poslal oko
Plačící ikony
Až po
dlouhém váhání jsem se rozhodl otevřít téma plačících obrazů a soch. Nejsem
zastáncem, ani vyhledavatelem mimořádných jevů, ani jejich propagátorem.
Dokonce zde ani nechci vyjadřovat svůj osobní názor na tyto věci, abych jiné
neovlivnil v jejich vlastním úsudku. Tyto případy nejsou článkem víry, nicméně
se stává, že někomu zasáhnou do života a pak je nucen zaujmout postoj. Nehodlám vyjmenovávat místa, kde
k takovým jevům došlo, stejně by seznam nebyl úplný a každý má možnost si
je najít ve vyhledávači sám.
Soustředím se dnes pouze na jedno místo, na
Karpatskou kotlinu se sídelním městem Trnavou. Složení obyvatelstva je
značně různorodé. Po r. 1620, po vyhnání nekatolíků z Čech, se mnoho
protestantských rodin přestěhovalo i do oblasti Malých Karpat. Proto až dodnes
se tam v hojné míře vyskytují „ryze slovenská“ jména, jako Koukal, Čermák
apod. Také poměr protestantů vůči jiným vyznáním není nijak zanedbatelný. To snad
v tomto případě ani nehraje nijak podstatnou roli. Ale protože dnešek má
své kořeny v dávné historii, začnu nejdříve tam.
Študent bohoslovia
František Forgáč (neskorší ostrihomský arcibiskup) sa v roku 1585 vrátil zo
štúdií do Trnavy. V Ríme dal na drevo odmaľovať starobylý obraz (ikonu),
uctievaný po stáročia v kláštore sv. Alexeja a Bonifáca, ktorý podľa tradície
namaľoval evanjelista sv. Lukáš. Obraz Trnavskej
Panny Márie je umiestnený a uctievaný v kaplnke dómu od roku 1585. Začiatkom roku 1663 pripravovali
Turci pod vedením pašu Ahmeda Koproluzada rozhodujúci úder cisárskej armáde s
cieľom dobyť a pokoriť kresťanskú Európu. Dňa 6. júla 1663 bola takmer polmiliónová
armáda moslimov s vozmi na našom území. Turci drancovali v bezprostrednej
blízkosti Trnavy, ale Trnavu obišli. Ako to bolo možné?
Ludia verili, že sa tak
stalo na príhovor Nebeskej Matky. V roku 1663 sa na milostivom obraze Panny
Márie vo farskom kostole v Trnave objavil krvavý pot.
Dňa
5. júla 1708 (počas kuruckej vojny) pred šiestou hodinou rannou, keď sa kňazi
za prítomnosti veriacich domodlievali žalmy, začal obraz slziť.
Mnohí, ktorí
toto slzenie videli, ho aj miestoprísažne potvrdili. Slzenie sa niekoľkokrát
zopakovalo (napr. 10. a 11. augusta; 11. augusta bol kostol preplnený veriacimi).
Kardinál Kristián
August zostavil 14-člennú komisiu, ktorá prípad skúmala.
Zápisnica - podpísal ju prepošt Juraj Mártonffy, notár František Keller a je
potvrdená arcibiskupskou pečaťou - je uložená v archíve v Trnave a potvrdzuje
pravdivosť udalostí.
V r. 1709 vypukol v Karpatskej kotline mor. Dňa
19. júla 1710 vypukol mor aj v Trnave. Zo
7844 obyvateľov Trenčína zostalo len
1071!
Magistrát
mesta zapísal zo svojho zasadnutia 20. novembra 1710 vážne rozhodnutia: "Chcejúc v takejto pohrome prosiť a dosiahnuť
milosrdenstvo Najvyššieho, obrátili sme sa k Jeho najslávnejšej Rodičke, aby
Ona, ktorá nám predtým opäť na svojom obraze, tu v Trnave, vo farskom kostole,
potom a slzami túto pohromu zázračne naznačila, ráčila k nám obrátiť aj svoju
potešujúcu tvár, vyprosiť od Pána neba a zeme odvrátenie zmierneného moru v
tomto meste Trnave..."
Mor vtedy vchádzal do príbytkov
bohatých aj chudobných. Neboli zriedkavé prípady, keď vyhynuli celé domy (len
v Trnave bylo 6773 mrtvých!) Na druhý deň po prosebnej sv. omši sa pohla
procesia, na ktorej sa zúčastnilo celé mesto. Procesia išla z farského chrámu
ulicami na Trojičné námestie. V sprievode kráčali s modlitbou na perách mestskí
páni, duchovenstvo i obyvatelia bez rozdielu vyznania. Milostivý obraz
niesli na nosidlách a prosili o milosrdenstvo. Rozozvučali sa všetky zvony
trnavských kostolov.
A Matka Božia? Pomohla - zázračne. Po návrate do chrámu
bolo slávnostné Tedeum ("Teba, Boha, chválime..."). A mor
prestal 21. novembra 1710, na sviatok Obetovania Panny Márie.
Od toho dňa sa nevyskytol ani jeden prípad úmrtia na mor! Uctievanie Trnavskej
Panny Márie neutícha ani dnes. V časoch komunistického režimu boli najmä
celonočné adorácie tŕňom v oku jeho predstaviteľov. Snažili sa ich zakázať,
lebo na adoráciách sa stretávali predovšetkým mladí ľudia.
Teď zabrousím
trochu do „podzemí“ katolické církve, do sfér, o kterých se na veřejnosti
nemluví. Hodlám zde vzpomenout věci jako ušité pro bulvár. Ale mám je
z natolik solidních zdrojů, že těžko pochybovat.
V současné době v trnavské
arcidiecézi působí řeholní sestry, z nichž některé bydlí v menší
komunitě i s kaplí. V té se nachází ikona Matky Boží (Vladimírská), která
asi před dvěma lety začala ronit slzy a krev.
Sestry to samozřejmě nahlásily
svým představeným a na zásah trnavského arcibiskupa Sokola začala toto vyšetřovat i policie. Z pochopitelných důvodů nad celým případem visí tiché
informační embargo. O senzace nikdo nestojí. Vědí o tom však všichni kněží
trnavské diecéze. Jedná – li se o podvod, nikdo nestojí o zástupy
zfanatizovaných pobožných věřících. Faktem také zůstává, že trnavský arcibiskup
Sokol vůbec ani neprojevil zájem si osobně přijít ikonu prohlédnout. Zaschlé stopy po slzách ikonu značně
poškodily. Vyšetřováním se potvrdilo, že se skutečně jedná o lidskou krev a
slzy. Pod dojmem amerických krimiseriálů by si člověk myslel, jak jednoduché a
rychlé bude určit pomocí DNA původce krve a odhalit tak podvod, přesto dodnes
není vyšetřování uzavřeno.
Asi před třemi týdny v poledne byl z kaple
slyšet hlasitý pláč. Když se tam sestry seběhly, nebyl tam nikdo (což
v dnešní přetechnizované době samozřejmě také podvod nevylučuje).
Já bych tomu
byl i docela rád, kdyby se prokázal. Druhá varianta by totiž znamenala stav
daleko vážnější - výstrahu před ohrožením této části Slovenska.
Uvedu ještě
jednu zprávu z „podzemí,“ která spadá do oblasti trnavské arcidiecéze a časově
se kryje s výše uvedenými událostmi.
Většině z vás není neznámým
příběh „krvavé hraběnky“ Alžběty Bathory, který podstatným způsobem historicky
překroutil režisér Jakubisko. Méně už je známo, že její bratr byl prokazatelně
satanista a že její oběti byly mučeny také podle satanských rituálů. Ať už byla
skutečnost jakákoli, dnešní satanisté se hrdě hlásí k jejímu odkazu. Před
dvěma lety uspořádali v rozvalinách jejího hradu v Čachticích mezinárodní
satanský sjezd, na kterém podle satanských rituálů zasvětili celé Slovensko,
ale zvláště jeho část v okolí Čachtic satanu (Místní obyvatelé si pamatují
nedávnou náhlou smrt kameramana, který zemřel náhle bez zjevné příčiny přímo na
hradu). Letos se na výročí sjeli znovu v ještě hojnějším počtu, ale byli očekáváni
a jednotkami policie „rozpuštěni,“ pro nepovolené shromažďování.
Co si myslíte,
mohou tyto dvě události spolu nějak souviset?
