Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Katolicizmus je pohanství zamaskováno tenkou vrstvou křesťanské terminologie.

                                                 
 
PANE FARÁŘI.
 
Přečetl jsem Váš dopis coby odpoveď na písemnosti, které jste obdržel od mého spolubratra v Pánu Ježíši Gibiece. A abych byl zcela upřímný, (neboť takový má být vždycky upřímně věřící křesťan) jsem na rozpacích. Kdyby takovým způsobem obhajoval učení církve katolické a její postoj vůči státu, obyčejný řádový člen, tak bych to dovedl pochopit. Ale při Vašem postavení a z toho plynoucí i velké zodpovědnosti před Bohem za ty, které vyučujete, (ap.Jákob.3,1) je to pro mne smutné zjištění. Vždyť obhajovat spojení církve a státu výrokem, že ap. Pavel uznával státní autoritu, že se kázal modlit za vrchnost, je velkým nedorozuměním. Zde by se bylo třeba ptát, zda-li úplná odluka církve od státu je neuznáváním autority státu?? Vždyť i při odluce církve od státu zůstává všem jejím členům povinnost řádně pracovat, odvádět daně a ostříhat státní zákony, avšak do toho momentu, pokud ony nebrání věřit Bohu a konat vše co z té víry pramení! Ale jedno je jisté, že církevní hodnostáři by nemohli brát plat od bezbožného státu za kázání evangelia, což je hanebné!
Podobným způsobem tak jako v předešlém bodě, jste pochopil z letáku, který jste dostal o znetvořených přikázáních Božích, že Vás chceme učit zachovávat nařízením a ustanovením, která byla dána Židům. Zde bych chtěl vysvětlit, že desatero přikázaní Božích je celé nadčasové, neboť první čtyři přik. vyjadřují lásku k Bohu a dalších šest příkazů vyjadřuje lásku vůči bližnímu. Na tom nemá právo nikdo nic měnit!
Pane faráři, v každém národě se traduje tvrzení, že dějiny jsou učitelkou národů. Víme ale všichni dobře, že národy se z těch dějin neučí. Neboť vždy se našli různí chytráci, kterým se líbilo užívat moci a vlády nad druhými a dovedli to prosazovat všemi prostředky. Jelikož církev katolická je církev zesvětštělá, podobný jev nacházíme i v ní. Neboť Písmo sv. nás učí skrze ap. Pavla (2Timot.3,16), že „...všelijaké písmo od Boha jest vdechnuté a užitečné k učení, k trestání a k napravování...“. A z tohoto Písma sv. by jme se měli poučit, jak věřili a konali Židé před námi, aby jme se nedopouštěli stejných chyb jako oni ! Tomuto národu, bylo přikázáno, že neměli nic přidávat a nic ubírat ze slova, které Bůh jim přikazoval  (5 Mojž.4,1-2). Ale Židé nebyli poslušní tomuto příkazu a tak upravovali, přidávali a ubírali ze slova, které dostali od Boha. Když přišel Pán Ježíš Kristus mezi ně, tak je za to káral v ev. Matouše 15,1-9. Znění toho 9. verše, „ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských“ je varující pro každého i v dnešní době!!
Církev katolická postupuje  stejným způsobem jako Židé! Pán ježíš Kristus před svým odchodem dal příkaz svým učedlníkům - apoštolům „...učte všechny národy, křtíce je ve jménu Otce ... učíce je zachovávat všechno což jsem přikázal vám...“.
Z toho jasně vyplývá, že kdo tak neučí a nezachovává všechno co přikázal P. Ježíš, (kromě toho, že někdo něco nevykoná pro svoji slabost) ten není jeho služebníkem!
Já bych se pozastavil hned u toho křtu. P. Ježíš je nám příkladem a nechal se pokřtít v dospělosti (aniž potřeboval uvěřit neboť byl počat ne z vůle člověka, ale z Ducha sv., a také byl bez hříchu) a tím také začala jeho mise. P. Ježíš nás učí v ev. Jana 3,5, že jestli se kdo nenarodí z vody a z Ducha nemůže vidět království Boží. Narodit se z vody znamená, uvěřit a nechat se pokřtít. Narodit se z Ducha sv. znamená, narodit se ze  Slova Božího  (1 ep. Petr.1,23) , neboť Slovo Boží je Duch a život (ev. Jana 6,63) , znamená úplné změnit myšlení a konání. Kdo toto naplní v upřímnosti srdce jsa pln víry, tomu také začíná jeho mise. To vše se vykonává katolíkům při křtu nemluvňat!! Tak učí katolický katechizmus z r.1968 zpracovaný, nyní už zesnulým, panem kardinálem Tomáškem. Informuje také na str.52, že za „prvních dob“ církve byli křtění dospělí. Jaký důvod měla církev katolická ke změně, to autor neuvedl. Uvedu další příklad z Nového zákona, aby nebylo nedorozumění, že něco bylo časové a něco je nadčasové. P. Ježíš Kristus než stvrdil novou smlouvu svou vlastní krví, ustanovil památku večeře. Jak ona má vypadat podle jeho nařízení, čteme v ev. Jana 13,1-17, kde ustanovil akt umývání nohou. Je to symbol pokory, aby se nikdo nad nikým nenadřazoval, neboť sám P. Ježíš šel příkladem. V ev. Matouše 26,26 ustanovil lámaní chleba, coby symbol lámaného těla Páně. Dále ev. Matouše 26,27-28, ustanovil pití vína, coby symbol krve Páně nové smlouvy. Katoličtí věřící takovou večeři Páně vůbec neznají, protože byla zase „zkrácená“ vedením církve. Tak bych mohl pokračovat dále a srovnávat učení P. Ježíše Krista a jeho učedlníků s učením církve katolické, které se jeví jako protiva Slovu Božímu. Neboť čteme-li vzpomínaný katolický katechismus, tak on učí, že večeři Páně ustanovil P. Ježíš svátost oltářní, a že se nám obětuje ve mši sv....
Tak ani jedno, ani druhé nemohl P. Ježíš ustanovit, protože se jedná o službu u oltáře a Pán Ježíš oltáři nesloužil! Neboť je nejvyšším knězem podle řádu Melchisedechova a ne podle řádu Aronova a jeho rodokmen je z pokolení Judova,  kde nikdo oltáři nesloužil! Pane faráři, prostudujte si epišt. k Židům 7,11-19 a přemýšlejte i nad svým kněžstvím! Neboť pravé biblické Kristovo Kněžství nám vylíčil ap. Petr (podle katolické tradice coby první papež!) ve své epišt. (1 Petr.2,1-9). A tomuto lidu, o kterém píše ap. Petr, který roste ve známosti P. Ježíše skrze jeho Slovo, dává dary skrze Ducha sv. (Efezkým 4,7-16). Knězem Kristovým se stává každý upřímně věřící člověk, který věří P.Ježíši Kristu = Slovu Božímu (Zjev.Jana 19,11-13) a káže všude evangelium spasení, které je jen v Ježíši Kristu. To jsou “kněží“ vyučení Slovem Božím, kteří si vyprosili poznání pravdy na postech a modlitbách a ne vyučení člověkem, třeba na theologické fakultě. Když se vyřazuje student z nějaké fakulty svěckého zaměření, tak to končí promoci. Církve po tomto svěcké vzoru konají tzv. „vysvěcení kněžstva„ Slovo Boží žádné vysvěcení nezná, zná jen posvěcení v pravdě, neboť Slovo Boží pravda jest (ev. Jana 17,14-17).
Je dostatečně známo z čeho pramení, že si církev katolická osobuje právo něco  upravovat, přidávat a zkracovat. Že apoštolům Páně takové způsoby byly cizí, aby upravovali příkazy P. Ježíše, svědčí slova ap. Pavla u Galat.3,15: ,,Však utvrzené člověka smlouvy žádný neruší, aniž k ní co přidává,,. Katolické vedení totiž věří a učí, že ap. Petr je první tzv. viditelná hlava církve . Toto vedení vychází z literního chápaní textu v ev. Matouše 16,18-19. Jelikož Pán nedal žádnému člověku na světě (ani apoštolům ! ) plnost Ducha sv., ale dal jen závdavek Ducha sv. (2 epišt. Korint.1,22 ; Efezkým 1,13-14) museli bychom z tohoto důvodu připustit, že P. Ježíš Kristus postavil svou církev na omylném a slabém člověku ! Vzniká zde otázka, proč byl Šimon nazván Petrem - skálou ? Stalo se tak na základě jeho pevného a neochvějného vyznání, které mu zjevil Otec nebeský „Ty jsi Kristus, ten Syn  Boha Živého„. A právě ten  Kristus je tou skálou, neboť kdo studuje Slovo Boží tak nikde nenajde, aby skála byla symbolem na člověka, ale vždy symbolizuje na Krista Pána. Dále církev Katolická učí, že ap.Petr tím, že dostal klíče království nebeského, že dostal nejvyšší moc nad všemi ostatními údy církve  ve věcech spásy, a také příslib, že bude zástupcem P. Ježíše na zemi (viz katolický katechismus). Když ale pokračujeme v čtení textu 16.kapitoly ev. Matouše zjišťujeme, že ve 23 verši nazval P. Ježíš ap. Petra satanem, a to zase jen na základě jeho rady, kterou dával P. Ježíši, a která byla ne z Boha ale z ďábla! Někdo by mohl namítnout, že to vše bylo před vylitím Ducha sv. a proto ap. Petr byl povolaný satanovi. Jenže když čteme epišt. Galat.2,11-14, tak zjišťujeme, že ap. Petr byl trestán ap. Pavlem, že nechodí přímou cestou evangelia, ale že se zachoval pokrytecky. Zde vidíme, že nebyl vůči satanovi jako skála, tak jak to vidíme u P. Ježíše! Zde je třeba ještě dodat, že ap. Petr se nikde v Písmě sv. nepovažoval za primasa apoštolů, jak to z něho udělala církev katolická. Jednoznačně a naprosto jasně o tom svědčí slova v jeho 1.epištoli 5,1-3!! Ap. Petr se hlásil k jediné přednosti mezi apoštoly a to, že si ho Bůh z pomezi nich vybral, aby zvěstoval evangelium pohanům (Skut.ap.15,7) . Ale jak je známo tuto výsadu nedostal jenom ap. Petr, ale ještě více ap. Pavel (Skut.ap. 9,15).
A nyní co říkají k tomuto tématu církevní dějiny ? Poslužím si zde knihou ,, Biblický průvodce,, (polské vydání) autora Henryho H.Halleye, který píše: „Římskokatolická tradice hlásající, že ap.Petr byl prvním papežem je obyčejnou fikcí. Není žádného historického důkazu, že byl biskupem Říma. „Autor dále píše, že ke konci apoštolského údobí byly zbory na sebe nezávislé. Zbor byl řízen radou duchovních pastýřů. Precedens nastal, když jednoho začali nazývat biskupem a druhé později presbytery, staršími. Už zde se začal projevovat boj o vládu-moc ve zborech, neboť biskupi se začali považovat za něco více než presbyteři. Už zde se plně projevuje naplňování slov ap.Pavla o vlcích, kteří vniknou do stáda po odchodu apoštolů (Skut.ap.20,29-30). Že to není v duchu P. Ježíše Krista, ale ignorace jeho příkazu z ev. Marka 9,33-35, není třeba rozvádět. Největší boj o moc, ne toliko ve zboru, ale nad celou církvi, začali římští biskupové. Čteme-li dále v historické knize H.Halleye, tak nás informuje, že Kalixt I. (217-223) byl prvním římským biskupem, který svou touhou o moc nad celou církví, zdůvodnil textem z ev. Matouše 16,18! Z toho jasně vyplývá, že v prvotní církvi neznali tzv.  „viditelnou hlavu“ církve, která vznikla teprve s postupem času a traduje se dodnes. Dále čteme, že římští biskupové bojovali o tuto vládu - moc nad celou církví až do VI.století. Ale někteří historikové už Leona I.Velikého (441-461) nazvali prvním papežem. Tento římský biskup věřil, že mu Bůh svěřil úřad primasa všech biskupů. A tak se ohlásil pánem celé církve, a hned také prohlásil, že neuznání jeho vlády se rovná odsouzením sebe sama na peklo !! . . .
Jak vidíte pane faráři, zde se nám v plné kráse představil římský biskup coby uzurpátor (samozvanec). Že tito uzurpátoři existují stále a tradují stejné způsoby o tom nás přesvědčil autor už vzpomínaného katolického katechismu, když napsal na str. 34 „Kdo není v církvi katolické vlastní vinou, těžce hřeší, a proto nemůže být spasen.“ Ještě zůstává nezodpovězená jedná otázka. Byli římští biskupové v tomto zarputilém boji o moc - vládu  nad celou církvi skutečně vedení úzkostlivě naplnit text ev. Matouše 16,18-19?? Kniha Henryho H.Halleye nás informuje, že tomu tak nebylo ! Ale svěcké vzory vladařů impéria, kteří měli sídlo v Římě, to bylo hlavní motivaci boje římských biskupů. Další dějiny církve katolické to jen potvrzují!! Zde je ještě nutné podotknout, že náboženství se stalo státním už za římského císaře Konstantina (306-337). V té době ještě byl nepokřtěným pohanem. Ten uzákonil svěcení neděle, aby se odlišil od Židů a církev to akceptovala. Spojením církve a státu byla připravena půda proto, aby se církev stala defacto politickou organizaci. Bylo to a je to stále hotovým neštěstím pro církev samotnou. Vnikání různých pohanských zvyků už nic nestalo v cestě.
Závěrem pane faráři přiznávám, že mám k Vám úctu a to pro Vaší upřímnost, že jste  přiznal v církvi chyby a to i přesto, že má „neomylné“ vedení. Pokud píšete o světlých a vynikajících zjevech, pak výjimky potvrzovaly pravidlo. K zamyšlení Vám ještě předkládám, kde by jste zařadil všechny ty upřímně věřící, kteří museli zahynout jen proto, že věřili Slovu Božímu = P. Ježíši a tím se stali protivou učení a konání katolické církve? Dějiny nás informují, že jich nebylo málo! Káraní a napomínaní jsem psal s nelehkým srdcem a bez jakékoli zaujatosti, jen abych vydal svědectví o pravdě, tak jak konal sám Pán Ježíš (ev.Jána 3,19-21) a také jeho služebníci (Skut.ap.kap.7). Napomínaní je jeden z darů Ducha sv. (ep.Řim.12,4- 8), který je dán údům církve Kristovy. Jak je vidět tento dar se vůbec neprojevuje v jednotlivých církvích, které se hlásí ke křesťanství. To je také důsledek nynějšího stavu, který vládne v církvích !
 
Tuto odpověď na Váš dopis jsem napsal z pověření mého spolubratra v P. Ježíši Gibiece.
                                Přeje jen to nejlepší a zdraví Vás        Jindřich Raszyk
 
Moje adresa: Jindřich Raszyk
                        Hořany   739
                        73534 Stonava