Hledání: Ospravedlnení z víry z roku 1542 /druhá část/
Vloženo Neděle, 20. září 2009 @ 16:09:39 CEST Vložil: Stepan |
poslal rudinec Knížečka tato,v době reformační /r.1542/ s nápisem:"Trattato utilissimo del beneficio de Giesu Christo crucifisso verso i Christiani"v Benátkách vlaských vydaná,mučedníku pro pravdu Aoniu Paleariovi připisovaná brzy potom římskou inkvisicí skoro až do úplného vyhlazení stihaná a teprve
v čtyřicátých letech tohoto století opět v širší známost uvedená,podává se českému čtenářstvu v druhém vydání s upřímným přáním,aby toto prosté, a však srdečné a jadrné svědectví o milostí Boží v :Kristu Ježíši i v tomto upravnejším vydáni mnohý užitek k spasitelnému vzděláni přineslo.
B.K.
křesťan ospravedlněny skrze víru,jelikož není-li strom dobry,nemůže nésti dobrého ovoce. 1, Dále dím,že kdož jsou ospravedlněni
1, Mat. 12,33
54
skrze víru,vědouce,že spravedliví jsou skrze spravedlnost Boži v Kristu, jistě nekramaří s dobrými skutky,tak jakoby si jimi od boha ospredlnění zakoupiti mohli,nýbrž zanícení jsouce milováním Boha a žádostivý oslavovati Krista,kterýž ospravedlnil je,daroval jim všecky zásluhy a všecky
poklady své,obraceje všecku snažnost k činění vůle Boží a rytěžují statečně proti samolibosti,proti světu i ďáblu.
A klesnou-li kdy pro křehkost tělesnou,opět povstávají s tím větší chutí k činění dobrého,s tím vroucejším milováním Pána Boha svého pamatujíce,že nejsou jim počítány hříchy jejich pro jejich sjednocení s Kristem,kterýž na dřevě kříže dosti učinil za všecky údy své a ustavičně oroduje za ně u věčného Otce svého,jenž z lásky k jednorozenému Synu svému na ně ustavičně patří očima milosrdenství,je spravuje a obhajuje jako milé dítky své a jim na konec dá dědictví všeho světa,připodobňuje je slavnému podobenství Kristovu. 1, Ejhle,toť jsou ony milostné pobudky,jimiž jsou k dobrým skutkům ponoukáni praví křesťané,kterýž stavše se skrze
1, Řim. 8,29
55
víru dítkami Božími a účastni učiněni božského přirození, 1, napotom již skrze Ducha svatého,přebývajícího v nich,bývají puzeni živu býti,tak,jak sluší na syny Pána tak velikého,a za hanbu by si pokládali,kdyby nezachovali nepoškvrněnou čest urození svého nebeského.Pročež všecku snažnost vedou o to,aby následovali bratra svého prvorozeného Ježíše Krista,živi jsouce v pokoře a tichosti,hledajíce ve všelikých věcech slávu Boži,pokládajíce život za bratry,dobře činíce nepřátelům,a chlubíce se v pohaněních a v kříži Pána našeho Jezukrista. 2, S Zachariášem volaj :"Vysvobozeni jsme z ruky nepřátel svých,abychom beze strachu sloužili Bohu,v svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho po všecky dny života svého," S ap. Pavlem vyznávají:"Zjevílať se ta milost Boží spasitelná,abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádosti,střízlivě a spravedlivě a pobožně živi byli na tomto světě; očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a spasitele našeho Jezukrista." 4,
1,Petr,1, 4. 2 Gal. 6,14. 3, Luk. 1,74. 4, Tit.2,11-13
56
Takovéto a podobné myšlení,žádosti a tužby působí víra Duchem Božím zplozená v duších ospravedlněných.A kdokoliv těchto nebeských žádosti buď celkem aneb aspoň z částky v srdci svém neokouši,ale oddán jest tělu a světu, ten budiž jist,že nemá ještě víru,kteráž ospravedlňuje,a že není údem Kristovým,poněvadž nemá Ducha Kristova a tudíž není Jeho. 1, A není-li Kristův,není ani křesťanem.Kýž by tedy nyní už mudráctví lidské přestalo válčiti proti spravedlnosti nejsvatější víry: Ale přiznávejme raději všecku slávu ospravedlnění svého zásluhám Ježíše Krista,jehož oblékame skrze víru. 2 ,
1, Řím.8,9 2, Gal, 3,27. .
Kapitola 5
57
Kterak se křesťan obléka v Krista
Ačkoli skrze vše,což bylo až dosud pověděno,už dosti jasně lze vyrozuměti kterak se křesťan obléka v Krista,předce o tom ještě něco málo připomenu, věda,že mluviti o Kristu a o dařích jeho,pobožnému křesťanu nemůže nikdy přicházeti za dlouhé neb obtížné,byť se tatáž věc tisíckrát opakovala.
Křesťan tedy,pravím,ví,že mu skrze víru přináleží Kristus se vší spravedlností,svatosti a nevinností jeho.A jako člověk,maje vstoupiti před vznešeného pána,nádherným a skvostným rouchem se ozdobuje,tak podobně křesťan předstupuje před Boha,Pána veškerého světa,zdobí a přikrývá se nevinností Kristovou a všemi dokonalostmi jeho,spoléhaje na zásluhy Kristovi zúplna tak,jakoby vše cožkoli vydobyl a zasloužil Kristus,byl zasloužil a vydobyl sám.
58
Skrze víru máme Krista a vše což jeho jest,právě tak jako jedenkaždý z nás má svůj vlastní šat,a obléci Krista není tedy,nic jiného,než držeti nepochybnou tu jistotu,že Kristus je náš,a že skrze to roucho nebeské jsme přijati a příjemní před obličejem Božím.Neboť neni pochybnosti,že Bůh jako nejdobrotivější Otec nám dal Syna svého a že chce,aby všecka spravedlnost jeho a vše,co ten jeho milý Syn jest,aneb,co může,aneb co má,aby,pravím to vše bylo vlastnictvím našim,tak že se těmito věcmi smíme chlubiti nic jináč,než jako bychom je vlastní mocí byli vykonali a zasloužili.Kdo tomu věří,shledá,že dokonalá pravda jest to,čemuž byl víru přiložil,jakož s vrchu ukázali jsme.Křesťan má tedy míti pevnou viru a nepohnutelné přesvědčení,že jeho jsou všecka bohatství,všecky milosti a všecky poklady Kristovy,neboť kterak by Bůh,dav nám Syna svého,nám nedal všech věcí s nim? A tak může křesťan v pravdě říci:Boží jsem syn,Kristus jest bratr můj,a nebe i země,pekla i smrti i zákona pánem jsem,neboť zákon už nemůže mne viniti ani mi'zlořečiti,jelikož spravedlnost
59
mého Krista už se stala spravedlnosti mou. Tato vira samojediná zjednává člověku jméno křesťana a jej,jak pravé řečeno,obláči v Krista.A to se může nazvati v pravdě velikým tajemstvím pobožnosti,v němž jsou složeny divné a neslýchané věci Boži,kteréž nemohou na srdce lidské vstoupiti,leč by je Pán Bůh milosti svou otevřel,jakož zaslíbil ústy proroka Ezechiele v
1, řka:"Dám vám srdce nové a ducha nového dám do vnitřností vašich; a odejme srdce kamenné z těla vašeho,dám vám srdce masité."
Nevěří-li tedy někdo tímto spůsobem,totiž nevěří-li,že Kristus a jeho poklady všecky náleží jemu,takový nemůže slouti pravým křesťanem a nemůže míti svědomí pokojné a veselé,ani ducha k dobrým skutkům ochotného a horlivého;velmi snadno se mu přihodí,že dobrých skutků zcela opomine a skutků opravdu dobrých nikdy vykonati nedovede.
Jen tato víra v zásluhy Kristovy důvěrnost činí z lidi pravé křesťany, silné, čilé,veselé,k Bohu vroucí,K dobrým skutkům ochotné,
1, 36,26.
60
královstvím Božím vládnoucí a dítky Boží milé,v nichž Duch svatý opravdivě přebývá. Nebo kdož by byl ducha tak nízkého,podlého a necitelného, aby mohl povážiti nesmírnou velikost daru,jejž dal nám Bůh,darovav nám milého Syna svého s dokonalostmi jeho veškerými,a nezahořel by vroucí touhou státi se mu podobným v činěni dobrého? Nad to dal nám jej Otec
také ze příklad,na nějž máme ustavičně pohlížeti,život svůj spravujíce tak,aby byl jako odleskem života Kristova.Z té příčiny dí apoštol Petr 1, "Kristus trpěl za nás,nám pozůstaviv příklad,aby ste následovali šlépějí jeho." Z této úvahy vychází ještě jiný spůsob obláčení se v Krista,kte- rýž můžeme nazvati příkladným,jelikož křesťan má celý život svůj spravovati příkladem Spasitelovým,následuje jej ve všem smýšlení,mluvení i činěni,opouštěje bývalého nešlechetného obcování a odívaje se v člověka nového,totiž v Krista.Proto dí ap. Pavel 2,:"Odvrzmež skutky temnosti a oblečme se v odění světla.Jakožto ve dne poctivě choďme:ne v hodováni a v opilství ne v smilstvích
1, ep.2,21. 2, Řím.13,12-14
61
a v chlípnostech ne v sváru a v závisti.Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo podlé žádosti jeho."
Říkať tedy pravý křesťan láskou Kristovou naplněný sám k sobě:Poněvadž Kristus ač mne k ničemu neměl zapotřebí,předce mne vlastní krvi svou vykoupil,a chudým se učinil,aby mne obohatil,protož i já život i jmění z
z lásky a pro blaho vynaložím.A jako jsem oblečen v Krista skrze lásku, kterou on měl ke mně,tak chci aby bratr můj z lásky,kterou jej miluji, z lásky ke Kristu,se oblékl mnou a tím,což mého jest.A nejednal-li by tak není ještě pravým křesťanem.Neboť nemá práva říkati:"Miluji Krista",kdo nemiluje údy a bratry Kristovy.Nemilujeme-li bližního,za něhož Kristus vylil krev svou,nemůžeme v pravdě říci,že milujeme Krista,kterýž,ač rovný jsa Bohu,poslušný byl Otce až do smrti kříže, 1, a kterýž zamiloval a vykoupil nás,obětoval se nám se všemi skutky svými a se vším,čímkoli vládne. Tímtéž spůsobem máme i my,obohaceni a rozhojnění jsouce bohactvím Kristovym• 1. Filip.2,6-8
62
poslušni býti Pána Boha,a máme skutky své,a všecky věci své,ano sami sebe přinášeti a podávati bližním a bratřím svým v Kristu,jim ve všech potřebách jejich sloužiti a pro ně jako druhým Kristem býti.Jako Kristus byl pokorný tichý a všelikého křiku vzdálený 1, tak máme i my co nejpilněji následovati pokory a tichosti,utíkajíce všelikých sporu a křiků jak v slovích a řečích tak v skutečném jednáni.Jako Kristus snášel všeliká protivenství a pohanění od tohoto světa pro slávu Boží:rovněž máme i my s veselou myslí snášeti útržky a příkoří,kterýmiž falešní křesťané pronásledují každého,kdo chce pobožně živ býti v Kristu.Kristus obětoval život svůj za nepřáteli své a za ně se na kříži modlil: mámeť tedy i my modliti se ustavičně za nepřátelé své a za blaho jejich ochotně život pokládati.To jest, což ap.Petr nazývá následováním šlépějích Kristových. 2. Neboť víme-li,že Kristus je náš i všecky poklady jeho že naše jsou,/což právě znamená obléci Krista a státi se čistým a všeliké poskvrny prostým,tuť nám už nezbývá nic jiného konati,
1, Mat,12,19 2, 1 Pet. 2,21
63
než oslavovati Pána Boha skrze následovaní Krista a činiti bratřím naším totéž,co Kristus učinil nám,tím více,jelikož z vlastních jeho slov víme,že což bychom koli učinili bratřim jeho i našim,on tak přijímá,jakoby jemu učineno bylo.Poněvadž pak praví křesťané jsou údové Kristovi,tudíž rozumí se samo sebou,že se jich nemůžeme dotknouti ani v dobrém ani v zlém,abychom se buď v dobrém buď v zlém nedotkli samého Krista,kterýž buď se raduje,buď trpí s údy svými.
Jakož tedy Kristus,abych tak řekl,stal se skrze víru rouchem naším,tak máme my státi se z lásky rouchem bratří našich a všelikou péči,kterou máme o své vlastní tělo máme míti též o těla jejich, nebo oni jsou praví údové těla našeho,jehožto hlava je Kristus. 1, Toť jest ona láska a dobrotivost, kteráž jest ovocem víry neošemetné,od samého Boha ve vyvolených jeho splozené,o níž dí ap.Pavel, 2, že jest skrze lásku dělající.Ale jako Kristus,jehož máme obláčeti a následovati,
1, Efez.4,15 2, Gal.5,6
64
vedl život ustavičného trápení,pohanění a protivenství plný,tak musíme i my ustavičně nésti křiž,chceme-li se spůsobů jeho připodobniti, 1, jakož řekl sám:Chce-li kdo přijíti za mnou,zapři sebe sám a béř svůj kříž na každý den,a následuj mne." 2, Kteréhož kříže hlavní příčina jest,že Pán Bůh náš takovýmto cvičením chce v nás umrtviti ducha a žádosti tělesné, tak abychom uchvátili onu dokonalost,na kterou uchváceni jsme od Krista, vštípeni jsouce v něho,a že chce,aby vira naše ohněm souženi jako zlato v tyglíku byvši přepálena,zaskvěla se k slávě jeho,konečně,aby skrze nespůsobnost naši byla oslavena před očima světa,veliká moc jeho,kteroužto musí Svět,ač nerad,při nás uznati,když přirozená naše mdloba v trápeních a protivenstvích se posiluje a čím více je hnetěna a potlačována,tím neodolatelnější a nepohnutelnější se stává 3, Z té příčiny dí ap. Pavel 4, : "Mámeť poklad tento v nádobách hliněných,aby důstojnost té moci byla Boží a ne z nás; l.Gal.5,24 2, Luk.9,23. 3, 2Kor.12,9. 4, 2Kor. 4,7.
65
když se všech stran úzkost míváme,ale nebýváme cele,potlačeni;býváme vrtkáni,ale nebýváme docela zvrtkáni,protivenství trpíme,ale nebýváme opušteni;býváme opovrženi,ale nehyneme.Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle nosíme,aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl."Vidouce tedy,že Kristus a milí učedlníci jeho souženími svými Pána Boha oslavovali,snášejme je i my s myslí veselou,říkajíce s ap.Pavlem 1,:'Ode mne odstup to,abych se chlubil,jedině v kříži Pána našeho Jezukrista."Tak jednejme,aby svět musil bezděky poznati a vlastníma očima spatřovati podivuhodnou moc,propůjčovanou od Boha těm,kdož milost Evanielium s úpřimnosti přijímají.Nechť vidí,pravím,synové světa tohoto jak klidně praví křesťané snášejí ztrátu jmění,smrt dítek,pohanění,neduživosti těla a nátisky od lichých křesťanů; nechť vidí,kterak toliko praví křesťané vzývají Pána Boha v duchu a v pravdě,z ruky jeho vše cožkoli je potkává,mile přímajíce,vše cožkoli on činí,za dobré,spravedlivé a svaté uznavájice,
1,Ga1.6,14
67
v štěstí i neštěstí jemu jako dobrému a laskavému Otci dobrořečíce a děkujíce a za vzácny dar od Boha považujíce i to,pakli jim jest zejména trpěti pro Evanielium a pro následováni Krista,vědouce,že soužení trpělivost přivodí;a trpělivost zkušení, zkušení pak naději a naděje nezahanbuje." 1,
Pravím pak,že trpělivost působí zkušení,ponevádž přislíbil Pán Bůh pomáhati v souženích všem,kdož se důvěřuji v něho,a my tudíž zkušením,pakli v něm ostojíme silní a stálí poznáváme,že rámě Hospodinovo nás podpírá v tom,čeho by chom z vlastní sily nedokázali.Skrze trpělivost tedy okoušíme onu pomoc Páně,kterou on slíbil nám v potřebách a tím se také utvrzuje naděje naše,jelikož by to byla náramná nevděčnost,kdy bychom se také napříště téže pomoci a laskavosti nenadali,kterou jsme tak jistou a bezpečnou býti zkusili. Ale k čemu tolik slov? Dosti nám buď věde-ti,že praví křesťané skrze utrpení se oblékaji v obraz Ježíše Krista ukřižovaného,a béžeme-li tento obraz dobrovolně na se,budeme za nedlouho oblečeni také v obraz Krista oslaveného. 1, Nebo jako utrpení Kristova mnohá jsou,tak bude také skrze Krista potěšeni mnohé."Trpíme-liť,budeme také spolu s ním kralovati." 2,
1, Řim. 5,3.-5. 1, I.Kor.15,49. 2, II.Tim.2,12.
68.
KAPITOLA 6.
0 některých pomocech při nedověře.
Poněvadž však ďábel a zchytralost lidská se pokoušejí všelijak ošáliti nás o tuto svatou víru,tak abychom nevěřili,že Kristus odnesl pokutu za hříchy naše a že jeho předrahou krví smířeni jsme s Bohem,protož třeba jest křesťanu míti vždy pohotově zbraň,kterouž by odpíral tomuto zlému pokušení,jehož duši zahubiti usiluje.Z kterýchž zbraní nejvydatnějšími pokládám modlitbu,časté přímaní sv.večeře Páně a vzpomínaní na křest a na předzřízení. Modlíce se říkejme s otcem malomocného 1, "Pane spomož nedověře naši";a s apoštoly 2,:"Pane přispoř nám víry."a bude-li v nás ustavičná touha po tom,abychom
1, Mar. 9,24. 2, Luk.l7, 5.
69.
rostli u víře,v naději a v lásce,tuť dovedeme dle nařízení ap. Pavla 1, modliti se bez přestáni,jelikož modlitba není nic jiného než vroucí založená žádost. Pamatováním na křest se utvrzujeme v pokoji, s Bohem.Nebo ap. Petr dí,že koráb Noe byl podobenstvím křtu 2 „ a jako tedy Noe Božímu
slibu uvěříl,se v korábu zachránil před potopou,tak též i my ve křtu svatém se zachraňujeme před hněvem Božím skrze víru,kterážto víra se zakládá na slovech Krista Pána 3,:"Kdož uvěří a pokřtí se,spasen bude."
A to ne bez příčiny,poněvadž sv.Pavel praví 4,že v tom pokřtění oblékamé Krista,a tudíž stáváme se účastni jeho spravedlnosti i všech bohatství jeho.Toto drahé roucho pak přikrývá hříchy,jichž se dopouštíme z křehkosti,tak že nám nebývají od Pána Boha počítány a že dle slov apoštolových 5, o nás platí povědění žalmu řkoucího:"Blahoslavený jest ten,jemuž odpuštěno přestoupení a jehož hřích přikryt jest.Blahoslavený člověk jemuž nepočítá Hospodin nepravosti." 6
1, I.Tes.5,17. 2, I.Pet.5,21. 3,Mar.16,16. 4, Gal.3,27. 5, Řim.4,6 Žalm 32,1,2
70
Přitom však nechť se každý křesťan pilně varuje,aby ze slov těch nebral svobodu k hřešeni.Neboť učení které tuto předkládáme netýká se těch,kteří jménem křesťanů se chlubíce,ústy síce Krista uznávají,skutky však jej zapírají,nýbrž pouze pravých křesťanů,kterýž tělu i světu i ďáblu statně odpírají,ale na každý den klesajíce,říkati musejí ustavičně:"Odpusť nám viny naše." Takovým je řeč naše pro potěšení a povzbuzení jejich,tak aby nezoufali sobě,jakoby krev Ježíše Krista nás neočišťovala od všelikého hříchu a jako by on nebyl zástupcem a dostiučiněním za všecky údy své. Kdykoliv tedy jsme k tomu abychom o odpuštění hříchů svých pochybovali, nabádáni a v svědomí svém znepokojeni,ihned se utecme,odeni jsouce vírou k drahé krvi Ježíše Krista na oltáři kříže za nás vylité a v poslední Večeři pod zastřením převelebné svátosti věřícim podávané,kterouž ustanovil Kristus,abychom v ní památku smrti jeho světili,a aby skrze tuto viditelnou svátost obtížené svědomí naše ujištěno bylo o tom,že smířeni jsme s Bohem.Spasitel náš požehnaný učinil svou vůli,
71
řka:"To jest tělo mé,kteréž se za vás dáva,"1, a to jest krev má nové smlouvy,kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchu."2, Vymeť pak ze slov ap.Pavla,3,že "utvrzené člověka smlouvy žádny neruší aniž k ní co přidává,a že žádný kšaft nemá mocí před smrtí,nýbrž až při smrti moci nabývá." 4, Aby tedy tento kšaft Kristův,vněmž on přislibuje odpuštění hříchův,svou i otcovou milost a laskavost,také milosrdenství a život věčný,aby,pravím,kšaft ten vešel v moc,potvrdil jej Kristus drahou svou krví a vlastní smrtí.Proto dí sv.Pavel:"že Kristus je nové smlouvy prostředník,tak že když byla smrt mezi to vkročila,k vyplaceni přestoupení těch,kteráž byla za první smlouvy,zaslíbení věčného dedictví přijali ti,kdož jsou povoláni.Nebo kdež jest kšaft,potřebí jest,aby k tomu smrt přikročila toho,kdož činí kšaft.Kšaft zaisté těch,kteříž zemřeli,stály jest;poněvadž ještě nemá moci dokudž živ jest ten,kdož kšaft učinil." Skrze Kristovu smrt jsme tedy jisti a ubezpečeni,že v platnosti je kšaft kterýmž nám jsou
1, Luk. 22,19. 2, Mat.26,28. 3. Gal.3,15. 4, Žid.9,17. 5, Žid.9,15
72
odpuštěny všecky nepravosti naše a kterymž jsme učiněni dědici života věčného.A na znamení a na potvrzení toho,jako na místě pečeti,zastavil nám Kristus onu velebnou svátost,v kteréž netoliko duši naši dává jistou naději věčného spasení,nýbrž nám také zaručuje nesmrtelnost tela l,protože tělo naše již na-potom bývá oživeno skrze ono nesmrtelné a nesmrtelnosti jeho jaksi poděleno.Kdokoli tohoto těla s takovou vírou požívá, živ bude na věky 2,; kdo ho však požíva bez takovéto víry,tomu obrati se v usmrcující jed.Neboť právě.tak jako tělesný pokrm dostane-li se do žaludku zkaženými šťávami naplněného,sám se pokazí a škodí,tak podobně onen pokrm duchovní potká-li se s duší zohyzděnou,mrzkostí a nevěrou naplněnou,uvádí ji v zkázu tím větší,nikoli vinou svou,ale proto,že nečistým a nevěřícim nic není čisté,třeba by požehnáním Páně posvěceno bylo.Tak dí ap. Pavel 3, že"kdokoli by jedl chléb tento a pil kalich Páně nehodne vinen bude tělem a krví Páně ;odsouzení sobě jí a pije,nerozsuzuje těla Páně." Nerozsuzujeť pak těla Páně každý kdož prázden
1, Ireneus 4,18. 2. Jan 6,51. 3, I.Kor.11,27.
73
jsa víry a lásky,Večeři Páně uchvacuje.Ponevádž nevěří,že tělo Páně jest mu životem a smířením za hříchy,činí Krista lhářem a Syna Božího pošlapává,a má za nehodnou krev smlouvy,kterouž byl posvěcen a Duchu milosti potupu činí 1,.Pro kterouž nevěru a ohyzdnou pokrytost bude od Boha přísně potrestán,jelikož velebnou onu svátost přijímá,aniž by naději svého ospravedlnění zakládal na utrpení Kristovo a tím se přiznává,že nemá naprosto nic,nač by doufáni své zakládal.Tim tedy,že život věčný,jejž mu Bůh v oné svátosti podává,od sebe odstrkuje sám sebe viní,sám o své ničemnosti svědectví vydává a sám sebe věčné smrti hodným býti usuzuje. Kdykoli křesťan pocítí,že nepřátelé jeho mu léčky strojí,totiž jakmile napadne jej pochybnost,dostalo-li se mu skutečně skrze Krista odpuštění hříchu aneb postačí-li mu síla k přemožení ďábla a pokušení jeho;kdykoli rozmohou se v něm žaloby nejistého svědomí, tak,že jej pojme strach,aby snad nebyl od pekla pohlcen a pro hněv Boží od smrti poražen a na
1, Žid.10,29
74
věky zahuben,kdykoli,pravým,křesťan takovýchto úzkostí okouší: přistup jen směle a důvěrne k té převelebné svátosti a přijmi ji s uctivostí, mluvě v srdci svém a nepřátelům svým odpovídaje takto:
Vyznávám že jsem hříchy svými zasloužil tisíceré peklo a věčnou smrt, avšak táto předůstojná svátost,kterou nyní přijímám,mne ujišťuje a ubezpečuje,že jsou mi odpuštěny všecky nepravosti a že smířen jsem s Bohem. Patřím-li na své skutky,nemohu jinak,než uznati sebe za hříšného a odsouzeného,a kdy bych se domníval,že pro skutky,které činím sám,hříchy mé mi odpuštěny budou,nikdy by se svědomí mé neupokojilo.Ale patřím-li na zaslíbení Boží a na smlouvu Boží,kteráž mi připovídá hříchu odpuštění skrze krev Ježíše Krista,
tuť sem tak jist odpuštěním a milostí jeho,jako bezpečen a jist sem tím, že On,kterýž slib ten a smlouvu tu s lidmi učinil,nemůže klamati ani lháti.A tato pevná víra mne ospravedlňuje,a toť jest ona spravedlnost Kristova,skrze níž svědomí má nalézá odpočinutí. 1,
1, Řím.5.1
75
Čili nevydal Kristus nevinné své tělo v ruce hříšníků pro hříchy naše ?
a nevylil-liž svou krev k očištění všech mých nepravostí ? Proč se tedy kormoutíš duše má ? Důvěřuj se v Pána,kterýž tě chová v tak veliké lásce že k osvobození tvému od smrti věčné vydal na smrt Syna svého jednorozeného,kterýžto vzal na se chudobu naši,aby nás obohatil svou hojností; kterýžto přijal neduživost naši,aby nás obdařil svou mocností;kterýžto podrobil se smrtelnosti,aby nám vydobyl nesmrtelnost;kterýžto snížil se na zemi,abychom se povznesli do nebes;kterýžto stal se spolu s námi synem člověka,aby nás učinil spolu s sebou syny Božími.A nyní,kdo bude žalovati na nás ? Bůh jest kterýž ospravedlňuje.Kdo jest,ježto by nás odsoudil? Kristus jest,kterýž umřel za nás,nýbrž i z mrtvých vstal,a kterýž i na pravici Boží jest,kterýž i oroduje za nás. 1,Přestaň tedy,ó duše má plakati a lkáti."Dobrořeč duše má Hospodinu,a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.Dobrořeč duše má Hospodinu a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.Dobrořeč duše má Hospodinu,a nezapomínej se na všecka dobrodeni jeho.
1, Řím.8,34
76
Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti,kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé;kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj,kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním.Lítostivý,milostivý jest Hospodin,dlouho shovívající a mnohého milosrdenství.Nebudeť ustavičně žehrati,ani na věky hněvu držeti.Ne podlé hříchu našich nakládá s námi,ani vedle nepravosti našich odplacuje nám.Nebo jako jsou vysoko nebesa nad zemí,tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi,kteříž se ho bojí.A jako vzdálen jest východ od západu,tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.Jakož se slitovává otec nad dítkami svými,tak slitoval se nad námi Hospodin,dav nám Syna svého jednorozeného."
S takovouto vírou,s takovým dobrořečením,s takovým a podobným myšlením máme přistupovati k přijímání svátosti těla a krve Pána našeho Ježíše Krista.Takovýmto spůsobem bude vyhoštěna bázeň z duše naši,rozhojní se láska,utvrdí se víra,upokojí se svědomí,a rtové naši budou bez umdlení chválu vzdávati Bohu a dobrořečiti jemu z tak velikého dobrodiní.V tom spočívá,síla spůsobnost a jediná doufanlivost duše naši.
77
Toť jest ona skála,na níž je založeno svědomí a nebojí se už jakékoli bouře aní bran pekelných,ani hněvu Božího,ani zákona,ani hříchu,ani smrti ani ďábla,ani kteréhokoli jiného stvoření.Poněvadž pak táto velebná svátost je jako koruna celých služeb Božích, mňel by křesťan,kdykoliv jim obcuje,či mysli své míti ustavičně opřeny na utrpení nejmilostivějšího Pána našeho,hledě jednak na něho na kříži pníciho a hříchy našimi obtíženého,jednak na Boha,an jej tresce,a toho svého nejmilejšího Syna na miste našem pokutuje.
O blahoslavený člověk,kterýž odvrací očí svých od všelikých jiných zjevů a nic jiného nechce videti a slyšeti,než Ježíše Krista ukřižovaného v němž jsou skryti všickni pokladové moudrosti a známosti 1, Blahosla- veny,pravim..kdo tímto nebeským pokrmem nasycuje vždycky duši svou,a tímlíbezným a spasitelným nápojem napájí žízeň srdce svého po lásce Boží.
Než-li „rozjímaní toto ukončím,připomenu ještě křesťanskému čtenáři,že sv.Augustin tuto
1, Kol.2,3
78
božskou svátost nazýval svazkem lásky a tajemstvým jednoty řka:"Kdo přijímá tajemství jednoty,ale svazku pokoje nezachovává,ne pro sebe ale na svědectví proti sobě přijímá to tajemství."Mámeť tedy věděti,že neustanovil Pán tuto svátost pouze proto,aby nás o odpuštění hříchu ubezpečil, nýbrž také proto,aby nás rozhorloval k pokojnosti,k svornosti a k lásce bratrské.Neboť v této svátosti dáva nám Pán účastnost svého těla takovým spůsobem,že se on stává jedno s námi a my jedno s ním;poněvadž pak on nemá žádneho jiného,než jen to jedno tělo,jehož nás účastny činí,musíme také my všickni skrze tu účastnost nevyhnutně se státi jedno tělo. Toto sjednoceni se vyobrazuje posvátným chlebem;jako totiž chléb ten je připraven z velikého množství zrnek tak dokonale smíšených a sloučených, že více rozeznati jedno od druhého nelze:tak podobně máme i my býti spojeni a sjednoceni s takovou svornost duchovní,aby nemohlo bíti ani stopy nějakého rozdvojení,což vysvětluje ap.Pavel řka:Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme,zdaliž není společnost krve Kristovy?
79
A chléb,kterýž lámeme,zdaliž není společnost těla Kristova? Poněvadž jeden chléb jest,jedno tělo mnozí jsme;nebo všickni jednoho těla účastni jsme " 1, Příjímajíce tedy svatou Večeři Páně,máme povážiti,že jsme všickni vštípeni v Krista,všickni údové jednoho a téhož těla,totiž údové Kristovi;tak že nemůžeme uraziti,pohaněti aneb opovrhnouti některého z bratří,abychom s tím spolu také neurazili,nepohaněli a neopovrhli Ježíše Krista.Nemůžeme míti různici s bratřími a nemíti ji spolu také s Kristem; nemůžeme milovati Krista a nemilovati jej také v bratřích.Stejnou péči jakou máme o své tělo,máme také míti o své bratry,jakžto kteří jsou našeho těla údové.Jako nemožno jest kterémukoli údu našeho těla trpěti,aby ta bolest se všechněm ostatním údům nesdělila,podobně nesmíme připustiti, aby některý bratr náš měl bolest,kteráž by nepohnula také nás k útrpnosti s ním. S takovýmto přemyšlováním máme se k té svátosti připravovati a srdce své k vroucímu milováni bližních rozněcovati.Neboť co by nás
l, I.Kor.10,16.17.
80.
k vzájemnému milováni mohlo mocněji probuditi,než vidíme-li,kterak Kristus,dávaje nám sebe sám,nás vyzývá,abychom se také dávali jedni druhým; , a nejen to,nýbrž dávaje se nám všechněm vespolek,nad to ještě činí,abychom skrze něho byli všickni jedno.Mámeť tedy žádati a usilovati,aby ve všech nás byl jeden duch,jedno srdce,jeden jazyk,a my svorní a sjednoceni byli v myšlení,v řečich i v skutcích.Nechť tedy každý křesťan pamatuje,že kolikrádkoli tuto drahou svátost přijímá,tolikrát se zavazuje k plneni všelikých povinnosti lásky,tak aby bratří svých nejen v ničem neurážel ale aby ničeho neobmeškával,co by jim sloužilo a napomáhalo v potřebách jejich.Přistupuje-li tedy někdo k tomuto svatému stolu Páně rozdvojen sa s bratřími a jim odcizen,takový jistotně věz,že požíva nehodně a že jest vinen tělem i krví Páně a že sobě odsouzení jí a pije.Neboť ačkoli se člověk ten neostýchá drobiti a trhati tělo Kristovo,jsa nenávisti svou od bratří odštěpen,a ač nemá žádného podílu v Kristu,přes to předce svatou Večeři přijímá a se tváří,jako by věřil,že vše své spasení skládá v účastenství a ve spojení s Kristem.
81.
Přistupujmež tedy k přijimani toho nebeského chleba tim umyslem,abychom světili památku umučení Páně,abychom skrze tu památku sebe utvrdili a posilnili u víře a v jistotě odpuštění hříchů,abychom srdce i rty své probudili k chválení a zvěstování neskonalého milosrdenství Pána Boha našeho a konečně abychom skrze upřimné společenství,které máme všichni v těle Krista Ježíše,Pána našeho v srdcích svých roznítili a veřejně osvědčili: vzájemné své milováni.Kromě modlitby a vspomináni na křest a kromě častého přijímaní svaté Večeře zbývá nám ještě výborný prostředek k přemáhání nědoviery a bázně, těchto nepřítelkyň lásky křesťanské,totiž vzpomínaní na naše předřízeni a k životu věčnému vyvolení na základě slova Božího,jenž jest moc Ducha svatého, 1, kterýmž nám lze odolati proti všechněm nepřátelům."Radujte se; dí Pán,"že jména vaše napsána jsou v nebesích"2, Neniť zajisté v životě tomto mocnějšího důvodu k duchovnímu vseli,není ničeho, což by mohlo křesťana v zármutek,
1, Efež.6,17 2, Luk.10,20
82
v pokušení neb ve hřích upadlého platněji potěšiti,jako vzpomínání na předřízení a jisté vědomí,že je také jeden z těch jejichž jména jsou zapsána v knize života, 1, a kteréž předzřídil Bůh,aby byli připodobněni obrazu Syna jeho. 2, Jakého nevýslovného potěšení požívá člověk tuto viru mající a to milé předřízeni v srdci svém ustavične skládající,věda,že Otec jeho,Bůh,kterýž jej předuložil k životu věčnému,nepřestane jej podpírati, a pakli by kdy upadl,jej za ruku uchytí. 3, Onť říka v srdci svém:Když mne Bůh vyvolil a k slávě dítek svých předzřídil,i kdo mi to překazí?"Když Bůh je s námi,"dí ap. Pavel, 4, "i kdo proti nám?"A On poslal milého ' Syna svého,aby to předuložení při nás vykonal,a tenť jest nám nejbezpečnějším rukojmím toho
že my,kteří jsme přijali milost Evangelium,počteni jsme k dítkam Božím vyvoleným k životu věčnému.
Toto svaté předzřízeni udržuje pravého křesťana v ustavičné radosti duchovní,ono v něm rozmnožuje horlivost k dobrým skutkům,ono v něm rozněcuje vroucí lásku k Pánu Bohu a
1, Fil.4,3 2, Řím.8,29. 3,Žalm 37,24 4, Řím.8,34
83
jej činí nepřítelem světa i hřícha.Nebo kdo by byl srdce tak pyšného a zatvrzelého,aby věděl,že Pán Bůh jej od věčnosti učinil z milosrdenství dítkem svým a láskou Boži všechen nezahořel by ? Aneb kdo by byl ducha tak nízkého,aby věděl,že učiněn jest od Boha měšťanem nebes,a za bídné smetí nepokládal by všecky rozkoše,všecka důstojenství a všecky poklady tohoto světa ? Ti zajisté vzývají Boha v duchu a v pravdě,kteří všecky věci,milé i nemilé,z ruky Otce svého ,Pána Boha,přijímají,chválíce jej a díky činíce jemu,jakožto Otci ve všem cožkoli čini dobrotivému,spravedlivému a svatému.Proniknuti jsouce láskou Pána Boha svého a ozbrojeni známosti svého předzřízení,nebojíce se ani smrti,ani hříchu,ani ďábla ani pekla.Neznajíť hňevu Božího,protože u Boha nespatřují nic než samou otcovskou láskou a milost.A potká-li je soužení,vítají je jako znamení přívětivosti Pána Boha svého s volají s sv. Pavlem 1,:" Kdo nás odloučí od lásky Kristovy ? zarmoucení-li aneb úzkost,neb protivenství? zdali hlad,čili nahota,
1, Žid.3,6
84
zdali nebezpečenství,čili meč? Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den;jmíni jsme jako ovce oddané k zabití; 1, ale v tom ve všem udatně vítězíme skrze toho,kterýž nás zamiloval."
Z: tou přičinou dí sv.Jan o pravých křesťanech velmi pravdivě,že vědí, že mají býti spaseni i oslaveni,a takovou naději majíce,že se očisťuji, jako Kristus čistý jest. 2.A ap. Pavel napomínaje učedlníky své,k následování života pobožného a svatého,začasté jim připomíná jejich vyvoleni a předzřízeni jakožto nejmocnější důvod pro duše opravdově křesťanské k rozníceni lásky Boži a horlivosti k dobrým skutkům.Z téže také příčiny mluvil milý spasitel veřejně o tomto svatém predzřízení,dobře znaje,jak důležitá je známost této pravdy pro vzdělání vyvolených.Ale řekneš snad: Připouštim,že ti,kterýchž jména jsou nepsána v nebesích,maji příčinu,aby se ustavičně radovali a Pána Boha slovem i skutkem oslavovali,já však nevím,patřim-li mezi ně čili nic,a tudíž živ jsem v ustavičném strachu,obzvláště na sebe poznávám
l,Žalm 44,23 2, I,Jan 3,3
85
velice mdlým a náchylným k hříchu jehožto útokům tak slabě odolávám,že přemožen bývám na každý den.A přijde-li k tomu ješte všeliaké soužení,kterýmž začasto skormoucen a ztrápen bývám,tuť jakoby na vlastní oči spatřují hněv Boží trestající mne.'
Na tyto tvé rozpaky odpovídám,milý bratře,a sice:Přede vším věz,že to vše jsou pokušení ďáblova,jenž všelikými cestami hledá tě oloupiti o víru a z ní pocházející důvěrnost,kteráž by tě ujistila o milostivosti Boží.Usilujeť pak ďábel zbaviti duši věřících toho drahého roucha proto, jelikož ví,že žádny není v pravdě věřícim,kdo nevěří slovu Božimu,kteréž přislibuje pokoj a odpuštění hříchu všem,kteří přijímají milost Evangelium.Opakuji,že kdokoli skrze tyto sliby se nedá přesvědčiti, že Bůh mu jest milosrdným a shovívavým Otcem a dědictví království Božího s plnou naději neočekává,tenť není v pravdě věřící a stává se naskrze nehodným milosti Boží.Proto dí sv.Pavel,že jsme dům Boži,jestliže tu doufanlivost a chloubu naděje až do konce pevnou zachováme. 1, A na jiném místě napomína nás,
l,Žid.3,6
86
abychom nezamítali doufanlivosti své,kteráž velikou má odplatu. l, Pročež snažujme se co nejplněji,bratří milí,kterak by chom činili
vůli Boži jako synové poslušni,a co nejvíce se varujme hříchu;pakli bychom však z křehkosti přece zhřešili,namysleme hned,že jsme proto nádobami hněvu 2,aneb že jsme opuštěni od Ducha svatého,neboť "přímluvce máme u Otce,Ježíše Krista spravedlivého,a onť jest oběť slitování za hříchy naše."3 Mějmež také v paměti sv.Augustina řkoucího,že žádny svatý neb spravedlivý není bez hříchu,proto však nicméně že není prázden spravedlnosti a svatosti žádný,kdokoli jen upřímně po svatosti touží.A stihne-li nás úzkost neb soužení,nemysleme,že by nám je Pán Bůh posílal jako nepřítel,anobrž spiše jako laskavý náš Otec."Kohož miluje Hospodin",di Šalamoun 4,"tresce".
Jestliže jsme tedy přijali milost Evangelium,skrze níž člověk bývá přijat od Boha za syna,nesmíme už pochybovati o lásce a dobrotivosti Boži 1,Žid.10,35 2, Řím.9,22. 3, I.Jan 2,1.2 4, Přísl.l3,12.
87
nýbrž vědouce,že Slovo Boží a následování života Kristova je potěšení naše,mějmež za nepochybné,že jsme syny Božími a chrámy Ducha svatého,kteréžto věci nemohou skrze moudrost lidskou spůsobeny býti,ale jsou nám darovány od Ducha svatého,jenž přebývá v nás skrze víru a jest nám jako pečeť potvrzující a zapečeťující v srdcích našich ona božská zaslíbení, kteráž byl už před tím duchu našemu osvědčil,a jehož máme jako rukojmí k upevnění a zabezpečení jich."Uvěřivše,"dí ap. Pavel, 1, "zapečetěni jste duchem zaslíbení svatým."
Tak hle apoštol dokazuje,že srdce věřících je Duchem svatým jako pečetí zapečetěno,nazývaje Ducha svatého duchem zaslíbení,poněvadž potvrzu- je zaslíbení Evangelium,čímž se míní,jakož bylo nejednou připomenuto ono radostné poselství zvěstujíce odpuštění hříchu a život věčný všem,kteří věří,že v Kristu Ježíši jsou potrestáni všickni hříchové jejich.My všickni zajisté kteří věříme v Ježíše Krista,jsme syny Božími dle slov sv. Pavla k Galatským. 2,:
"Poněvadž pak jste synové,poslal Bůh Ducha Syna 1, Efez.1,13. 2, 4,6.
88
svého v srdce vaše,volajícího:Abba,Otče!"A k Řimanům: 1, "Kteříkoli Duchem Božím vedeni bývají,ti jsou synové Boží.Nepřijali jste zaisté Ducha služby opět k bázní;ale přijali jste Ducha synovství,v němž voláme:Baba, totiž Otče: A tenť Duch osvědčuje duchu našemu,že jsme synové Boží.A jestliže synové,tedy i dědicové."Při čemž sluší sobě povšimnouti toho,že na obou těchto místech apoštol patrně nemíní nějaké obzvláštní zjevení, ale mími ono svědectví,kteréž Duch svatý dává jednostejným spůsobem všechněm přijímajícim milost Evangelium.Ujišťuje-ti nás tedy Duch svatý,že jsme synové a dědicové Boží,proč bychom měli pochybovati o svém předzřízeni2 V témž listě apoštol dí:"Kteréž Bůh předzřídil,těch i povolal;a kterýchž povolal,ty i ospravedlnil;a kteréž ospravedlnil,ty i oslávil.Což tedy díme k tomu? Když jest Bůh s námi,i kdo proti nám?"
Poznávám-li.tedy jasně,že mne Bůh povolal,dav mi víru i účinky víry, totiž pokoj svědomí,mrtvení těla a nový život z Ducha,
1, 8, 4
89
že mi,tyto věci pravím,dal buď vesměs buď jen z částky,proč bych,že předřízen jsem,pochyboval? Anobrž tvrdíme s sv.Pavlem, l,že všickni praví křesťané,totiž ti,kdož věří evangelium,nepřijali ducha světa,ale Ducha toho, kterýž jest z Boha,abychom věděli,které věci od Boha darovány jsou nám:
i jaký tedy div,pakli víme,že Bůh nám od věčnosti daroval život věčný ? Ale někteří,namítají,že prý žádný nemá býti tak nadutý,aby se chlubil, že má Ducha Kristova.Tak jako by křesťan se kdy chlubil,že obdržel Ducha svatého pro své vlastni zásluhy s ne z pouhého milosrdenství Božího,a jako by už musil býti nadutým,kdo vyznává,že je křesťanem.Aneb jako by mohl býti křesťanem,kdo ducha Kristova nemá,aneb jako bychom mohli bez pokrytství říkati Kristu "Pane", 2, aneb k Pánu Bohu volati "Otče" 3,neotevře-li nám Duch svatý ústa i srdce k vynášení slov tak milostivých.Vždyť titéž lidé,viníci nás s nadutosti,protože, říkáme,že nám Pán Bůh dává skrze víru Ducha svatého, nejen
1, I,Kor.2,12. 2, I.Kor.12,3. 3, Řim.8,15
90
nám nebráni říkati každodenně "Otče náš :"ba ještě nám to přikazují.I kterak táži se,možno jest odděliti víru od Ducha svatého? A jsme-li nadutí, říkajíce,že Duch Kristův přebývá v nás,proč medle přikazuje ap. Pavel Korintským 1,:"Sami sebe zkušujte,jste-li u víře,"a k tomu dokládá,že zavrženi budou,neshledují-li,že Ježíš Kristus je v nich.v pravdě,veliká jest to zaslepenost,viniti křesťany ze spurnosti,protože prý opovažují se chlubiti přítomností Ducha svatého,poněvadž bez té chlouby nemohlo by vůbec žádného křesťanství býti.Kristus zajisté,jenž nemůže klamati,jí 2 „že Duch ,, jeho není poznáván od světa,a znají jej pouze ti,v nichž on přebývá.Nechť tedy žalobníci naši stanou se prvé skutečně věřícími,nechť odloží ducha
židovského,nechť opravdově přijmou milost evangelium a přitom porozumějí tomu,že křesťané Ducha svatého mají a že v nich přebývá vědí.Ale, mohl by snad někdo říci,vždyť křesťan nemůže bez obzvláštního zjevení věděti,je-li u Boha v milosti,čili nic,a tudíž musí
1, II.Kor.13,5 2, Jan 14,1
91.
o předzřízení svém v nejistotě býti,a na doklad toho mohl by uvésti slova Šalamounova 1, že"ani milosti ani nenávisti nezná člověk" a dále slova ap. Pavla 2,Ač do sebe nic nevím,však ne skrze to jsem spravedliv."
Ale už svrchu dokázal jsem,myslím,dostatečně slovy Písma svatého,že mínení to je milné.Zbývá už tedy pouze,abych stručně dokázal,že tato dvě povedení o která se ono opíra,nesmějí se vykládati v ten spůsob.
Co se tkne nejprve slov Šalamounových,nejsouť ona sice v obecném překladě +, zcela trefně podána,nicméně nebude člověka sebe nejapnějšího, který by četl slova Šalamounova v souvislosti a nesrozuměl by,že zjevný smysl těch slov jest tento: Chtěl-li by někdo zvěděti,je-li u Boha v milosti čili nic, podlé toho,co jej v tomto časném životě potkáva, marně by
1, Kaz.9,1 2, I.Kor.4,4
+,Míni se tu bezpochyby italský překlad Biblí Páně skrze Ant.Brucioli,kdež slova ta zní:/Člověk neví hoden-li jest nenávisti čili lásky./ Poznámka svrchu učinená netýká se ovšem naše slavné Biblí Kralické;kteráž i v tomto případe se osvědčuje jakožto dokonale věrná a správná.
/Pozn.vydevatele /
92
se namáhal,poněvadž jedna a táž případnost jest spravodlivého jako bezbožného,obětujícího i toho,kterýž neobětuje,dobrého jako hříšnika. 1,
Z čehož vysvtavá,že dáva-li Pán Bůh některým lidem zevnitřní,není to vždycky znamením jeho milosti,a naopak,dopouští-li ne některé zármutek.není to pokaždé znamením jeho hněvu.Jelikož tedy z rozmanitých případností života tohoto a vůbec z věcí pomíjejících a časných nemůžeme zvěděti nic bezpečného o tom,jsme-li u Boha v milosti čili nic,zdáli se ti slušno, bratře milý,zavírati z toho,že v té věci člověk vůbec známosti míti nemůže Týž Šalamoun o něco dříve dí 2, lze není viděti rozdílu mezi člověkem a mezi hovadem,protože prý vidíme,že jako umírá ono,tak umírá i on. Máme-li tedy z této zevnitřní případnosti snad také zavírati,že naše přesvědčení o nesmrtelnosti duše je založeno na pouhých domněnkách?Ale bylo by zbytečno šířiti se o věci,která je tak jasná sama o sobě.Zatím co se tkne slov sv.Pavla,soudem,že tu mluví apoštol o svém
1, Kaz.9,2. 2, Kaz.3,19
93.
úřade strany evangelium a tuť dí,že v této věci síce nevi do sebe žádneho pochybení,ale proto předce že není jist,aby byl vykonal veškerou povinnost a aby sobě byl tím zasloužil u Boha pochvalu spravedlnosti jakožto ten,jenž vykonal vše,což je spravodlivo a co na věrného šafáře náleží; právě tak jako věrný a opatrný šafář,mluví-li o své činnosti se neopováži chváliti sebe sama tvrditi,že povinnost svou
a veškerou vůli pána svého dokonale vyplnil nýbrž raději zůstaví všeliký soud jemu samému.Že takový a ne jiný jest smysl slov apoštolových o tom nebude pochybovati,kdokoli jen přečte a s nejakou bedlivostí uváži co je řečeno před tím a co za tím následuje.Není mne sice tajno,že někteří vykládají slova apoštolova v ten smysl,že ačkoli prí si nebyl vědom žádného prohřešení,přece nevěděl,je-li u Boha spravedliv čili nic,a to vzhledem k povědění Davidovu, 1, že žádny nemůže vyrozuměti poblouzením svým.Ale ti zapomínají,že apoštol Pavel neodvozoval spravedlnost svou
žalm 19,13
94
ze skutků ale z viry,a že zamítal všeliké ospravedlňování samého sebe, chtěje uchvátiti pouze spravedlnost,kterou dává Bůh skrze Krista,aniž považují toho,že týž apoštol byl úplně jist ospravedlněním svým,nachovav víru křesťanskou a dokonalou,véda,že mu v nebi odložena koruna spravedlnosti 1, a že žádné stvoření není v nebesích,ani na zemi,ani v pekle nebude moci odloučiti jej od lásky Boží, 2,a konečně maje žádost umřít a být s Kristem. 3, Všecky tyto výroky by byly bývaly lživý,kdy by byl nebyl ujišťen,že je spravedliv ovšem skrze víru a né skrze skutky. Přestaňmež tedy,bratří milí, podkládati apoštolu Pavlu smýšlení,které mu nikdy na mysl nepřišlo,ano proti kterému se vždy důtklivě ohražoval,káraje ty,kdož vyměřovali ospravedlnění podlé skutků a ne podle víry v Jezukrista,Pána našeho.Ale kromě těchto dvou výpovědí Šalamouna a sv. Pavla mohl by někdo uvésti ještě některá
1,2Tim.4,8 Řím.8,39. 3, Fil.1,23
95
jiná místa Písma svatého v niž se člověk napomíná k bázni,což by snad mohlo vyloženo býti na ujmu jistoty předzřízení Daleko příliš by mne vedlo,kdy bych mněl jednokaždé z těch míst obzvlášť vykládati.Pravím tedy jen všeobecně,že bázeň trestu náležela starému zákonu,ale v novém Zákoně že vládne láska synovská,čehož důvodem jsou slova apoštolova k Římanům 1, "Nepřijali ste ducha služby opět k bázni;ale přijali ste ducha synovství v němž voláme:Abba,totiž Otče'."a k Timoteovi:"Nedal nám Bůh ducha bázně ale moci a milování " 2. Kteréhož ducha dal nám Kristus podlé zaslíbení daného skrze ústa svých proroků 3,"abychom z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni,bez strachu sloužili jemu v svatosti a v spravedlnosti před obličejem Jeho po všecky dny života svého" 4,
Tyto a mnohé jiné téhož spůsobů výroky Písma svatého světle dokazují, že otrocká bázeň trestu nesluší křesťanu,což vysvítá také z toho,že tato bázeň se nesnáší s radostí duchovní,kteráž je křesťanu vlastní dle zřetelného naučení
1, 8,15. 2 2Tim.1,7. 3, Luk.1,70. 4, Luk. 1,74,75.
96
apoštolova, 1, že království Boží je spravedlnost pokoj a radost v Duchu svatém ; to jest,že každý,kdo v toto království milosti Evangelium vejde,býva ospravedlněn skrze víru a potom požívá pokojného svědomí,jež v něm působí radost dokonalou,duchovní a svatou.Z též příčiny týž apoštol napomíná nejednou křesťani aby se vždycky radovali.2, A apoštol Petr di, 3,že věřící v Krista i když v rozličných pokušeních jsou zkormoucení,veselí se přece radostí nevýmluvnou a oslavenou.
Vyhrožuje-li tedy Písmo svaté křesťanům a straší-li je,rozumíme hned, že se to týká křesťanů rozpustilých,kteří neumějíce zachovávati důstojnost synů Božích musejí chováni býti jako sluhové a v bázni držáni,až by okusili jak milostivý je Pán,a až by víra v nich dospěla k vydávání ovoce a až by nabyli tolik synovské lásky,co je zapotřebí křesťanu aby se udržel na výši křesťanského povolání Kristova.
Napomíná-li totéž Písmo svaté k bázni opravdivé křesťany,nemíní tim děsiti je
1, Řím.14,17. 2, 1Tes.5,16 a Fil.4,4 4, 1Petr.1,6.
97
soudem e hněvem Božím,kterýž by je měl ještě odsouditi.Nebo už svrchu pověděli jsme,že skrze svědectví,které vydává Duch Boží duchu jejich, jsou sobě oni vědomi toho,že Pán Bůh je povolal i vyvolil,a to z pouhého milosrdenství a nikoli pro jejich zaslouženi.Oni tudíž nic nepochybují
o tom,že totéž milosrdenství,které je v takové blaženství postavilo,je v něm také dovede udržeti.
Nenapomínať nás tedy Písmo svaté k bázni otrocké ale k synovské,to jest k tomu,abychom jako poslušné dítky se varovali hřešiti proti křesťanské pobožnosti a abychom nic nečinili,co by se nesrovnávalo s důstojnosti dítek Božích,aneb co by zarmucovalo Ducha svatého přebývajícího v nás, 1, a poněvadž porušení přirozenosti své známe,máme bíti každého času pozorní a bedlivi,a nemáme se nikdy spouštěti sami na sebe,nebo v těle našem a v duši naši skrývají se žádosti a vášně,které jsou nesmiřitelné nepřítelkyně Ducha,strojíce nám ustavičně léčky,a hledajíce,kterak by nás pod-
vedly a nás učinily pyšné,ješitné,lakotné a telesné. K takovéto 1,Efez.4,30.
98
bázni Písmo svaté napomíná opravdivé křesťany,kteří už byli okusili,jak dobrý jest Pán a kteří se vší vroucnosti Krista následovati usilují.Čim dokonaleji pak svlékaji starého člověka,tím více také pozbývaji oné bázně.Nesmějí ovšem ani věrni křesťané nikdy této synovské bázně zúplna se zbaviti neboť ona se s křesťanskou láskou rovněž tak dobře snáší,jako se jí bázeň otrocká protiví a s ní obstáti nemůže.
Z toho všeho dostatečne vysvítá,že pobožný křesťan namá pochybovati o odpuštění svých hříchu a o milosti Boží.Nícméně pro lepší utvrzeni této pravdy budiž tu ještě přidáno několik dokladů ze spisu svatých doktorů.
Sv. Hilarius u výkladu na evangelium sv.Matúša kap.5.dí,že Pán Bůh
chce,aby naděje naše byla čista od pochybnosti srdce nejistotou zmítaného,sic jinak ospravedlnění skrze viru nebylo by dosažené,pakli by víra sama byla vrtkavá.Takť tedy dle sv.Hilaria nemůže člověk obdržeti odpuštěni hříchů,nevěří-li pevně,že je obdrží.A to všim právem;neboť "kdo pochybuje,podoben jest vlnám mořským,kteréž vítr sem i tam žene a jimi zmítá.
99
Nedomnívej se zajisté člověk ten,by co vziti měl od Pána" 1,
Slyšme též sv Augustína jenž ve svém manuálniku učí,že máme zapuzovati všeliká pošetilá myšlení,kteráž by nás této bohumilé a svaté ujištěnosti zbaviti mohla.Nechť prý taková pošetilá myšlení sebe víc mumlají jako
na příklad:Kdo jsi ty? jakáť to veliká sláva? a jakými zásluhami ji hodláš-dosici?"Nato s celou důvěrou odpovídám:Vím v koho jsem uvěřil;vím,že On mne z veliké své lásky učinil dítkem svým;vím,že je pravdomluvný v slibech svých,neboť je mocný k vykonáni toho,co připověděl a může všecko co chce.Nesmírné množství hříchu mne neděsí jež sem vykonal pomním-li na smrt Páně:všecká má naděje spočíva v smrti jeho.Jeho smrt je mi zásluhou,útočištěm,spásou,životem a vzkříšením.Milosrdenství Páně toť je má zásluha.Nejsem tedy chudý,co se tkne zásluhy,jelikož u Pána není nedostatek milosrdenství.Poněvadž pak milosrdenství Páně mnohá jsou,jsemť i já bohatý na zásluhy.Čím mocnější je on ku spasení,tím bezpečnější jsem já. Jak.1,6.7.
100
Týž Augustín na jiném místě vyznává,že by byl mohl pro velikost hříchu a pro množství poklesků svých sobě zoufati,kdy by Slovo nebylo učiněno tělem.A k tomu dokládá:Všecka má naděje,všecka bezpečnost mé víry spočívá v jeho drahé krvi,kteráž byla vylita za nás pro spasení naše.V něm si volně oddychuji.V něho svou důvěru vzkládaje,žádám přijíti k tobě,ó Otče,nemaje vlastní spravedlnosti,ale spravedlnosti Syna tvého Jezukrista.Kterýmiž slovy sv.Augustin světle ukazuje,že křesťan nemá se báti, ale jist býti ospravedlněním svojim,nezakládaje ho na své skutky,ale na drahou krev Kristovu,která smývá všecky hříchy naše a nás činí smířeny s Bohem.
Sv.Bernard v prvním kázaní o zvěstování Páně dí bez obalu:"Není dosti na tom,abys věřil,že nemůžeš dojíti odpuštění hříchu jinak leč s milostí Boží;není dosti na tom abys věřil,že nemůžeš ani žádati ani činiti dobrého,nedá-li ti to Bůh;není dosti na tom abys věřil,že nemůžeš zasloužiti života věčného svými vlastními skutky,nebudou-li ti darmo darovány. Ale kromě těchto věcí,které se musí považovati pouze za nejistý počátek a základ viry,ještě
101
také je potřebí věřiti silně,že skrze něho /Krista/ jsou ti odpuštěni hříchove tvoji:Tak hle onen svatý muž vyznává,že nedostačuje věřiti všeobecně v odpuštění hříchu ale že musíš věřiti,že také tobě samému
odpuštěni jsou hříchove tvoji v Kristu.A příčině toho je na bile dni; nebo zaslibuje-li Pán Bůh ospravedlnění pro zásluhu Kristovu,a ty nevěříš, že skrze zásluhu Kristovu jsi ospravedlněn,tuť Boha lhářem činíš a násle- dkem toho milosti a dobrotivosti jeho na nejvýš nehodným se stáváš.
Ale díš;vieřím sice v odpuštění hříchu a vim,že Bůh jest pravdomluvný,ale bojím se,že nejsem hoden tak velikého daru.K tomu odpovídám,že odpuštění hříchu by už nebylo darem a milostí,nýbrž povinnou mzdou,kdy by Bůh ti je udelil pro hodnost tvých skutků,a ještě jednou opakuji,že Bůh tě přijímá za spravedlivého a hříchu ti nepočíta pro zásluhy Kristovy, kteréž jsou ti darovány a přivlastněny skrze viru.
Pročež následuj moudré rady Bernardovy,a nevěř jen tak všeobecně v odpuštěni hříchu,ale obrať tu víru také obzvlášť sám na sebe,věře tomu pevně,že skrze Krista jsou ti odpuštěny všecky nepravosti.
102
Tim spůsobem dáš slávu Bohu,vyznávaje,že on milosrdný jest a věrný,i budeš, spravedlivým a svatým před obličejem Božím,jelikož skrze takovou víru a vyznání bude ti přivlastněna spravedlnost s svatost Ježíše Krista.
Navraceje se nyní zase k úvahám o předzřízení,pravím tedy,že ze všeho svrchu řečeného je patrno a zřejmo,že skutečným křesťanúm nic to nevadi, ba spíše nanejvýš prospívá,jsou-li o svém předřízeni ujištěni.Co se pak týče křesťanů zavržených a lichých,nezdá mi se,že by jim to učení mohlo škoditi,nebo jakkoli by se takového spůsobů lidé namáhali věřiti,že jsou v počtu vyvolených,nikdy se jim nepodaří přesvědčiti vlastního svědomí svého,kteréž neustane ozývati se proti tomu.
Mohlo by se sice mysliti,že učení o předzřízeni by snad předce mohlo takovým lidem uškoditi,jelikož říkají:Náležím-li mezi zavržené,k čemu jsou mi dobré skutky?A jsem-li v počtu vyvolených,tuť beztoho,aniž by se pachtil dobrými skutky,spasen budu.
Na to odpovídám jen tolik,že takovýmto ďábelským rozumováním jen nahromadí proti sobě hněv Boží,
103
poněvadž známost předzřizení nezjevil Bůh křesťanům k tomu aby v nich láska Boži ustydla,ale aby se roznítila;ne k tomu,aby se stali k dobrým skutkům leniví,nýbrž ochotní.Z té příčiny opravdový křesťan je jednak ubezpečen o tom,že je předřízen k životu věčnému a že bude spasen ne pro své zasloužení,ale skrze vyvolení od Pána Boha,kterýž ne pro naše skutky ale k ukázaní svého milosrdenství předzřídil nás;jednak také pilen jest dobrých skutků a následování Kristova,tak jako,by spasení jeho záleželo na jeho vlastním přičinění a snažení.Naproti tomu ti,kteří ze příčinou článku o předzřízení opouštějí dobrých skutků,říkajíce:Jsem -li předzřízen,spasen budu bez trmácení se dobrými skutky, takoví dokazují zjevně,že cokoli činili,nečinili z lásky k Pánu Bohu,ale z lásky k sobě samým.Mohlyť tedy skutky jejich se snad zdáti dobrými a svatými před očima lidí,ale před očima Pána Boha,
jenž hledí na úmysl srdce,byly zlé a ohavné.Z čehož lze soudíti,že učení o předzřizení ani lichým křesťanům neni na škodu,ale spiše k užitku, jelikož odkrývá pokrytství jejich;,od něhož nemohou uzdraveni býti,dokud se ono pláštičkem zevnitřní činnosti přikrývá.
104
Chtěl bych,aby ti,kdož říkají:Nechci činiti dobrých skutků,protože jsem li předzřízen,budu spasen i bez toho namáháni,chtěl bych,pravím,aby mi vyložili,kterak se to děje,že při nemoci neříkají také:Nechci lékaře ani léků,poněvadž co Búh o mně uložil,nemůž mne minouti.A proč jedí a piji?Proč orají zemi,vysazuji révu,a proč s takovou pilností konají vše čeho je potřebí k výživě těla?Proč i tu neříkají:Všecko lopoceni a vyna snažení naše je zbytečné,jelikož vše cokoli strany života a smrti je od Boha předzvěděno a ustanoveno nemůž nás minouti.Nevede-li je tedy prozřetelnost Božská k nedbalstvi a k lenivosti ve všech věcech života tělesného,proč by je činila nedbalými a lenivými v tom,co směřuje k dokonalosti křesťanské,kteráž je nade vše pomyšleni ušlechtilejši nežli tělo?
Jakož tedy vidíme,že ani Ježíš Kristus ani apoštol Pavel nedali se pokřikem zavrženců zdržeti od kázaní pravdy,kteráž je užitečná ku vzdělání vyvolených,pro něž Syn Boží učinil se z lásky člověkem a zemřel na kříži:takť ani my nesmíme z obavy před pohoršením lichých křesťanů upustiti od hlásání předzřízení Božího upřímným křesťanům,kterýmž ono,jakož videli jsme,
105
tak velice napomáhá ku vzdělání. Takť došli sme ku konci úkolu svého, při němž hleděli jsme podlé chatrné sily své přede všim k zvelebení předivného dobrodění,jehož dostalo se křesťanům skrze Ježíše Krista ukřižovaného,a k dokázání toho,že víra sama ospravedlňuje,to jest,že Bůh přijímá za spravedlivé všecky,kteří věří v pravdě,že Ježíš Kristus dostiučinil za hříchy jejich ovšemť pak jako světlo nedá se oddeliti od plamene,tak podobně i dobré skutky nelze odděliti od víry,kteráž sama sebou ospravedlňuje.Kteréžto svaté učení,vyvyšující Ježíše Krista a snižující vysokomyslnost lidskou,bývalo sice a bude i na příště vždycky od křesťanů duchem židovským prodchnutých popíráno.Ale blahoslavený ten, kdo následuje apoštola Pavla,vzdává se všeliaké vlastní spravedlnosti, nežádaje míti jiné spravedlnosti,než-li tu,kteráž je v Kristu,v kterouž spravedlnost jsa oblečen,bude se moci směle ukázati před obličejem Božím,a obdrží jeho požehnání a dědictví nebe i země v společenství s jeho Synem jednorozeným,Ježíšem Kristem,Pánem n
|
