Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 16651, komentáře < 7 dní: 234, komentářů celkem: 429550, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 435 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Willy
gregorios777
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116468172
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Proslov na Konferenci smíření Čechů a Němců v Ústí nad Labem 19.5.2007
Vloženo Středa, 07. leden 2009 @ 13:05:15 CET Vložil: Olda

Kázání poslal Nepřihlášený

Boží srdce pro náš kraj

Petr Šimmer, Litvínov

Drazí přátelé, bratři a sestry, máme-li si odpovědět na otázku, jaké je Boží srdce pro náš kraj, musíme se nejdříve podívat do Božího slova, kde vyhledáme obecnou odpověď na skutečnost, jaké je Boží srdce principielně.

Jaké je Boží srdce ? Hned v úvodu tvrdím, že Boží srdce chce žehnat všem jednotlivcům i národům, ale je také spravedlivé a nezapomíná na přikryté křivdy, které tomu žehnání brání. Jako příklad si dejme jedno biblické drama, které je popsáno ve Starém Zákoně (1Moj.25:22-33, 1Moj.32:23- 33, 1Moj.33:1-11, 1Moj.36:6-8): jde o drama smíření dvou krevních bratrů Jákoba a Ezaua. Jak se v následném dramatu ukazuje Boží srdce?


a) Byl to Bůh Otec, který Jákoba vypudil z města Cháran, aby se vrátil do rodného místa. 1Moj. 32:10: Dále Jákob řekl: Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, tys mi pravil: „Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.“ Byl to tedy Bůh, který chtěl, aby se Jákob setkal s Ezauem, svým bratrem.

b) Byl to Bůh, který chtěl, aby se Jákobovi a jeho rodu dobře vedlo, ale měl k tomu podmínku smíření s jeho bratrem.

c) Byl to Bůh, který se postaral o velmi neklidnou noc Jákoba, krátce před setkáním s Ezauem. Usvědčoval a oživil Jákobovi jeho zranění a viny, zaprášené již přes dvacet let a přesto živé: Oba bratří se strkali již v lůně své matky. Od okamžiku, kdy vyšli na svět, na sebe jen naráželi. Ezau využíval své síly a výkonnosti, ale také slabosti svého otce k tomu, aby odstrkával Jákoba. Tak jak předzvěděl Hospodin, oba bratří byli velmi odlišní. Jákob byl zbožný a vyhledával duchovní dědictví dané Abrahamovi. Ezau se chtěl jen bavit a dělal věci, které Hospodina jen dráždily. Jákob byl tak trápen skutečností, že prvorozený pohrdá svým posláním a proto, když přichází nečekaná příležitost, hned ji využívá k získání prvorozenství na svou stranu. Zdá se, že nejde o hřích. Legálně – obchodně získal přísahu svého bratra. Otcovo požehnání tedy měl získat Jákob, ale otcova láska k Ezauovi je silnější než právo a tak si Jákob za podpory matky lstí získává požehnání, které patří prvorozenému. Důsledkem je již otevřená nenávist Ezaua. Chce zabít Jákoba místo aby uznal, že o vše přišel svým odpadlictvím od Hospodina. Naopak Jákob musí opustit milovaný domov. Jákob tuto bezesnou noc zápasí se svým svědomím. Hájí své právo a zaslíbení Hospodina dané Abrahamovi, právo o zachování Božího zaslíbení dané jemu, připomínají se mu také zranění od Ezaua, ztráta rodičů, ale také, že i on svého otce a bratra oklamal. Všechno se v něm pere.

V zápase s Hospodinem proto dochází: - k odpuštění Ezauovi, který jej nenáviděl, aniž by přitom očekával, že se Ezau sám pokoří. Odpustil mu, že jej od milovaného otce odděloval, že musel snášet bolest, když viděl, jak se trápí rodiče z Ezauových nevěst. Dá se předpokládat, že Ezau dával najevo Jákobovi pohrdání z důvodu, že místo aby pracoval na poli, byl „mužem ve stanech,“ tj. šlo mu o společenství s Hospodinem a rodové obecenství. - k rozhodnutí požádádat Ezaua o odpuštění a vyrovnat svůj dluh vůči němu, neboť jej lstí obral o otcovo požehnání, i když defakto již patřilo jemu. Použil hříšný způsob. Měl s otcem o právu komunikovat a důvěřovat Hospodinu. - bojovně připomíná Hospodinova zaslíbení. Kvůli nim se rozhodl vrátit do rodné země. Zřejmě zápasí i s otázkou: Proč to musí jít cestou takového ohrožení života celé jeho rodiny?

d) Byl to Hospodin, který Jákobovi odpustil. Jákob prožil smíření s Hospodinem. Hospodinu se líbil Jákobův zápas, když se Jej držel a nechtěl pustit, dokud mu nepožehnal. Tak s odpuštěním přijal i pokoj do srdce. Hospodin Jákobův postoj ohodnotil a dal mu nové jméno. Znamením smíření Jákoba s Hospodinem bylo nové jméno, které mu vtisklo nový charakter. Již ne Jákob =Úskočný, ale Izrael = Zápasí Bůh.

e) Byl to Hospodin, kdo byl věrný ve svém slibu a šel s kulhajícím Jákobem vstříc pomstichtivému Ezauovi. Již se Jákob neskrývá za svou rodinu a čeleď a ustrašeně nevyhlíží na zlobu Ezau. Jákob jde první, aby pokud má položit život, tak ať zemře on a ne jeho rod. Jákob se před svým bratrem 7x poklonil až k zemi (33:3). Jákob již nebojuje s protější stranou ve svém nitru. Je to sám Hospodin, který jedná se srdcem Ezaua. Bratři se smířili. Jákob vyrovnal svůj dluh.

f) Byl to Hospodin, kdo dal Jákobovi autoritu rozhodovat tak, aby se nestal v ničem závislým na Ezauovi, který byl početně a vojensky zdatnější a v dané zemi vlivnější. Byl to Hospodin, kdo tak naplnil, že se Jákobovi dobře žilo v zemi, v níž sídlil. Dokonce i Ezau s celým svým rodem odešel z kenanské země, kde nabyl velkého majetku. Odešel do seírské země. Odešel pryč od svého bratra Jákoba, aby z důsledku oboustranného rozrostlého hospodářství nedocházelo k vzájemným sporům (1Moj.36:6-8). Tak byl zajištěn klid v zemi, v níž Jákob pobýval.

g) Závěr: nástrojem ke smíření v lidské či etnické rovině může být jen ten, kdo sám s Hospodinem prožil smíření

Odhlédneme nyní od Jákoba, přeskočíme téměř dva tisíce let a zaposloucháme se do kázání apoštola Pavla, abychom si ukázali, že stejný princip je i v Ježíšově a i apoštolském učení ( 2Kor.5:17-21): Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle všecko je nové. To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy: Na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. Proměnu člověka se starým sobeckým a zlým myšlením dokáže jen sám Hospodin. Tato změna vzniká na základě smíření s Hospodinem a důsledkem je, že takový člověk se stává nástrojem ke smíření s lidmi, jimž jeho sobecké postoje ublížily. Jsme tedy posly Kristovými a naše ústa nyní slouží k smíření: proto nyní voláme: dejme se smířit s Bohem. Naše volání má svou autoritu jen v Božím Synu, který nás smířil s Bohem Otcem proto, když zcela nevinný, byl Bohem ztotožněn s hříchem, který jsme na něj položili my. Bůh jej jako hřích odsoudil a nám daroval spravedlnost. Toto je Boží srdce: nejprve na svého Syna položil viny všech lidí. Tedy i viny našich otců v tomto kraji. Bůh usmířil svět se sebou v Kristu a nepočítal lidem jejich provinění. Ve výroku: „...když smiřoval svět se sebou...“ je řečeno, že Kristus = Boží Syn skutečně zaplatil svou smrtí na kříži. Hospodin je ve své podstatě spravedlivý a nemohl jinak než tvrdě potrestat hřích, který ztělesnil jeho Syn Ježíš. To Bůh prožil tak velkou bolest, když smiřoval svět se sebou skrze oběť svého Syna. Každý kdo tomu věří, je ospravedlněn a učiněn poslem této zvěsti.

Co je cílem Božího srdce v našem kraji ? Cílem Božího srdce u Jákoba bylo, aby se mu dobře dařilo v zemi, v níž žil jeho otec Izák, ale předcházelo tomu smíření s Hospodinem. Kéž by takových smířených lidí s Hospodinem bylo v našem kraji co nejvíce. Náš kraj je stále ještě poznamenán určitým prokletím. Příčinou je pošlapaná spravedlnost. Jak z toho vyjít? Vzpomínám si, jak marxisté tvrdili, že změní prostředí a tím se změní i člověk. Ukázalo se, že jde o utopii. Bůh říká: změním srdce člověka a tím se změní i jeho okolí. Tehdy se změní morálně, hospodářsky a ekologicky celý náš kraj. Ano i nám, stejně jako Jákobovi, chce Hospodin požehnat slovy: „ Aby se ti dobře vedlo ve tvé zemi.“ Nejde především o prosperitu našeho kraje, ale o morální změnu, tj. aby se snížila kriminalita, snížila se potratovost a úmrtnost, návykovost na drogy a jiné návykové látky, aby se navrátila spravedlnost – v našem kraji schází asi 50 soudců, aby neutíkali vzdělaní lidé, aby se navrátila úcta ke stáří či postiženým lidem, aby se navrátila poctivost v práci apod. Hospodin má ve svém srdci místo pro náš kraj. Je usmířen smírčí obětí svého Syna a chce dát smíření našemu kraji a odvrátit všecko prokletí, které přišlo jako spravedlivý trest za náš hřích.

Musíme být ale:

1) ochotni nechat se usvědčit ze své viny (a odpustit druhému bez nároku na jeho vyznání, pokud by nás to blokovalo k vyznání své vlastní viny před ním),

2) prožít a přijmout usmíření s Hospodinem,

3) ochotně vyznat své viny před druhou stranou již v Boží síle. Jaký je náš hřích? My Češi jsme se nechali unést nespravedlivými emocemi vůči Sudetským Němcům, když byli deportováni z naší země, v podstatě ze svého území. Byli to ženy s dětmi a starci se stařenami. Vyhnali jsme je ze země, která jim patřila a jednali jsme s nimi až brutálně. Hospodin to ví a čeká, stejně jako čekal u Jákoba, až si dáme do pořádku svou vinu.


ZÁVĚR : Je jasné, že nést tuto službu smíření může jen ten, kdo sám smíření s Hospodinem – živým jediným a pravým Bohem, prožil. Lidé nevěřící tomu asi těžko porozumí a nemůžeme to ani od nich žádat. Proto zde dnes stojí čeští křesťané, aby se „sedmkrát poklonili“ v pokoře svého srdce před těmi, jimž bylo ublíženo, dle příkladu Jákoba. Jsme připraveni to učinit před Němci, kteří zde dnes zástupně stojí za ty, jimž bylo ublíženo. Jsme připraveni jim žehnat a přijmout od nich také žehnání. Věříme, že tímto aktem otvíráme Hospodinovo srdce, které chce, aby se nám všem v této zemi dobře dařilo.

"Modlitba za odpuštění a vylití Ducha milosti a pokání a praktické pokoření se před Němci."

www.go-east-mission.de


"Proslov na Konferenci smíření Čechů a Němců v Ústí nad Labem 19.5.2007" | Přihlásit/Vytvořit účet | 12 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Proslov na Konferenci smíření Čechů a Němců v Ústí nad Labem 19.5.2007 (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 07. leden 2009 @ 14:06:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Že by se tedy opravdu Boží království mělo uskutečnit v sekulární společnosti?



Re: Proslov na Konferenci smíření Čechů a Němců v Ústí nad Labem 19.5.2007 (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Středa, 07. leden 2009 @ 14:09:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Projevy br. kaz. Petra Šimmera ohledně Němců sou, mimo toho, že sou plny historickejch nepřesností, plivnutim do tváře sudetskejm Čechum a Židum, co byli vyhnaný resp. odvlečený do koncentráku v 1939. A to, že si dovoluje takový hovadiny vydávat za hlas církve je drzost nebetyčná vypovídající o vztahu br. kazatele k trpícím obecně. Ne všichni zapomněli.

Br. kazateli bych navrhl, aby se postavil před zbytek přeživších místních Židů a jednumu z nich plivl do tváže i fyzicky, když už to činí verbálně. Pravděpodobně by nastalo něco, co mělo nastat o 25 let dřív na radě CB.



Re: Proslov na Konferenci smíření Čechů a Němců v Ústí nad Labem 19.5.2007 (Skóre: 1)
Vložil: Pattre (Pattre@seznam.cz) v Čtvrtek, 08. leden 2009 @ 08:58:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Můj názor je, že s tu prolínají dvě roviny a některé to samozřejmě dráždí. Historie mě zajímá a proto je mi jasné, že když se sudetští Němci podíleli na rozpoutání druhé světové války,  jednalo se o logickou historickou reakci tehdejšího Československa, takže šlo o řešení národnostního problému prolnutý s tehdejší politikou. Platí to i přes to , že S.N.  nebyli odsunuti z Československa na základě tzv. "Benešových dekretů" v souvislosti k tragičnosti česko-sudetských vztahů jako prolnutí  cizího i vlastního zavinění. Dojít k vzájemnému odpuštění z takových tragédií lze opravdu jen skrze Kristův kříž,  proto k tomuto překonání lze vzít sílu v křesťanském postoji víry ke vztahu k bližnímu. Usilování o smíření je vždy velmi blízké Boží vůli a to i v sekulárních historicko-národnostních záležitostech, když je připraven ten kdo žádá i ten kdo je schopen to přijmout. Proč by se nemohla angažovat církev? Nicméně třeba věci pojmenovávat, tak jak jsou a nevykládat, jak se nám to zrovna hodí, nebo je zrovna populární. To však znamená často jít proti proudu. Proto jsem v jistém smyslu velmi rád, že ta konference proběhla. Sám jsem se jí zúčastnil a napsal zde o ní reportáž s vlastním pohledem - zde.

 
Kde vzniká kontrast je opravdu historická analýza, která má (jakože) vše vysvětlit. To se v závěru této konference přihodilo, ale netýkalo se to zrovna projevu Petra Šimmera, ale Pavla Neústupného. To jsem však již v příspěvku popsal a jednoduše to lze nazvat historií vytrženou z kontextu.  Celá situace se komplikuje v momentě kdy mluvíme o otázce Benešových dekretů a nároků tohoto území. Myslím, že  historickému omylu dochází v tvrzení že tu němci po staletí žili a díky odsunu přišli o svou zem. O žádnou svou zem však nepřišli, měli tu jen svůj majetek a půdu, která jim byla podle Benešových dekretů zkonfiskována, nikoliv že by na základě tzv. "Benešových dekretů" byli odsunuti z Československa. Přesto Benešovy dekrety vedly ke konfiskaci německého majetku a odebraly Němcům jejich občanství. Německé obyvatelstvo však mohlo být odsunuto pouze jen se souhlasem válečných mocností, které ho poskytly na konferenci v Postupimi. Schválila je Komise spojenecké kontroly (Allied Control Commission) na svém dvanáctém zasedání 20. listopadu 1945.


Neústupný procházel po tenkém ledě jednostranného a tendenčního výkladu historických událostí v dobrém úmyslu tématicky zmínit (zcela logicky) pouze českou vinu. Nicméně, vytržením Benešových citátů a jiných výroků lidí tehdejší vládní moci z kontextu, se dopustil logického jednostranného historického zkreslení a zaujetí. Myslím, že v souvislostí všech událostí které předcházely nelze jednoznačně ve vytržených citátech nasazovat prezidentu Benešovi psí hlavu. Tlaky , kterým musel čelit před válkou ze strany této národnostní českoněmecké menšiny a postupný tlak Anglie, by asi neustál kdejaký politik. Pokud nemohu historii vykládat v souvislostech, pak je velmi těžké něco vyložit tak, abych nebyl tendenční. Faktem také zůstává, že závěr Pavlovo smíření byl pro většinu opravdu velmi emotivní záležitost, nicméně pro některé přítomné také sporný moment. Přesto jsem rozuměl Pavlovo záměru a snaze ukázat zejména skutečnost, že pronásledování a vraždění sudetských Němců není ani tak věcí spontánně lidově živelnou, jako programově řízeným aktem tehdejší vlády a ministerstva.


Tento historický uzemní nárok vyjadřuje kniha „Češi a Němci - Historie sousedských vztahů“ (AEK. Arbeitskreis Egerländer Kulturschaffender e. V. 2002) ze které Pavel neústupný vychází a doporučuje k přečtení. Sudetští Němci v žádném případě nemají nárok ani na jeden čtvereční metr našeho území, ale vyvlastnění pozemků a majetku je věc jiná. Do Čech byli v několika vlnách Němci pozvání českými králi. Většina těchto přistěhovalců neměla k této zemi žádný vztah a neměli zde žádné kořeny. Němci byli pozváni do naší země již za Přemysla Otakara II, kdy dostali právo na jazyk a půdu. Pokud někdo chce ospravedlnit odsun na základě událostí let předválečných a válečných, nemůže samozřejmě ale ospravedlnit způsob jakým se to stalo. Nicméně z řad sudetských Němců je nedostatek reflexe toho, že jim pohraničí jako takové nepatřilo (přesto si historicky na něj činili nárok) a předválečnými událostmi vybičovali události do roviny vlastizrady Československého státu. To totiž nepochopili zejména někteří němečtí historikové.


Tento Petrovo dopis jsem na Grano nevložil, ale jen podotýkám (pokud vím) Petr Šimmer ke své škodě četl jen tuto knihu a tou byl v otázce odsunu ovlivněn. Nicméně na vyznání českých vin to vliv nemělo a mám za to, že konference splnila svůj účel. Nesla se především ve smyslu „Smíření“ ve světle Písma a evangelia, kde je středem a kamenem úhelným sám Kristus, nikoliv správné porozumění historického období odsunu Sudetských Němců. Proto osobně za smyslem té konference stojím.

 
Pokud někoho dráždí projev, nebo touha po smíření, ať už se jedná o kteroukoliv lidskou rovinu, zapomíná, že první křesťané z Židů často museli řešit podobné věci ke vztahu k Římu (chápu však že nedělali kvůli tomu konference samozřejmě), protože tyrani se stávali jejich bratry. Obrácený zelota to určitě neměl v oblasti odpuštění a otázce viny příliš jednoduché, ale Kristův kříž jeho uvažování změnil. Samozřejmě nebylo zapotřebí u toho analyzovat historii oněch nespravedlností, protože ten opěrný a stěžejní bod je úhelný kámen Ježíš Kristus, jeho oběť za nás hříšné a my kteří jsme se smířili s Bohem, jsme tohoto smíření nositeli:

2 Korintským 5:18  To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.19  Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Zmíněná konference Smíření vedla k jednomu bodu a to:  podtrhnutí smyslu smíření na základě Kristovi oběti na Golgotě, kde se Bůh usmiřuje s člověkem a nabízí cestu k záchraně na základě prolité krve, vyznání vin (pokání) a víry v Něj! Kde Bůh v Kristu nabízí řešení smíření ve všech rovinách lidského života a to i národnostních.




Re: Proslov na Konferenci smíření Čechů a Němců v Ústí nad Labem 19.5.2007 (Skóre: 1)
Vložil: nula v Čtvrtek, 08. leden 2009 @ 09:20:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Jaké je Boží srdce ? Hned v úvodu tvrdím, že Boží srdce chce žehnat všem jednotlivcům i národům--

Tím se dovrší můj hněv, upokojím své rozhořčení proti nim, a tak se potěším. I poznají, že já Hospodin jsem promluvil ve své žárlivosti, že mé rozhořčení proti nim se dovršilo

Iz 5,13

Takový je výrok Pána, Hospodina zástupů, Přesilného, Boha Izraele: "Ach, jak se potěším na svých protivnících, vykonám pomstu na svých nepřátelích!

Iz 1:24



Zahladím vaše posvátná návrší a roztříštím vaše kadidlové oltáříky, vaše mrtvoly pohodím na mršiny vašich hnusných model a zprotivíte se mi.

Leviticus 26,30


Tu zatvrdím faraónovo srdce a on vás bude pronásledovat. Já se však na faraónovi a na všem jeho vojsku oslavím, takže Egypťané poznají, že já jsem Hospodin." I učinili tak.

Exodus 14:4


vyhladím Izraele z povrchu země, kterou jsem jim dal, a zřeknu se domu, který jsem oddělil jako svatý pro své jméno. Izrael se stane pořekadlem a předmětem výsměchu mezi všemi národy

1.Královská 9:7


Hle, praví Hospodin, uvedu na tebe zlo, vymetu ty, kdo přijdou po tobě, vyhladím Achabovi toho, jenž močí na stěnu, a v Izraeli zajatého i zanechaného.


1.Královská 21:21
 

vyleji své rozhořčení na Sín, záštitu Egypta, vyhladím thébský hlučící dav.

Ezechiel 30:15



Re: Proslov na Konferenci smíření Čechů a Němců v Ústí nad Labem 19.5.2007 (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 08. leden 2009 @ 10:32:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zajímala by mne jiná věc. Komunistická zvůle vedla k vraždám, mučení a též ke konfiskacím majetků ještě ve větší míře a evidentně nespravedlivě. Navíc byla zvolena a měla velkou podporu. Proč se tedy dle stejné věroučné konstrukce církev neztotožní s vinou KSČ, která tehdy vládla, nevezme na sebe její viny a sedmkrát se nepokloní potomkům politických vězňů? Jaký je v tom rozdíl?




Stránka vygenerována za: 0.22 sekundy