poslal frantisek100 Nezlobte se na mne. Rád bych dětem přiblížil události velikonočního
pátku, ale jak to udělat. Vždyť je nic nebaví. A tak vezmu mikrofon a představím si, že jsem reportér, který se
zázrakem dostal do minulosti.
Jako bych byl roku 33 na velikonoční pátek v Jerusalemě. Já, František, a chci o
tom podat reportáž posluchačům oblíbeného rádia.
Myslím to vážně a
nechci z toho dělat legraci.
Vážení posluchači, zdravím vás
z Jeruzaléma. Je páteční
velikonoční ráno, kolem deváté hodiny. Nacházím se na hrozném místě, kterému se
říká Golgota. Je to popraviště. Zde v zemi, kde se nacházím, se poprava
vykonává zvlášť krutým způsobem. Je to ukřižování, obávaná a ponižující forma
nejvyššího trestu. Odsouzený si musí sem na popraviště odnést svůj kříž. Je na něj buď přivázán nebo přibit. Smrt
nastává po několika hodinách, někdy i po dnech udušením. Odsouzený umírá také v obrovským
bolestech.
Dnes se má provést poprava
tří mužů. Jeden z nich však vyvolává pozornost mnoha lidí, protože není
zločinec. Nikoho nezabil, nikdy nelhal, nikoho neokradl. Naopak. Pomáhal, léčil
a konal zázraky. Dozvěděl jsem se to od
lidí, s nimiž jsem se zde bavil, že se jmenuje
Ježíš. Pochází z Nazareta. Otec byl tesař Josef a matkou je Marie. Je mu asi třicet tři roků, svobodný
a velice milý, klidný člověk. Umí úžasným způsobem hovořit o běžném životě i o
duchovních věcech. Pro každého trpícího má slova útěchy a dává sílu žít. Prohlašuje
o sobě, že je Božím Synem. To je možná ten hlavní důvod, proč vadí některým
mocným v této zemi.
Ještě jsem se s ním zde osobně nesetkal. Mám pocit, že už to
nestihnu, protože má být dnes popraven. Zůstanu tady a rád bych vám aspoň zprostředkoval,
co se bude dít. Je tu mnoho lidí.
Někteří pláčí a nevěří, že může být tak dobrý muž popraven, jiní sem přišli ze
zvědavosti, protože poprava je vždy událost,
které je věnovaná pozornost. Bohužel jsou tu i tací, kteří se přičinili o to,
že Ježíš bude popraven a jsou naplněni záští. Byli totiž v davu, který chtěl
Ježíšovu popravu, když římský místodržící Pilát chtěl dát Ježíšovi milost,
protože jeho dosavadní jednání nepovažoval za nějaký závažný zločin. Nechal Ježíše zbičovat do krve a domníval se,
že pohled na zkrváceného muže šílící dav nějak obměkčí. Bohužel to nepomohlo.
Jeden z přítomných lidí mi vysvětlil, že velekněží i ostatní lidé využili
velikonočního zvyku propouštět jednoho vězně a požádali Piláta, aby propustil
nějakého zločince Barabáše a Ježíše nechal odsoudit místo něho.
A tak se
nevinný Ježíš ještě se dvěma odsouzenými musí vykonat cestu k popravišti. Cesta bývá vždy
úmyslně hodně dlouhá, aby co nejvíc lidí vidělo odsouzence a bylo varováno. No, není to zrovna příjemná reportáž, ale já
tady zůstanu. Tuším totiž, že se zde něco stane. Je tu mnoho lidí a panuje určité
napětí. Právě přichází průvod s odsouzenými. Vidím, že Ježíš je úplně
vyčerpán, je zakrvácený a jeho kříž nese někdo jiný. Asi nebyl schopen ho
vysílením ho unést. Je mi ho moc líto. Všichni tři odsouzení přicházejí
k popravčí četě. Pokládají odsouzence na kříž a přibíjení je. Sténají.
Běhá mi mráz po zádech. To je teprve začátek utrpení.
Kříže nyní vztyčují.
Ježíšův kříž stojí uprostřed. Začíná
postupné dušení všech odsouzených. Nad hlavou Ježíše visí nadpis, který bych
přeložil asi takto: Ježíš Nazaretský, židovský král. Cedulku prý napsal Pilát.
Je to stručné, ale velekněží údajně protestovali.
"Chtěli, aby tam bylo zapsáno, že se za něj vydával a ne, že jím je" pošeptal mi
jeden přihlížející. Pod kříži si
římští vojáci, kteří tvoří popravčí četu, rozdělují oděv odsouzených, který jim
podle zvyku a práva náleží. Trhají
vrchní plášť na čtyři díly a o spodní oděv losují.
Očekával bych, že v tak vážnou chvíli budou lidé kolem
z ticha, ale někteří se odsouzeným a hlavně Ježíšovi posmívají. Podněcují
je k tomu někteří velekněží. „ Pomáhal jiným, ať pomůže sobě. Mesiáš
poslaný od Boha by to dokázal!“ „Ať sestoupí z kříže! To nás
přesvědčí a uvěříme mu“ křičí někdo
zprava.
Jsem daleko, neslyším přesně, co
Ježíš říká, ale vidím, že pohybuje ústy
a hovoří k okolí. Půjdu blíže, abych slyšel. Modlí se a už slyším. Říká:
“Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají“ Ještě půjdu blíž. Zdá se mi, že
hovoří i ostatními dvěma odsouzenými. „ Co jsi za Mesiáše, když nepomůžeš sobě
ani nám?“ z posledních sil volá zoufale a vyčítavě jeden
z ukřižovaných. Ale ten druhý ho ještě silněji okřikuje:“Ani ve chvíli
smrti se nebojíš Boha ? My si to všechno zasloužíme, ale tenhle člověk určitě
nespáchal nic špatného a trpí nevinně.“ Obrací s k Ježíšovi: “Pane,
vzpomeň si na mne až přijdeš do svého království“ Jediný člověk, který se
nebojí veřejně vyznat svoji víru.
Rád bych se k němu přidal, ale jsem tu
host z budoucnosti. Nemohu
zasahovat do průběhu. Všichni tady na to však nějak nereagují. Asi ani nevěří,
že by Ježíš byl tím, co o sobě tvrdil. Ježíš si vyznání odsouzeného, který za chvíli skoná, nesmírně váží. Ukřižovaný odsouzený v tuto chvíli je pravděpodobně jediný člověk, který mu stoprocentně věří. „Slibuji
ti, dnes budeš se mnou v ráji“ odpovídá Ježíš. Já na chvíli svoji reportáž
přeruším. Moc silně to na mne působí. Ten Ježíš má v sobě něco úžasného. Je
určitě nevinný. Je to politický proces,
likvidace nepohodlného člověka.
Děsím se toho davu zde kolem . Kde se
v něm bere to zlo a zbabělost.? Čeho se bojí ti, kteří s Ježíšem tak
dlouho pobývali ? Proč mlčí a nepřidají
k jednomu z ukřižovaných, který jediný potěšuje Ježíše svojí vírou
v Něho ? Otázky, otázky. Přihlásím se za pár hodin. Nemohu se dívat na
utrpení nevinného ?
Milí, posluchači, hlásím se
znova. Je po poledni a přes dvě hodiny
je neuvěřitelné zlověstné šero. Před chvílí jsem byl svědkem toho, jak Ježíše
trápila žízeň. Je neuvěřitelně teplo i já se musel napít chladné vody, jinak
bych to tu nevydržel. A přestavte si, vojáci Ježíši místo vody položili
k ústům pomocí hole houbu namočenou v octu. Dovedete si představit tu
bolest ?!! A ještě k tomu s takovými hroznými slovy: “ Počkáme si, zda
mu Eliáš nepřijde na pomoc“
Ne nemohu se na to dívat. Ozvu se
zase až za chvíli.
Milí posluchači, hlásím se dnes
naposled. Před chvílí Ježíš skonal. Nevýslovně trpěl. Dokonce volal:“ Bože můj,
Bože můj, proč si mne opustil?“ A kde vzal sílu, ještě tak mocným hlasem zvolat
: “Otče odevzdávám svého ducha do tvých rukou“ a „ Je dokonáno“ Pak s
posledním výdechem nastalo něco neobvyklého. Zatřásla se zem a v nedalekém
chrámě se údajně roztrhla chrámová opona. To potvrdili před chvílí vyděšení velekněží.
Lidé jsou otřeseni tím, co se děje a
odcházejí pryč. Římský voják, který
velel popravčí četě, zde každému říká: „Tenhle člověk byl opravdu Boží Syn, je
jasné, že byl nevinný“ Vida, další
člověk, který uvěřil v Božství Ježíše!! Zůstávají tu už jen ti, kteří
Ježíše znali osobně a určitě by ho chtěli pohřbít. Přidám se k nim a musím zjistit další podrobnosti.......
František,
Jeruzalém, velikonoční pátek......
Tolik moje vymyšlená reportáž
podle evangelií. Snad jsem se tím nedopustil něčeho, čím bych někoho urazil ?
Neměli bychom si tyto události připomínat opravdu živě? A hlavně
proto, že tam na tom kříži trpěl Pán Ježíš i za mne. Z lásky!!!! Nebo máme
mlčet, jako ten dav ?!! Ne, měli bychom jít
blíže ke kříži a zjistit všechny podrobnosti o Ježíšově životě a poslání.
František
