde je dnes uctievaných asi 330 miliónov bohov, a prakticky v každom regióne uznávajú za najvyšších iných, a o tých istých bohoch majú skoro všade iné predstavy a náhľady...
.
















Stránka vygenerována za: 0.31 sekundy