Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 236, komentářů celkem: 429552, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 436 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116470921
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Syndrom vyhoření
Vloženo Středa, 07. leden 2009 @ 14:46:09 CET Vložil: Olda

Kázání poslal Nepřihlášený

Syndrom vyhoření je něco, co se v církvi neustále skloňuje. Na pozadí stojí zřejmě představa, že křesťan má stále hořet jako pochodeň, podávat výkon, získávat ztracené, plameně kázat… Každý z nás z Boží milosti zažívá i zlé dny, kdy se k němu Bůh sklání způsobem, kdy v soužení otevírá ucho k slyšení. Ale to není syndrom vyhoření. Tímto syndromem se dnes pojmenovává stav, který s tímto nemá mnoho společného. „Syndrom vyhoření“ vidím v tom, že církev uskutečňovala své plány, záměry a cíle bez Boha, aniž by si toho byla vědoma a nyní je „na suchu“. Protože Bůh za většinou strategií a taktikami, školeními, semináři, kurzy a nejrůznějšími aktivitami stál je stěží, lidé je uskutečňovali ze své vlastní síly. 

Mladý, sotva třicátník, který jede na plno a má tah na branku, ovládá moderní komunikační prostředky, je schopen úplně jiného nasazení než třeba padesátník. Ale i on jednou zestárne a náhle zjistí, že věci nefungují tak, jak si v bláhově naději představoval. Zjistí, že nešlo o moc Ducha, ale o jeho duševní sílu. Zjistí také, že jeho sbor neroste podle softwaru pro církevní růst, i když se tolik snažil. Že akce nenavštěvuje tolik lidí jak si představoval a stokrát posunuté datum prorokovaného probuzení opět nepřišlo. Co je špatně? Bylo málo nasazení? Málo se usilovalo o jednotu? Bylo třeba ještě více modlitebních shromáždění?

Ne! Člověk musí dojít k bolestnému zjištění, že sloužil svým vizím a plánům a ne Bohu. Což mu ale nešlo o to, aby se šířilo Boží království? Ale o to šlo i farizeům. Bylo málo společných modliteb? I předáci Izraele vysedávali do noci, postili se a v náboženské horlivosti se mohli doslova přetrhnout. Nebo byli lidé málo vyučeni? I zákoníci zkoumali Písma od rána do večera a vypracovávali kvanta nových směrnic (aby je obešli). Nebo vůdci byli málo autoritativní? Ale i za krále Saula byla autorita jako řemen. Všechny tyto činnosti mají společného jmenovatele. Farizeové, zákoníci, předáci i králové usilovali o dobré věci, ale aniž by to tušili, činili tak bez Boha. A tam, kde skrze nás nekoná Boží Duch, tam se vše uskutečňuje skrze naše tělo. A ať chceme nebo nechceme, buď jsme vedeni Duchem Božím nebo sloužíme v těle i s jeho sklony. Dobré motivy nestačí, služba v těle nakonec přivede i k uskutečňování jeho žádostí jako je pýcha, závist, sváry, nečistota. Stále pod pláštíkem služby Bohu. A to je důvod, proč dnes nejeden usilovatel o dobré věci a s dobrými motivy skončil jako cizoložník, sektář nebo církevní diktátor.

Kdysi mi jeden můj velmi drahý a dodnes milovaný bratr v Kristu, kterého si vážím sdělil, že usiluje vybudovat církevní strukturu pro doby probuzení. Záměr jistě velmi dobrý, ale měl jednu chybu. Struktura neodpovídala Písmu a stala se nakonec v mnoha společenstvích klecí, kde byli někteří velmi dobře krmeni nebo naopak neduživí, když jim potrava nebyla dodána. Odnaučili se sami hledat potravu. Z některých společenství se tak stal seník. Ty ale Bůh v Bibli nikde neuvádí. Pastýř ovce vede k zeleným pláním, nekrmí je senem a nedrží je po celý den v salaši. Zvíře, které si samo odvykne pastvy, je nakonec nepoužitelné a dává i nižší výnos.

V devadesátých letech, ještě za vlády prezidenta Clintona, USA zažily obrovský hospodářský růst. Málokomu vadilo, že je to život na dluh, že se jede na úkor budoucích generací a že mnoho lidí žije ve vnitřní zadluženosti. Koncerny s propracovaným managementem jako General Motors a Ford se staly vzory pro vedení a způsob práce v církvích. Vyrostla nová aristokracie tzv. poradců nebo koučů, kteří brali statisíce dolarů za to, že postaví firmy na nohy a zvýší zisky. Po lidech se požadoval stále větší a větší výkon a kdo nestíhal, potřeboval poradce, kouče, self–made psychology. Ale stále to byl život na dluh. Církve zíraly a tiše záviděly. Náhle někdo dostal nápad. Jestliže tyto společnosti chrlí kvantum kvalitního zboží, poučme se jako kdysi Mojžíš u Jethra a pracujme podle stejných principů. A tak církve okopírovaly modely manažerů, ředitelů a koučů a začaly vyrábět křesťany. Vznikaly megasbory a kdo měl větší megasbor, ten měl větší vliv, ten byl váženější a ten pak mohl školit druhé.

I klasické církve se poučily a tak církev najela na marketing a management, který začal být exportován i směrem do zahraničí. Vždyť záměr byl ušlechtilý a motivy ty nejčistší. Jenže manažeři zapomněli na několik věcí. Křesťana nelze vyrobit jako auto. Dokázali sice vytvořit perfektní reklamu. Lákaly na kvalitní hudbu, dobré jídlo, sport…, a lidé přicházeli. Ale řekněte, stane se z člověka auto jen proto, že chodí do garáže? A stane se z pohana křesťan jen tím, že chodí do církve? Netřeba prý hned lidi odrazovat poukazem na hřích nebo je vést k pokání. To by je odradilo. Je však už od začátku třeba je vést k následování a závislosti na vůdcích a systému, aby zas neodešli. Tady máte zábavu a pak hybaj do salaše a zde je příděl sena!

Náhle došlo k jedné věci. V průmyslu už došly zdroje. Nikdo nemá o drahé zboží zájem a není kde si půjčit. Úvěry byly vyčerpány a trh se propadl jako půda nad vyhloubenou štolou. Celý management, touha za většími zisky, drahá školení, to všechno náhle končí. Sen se rozplynul, realita zůstala. A bude hůř! Společnosti, které byly vzory pro církev, propouštějí lidi. Stejně jako o drahé výrobky už není zájem, podobně bude klesat potávka po drahých programech, když lidé zjistí, že na ně nezbývá sil a nic moc nedávají.

A co církev? Bylo mnoho vykonáno a jistě i mnoho dobrého, ale z vlastní síly. Stejně jako se do oběhu dostalo kvantum bankovek, které nebyly kryty zlatým standardem, podobně i mnohé akce nebyly kryty ze zlatého pokladu víry. Jelo se na dluh, bez Ducha svatého, který nám byl dán ne proto, aby uskutečňoval naše vize, ale proto, aby nás vedl.

Jsem přesvědčen, že některé církve po čase vyhlásí bankrot. Pracovalo se z těla, práce nebyla z Ducha svatého a náhle došly síly. Olej v lampách vyhořel a není, kdo by ho doplnil. Stejně jako klesá tlak plynu v plynovodu, klesá tlak Ducha svatého v našich strukturách i životech. Probuzení se odkládá na neurčito. Co dál? Církev má sice bílé roucho, má lampy, jen již nemá olej. Vyhořel a není kde si půjčit. Víra ztroskotává, Boží slovo není kázáno v moci. Vedoucí padají vysílením.

Je tedy na čase vrátit se k Bohu. Naše dobré motivy ani tisíce aktivit nepomohou. Ale jak se vrátit k Bohu, copak On s námi není? Copak On z principu nestojí za vedoucími a není tam kde se církev schází? Ale jistě, že je. Ne však jako Pán, ale možná jako host, návštěvník. Jsme podobni Martě, která se může přetrhnout aby vše učinila co nejlépe, zatímco její sestra „nechala vše na ní“ a sedí Kristu u nohou.

Mnoho křesťanů si dnes láme hlavu jak se navrátit k Bohu. Za celý svůj život jsem našel jen dvě podstatné věci, a to je modlitba, kdy já mluvím k Bohu, a čtení Písma, kdy ho poznávám a On mluví ke mně. Nelze jen mluvit a nelze ani jen naslouchat. Znám drahé a milé bratry, kteří dokáží trávit hodiny v postech na modlitbách, ale mají problém nechat k sobě Boha promlouvat v Písmu. Znám ale také ty, kteří leží v Bibli, ale je tak obtížné pro ně k Bohu pozvednout hlas. A znám, žel, i ty, kteří zvládnou mnoho církevních akcí, chodí na modlitby nebo dokonce i káží, ale nedovedou být s Bohem sami.

V podstatně neznám jinou cestu k Bohu než s ním trávit čas o samotě, nad jeho slovem. Já osobně mám dnes problém ten, že rád čtu křesťanské, historické a dogmatické knihy. Modlím se přes den i doma s rodinou. Bibli ale často beru do ruky jen před spaním, kdy přečtu tak tři kapitoly. Vím, že je to zlé. Vzpomínám na doby, kdy tomu bylo jinak. Písmo je potravou, která dodá sílu duši i tělu. Vím, že to musím změnit. Říkám to na sebe jen proto, že se nijak necítím vyňat ze skupin křesťanů, o kterých zde píši.

Po celá staletí tak platí: přibližte se k Bohu a On se přiblíží k vám. Nečekejme, že to přiblížení bude nějak snadné, bývá to i proces. On nás však posílí, ponese a sám nám pomůže se mu přiblížit, když chceme. Stačí, když řekneme: Pane, nenahradí mi tě sebevíce církevních aktivit, chci tebe samotného. Nemohu tě dávat jiným, když tě sám tak málo poznávám. Pomoz mi abych tě nacházel v Písmu a abych s tebou o všem mluvil. Věřím, že je to dobrý začátek, ale – podtrhuji – jen začátek. On odpoví, bude mluvit, ale možná nám ukáže věci, které se nám nebudou líbit. Třeba mnoho akcí, školení, kurzů a budování komplikovaných struktur, které nás stály tolik úsilí, odpírání, peněz a času, odepíšeme jako lejna a poznáme, že nás jen odváděly od Boha, zatímco jsme si mysleli, že nás k němu vedou.

Bůh nebude nekonečně a nekonkrétně obviňovat, ale usvědčovat a zároveň nám nabídne i východisko. Jeden verš z Písma obzvlášť miluji. Jedná se o zaslíbení, které nemá podmínku. Bůh zaslibuje, že dá moudrost každému, bez výjimky. I když i zde je podmínka, musíme věřit. Ne v jeho cíle, ve vize, v autority, ve struktury, ale prostě a jednoduše v něho jako v toho, který za nás dal svůj život a dnes je živý a stále na nás čeká a tluče na naše dveře. On je věrný i když my jsme nevěrní a nikdy, nikdy, nikdy se nás nezřekne. Pokud jej však zapřeme, zapře i on nás jednou před svým Otcem.



Poznámka: Autorem tohoto článku je Aleš Franc. Nepřihlášený uživatel jej převzal z webu Biblická apologetika

"Syndrom vyhoření" | Přihlásit/Vytvořit účet | 57 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Syndrom vyhoření (Skóre: 1)
Vložil: eleonora v Středa, 07. leden 2009 @ 19:48:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Církev má sice bílé roucho, má lampy, jen již nemá olej. Vyhořel a není kde si půjčit. Víra ztroskotává, Boží slovo není kázáno v moci. Vedoucí padají vysílení.

Nerada bych ti brala iluze, když vidím, co jsi vše schopen napsat. Je to trochu jako když mají děti nakreslit mámu a tátu Honzy Nováka. Když si pak prohlédneš výkresy všech dětí ve třídě zjistíš, že si vzájemně ani jediný malovaný pár není podoben. Zrovna tak třeba já velmi pochybuji, že má jakákoli současná církev bílé roucho, nevím jestli vůbec tuší, co jsou její lampy a že chápe že nejsou na baterky, které tam dali ve výrobě a mají doživotní záruku, ale s termínem "kde si půjčit" možná pracovat umí. Vůbec si nejsem jista, že je přítomno to, čemu mnoho lidí říká víra. Nebo to přítomno je,  ale je to opravdu víra, když to věřící spíš ničí, než buduje a nebylo by spíš dobře, než špatně, kdyby to ztroskotalo? Boží slovo je vychylováno a dezinterpretováno mnohými, co si říkají vedoucí ale jejich nabubřelost a touha panovat až do úpadu, tedy dokud sedí na koni, je pověstná.

Nabízím ti podobné hodnocení jen s tím malým rozdílem, že ty hovoříš o církvi, aniž bys zřejmě tušil, co to je, kdo by jí měl tvořit, kdo vést a jak by se v ní měl chovat a proti tobě stavím odborníka na válku který sestavil podobné hodnocení, i když se to týkalo jen relativně malé epizody z celé války Severu proti jihu a možná by stálo za to, zvednout jakýmkoli odborníkům laťku. Pro mne však, podle tebou uvedeného příspěvku, stejně nakonec zůstává otázka. Co tě kvalifikuje být odborníkem na církev?

Generál Ulysses S.Grant, hodnocení vojska (ne církve)v bitvě u Gettysburgu:" Je s podivem, že za občanské války zahynulo víc než půl miliónu lidí, protože vojáci byli opravdu mizerní střelci. Většina by jich nedokázala trefit stodolu, ani kdyby u ní stáli. Po bitvě u Gettysburgu zůstalo na bojišti 37 000 pušek.
                                          24 000 z nich bylo ještě nabito
                                          18 000 jich mělo v hlavni dvě kulky
                                          6000 jich mělo v hlavni až 10 kulek
                                          v jedné pušce bylo nabito 24 kulek a střelný prach a jedinou obětí výstřelu z této pušky by byl  
                                          zřejmě pouze střelec sám

Narozdíl od výše uvedených hodnocení a identifikace problémů "církve" mi toto hodnocení připadá objektivnější a řekla bych, že generál ví o čem hovoří.

Eleonora

(použitá citace je z knihy děsivé dějiny - a teď mě ještě napadá, že stejným názvem by se dal nazvat i tvůj příspěvek:-), ale copyright je nutno respektovat :-)



Re: Syndrom vyhoření (Skóre: 1)
Vložil: isim v Středa, 07. leden 2009 @ 21:30:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobrý článek, dobře jsi to tu popsal.

isim



Re: Syndrom vyhoření (Skóre: 1)
Vložil: Vanda v Středa, 07. leden 2009 @ 21:31:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Oldo. Myslím, že tě Duch Svatý jednoduše vypudil tento článek napsat, protože zrovna dnes ráno jsme se s manželem na téma vyhořelého oleje v nádobách a hlavně chybějícího oleje, který si ženy nevzaly do zásoby, bavili. Musím se přiklonit ke tvému názoru, protože i já osobně vidím stejné věci v církvi. To co já vidím je - strach, únava, vyčerpáni, honba za vlastními nápady a motivy jak udělat perfektně nabušenou evangelizaci či diskuzní večer na duchovní téma např. pro mladé lidí atd. Vše co vidím a co mi Pán v těchto posledních dnech ukazuje je velmi smutné. Duch Svatý jednoduše nema prostor se příliš projevit, protože až na výjimky se nema skrze koho projevovat.

Ale co je dobrá zpráva - JEŽÍŠ KRISTUS SEDÍ NA TRŮNĚ, ON JE KRÁL A ON SI SVOU NEVĚSTU PŘIPRAVÍ, ABY BYLA SVATÁ A BEZ POSKVRNY. A já věřím a modlí se za to, aby to bylo i u nás ve sboru a v naší zemi. Myslím, že Pán někdy nechá církev aby si upadla do svých věcí a pachtění se a aby jednoduše dorazila na dno a pak činila pokání. A právě v této slabosti církve i nás všech když jdeme do pokání se pak Duch Svatý má možnost projevit a hlavně Bůh oslavit.

Úplně souhlasím s tím, že jediné a pro nás důležité je být s Pánem, mít s Ním čas a hledat ho upřímně na každý den - věřím, že pak z nás začnou tryskat proudy živé vody Ducha Svatého k ostatním, protože z logiky věci to ani jinak nejde.:-) I já se učím odstanit ze svého života vše na čem bych chtěla lpět, protože vím že v konečném důsledku by mě to oddálilo od Krista. Je to těžké a jak píšeš je to proces, ale chci tě povzbudit a vás všechny, kterým to zejví Duch Svatý také, že to stojí za to. Stojí za to být s Ježím a naslouchat mu, třeba jen mlčky a v očekávání, věřím že On se vždy přizná těm, kdo mu otevřou dveře a bude s nimi večeřet..

A pak se radujme, protože, když budeme znát Ježíše, pak nás povede Duch Svatý a naše lampy budou svíti pro ostatní a ještě budeme mít do zásoby, abychom nepromarnili Jeho příchod, příchod ženicha, který se dozajista blíží.



Re: Syndrom vyhoření (Skóre: 1)
Vložil: demagog (quokam@seznam.cz) v Čtvrtek, 08. leden 2009 @ 16:47:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) http://www.bohu-a.svetu.cz/
Myslim si, ze o syndromu vyhoreni by mel psat ten, kdo jim sam prosel.

V nasi cirkvi to byl napriklad Bohem pozehnany kazatel Daniel Heczko:
http://lide.cb.cz/daniel.heczko/
http://www.cb.cz/praha6/cesky/



Re: Syndrom vyhoření (Skóre: 1)
Vložil: isim v Čtvrtek, 08. leden 2009 @ 20:46:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nadpis by měl být jiný. (Syndrom vyhoření je skutečně něco jiného.)

isim



Re: Syndrom vyhoření (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pátek, 09. leden 2009 @ 12:51:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Syndrom vyhoření rovná se v tomto případě dle popisu posedlost .Lze to přirovnat k narkomanovi,který je nucen píchat si stále větší dávky aby dosáhl uspokojení na které je zvyklý.   



Re: Syndrom vyhoření (Skóre: 1)
Vložil: rive v Pátek, 09. leden 2009 @ 23:51:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Úvaha mě taky zaujala … obsahuje některé zajímavé subjektivní reflexe  … oslovuje praktickou výzvou  „je teda na čase vrátit se k Bohu“ ..

Dávám také autorovi za pravdu, že každý jsme stále v ohrožení, že budeme Bohu sloužit ze sebe  … myslím si, že kromě dnešních moderních metod,  jsme ohroženi i dalšími riziky  starými, jak samo lidstvo (možná tím nebezpečnějšími), že budeme sloužit ze setrvačnosti, či vlastní rozumnosti, nebo vědomím své dokonalosti – nepostradatelnosti, sloužit s pýchou, s vlastními ambicemi, se sebeuspokojením nebo budeme ve službě hledat únik od nějaké svízele …

Takže metoda ( forma - semináře, kurzy ..)  není až tak nebezpečná … spíše velké nebezpečí - problém vidím v člověku  … který nepotřebuje Boha  - vystačí si sám  ... slouží ze sebe  (včetně ovoce)

Ale naštěstí nejsme ve firmě, ale v církvi Kristově, do které jsme se „narodili“, takže je vždycky naděje  - přijít k Bohu…

2. Kor. 4,6 Neboť Bůh, který řekl `ze tmy ať zazáří světlo´, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.
7  Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.

rive




Re: Syndrom vyhoření (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 v Sobota, 10. leden 2009 @ 13:01:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)


Syndrom vyhoření mohou mít a mají pouze ti, kdo činí vše ze své vlastní síly.

Pro ty, kdo jsou vedeni Duchem, je činění Boží vůle pokrmem, který je posiluje a stále více zmocňuje.

Únavou trpí pouze vlastní lidské síly.



Re: Syndrom vyhoření a naděje do služby v knize (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Neděle, 11. leden 2009 @ 02:11:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nabízím vám jiné hledisko, z pera autora ne od nás, a tudíž je to oproštěno od českých témat:
Bob Buford: Poločas živora.
1. vydání v roce 2003 vyadl spolek Návrat domů.



Stránka vygenerována za: 0.47 sekundy