Grano Salis - Životní motivace

poslal cizinec

V poslední době jsem si tu několikrát psal s lidmi na téma životní motivace, motivace pro změnu člověka, práce pro druhé, životního boje, lítosti nad hříchy a vzepření se hříchu a musím se přiznat, že některé postoje "nespasených" lidí mne celkem šokovaly.

Mnohé ty postoje, na které jsem v diskuzi narazil, mi byly cizí i když jsem neznal evangelium a nepřijal ho. Rád bych se tedy zeptal, jestli vám rozumím dobře a jestli opravdu zastáváte postoje, které jste psali, nebo je to jen nějaký nedostatek v komunikaci a neporozumění.

Jaká je vaše motivace pro život tady na zemi? Co vás vede k tomu, abyste v životě bojovali proti tomu, co je špatně? Co vás vede k tomu, abyste nebyli pasivní a nerezignovali? Jaký máte důvod pro lítost nad tím, co jste pokazili?

   Motivace k životnímu boji

   S okem jsme si psali o boji, životním boji, který vedeme. Vysvětloval jsem mu, že boj, který vedeme, už není o náš život, protože ten boj o náš vlastní život vedl za nás Ježíš a v tom boji zvítězil a náš život vybojoval, zachránil ho z pekla. Jeho odpověď mě překvapila:

   "Jestli však tento boj není pořád o tvůj život, tak o co vlastně bojuješ? To jsi zapomněl vysvětlit. Já žiji v přesvědčení, že tento boj je pořád bojem o náš věčný život, o naši věčnou spásu. Za nic jiného nestojí bojovat."

   Máte to tak podobně? Pokud by váš život už Ježíš zachránil, neměli byste dál už o co bojovat? Nenašli byste pak už na světě nic, za co by stálo zato bojovat? Jediný jiný motiv pro životní boj než bojovat sám o sebe, o záchranu svého vlastního života? Nebo kromě boje za záchranu sama sebe máte ještě nějaký jiný boj, který stojí zato bojovat, jinou motivaci?

   Pokud byste věděli, že Ježíš zachraňuje lidi z těžkých situací, že přenáší člověka přes chvíle, kdy je člověk slabý, že doplňuje to, co člověk nezvládne, že zvedá lidi, kteří padnou, znamenalo by to pro vás pasivitu? Už byste neměli motivaci cokoliv dělat, spadli byste na zem, hověli si a čekali, až vás Ježíš zvedne?

   Opravdu to máte postavené tak, že kdyby nebylo strachu z pekla a boje o vlastní život a věděli byste, že vás Ježíš zachránil a zachrání, budete si pasivně hovět na zemi bez jediné motivace se zvednout z pádu?

   Motivace k napravování sama sebe, ke změně života

   Na podobný postoj vůči záchraně od pekla a smrti jsem narazil s Honzou, u kterého mne jeho názor překvapil ještě o pořádný kus více, z jeho jiných příspěvků bych to nečekal. U něj zhruba předpokládám, že asi šlo o nějaké nedorozumění, které jsem ale stále nepochopil.

   "Je zde dost lidí kteří tvrdí, že jsou již spaseni a už svou spásu nemusí nic dělat. Z toho lze usoudit, že ani nemají potřebu u sebe něco napravovat. Taky proč, že ?"

   Vnímáte to podobně? Kdyby vás Ježíš zachránil od pekla a byli jste jistě spaseni, marně byste se ptali, proč něco u sebe dále měnit a napravovat, protože by vás nenapadla žádná motivace pro změnu? Už byste neměli jediný důvod, proč napravovat svůj život, necítili byste potřebu něco napravovat?

   Motivace k lítosti nad hříchem a k tomu, aby člověk nehřešil

   Asi nejlépe a nejvíce otevřeně tu podobné postoje často vyjadřuje Jaela. Před nedávnem jsem tu psal o svobodě, kterou máme v Ježíši: O svobodě žít s Bohem a sloužit mu svým životem. Na můj příspěvek odpověděla Jaela:

"Hm, tak jsem ti porozuměla tak, že jsi soběstačný - tu nezávislost o které píšeš a bezcitnost bych nazvala soběstačností. V této soběstačnosti pak můžeš hřešit a ty hříchy už nevnímáš a nemusíš jich litovat, protože jsi vlastně spasen a jsi postaven na roveň Bohu.

Ty sice píšeš, že sloužíš Bohu svým životem, ale jak mu můžeš sloužit svým hříchem, kterého nelituješ? To je vzácná svoboda hřešit a nepřiznávat hřích Hospodinu a nelitovat ho?"

   Vnímáte to také podobně, rozumíte jisté záchraně v Kristu od pekla stejně? Kdybyste měli svobodu nebýt v pekle, žít s Bohem a sloužit mu svým životem, už byste nemuseli litovat svých hříchů a mohli si hřešit a hříchy nevnímali? Opravdu to máte nastavené tak, že jediná motivace pro lítost nad hříchy je pro vás to, že za lítost vám Bůh hříchy odpustí? Kdybyste dostali z nebe glejt o tom, že vám Bůh odpustil hříchy pro Kristovu krev a jeho oběť na kříži, už byste nikdy v životě hříchů nelitovali, protože byste je ani nevnímali?

   Jaela se k tématu vyjadřuje ještě mnohem, mnohem otevřeněji. Na naše svědectví o Ježíšově záchraně od smrti a pekla napsala výstižný příspěvek:

"Mi by se ve tvé víře líbilo. Odpověděla bych na Boží nabídku, vložila bych svůj život do Božích rukou a skrze Ježíše Krista mám jisté spasení, nezávisle na mých hříších. Mi to připadá ďábelské. Už na mě nikdo nemá, jistotu spasení mám, tak co. S jistotou se dobře žije nebo ne? S jistotou se musí i dobře hřešit nebo ne? To mi i Hospodin musí odpustit, když už mám tu jistotu, že jsem spasen. To už si nemůže dovolit nic jiného. Já mám jistotu a Hospodina v hrsti. Je přece dobré mít jistotu v životě nebo ne?"

   Přiznám se, že Jaele bych to i věřil. Ale u ostatních si kladu otázky: Vnímáte to také tak, že kdyby váš život patřil Bohu a Ježíš vás jistě zachránil od smrti a pekla, vystřelili byste si ráno vesele z domu hřešit? Neměli byste pak už jedinou motivaci stavět se proti hříchu, vzepřít se mu? Opravdu vás vaše přirozenost vede hřešit proti desateru a neznáte ten život z milosti, jehož přirozenost není hřešit ale sloužit Bohu beze strachu?

   Motivace k životu na zemi

   Na velmi podobné příspěvky ohledně životní motivace a spasení od pekla jsem před časem narazil u stejného tématu s JMK. Na svědectví o spasení v Ježíši Kristu mi napsal:

"Pokud už jsi spasen, proč nespácháš sebevraždu? Hřích už tě spásy nezbaví a copak se netěšíš do nebe, abys tam mohl hledět na našeho nebeského Otce a vzdávat mu chválu?" ... "A opět, pokud jsou vám vaše hříchy odpuštěni a jste znovuzrození a vyvolení - spáchejte sebevraždu - sice je to hřích, ale ten je vám odpuštěn automaticky, protože jste znovuzrození. A budete rovnou v nebi - a to se vyplatí, ne? ;)"

Vnímáte to podobně? Kdybyste byli Ježíšem zachráněni od pekla a věděli jistě, že půjdete do nebe, spáchali byste okamžitě sebevraždu, protože byste neměli žádný další motiv žít tady na zemi protože se tolik těšíte do nebe?

Opravdu tomu rozumíte tak, že kdyby vám archanděl Gabriel přinesl z nebe glejt o vašem spasení od pekla podepsaní Boží krví, tak byste ráno vesele vyrazili za poslední peníze koupit samopal a granáty, pak byste šli vykrást banku, odletěli byste do Vegas a tam si pořádně "zahřešili", prachy roztočili s prostitutkama a v ranní opici byste si prostřelili hlavu s dobrým pocitem, že jste si užili život a teď už jdete do nebe?

Nebo nějak vaše způsoby myšlení a přirozenosti míjím?

Kdybyste byli zachránění od pekla, opravdu už byste nenašli jediný motiv, proč by stálo zato bojovat, napravovat svoje nedostatky, nehřešit, dělat dobré věci, poctivě pracovat, žít život tady na zemi a nespáchat sebevraždu? Je opravdu vaší jedinou motivací pro boj to, že je to boj o váš vlastní život? Jedinou motivací pro změnu to, abyste se vy nedostali do pekla? Jedinou motivací nehřešit to, že vy ještě nejste spaseni a tak se musíte držet co to jde abyste nezhřešili a tím nehřešením se náhodu trefili do okamžiku smrti? Jedinou motivací pro lítost nad hříchy to, aby vám je Bůh odpustil?

Motivace k dobrému životu člověka, "který je spasen"

Strach z pekla je silná motivace a je dobře, když se lidé typu "kdybych byl spasen budu si hřešit jak chci" pekla hodně bojí, protože kdyby se nebáli, bylo by na světě ještě o poznání hůře.

Skutečná záchrana od smrti a pekla funguje jinak i pokud jde o životní motivaci a pohled na ní. Ta záchrana proměňuje lidský život, není to jen nějaká "možnost", kterou když člověk špatně využije, tak jde do pekla. Záchrana od smrti v Kristu Ježíši je reálná moc, která sama o sobě proměňuje lidský život a dává mnoho důvodů pro to prožít život dobře.

Když je člověk zachráněn od smrti a pekla, získá mnohem větší životní motivaci, než je strach z pekla, který náboženské lidi drží v boji a který ani většina lidí nemá - A tou motivací je vděčnost Ježíši Kristu za záchranu od smrti a pekla. Mnozí lidé, kteří neměli žádný důvod žít, bojovat proti hříchu, litovat zlého co udělali, měnit svůj život, dokonce ani strach z pekla neměli, získají při spasení a té proměně srdce tenhle důvod: Vděčnost za záchranu života.

Ale vděčnost ze záchrany v Ježíši není sama, vděčnost je jen počátek. Skrze Božího ducha je do srdcí lidí, kteří jsou zachráněni, vylita láska. Láska není nezávislost a lhostejnost jak se to někteří snaží prezentovat, láska váže lidi mezi sebou, láska dává důvod proč se obracet ke druhým lidem a k Bohu, nebýt nezávislý, "svobodný" ale naopak bojovat za lidi, pomáhat jim, žít pro ně, litovat, když člověk zhřeší. Láska je ještě o kus silnější, než vděčnost.

Je ještě mnoho jiných motivů, pro které stojí zato měnit svůj život k lepšímu, i když člověk ví, že ho Ježíš zachránil z pekla a ty motivy jsou silnější než strach z pekla. Je dost motivů proč žít tady na zemi, i když člověk ví, že jde do nebe. Je dost motivů nezhřešit a utíkat před hříchem, i když člověk ví, že mu Bůh hříchy odpouští a dokonce všechny už dávno odpustil, je dost motivů litovat hříchu, i když lítostí neplatíme za odpuštění hříchu. A je dost motivů bojovat, i když člověk nebojuje o svůj vlastní život.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace