poslal Nepřihlášený Všechna Boží rozhodnutí vcházejí už od věčnosti, i když teprve později v našem pozemském čase jsou uskutečnována Bohem samým, nebo tím, koho sám Bůh k tomuto poslání vyvolil. Nejvyšší Boží rozhodnutí bylo ve vykoupení lidstva.
Jestliže Bůh viděl, že Jeho Stvořitelské dílo bylo dobré, bylo třeba, aby i Jeho Vykupitelské dílo bylo stejně dobré. Tuto obnovu světa vytvořil zase sám Bůh. Učinil to Ježíš Kristus - Slovo Otcovo, aby tím bylo zadostiučiněno nejvyšší Boží spravedlnosti, aby tím Syn Boží potvrdil lásku Otcovi a tím Trojjediný Bůh lásku k člověku a ke svému stvoření. K vykoupení lidstva nebylo zapotřebí člověka: "Jediná kapka krvi Kristovy k tomu stačila," ale Bůh pozval k tomuto vykoupení i člověka. Kdo jiný mohl být pozván k této oběti: "než vyvolená mezi ženami, Panna Maria". Bylo by ovšem klamné a bludné se domnívat, že oběť Mariina byla nutná a že je třeba ji nazývat Spoluvykupitelkou. I když tohoto označení používají představitelé v církvi svaté, biskupové nebo kardinálové, není to pravdivé a tím nezvyšujeme ani nesnižujeme důstojnost Panny Marie v její oběti na vykoupení lidstva.
Při zastínění Duchem sv., když Andělovi dává souhlas, že přijímá stát
se Matkou Syna Božího a stát se Bohorodičkou, dává svému Synu
přirozenost člověka, ale sama od něho nedostává přirozenost Božskou. I
když tím vystoupila až ke hranicím Božství, bohyní se tím nestává,
patří jí pouze: "Ty jsi po Bohu ta nejprvnější, tobě čest a chvála
nejpřednější". Největší dar, který může Bůh dát člověku je její
Vyvolení. Přesto nutno vyjádřit o Panně Marii, že i Ona byla smrtí
svého Syna vykoupena. I když jiným způsobem, než jsme byli vykoupeni my
ze svých hříchů. Kdyby byla Panna Maria Spoluvykupitelkou, muselo by se
to odrážet i v úctě k ní. V liturgických modlitbách by muselo znít
zakončení: "Skrze Tvého Syna Ježíše Krista a Jeho Matku Pannu Marii".
Úcta k Panně Marii je tedy pouze "lidská", tedy člověku, ne božská jako
k Bohu. Anděl při svém zvěstování žádá pouze od Panny Marie souhlas k
jejímu božskému Mateřství. Nezmiňuje se o jejích obětech, které připojí
k obětem svého Syna. Z proroctví o utrpení Mesiáše jako očekávaného
Vykupitele svého národa i celého lidstva věděli jistě více ve škole
Ducha sv., ale její oběť nebyla Bohem požadována. Převýšila svojí
cestou za křížem svého Syna lásku a svědectví, že je jeho Matkou. Pod
křížem se ukončilo její "Fiat - staň se mi", které vyslovila Andělu
"jako služebnice Páně".
Proč tedy pozval Bůh Pannu Marii jako
pomocnici v oběti Vykupitele? Byl to bezpochyby největší dar nebes,
první žena Eva odchází od rajského stromu zahanbená za chechtotu ďábla
- hada ke hrobu. Druhá žena - Matka Boží jde až pod kříž, kde je smrt
překonána smrtí Vykupitelovou a otvírá hrob člověka do náruče Boží. Je
jistě i více důvodů, které možno najít v úmyslech Božích. Eva nad
mrtvým synem Ábelem, Panna Maria nad svým synem Ježíšem Kristem. Panna
Maria je někdy nazývána "Všemohoucnost prosící" Bůh jí nic neodmítne,
všeho dosáhne, ale stále zůstává "Služebnice Páně".
"Svatá Panno,
i když nemohu sedět ve tvém klíně, jako tam sedával Tvůj Syn, chraň mne
alespoň svým pláštěm, vezmi mne do Svých sepjatých rukou, ať jsem blíž
Bohu zde na zemi a jednou i v nebesích."
P. Maria je a bude
Spoluvykupitelkou až do konce světa! Jen kněží dnes o ní nesprávně
uvažují. Ona nesla a cítila Synovu bolest a tuto bolest vzala
dobrovolně na sebe. Za naše viny. Bůh přijal i ji v bolesti jako ji
přijímá vždy její prosby a žádosti za nás.
