Grano Salis - Portrét Českobratrské církve evangelické

Portréty protestantských církví v ČR Dr. Vladimír Šiler Českobratrská církev evangelická (ČBCE) Vznikla v roce 1918 sloučením dvou evangelických církví, luterské a kalvínské, přičemž 80 % členů představovali kalvinisté. Od tolerančního patentu Josefa II. z roku 1781 byly v Rakousku - Uhersku trpěny obě protestantské církve. Nová církev však navázala nejen na toleranční evangelictví, ale i na přerušenou kontinuitu české reformace, na husitství a především na ducha Jednoty bratrské. Snad proto se k nové církvi nepřipojily sbory německých evangelíků z pohraničí. Postupem času převládá kalvínská orientace a luterské sbory se udržují už jen na několika místech ve Slezsku. Církev se věroučně hlásí k augspurskému (luterskému) i helvétskému (kalvínskému) vyznání, ale i k České konfesi z roku 1575 a bratrské konfesi (vydané Komenským roku 1622). V praxi však převládá ráz spíše kalvinistický, doplňovaný místně ještě tradicemi lidových "písmáků" (tajných evangelíků a potomků Jednoty bratrské ukrývajících se v době protireformace v 17. a 18. století). Církev má presbyterně-synodní zřízení. Základní jednotkou je farní sbor. Sbor si volí faráře (pastora, kazatele), který pak spolu se staršovstvem sbor spravuje. Sbory se sdružují do seniorátů, vedených seniory. Nejvyšším orgánem pak je synod tvořený volenými zástupci seniorátů, duchovními i laiky. Církev jako celek řídí a navenek zastupuje synodní rada v čele se synodním seniorem. Centrem teologické práce je Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. ČBCE má tradičně vynikající kvalitu teologického bádání, posilovanou také dobrými osobními a intelektuálními kontakty se sesterskými církvemi v zahraničí. Vynikající je zejména její biblická teologie. Církev je proslulá dobrou ediční činností v nakladatelství Kalich. Členové církve jsou všeobecně intelektuálně zdatní (samostatné studium Písma!), podíl inteligence a středního stavu, zvláště z měst, je značný. Církev proto vždy ráda vykračovala za hranice pouhé církevnosti i do oblasti kultury, umění, vědy a politiky. Někdy se ráda stylizovala do role "svědomí národa". Její časopisy Křesťanská revue, Český bratr a Kostnické jiskry svým významem přesahují rámec vlastní církve Kostely ČBCE bývají velmi prosté. Pokud byly postaveny ve 20. a 30. letech našeho století, nesou znaky tehdy moderní archiktektury. Znakem církve bývá bible a kalich. Na kostelních věžích někdy místo kříže bývá kohout (symbol bdělosti víry). Vnitřní prostor kostela je kalvínsky prostý. Stejně prostá je i bohoslužba, v níž převažuje čtení Písma a kázání. Farář nebo farářka používá jako bohoslužebné roucho černý talár s tzv. tabulkami (bílé mašličky pod límcem). Pouze ve slezských sborech s luterskou tradicí se slouží luterská bohoslužba, která je pestřejší. Tamní kostely jsou také zdobnější, jsou v nich oltáře, obrazy, svícny. Faráři luterských sborů nocí přes černý talár bílou krajkovou rochetku. Počet příslušníků se odhaduje na témař 200 000. Církev koná významnou diakonickou práci (sociální péči, charitativní službu), koná poměrně rozsáhlou pedagogickou činnost ve veřejném i soukromém školství. ČCE je vždy v čele ekumenických snah i ekumenických institucí. Bývá vnímána jako hlavní mluvčí všech nekatolických křesťanů v zemi. Je členem mnoha nadnárodních ekumenických grémií, mezicírkevních svazů a podílí se na různých křesťanských projektech celosvětového významu.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace