Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Velká tragedie Matky Terezy
z knihy Davida Hunta, Invaze okultu Nebylo nikoho, kdo by byl více ekumenický či více ctěný světem a evangelickými vůdci, než Matka Tereza, zakladatelka “Missionaries of Charity,” a také jejich ředitelkou až do své smrti v září 1997. V říjnu 1994 obdržela U Thantovu “Peace Award.” (U Thant je Buddhista). Tato cena byla předána vedoucím Hinduistů a OSN guru-em, Sri Chimnoy v Sant Gregoriu, konvent “Missionaries of Charity” v Římě, v uznání “neúnavné službě lidstvu” Matky Terezy. (Christian News, October31, 1994)... Celý svět zná její obětavou práci a obdivuje ji za pomoc opuštěným a zpustlým lidem ulic Kalkuty a kdekoliv jinde, kde se o ně mohla starat. Ale tragedií je, že tito ubožáci odcházeli z čisté postele přímo do věčnosti bez Krista, aniž by jim kdo řekl o Tom jediném, který je mohl zachránit! Je to evangelium, které Matka Tereza, jako celoživotní Katolička, nikdy neznala!


Občas říkala, že chce pomoci těm, které utěšovala, aby “se stali lepšími Katolíky, Buddhisty, Muslimy, Hinduisty .... prostě lepší v tom, v co oni věří....” Na kontrast od Bible, která varuje, že “Ježíš Kristus je pravým Bohem a věčným životem, .. varujte se modloslužebnictví!” (1 Jan 5:20-21). Matka Tereza každému - ať už jakéhokoliv náboženství - říkala: “Kterého Boha máte v mysli, toho musíte přijmout...” (Desmond Doig, Mother Teresa: Her People and Her Work, 1976). Dokonce i sekulární tisk se občas pozastavil nad její ekumenickou volností. Time Magazine položil Matce Tereze v prosinci 1989 několik otázek. Její odpovědi jsou velmi poučné: Time: “Vytvořila jste zde, v Kalkutě skutečnou změnu? Tereza: Vytvořili jsme podvědomí o chudých. Time: Kromě toho, že jste ukázala chudé světu, předala jste nějakou myšlenku, jak s chudými pracovat? Tereza: Musíte dosáhnout, aby cítili, že někdo o ně zájem má, a že jsou milováni. Oni jsou pro mne Ježíšem v přestrojení... Time: Co si myslíte o Hinduismu? Tereza: Miluji všechna náboženství...” Přirozeně, člověk se zamyslí nad tím, jak chudý jeden musí být, aby se stal “Ježíšem v přestrojení,” a kolik peněz musíte mít, aby jste přestal být přestrojeným Ježíšem. Skutečností je, že ve chvíli smrti Matky Terezy, její organizace měla v bance miliony, které nebyly na chudé použité vůbec. Ovšem nejhorší ze všeho je fakt, že zabývala pomocí tělu, zatím co zanedbávala duše! Pastor John McArthur navštívil Matku Terezu v Kalkutě v srpnu 1988, a na rozdíl od Leightona Forda a Billy Grahama oznámil toto: “Dali jsme ji otázky, které by ukázaly její spirituální stav. Její odpovědi byly skličující:” Miluji a respektuji všechna náboženství” .... nemyslitelná odpověď ve světle pekelnosti indických hlavních náboženstvích. “Všichni mí lidé umírají nádhernou smrtí.” nám řekla. Jsem si jistý, že Matka Tereza dává umírajícím falešný komfort.(Masterpiece, Winter 1988). Nikdo nezpochybňuje upřímnost Matky Terezy, nebo ryzost velkých osobních obětí, které přináší. Přesto existují skličující fakta i v lékařsko/praktické sféře její služby. Veliký počet jejích bývalých pracovníků a i navštěvujících lékařů oznamuje, že pacienti nedostávají dodtatečné léky a že postele, nábytek i všeobecné podmínky nejsou vhodné jak pro nemocnici, tak i kliniku. Zprávy přicházejí od různých nezávislých pozorovatelů a zdají se být mimo veškeré pochyby. Jako jeden příklad, Mary Loudon, dobrovolník v Kalkutě, napsala svou zkušenost ohledně “Domu Pro Umírající,” Matky Terezy: “Můj první dojem byl jako všechny ty snímky, které jsem viděla z Belsenu (nacistický tábor smrti) a podobných míst, už proto, že všichni měli oholené lebky. Kolem žádné židle, jen rozkládací polní lůžka. Něco jako nosítka z První Světové Války. Žádná zahrada ... žádná zeleň, nic. Pomyslela jsem si, “co je to?” Jsou to dvě místnosti, padesát až šedesát mužů v jedné, padesát až šedesát žen ve druhé. Příliš mnoho lékařské péče nedostávají. Nedostávají nic na jejich bolesti - kromě aspirinu .... pro bolesti, které doprovázejí terminální rakovinu......” (Christopher Hitchens, The Missionary Position: Mother Teresa in Theory & Practice, 1995).... Neobviňujeme Matku Terezu z nedostatku soucitu, nebo krutosti vůči pacientům. Jediným problémem je její římsko-katolická víra v to, že osobní utrpení pomůže k získání spásy! Ona sama to vyjádřila ohledně své vlastní spásy v 1993 na “Presidentské Modlitební Snídaně”: Jeden z nejnáročnějších požadavků na mne, je cestování po celém světě - a ještě s takovou publicitou. Řekla jsem Ježíši, “že když už nepůjdu do nebe pro cokoliv jiného, půjdu tam pro všechno to veřejné cestování, protože to mě očistilo a posvětilo a připravilo mně na cestu do nebe...” Matka Tereza pouze vyjádřila římsko-katolickou doktrínu! Vatikán II. proklíná každého, kdo se odváží věřit, že nepotřebuje (jako dodatek ke Kristovu utrpení na kříži), trpět za své vlastní hříchy. Ještě dnes nosí někteří kněží a jeptišky žíněné spodní prádlo, dávají si kameny do obuvi, bičují se - a jinak se snaží skrze vlastní utrpení si zasloužit nebe. Chudobu a utrpení Tereza přirozeně neměla, a tak jej vyhledávala a i vytvářela jako přípravu na nebe. Zamyslete se nad následujícím příkladem: “Když dostaly tříposchoďový konvent s mnoha prostornými pokoji, odstranily sestry veškeré koberce. Vyhodily měkké matrace z oken a odstranily všechny pohovky, židle a záclony. Lidé ze sousedství to v úžase z ulice pozorovali... Nádherně konstruovaný dům se změnil v něco, co mělo pomáhat se stát svatým. Veliké pokoje se změnily na ubytovny, společné ložnice, kde stála postel vedle postele. Dokonce i topení nebylo nikdy v zimě zapnuté. Několik sester onemocnělo tuberkulózou během doby, kdy jsem tam žila...” (Hitchens, Teresa)... Topení nebylo vypnuté pro nedostatek peněz. Matka Tereza měla na účtě miliony, a mohla by si snadno dovolit potřebné vytápění, nábytek a všechno to lékařské ošetření, které bylo potřeba. Přesto se obešla bez tohoto “luxusu,” vnutila stejná pravidla svým “Sestrám Charity,” a právě tak na své pacienty. Není pochyb o tom, že právě tak, jak ona doufala, že si vyslouží nebe skrze strádání a utrpení, právě tak chtěla pomoci svým pacientům tím stejným způdobem, který jim vnutila. Na stěně kalkutské márnice je nápis: “Odcházím dnes do nebe.” V římském Katolicismu je křest nezbytný pro spásu. Jeptišky Matky Terezy tajně “křtily” pacienty tak, že jim pokládaly mokrou látku na spocená čela a pronášely potichu magickou formulku která údajně odstraní původní hřích a umožňuje vstup do Božího království. Ovšem katolická nejistá cesta vede skrze očistec a další utrpení v plamenech, než se dosáhne nebe.