poslal informator Když se dva perou, třetí pláče
Pan Bátora není konzervativcem. Je však fašistou či
nacistou? Nevím a na základě toho, co jsem měl možnost číst, velmi
pochybuji. Určitě je klausovcem.
Tím, kdo tady pláče, je hlavně konzervatismus. No považte: veřejnosti
je servírováno, že jeho reprezentanty jsou takoví lidé, jako president
Klaus nebo jako pan Bátora, jehož případné angažmá na Ministerstvu
školství bylo katalyzátorem současné mediální přestřelky. Aby se v tom
učinilo trošku jasno, je třeba separovat problémy.
Znamená snad, že každý, kdo o sobě řekne, že má raději tradici než
pokrok, je konzervativec? Nikoli. Předně: právě konzervatismus brání
stagnaci a je jediným garantem pokroku (a zároveň kontinuity). Odmítá
totiž revoluci, která je největším nepřítelem uvážlivé reformy.
Ale zpět. Dokonce bych tvrdil, že ony panem Bátorou deklarované
preference (citované v textu V. Klause „Malá česká hilsneriáda aneb
další případ diktatury politické korektnosti“) jsou tak namíchané, že
s částí konzervativci mohou vřele souhlasit (no vážně, kdo z nás miluje
třeba antidiskriminační blouznění... nebo snad někdo od konzervativců
očekává přitakání multikulturalismu či politické korektnosti? – a našly
by se i další...), část je pěkně banální (proč by mělo být v tomto
kontextu jakkoli podstatné, kdo preferuje paní Šulákovou před panem
Pavlicou – vsadil bych se, že když se ti dva sejdou, docela jim to
ladí...), část spíše podivná (dává přednost Konfuciovi před
Rousseauem... já zase Kristu před oběma jmenovanými...) a část je
formulovaná tak, že je z konzervativních posic nepřijatelná. Konkrétně
mám na mysli ono „raději národní pospolitost než občanskou společnost“.
Je totiž lepší být občanem civilisované země, kde vládne zákon a moc se
chová umírněně, i když je takový stát třeba mnohonárodnostní, než země,
kde sice „národní pospolitost“ funguje bezvadně, ale pokud do ní náhodou
jeden nějakým způsobem nepatří nebo je z ní nedej Národe vyloučen, tak
aby se bál vyjít na ulici.
Konzervativci si přejí pro sebe i pro jiné právě a předně vládu
zákona a umírněnost vlády. Přitom je to občanská společnost, která
podmínky pro tento příznivý stav významně spoluvytváří. Zprostředkující
občanské struktury, tvořené bohatou sítí obecních, zájmových,
svépomocných, charitativních, náboženských, vzdělávacích, kulturních a
dalších společenstev, totiž zaručují přirozenou diferenciaci a
mnohotvárnost společnosti a rozmanitou příležitost k naplnění
individuálních cílů lidí. Tvoří přirozený obranný val proti státní moci,
protiváhu stále uhrančivější moci státu a falešného rovnostářství a
brání rozbití společnosti na isolované jedince. Zavrhnout občanskou
společnost znamená v zásadě postavit se přímo proti konzervatismu – ať
už je takové zavržení obhajováno ve jménu čehokoli. Podstatné také je,
že „občanská společnost“ a „národní pospolitost“ nemusí být nutně
v rozporu. Pan Bátora je však zjevně do protikladu staví. Takový postoj
jen koresponduje s tím, že se coby člen ODA jasně vymezoval proti
konzervativnímu křídlu v alianci.
Pak jsou zde ti, kteří tak snaživě pana Bátoru ostřelují. Nelze se
ubránit dojmu, že jsou v roli užitečných idiotů. Vždyť o takové
publicitě by se panu Bátorovi ještě před pár dny ani nesnilo! Pro
některé je pan Bátora přesně takovým „konzervativcem“, jakého potřebují –
lepší exemplář by si snad ani přát nemohli. Do jejich představ o
konzervativcích zapadá zcela přesně. Je v tom však skryto několik
logických kotrmelců. Hlavním z nich je, že jistá část našich „elit“ vidí
při pojmu „konzervatismus“ hnědě. Nikdo jim prostě nevymluví, že co
konzervativec, to v hloubi duše fašoun a nácek (a dost možná, že co
fašoun a nácek, to konzervativec...), přičemž některým konzervativcům se
to daří skrývat lépe, jiným hůře... ale nakonec budou odhaleni všichni!
Toto přesvědčení je v zásadě velkým Stalinovým vítězstvím: to on se
potřeboval „odstřihnout“ od svých nacistických spojenců poté, co jej
napadli... a sovětská propaganda začala hlásat, že zatímco komunismus je
levice, nacismus je pravice... Stokrát opakovaná lež se sice nestala
pravdou, ale dodnes ji mnozí papouškují v přesvědčení, že jinak to ani
být nemůže. Antitotalitní konzervatismus vyznávající svobodu a
respektující nekonečnou důstojnost každého člověka je tak často osočován
reprezentanty kolektivistických utopií, jejichž teoretici nabízejí
„řešení“ v duchu „když se kácí les, lítají třísky“ (viz např. Jonah
Goldberd: „Půl století očerňování – nejsou to konzervativci, kdo se musí
zodpovídat z fašismu“, National Review, Vol. LX, No. 1, 2008, česky
Bulletin OI č. 203 z července 2008). Zde bych tuto část úvahy mohl
zastavit, kdybych se vyjadřoval ke štvanici na Romana Jocha, které jsme
byli svědky v loňském roce. To se pan president (patrně náhodou či
nedopatřením) nad ničím veřejně nepohoršoval. Ano, pan Joch je
konzervativcem.
Jenže pan Bátora konzervativcem není (stejně jako jím není Václav
Klaus, který je přinejlepším pravicovým liberálem...). Je však fašistou
či nacistou? Nevím a na základě toho, co jsem měl možnost číst, velmi
pochybuji. Určitě je klausovcem. Má jistě i nějaké své další chyby, ale
to z něj nacistu nedělá. Že kandidoval za Národní stranu a později za
spolek paní Bobošíkové? Chlubit se jistě není čím a obé jen dokazuje,
jak moc je pan Bátora od konzervatismu vzdálen. Já bych se však spíš,
když už, pozastavoval nad tím, že mu nebylo zatěžko vlézt do
národněfrontní Československé strany socialistické a (přinejlepším
v souvislosti s tím – další varianty ani nechci uvažovat) v osmdesátých
letech se za pár roků vypracoval ze strojníka buldozeru na ředitele
(žeby realisace amerického snu v normalisační ČSSR?)... I proto mě nijak
nemrzí, že se pan Bátora náměstkem ministra školství patrně nestane.
Pokud pan ministr Dobeš opravdu stojí o konzervativního náměstka, můžu
mu nějakého, s celoživostní zkušeností se školstvím / vzděláváním,
doporučit.
Tak či onak, konzervatismus naříká – a vedle něj sedí logika a
vzlyká. Celé to furore není fér vůči panu Bátorovi a není dvojnásob fér
vůči konzervativcům, kteří jsou médii neprávem spojováni jak s panem
Bátorou, tak s nacismem. Jako diskreditace konzervatismu to však funguje
bezvadně. Asi tomu nešlo odolat. Podobně jako pan president Klaus tak
může být nyní i pan Bátora jistou částí občanů vnímán coby reprezentant
konzervatismu – jen proto, že je terčem této celkem nevybíravé kampaně.
Konzervatismus je totiž jediný (potenciálně) vážný oponent levicových
elit – no a pan Bátora je velmi snadný terč. Jestli takovíto lidé budou
považováni za konzervativní lídry, je po starostech: volič při vzpomínce
na konzervatismus nevěřícně zakroutí hlavou a sáhne po jiné variantě.
Naroubovat pana Bátoru na konzervatismus je přitom o to snažší, o co víc
si on sám myslí, že je konzervativcem. Kdybych měl konspiračního ducha
(jako že nemám), zaspekuloval bych si, jestli v tom pan Bátora nejede...
Jan Kubalčík
Zdroj: www.konzervativnilisti.cz