Grano Salis - Stanovisko katolických biblistů k překladu ´´Bible. Překlad 21. století´´

V těchto dnech vychází nový kompletní český překlad Bible nazvaný "Bible. Překlad 21. století". Biblisté Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy se s tímto překladem seznámili. Jejich závěry, které byly podkladem pro oficiální stanovisko ČBK, zde zveřejňujeme.

Český překlad Bible, který vycházel několik roků po částech pod názvem Nová bible kralická, vychází nyní kompletní, ovšem pod názvem Bible. Překlad 21. století (zkratka B21). Přestože nemá po jazykové stránce s češtinou Bible kralické prakticky nic společného, odkazoval na ni ve svém dřívějším názvu, aby naznačil určitou, jakkoli volnou, vazbu na minulost.

Nyní ovšem převážila podle všeho marketingová hlediska, protože vztahovat se v názvu k budoucnosti je nesporně atraktivnější. Pokud má být podtitul Překlad 21. století brán vážně, s tím, že by měl svou aktuální češtinou „vystačit“ třem generacím (po 30 letech), zatímco Český ekumenický překlad (dále ČEP) už po jedné generaci, vzhledem k rychle se měnícímu jazyku, zastaral, pak to svědčí o značně přepjatých ambicích překladatelů. Zdá se však, že věc je prostší: toto označení zřejmě není ničím víc než běžně nabubřelou reklamní upoutávkou. Zda se stane skutečností, bude možno říci teprve v roce 2099, tedy až na konci století, ne na jeho začátku, i vzhledem k tomu, že překladatelé nemohou vědět, neobjeví-li se třeba už za rok jiný překlad, kterému tento nebude moci konkurovat.

Titul „Bible“ doporučuje překlad přinejmenším všem křesťanům, kteří v „Knize knih“ mají pramen Božího zjevení, a potom širšímu okruhu naší kulturní veřejnosti, lidem, kterým nejsou lhostejné společensko-kulturní křesťanské kořeny naší země. Když však tuto „Bibli“ otevře katolický křesťan, zjistí, že to není celá jeho Bible. Chybí tu sedm starozákonních knih a některé další jsou tu předkládány v kratší verzi, než jak je známe v tzv. "širším kánonu". Tuto skutečnost ani titul knihy ani mohutná reklamní kampaň nebere v úvahu. Z neznalosti? V zájmu obchodní strategie? Z nedostatku ekumenického ducha? Katoličtí křesťané mají právo na to, aby byla respektována jejich víra v Boží slovo, které je vymezeno definováním biblického kánonu. ČEP řeší tuto otázku v některých vydáních alespoň kompromisně tak, že tzv. deuterokanonické knihy Starého zákona řadí za knihy protokanonické.

V předmluvě k B21 se vydavatelé hlásí k odkazu Bible kralické, která je bezesporu klenotem českého překladatelského umění. Za průlom biblického překládání v duchu moderního přístupu považují ČEP. Znalcům překladů Bible do češtiny tu chybí přinejmenším zmínka o Bibli svatováclavské, která, přestože byla překládána z latinské Vulgáty, představovala významný přínos ve vývoji české biblistické terminologie. A nelze také opomenout celou řadu (třeba jen dílčích) překladů protestantské i katolické tradice, které od počátku 20. století uplatňovaly ve své době moderní principy biblického překladatelství.

V tomto kontextu je vhodné zmínit, že zvlášť katoličtí věřící se mohou těšit na brzké vydání českého překladu světově rozšířené Jeruzalémské bible a pracuje se také na revizi a dokončení překladu pořízeného dr. Václavem Bognerem a užívaného v katolické liturgii (se současným názvem Český katolický překlad). Postavení překladu, který si nárokuje hrdý titul Překlad 21. století, tedy rozhodně není v dnešním českém křesťanském prostředí zdaleka tak výlučné, jak by se z tohoto označení (a z masivní reklamní kampaně, která jeho vydání doprovází) mohlo zdát.

Katoličtí biskupové se při doporučování biblických překladů řídí kanonickými normami. Kodex kanonického práva (Can. 825) má na zřeteli užitek z četby Písma svatého a jeho interpretaci ve shodě s dvoutisíciletou tradicí církve; proto požaduje, aby věřící užívali Bible opatřené nezbytnými úvody a výkladovými poznámkami. (ČEP má alespoň stručné úvody k jednotlivým knihám a minimum vysvětlivek.) Tento požadavek je o to naléhavější, že v současné době do značné míry chybí u čtenářů Bible obecně předpoklady k jejímu pochopení, takže některým místům nerozumějí vůbec a některá vnímají značně zkreslenou optikou své subjektivity. Dát jim do rukou pouze biblický text bez jakékoli pomoci k jeho četbě, jak to činí vydavatelé B21, z uvedených důvodů prostě nestačí.

Pokud jde o literární stránku, její zhodnocení bude jistě předmětem odborných recenzí. Omezme se tu jen na několik málo poznámek. Ve starozákonních poetických knihách se v prezentovaném překladu často setkáváme se snahou o zrýmování. Toho však není možné dosáhnout vždy, takže celek působí nevyrovnaně a rozkolísaně. Navíc se tím stírá osobitý ráz semitské poezie, která je zemitější a s aliteracemi a asonancemi zachází mnohem decentněji. Křečovitá snaha o rým místy připomíná spíše úsměvné „veršotepectví“ než seriózní překlad, který by alespoň zčásti vystihoval dramatickou sílu těchto básní.

V Novém zákoně stojí např. za povšimnutí, že česká křesťanská tradice, kterou respektuje i ČEP, vyhradila jménu Ježíšovy matky formu „Maria“, a ne „Marie“, aby se tak podtrhlo její výjimečné postavení v dějinách spásy. Tento úzus v liturgickém slovníku katolické církve stále trvá. – V Mt 6,22 překlad „oko štědré (haplous)… oko lakomé (ponéros)“ se vůbec neshoduje s významem odpovídajících řeckých slov v původním textu. - Překlad Jan 1,14 „To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás“ je nevhodný, protože termín "žít, život" má v janovské teologii úplně jiný význam než Ježíšovo pouhé přebývání na zemi. – V hymnu na Krista ve Flp 2,7-8 je vzhledem k zavedené české filozoficko-teologické terminologii zavádějící překládat řec. slovo morfé ekvivalentem "podstata". Také následující věta "ocitl se v těle jako člověk" je nepřesná, protože ve skutečnosti chce vyjádřit, jak Krista viděli jeho současníci, tedy "byl shledán jako člověk". Podobných nepřesností by bylo možno uvést mnohem více.

Podle překladatelů B21 je jejich dílo doporučeníhodné zejména pro srozumitelnost češtiny blízké dnešnímu běžnému čtenáři. Tato snaha je obecně chvályhodná. Při překladu Bible je jistě vhodné přihlížet k úrovni současné literární češtiny a částečně i k její hovorové podobě. Především je ale třeba brát v úvahu, že mnohé biblické texty vznikaly jako texty bohoslužebné, další byly bohoslužebným jazykem ovlivněny a Bible jako celek byla více méně po celou dobu své existence užívána prvořadě ve schválené formě k liturgickému předčítání. Proto při jejím překládání do moderních jazyků nelze uplatňovat jenom obecné translatologické zásady (tj. překládat Bibli jako literaturu), ale každý nový překlad musí respektovat stávající liturgickou terminologii, styl a dějinnou kontinuitu tohoto typu jazyka.

Jako poznámka technického rázu se tu nabízí otázka, proč překladatelé B21 zavádějí novou soustavu zkratek biblických knih, jestliže v našem malém prostoru existují už dvě takové soustavy, jedna užívaná v ČEP a druhá v katolických liturgických knihách.

Závěrem využíváme této příležitosti k povzbuzení, aby se Bibli dostalo místa, jaké jí právem podle křesťanské tradice náleží. II. vatikánský koncil připomíná, že "Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně" (Dei verbum, 21). Bylo nám svěřeno jako dar, což vyjadřujeme různými gesty při liturgii. Proto uvítáme, když jeho nabízení v sekulárním prostředí se vyhne reklamním kampaním, jimiž si slouží běžné obchodní organizace.

Zdroj: Arcibiskupství pražské

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace