Tento dozorce – vychovatel nebo pěstoun byl k dětem vždy daleko přísnější než jejich otec. Měl k tomu plnou moc. Zákon nám byl dán jako dozorce, který nás měl naučit rozeznávat dobré a zlé, i dbát na základní pravidla slušnosti. A potom nás přivést ke skutečnému učiteli. K Ježíši Kristu. Tento obraz je velice výmluvný a srozumitelný. Výše citované slovo mluví o těch, které zákon střeží jako své zajatce do chvíle, než přijde víra. Když však přišla víra, nejsme již více podřízeni vychovateli. Tady Pavel nepřipouští žádnou diskusi. Žel stále je mnoho věřících, kteří o tom co Pavel napsal pochybuji a dokládají své učení jinými místy Písma. Například Matouš 17,1 – 13: verš 5 – „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení; toho poslouchejte.“ Tvrdí že zatímco na hoře Sínaji, bylo vydáno desatero, na  hoře proměnění byl také vydán zákon – a znamená to naši poslušnost vůči Pánu Ježíši a vůči jeho učení! A že se dá tedy díky podobným souvislostem a podobným okolnostem při vydání desatera a v tomto příběhu o Ježíšově proměnění na hoře, hovořit o Toře Ježíšově. Jak je to podle nich se skutky ze zákona, které někteří věřící vykonávají? Pokud je vykonávají, protože jsou spasení, potom je to v pořádku. Pokud tyto skutky vykonávají, aby byli spasení, potom to v pořádku není. Pavel říká již nejsme více podřízeni zákonu, oni říkají pokud je vychovávají, protože jsou spasení, potom je to v pořádku. Nemůže být obojí pravda, to by si písmo odporovalo. Již mnohokrát v minulosti jsem slyšel podobné zdůvodněni. Jen ty následky. Jako kdysi za Mojžíše i proroků, tak i dnes. Stále platí Pavlovo napomenutí všem „jak to, že se zase obracíte k těm slabým a ubohým živlům (stoicheia – princip, prvek nebo základní element) světa.“ Vždyť už nejsi otrok, ale syn. A přitom logika Pavlova učení je jasná a nelogičnost těchto rádoby duchovních učení viditelná. Všechna tato a podobná učení můžou mít jednu základní příčinu. Ti dotyční nevědí, že jsou synové. Co je víc, řídit se něčím psaným od Ježíše před dvěma tisíci léty, nebo tím co nám, kteří s ním chodíme, říká v konkrétní situaci a čase v přítomnosti? Jak kdysi Hospodin říkal Izraelcům na poušti, jestliže budete skutečně mě poslouchat, mé slovo, a myslel Krista v konkrétní situaci a čase, tak nebudete mít problém, a těch deset slov budete plnit, aniž na to budete myslet, nebo se tím trápit, bez námahy a snažení, bez výčitek, neboť to ve skutečnosti bude plnit můj život ve vás. Ne vaše slabá a neschopná tělesnost, ale můj schopný s mocný život ve vás. Jen to chce víru, o které Já (Hospodin) prohlásím že vás ospravedlňuje. Tak to i myslel Otec na hoře proměnění. Toho poslouchejte, toho kterého jste po jeho vzkříšeni přijali. Mat 17,9: A když sestupovali z hory, Ježíš jim přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud Syn člověka nebude vzkříšen z mrtvých.“ Skutky 2,4: Všichni byli naplněni Duchem Svatým... A ještě jednou co je víc? Duch Kristův přítomný v mém životě, v mém znovuzrozeném duchu, kde píše své zákony na mé srdce, anebo psané slovo Ježíše z před 2000 let – litera, která může zabíjet – působící na mé nitro zvenčí? Pavel píše v Římanech 8,5 – 9: Ti kdo jsou živi podle těla, mají na mysli věci těla; ale ti, kdo jsou živi podle Ducha, myslí na věci Ducha. Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj. Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.“ Jestliže vás, věřící v Ježíše Krista, někdo učí konat skutky jakéhokoliv náboženského zákona, potom co jste uvěřili a přijali Krista, tak vás učí podle těla, ne podle Ducha. Jestliže vás učí dodržovat nějakou literu a ne se řídit Duchem Kristovým, kterého jste přijali, není to v souladu s literou ani Duchem Písma. Měl jsem podobný problém, ale vyrovnal jsem se tím už asi před 12 léty.