Grano Salis - Byl bych zbabělec, kdybych se nepřiznal

Udělat co a přiznat se k čemu?

Podpořit Petra Hájka, „toho antidarwinistu z Hradu“, tím, že veřejně prohlásím: ano, i já jsem kreacionista. Vždycky jsem jím byl a stejně jako Petr Hájek jsem nikdy nevěřil, že – řečeno na můj vkus až příliš vulgárně, ale život nás občas k vulgaritám nutí – mým prapředkem je opice.

Na rozdíl od Petra Hájka jsem ovšem vůči darwinismus ( či neodarwinismu) tolerantní. Chápu ho jako jednu z možností, jak se dopátrat pravdy o velkém tajemství, jímž je vznik života. Kdo chce věřit evoluci, nechť jí věří. Kdo chce věřit tomu, že lidské bytosti pocházejí ze zvířete (a jsou tedy jejich dokonalejší vývojovou formou, ničím víc), nechť tomu věří. Kdo chce věřit tomu, že neexistuje žádný Bůh – Stvořitel, ať tomu věří. Rozumím tomu, že se pak musí uchýlit k vývojové teorii.

Přesto, čí spíše právě proto, že zaujímám k „Darwinovi“ smířlivý postoj, požadují totéž od jeho stoupenců vůči těm, kdo zastávají jiný názor. Vlastně chci víc: požaduji uznání kreacionistického výkladu vzniku světa a života jako rovnocennou „teorii“. Uznání od společnosti potažmo státu.

Tak tomu ovšem není. Kreacionisté jsou svým způsobem považováni za občany druhé kategorie a jsou v porovnání s darwinisty diskriminováni – např. v možnosti uplatnit se ve vzdělávacím procesu. V horším případě i posmíváni. Smutné na tom je, že tomu tak bylo v době, kdy v totalitním režimu byl povolen jediný správný názor na vznik světa a života, jež byl v souladu s tzv. vědeckým materialismem – a že dnes na tom nejsou o mnoho lépe.
Jako pěšák sametové revoluce jsem v listopadových dnech 1989 (a pak ještě krátký čas) naivně věřil tomu, že naše republika se stane zemí navzájem se respektujícího „dvojího lidu“ (termín jsem si vypůjčil z XV. století, kdy v Českém království jako jediné zemi tehdejší „křesťanské“ Evropy mohli vedle sebe legálně koexistovat katolíci a utrakvisté). Že kreacionisté, případně stoupenci „sesterské“ teorie Inteligentního plánu, na jedné a darwinisté na druhé straně budou žít ve vzájemné toleranci.
Jak se zanedlouho ukázalo, tyto naděje byly liché – a to je jedno z mých největších zklamání z polistopadového vývoje. Většinové reakce na příspěvek Petra Hájka (přednesený 20. 4. 2009 na semináři o darwinismu pořádaném Centrem pro ekonomiku a politiku) mi jen připomněly krutou pravdu: že důvody výše zmíněného zklamání nepominuly.

Lze samozřejmě namítnou, že nelze stavět na stejnou úroveň „vědecké“ a „nevědecké“, že nelze učit děti ve škole, že Země je kulatá a současně placatá. Jistěže, ale takto vyhrocený (absolutní pravda proti absolutnímu nesmyslu) spor stvoření versus evoluce není a z principu ani být nemůže. „Ve finále“ musí totiž věřit všichni – kreacionisté biblickému záznamu stvoření, darwinisté-laici evoluční teorii tak, jak ji předkládají odborníci a ti zase sami sobě a svým kolegům, odpůrci darwinismu z řad laiků argumentům antidarwinistů-odborníků (jednu takovou sumu argumentů viz ZDE ) a ti opět sami sobě a svým kolegům.
Jak říká moudrost moderního věku, v němž se začalo pochybovat o všem včetně Boha: Věřící musí věřit, že Bůh existuje, stejně tak jako „nevěřící“ musí věřit, že neexistuje. „Hmatatelný“ důkaz, který by přesvědčil oponenta, nemohou předložit ani jedni, ani druzí. Přesto jsou ateisté privilegovanou skupinou, neboť pouze „jejich“ teorie je součástí učebních osnov předmětu, ať už se jmenuje jakkoli, zabývajícího se vznikem světa a života. Proč?
Na případnou námitku, že biblický záznam stvoření světa a života není v souladu s poznatky vědy, odpovídám: je to chyba biblického záznamu, anebo vědy, že se zatím nedostala na takovou úroveň, aby byla s to tajemství první kapitoly knihy Genesis porozumět?

A dokážeme vůbec poselství této knihy správně interpretovat?

Domnívám se, že mnozí a v mnohém nikoli. Malou ilustrací budiž banální příklad. Všeobecně se traduje, že Eva v ráji pojedla jablko, dala ochutnat Adamovi, a protože to měli od Stvořitele zakázané, byli z ráje vyhnáni. Příběh jako vystřižený z vysílání Rádia Jerevan. Skutečnost je taková, že Adam s Evou měli zakázáno jíst nikoli ovoce z jabloně, ale plody ze stromu poznání dobrého a zlého, což samozřejmě nejsou jablka. Jak takový strom vypadal a jaké plody na něm rostly dnes nevíme – nicméně víme, že zákaz platil pouze pro tento strom a jeho plody, které po požití působily jinak než kdyby snědli jakékoli množství „nevinných“ jablek: vzápětí poznali, že jsou nazí. Být nahý s osobou druhého pohlaví a nevnímat to je přece kvalitativně něco docela jiného než opak této „slepoty“, které jsme byli (pro někoho naštěstí, pro jiného naopak) touto Evinou neposlušností zbaveni. Je to jeden z klíčových milníků v lidských dějinách, neboť nahota, jistěže v úzkém spojení s geniálním produktem stvořitelského aktu jménem sexualita, hraje v našich životech zásadní roli. „Příběh Evy“ tedy není „o jablku“, nýbrž týká se, jak ukázáno, něčeho docela jiného a podstatnějšího.

Evolucionisté nabídnou bezpochyby svůj pohled na to, proč se nazí lidé obecně vzato stydí (výjimky jen potvrzují toto pravidlo, a to i době po „sexuální revoluci“); my kreacionisté máme vysvětlení popsané v předchozím odstavci.

Mimochodem příběh z ráje, umístěného do lokality Eden, je poučný i v jiných směrech. Stvořitelova slova „z každého stromu rajského svobodně jísti budeš, ale ze stromu vědění dobrého a zlého nikoli“ zavádějí obecný princip platný dosud – že v lidském společenství nemůže existovat a neexistuje absolutní svoboda, že i ta největší svoboda má své limity a jejich překročení své následky. A ještě jeden „politicky nekorektní“ poznatek. Čtenářky prominou, ale had, který v tomto příběhu figuruje jako svůdce, a o němž biblický záznam říká, že byl nejchytřejší ze všech živočichů polních (nezapomeňme: bylo to ještě předtím, než byl za svůj podlý čin potrestán a získal svoji dnešní podobu), dobře věděl, proč má jít obloudit Evu a nikoli Adama (který by s ním zřejmě vyběhl jako s horkým popelem, pokud by bylo v zahradě Eden nutné udržovat oheň) …

CHRONOLOGIE STVOŘITELSKÉHO ŘÁDU
Nahlédněme nyní do první kapitoly úvodní biblické knihy Genesis, abychom si ozřejmili, že také stvořitelský akt probíhal v určitém „vývoji“. Bůh, ač by to jistě dokázal, nestvořil vše najednou (v jednom „dni“). Proč? Tajemství, jehož význam je před lidmi zatím skryt.

Den první Poznámka I: Bible nic neříká o tom, že by se nutně jednalo o den čtyřiadvacetihodinový. Naopak nás utvrzuje o relativitě Stvořitelova času: U Boha je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den. Nikoli 1 den = 1000 let a naopak. Stvořeno nebe a země. Poznámka II: Země nebyla „hotová“, ale „nesličná a pustá“. Poznámka III: Neexistovalo světlo. Poznámka IV: Existovaly „vody“.

Den druhý Stvoření oblohy „uprostřed vod“. Oddělení vod nad oblohou od vod pod oblohou. Pojmenování oblohy nebem.

Den třetí Shromáždění vod na jedno místo: souběžný vznik moří a pevniny. Na pevnině vzniká tráva, byliny, stromy. Poznámka V: Nejsou přímo stvořeny, ale vyrůstají tak, že je na stvořitelský příkaz zplodí sama země.
Den čtvrtý Vznik „světel na obloze nebeské“, „učiněno“ Slunce, měsíc, hvězdy.
Den pátý Stvořeni vodní živočichové, vodní hmyz a ptactvo. Poznámka VI: Stvořitelský pokyn zněl „Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti a ptactvo ...“.
Den šestý Stvořena „zvěř zemská“, „hovada“ a „všeliký zeměplaz“. Poznámka VII: Stvořitelský pokyn zněl „Vydej země duši živou, jednu každou podle pokolení jejího ...“. Stvořen člověk – muž a žena.
●
Poznámka VIII: Říká-li záznam o stvoření, že v rámci pátého dne „stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podle pokolení jejich“, neznamená to, že vše bylo nutně stvořeno v jednom okamžiku; i zde totiž mohlo dojít k tomu, co můžeme nazvat vývojem a co se nám dnes jako vývoj může jevit. Čili: na základě biblického záznamu stvoření nelze dovodit, že vůbec žádný vývoj neexistoval. Diskutovat můžeme samozřejmě o tom, zda byl přesně takový, jak nám ho předkládá k věření Darwinova teorie.

Kreacionistická perlička na závěr: jak starý bude Adam, pokud ho Bůh stvoří jako třicetiletého muže? Anebo: jak starý bude třicetiletý smrk stvořený během se*****y? Podle letokruhů tři desítky let. A ve skutečnosti?

Lubomír Stejskal

Zdroj: http://stejskal.bigbloger.lidovky.cz

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace