Jinými slovy zde může existovat církev, která není registrována státem. Ve své činnosti sice bude poněkud omezena, protože nezíská přístup do věznic, nemocnic apod., na druhou stranu toto není primárním posláním církve a lze bez toho celkem bez omezení existovat.

Opravdu zde platí, že co není zakázané, je dovolené ;)

Když se vrátím k meritu věci: Ústava ČR, Listina základních lidských práv a svobod i církevní zákon umožňují vznik a fungování neregistrované církve. Této problematice se věnuje i toto usnesení Ústavního soudu, kde ÚS jednoznačně uvedl, že: 

Pokud by se dnes jednalo vznik nějakého evangelikálního uskupení, asi by to bylo řešitelné přes KS.

Chápu, že nebýt zaregistrován jako právní subjekt může být problém třeba při koupi nějaké té nemovitosti ze společných prostředků. Já mám spíš zkušenosti s najatými prostory a ještě více s případy, kdy se opakuje situace z 1. století a lidé scházejí po domech, kde někdo ze sboru normálně bydlí.

Jak jsem napsal, nepokládám registraci dle zákona za nutnost. Zde bude záležet na tom, co chce církev dělat. Pokud bude fungovat pouze jako církev po domech, pak je to opravdu zbytečné. Pokud chce nabývat majetek, mít spoustu podnikatelských aktivit, pak ať se registruje, nebo postupuje podle výše zmíněného modelu. Pokud chce být až do druhého příchodu Krista ve vatě, nechť podepíše konkordát. Pokládám to za čistě svrchované rozhodnutí toho kterého společenství.

Biblické argumenty pro registraci či naopak neregistraci podle mě chybí, protože to první církev neřešila. Dokonce to snad neřešila ani reformovaná církev, protože ta fungovala jako církev na základě Tolerančního patentu a všichni to respektovali.

Až založím církev, tak se podělím o praktických zkušenostech ;)