poslal Nepřihlášený „Gesto milosrdenství“ papeže Benedikta XVI. (snětí
exkomunikace ze čtyř lefebvristických schizmatických biskupů
vysvěcených proti výslovnému zákazu papeže Jana Pavla II. v roce 1988)
vyvolalo velkou vlnu otázek, nepochopení i nesouhlasu. O širokou
emotivní kampaň se postaral anglický lefebvristický biskup Richard
Williamson svým skandálním prohlášením popírajícím holocaust, které
bylo vysíláno ve švédské televizi tři dni před uveřejněním
omilostňujícího dekretu.
Souběh těchto dvou událostí a následující kampaň je
zřetelnou ukázkou toho, jak v dnešní době nejen prostí lidé, ale i
novináři, politici a představitelé velkých institucí nejsou často
schopni zdravého logického úsudku. Obviňují papeže, že omilostnil
veřejného popiratele koncentráků. Je to politováníhodná neschopnost
jednoduché matematiky, protože ono televizní prohlášení bylo vysíláno v
den podepsání dekretu (natočeno dokonce již někdy v listopadu), takže i
odrostlejší školák pochopí, že snětí exkomunikace nemá co dělat s oním
prohlášením, jelikož předcházelo nebo bylo současné, a že se netýkalo
názorů na holocaust, ale náboženských církevních věcí.
Bohužel taková jednoduchá logika chyběla i
představiteli polovládní židovské agentury pro Izrael, panu Hermonovi,
který 26. ledna označil omilostňující dekret „za skandální rozhodnutí
papeže Benedikta zrušit exkomunikaci Williamsona“. Vicepresident
Ústředí německých židů v Německu se také vyjádřil: „Myslím, že je to
skandální, nemůžeme to pochopit“. Na tiskové konferenci v Jeruzalémě
bylo papežovo gesto označeno „za urážku Izraele“ a za „vážné narušení
vztahů Izraele a Vatikánu“. Naštěstí izraelská vláda nepřikládá těmto
událostem takovou váhu. Jinak by se mnozí mohli s obavou ptát, jestli
není takovéto pochybné a převrácené logiky užíváno i při posuzování
velkých a závažných problémů mezinárodního konfliktu s Palestinci.
Ale i německá Židovská rada, od níž bychom očekávali
více racionality, označila papežův čin za „šok“, „políček do tváře“, i
když mu „nepřičítá zlý úmysl“. Mediální pracovníci Vatikánu se k těmto
útokům na papeže hned jasně vyslovují. Sám papež se k celé záležitosti
vyjádřil při modlitbě Anděl Páně, při večerních nešporách a při
středeční audienci. Vyslovil solidaritu se Židy a vyjádřil jim úctu.
Rozhodně odsoudil popírání holocaustu. I biskup Fellay, jeden z oněch
lefebvristických biskupů, prohlášení velmi rozhodně odmítl a omluvil se
Svatému otci i všem lidem, protože, jak řekl, ono prohlášení padá na
celé Bratrstvo Pia X. Snažil se poněkud nevěrohodně vysvětlit, že
biskup promlouvá autenticky, jen když mluví o věcech Božích, ale ve
věcech politických vyjadřuje jen svůj vlastní názor a nemluví jménem
Bratrstva. Ujistil, že oni „budou pokračovat v hlásání katolické nauky
a rozdávání svátostí našeho Pána Ježíše Krista“.
Bohužel výše uvedená převrácená kampaň odvádí
pozornost od vlastního jádra věci, jeho souvislostí a důsledků. Také
katoličtí biskupové odsuzují a odmítají Williamsonovo nepřijatelné
skandální prohlášení a vyslovují nad ním velké politování, ale také
odmítají nesprávné postoje židovských organizací. Předseda italské
biskupské konference kardinál Bagnasco lituje „nespravedlivých slov“
italských rabínů proti papežovi. I předseda komise pro vztahy k židům v
Německé biskupské konferenci Mussinghoff co nejostřeji odsoudil
Williamsonovo prohlášení. Ale katoličtí biskupové si touto kampaní
nenechávají zakrýt pohled na vlastní jádro věci. Vyzvali lefebvristické
biskupy, aby se vyjádřili „jednoznačně a hodnověrně ke II. vatikánskému
koncilu“, zvláště k dokumentům o ekumenismu a náboženské svobodě.
V církvi se papežovo krásné „gesto milosrdenství“ z
jedné strany hodnotí kladně, ale na druhé straně jsou velké
pochybnosti, jestli schizmatici přijmou učení vatikánského koncilu.
Není jasná situace schizmatického Bratrstva Pia X., které bylo vlastně
také exkomunikováno a rozpuštěno, ale neuposlechlo. V dekretu se o něm
nic neříká. Celá věc je odvážným začátkem procesu, o kterém se neví,
jak se bude dále vyvíjet. Budeme doufat, že ti, kteří se na cestu
schizmatu vydali, budou ochotni a schopni se navrátit.
Kardinál Miloslav Vlk
www.kardinal.cz
