poslal Nepřihlášený
První ze série článků a zamyšlení na téma "farář". Dnes co by měl farář dělat a mít. Určitě se chci dostat také k předpokladům práce faráře, nechtěl bych minout ocenění faráře a samozřejmě spolupráci faráře s okolím. Možná i další témata, ale to nedokáži říct. Prosím o spolupráci všechny. Čím více vstupů, tím lépe..
Už jsem slyšel, že jsem špión Vatikánu, tak chci dostát pověsti. Mám prý sepsat podklady na téma „farář“. Jenže ať přemýšlím, jak přemýšlím, je to hodně obšírné téma, tak jsem si řekl, že to vezmu postupně, jak mi to půjde na jazyk. A dnes začnu Vatikánem a katechizmem katolické církve (
http://www.katechizmus.cz ), abych se od něčeho odrazil. Výsledky které poslouží mé potřebě:
2686 „Také ti, kteří mají účast na svátostném kněžství, jsou odpovědni za výchovu svých bratří a sester v Kristu k modlitbě. Jako služebníci dobrého Pastýře jsou posvěceni, aby přiváděli Boží lid k živým pramenům modlitby, jimiž jsou: Boží slovo, liturgie, život podle božských ctností, Boží přítomnost v konkrétních situacích.“
1592 „Služebné (svátostné) kněžství se podstatně liší od všeobecného kněžství věřících, protože uděluje posvátnou moc k službě věřícím. Posvěcení služebníci zastávají svou službu Božímu lidu tím, že učí [munus docendi], konají bohoslužbu [munus liturgicum] a vedou duchovní správu [munus regendi].“
1552 „Služebné kněžství nemá jen úkol zastupovat Krista — hlavu církve před shromážděním věřících; kněz také jedná jménem celé církve, když přednáší Bohu modlitbu církve a především když přináší eucharistickou oběť.“
1551 „Kněžství je služebné. „Tento úkol, který Pán svěřil pastýřům svého lidu, je skutečné sloužení.“ Kněžství je zcela zaměřeno na Krista a na lidi. Naprosto závisí na Kristu a na jeho jediném kněžství a bylo ustanoveno ve prospěch lidí a společenství církve. Svátost kněžství uděluje „posvátnou moc“, a to právě moc Kristovu. Měřítkem pro výkon takové autority musí tedy být vzor Krista, který se z lásky stal posledním a služebníkem všech. „Pán výslovně zdůraznil, že péče o jeho stádce je důkaz lásky k němu.““
1565 „Z moci svátosti kněžství se kněží podílejí na všeobecném rozsahu poslání, které Kristus svěřil apoštolům. Duchovní dar, který kněží přijali svěcením, je nepřipravuje k nějakému omezenému a úzce ohraničenému poslání, „nýbrž k nejširšímu a všeobecnému poslání spásy ‘až na konec země’“, „aby s odhodlanou myslí všude hlásali evangelium“.“
A/čl. 1/I – „Církevní sbory povolávají podle svých potřeb a možností na místa zřízená církví faráře a jáhny (dále jen kazatele), svěřují jim kazatelské, katechetické, pastorační, vzdělávací, správní i administrativní úkoly a vyžadují jejich věrné plnění.“
A/čl.1/II – „Církev očekává, že kazatel bude svou službou i svědectvím vlastního života zvěstovat a stvrzovat evangelium Ježíše Krista podle Písem, Bohu ke slávě a lidem ke spasení.“
A/čl.1/III – „Kazatelé a kazatelky jsou na základě svého kazatelského slibu povinni zachovávat mlčenlivost o věcech jim důvěrně svěřených.“
A/čl.1/VI – „Církev vyžaduje od kazatelů, aby se zdržovali činnosti, která není v souladu s jejich úřadem nebo je v konání jejich povinností zdržuje nebo ruší.“
A/čl.1/III – „Od kazatelů ČCE očekává, že budou pravdu Písma plně zvěstovat a že sbory povedou ke Kristu nejen učením, ale i svědectvím svého příkladného, Bohu věrného křesťanského života; že budou plnit kazatelský revers a že budou pečovat o duchovní život ve sborech, kterými jsou povoláni. Kazatelé mají o sebe vzájemně pastýřsky pečovat a bratrsky si pomáhat k poslušnému životu podle Písma.“
a k tomu přidávám pro zajímavost také požadavek na staršovstvo:
A/čl.1/II – „Od starších a dalších pověřených členů ČCE očekává, že budou žít ve shodě se svědectvím Písem a pečovat o křesťanský život ve sboru vlastním osobním příkladem a péčí o členy sboru, že budou v lásce předkládat kazatelům i členům staršovstva, jakožto spolubratřím, přání a stížnosti týkající se jejich církevní práce a způsobu života, a kdyby jejich snaha zůstala bez úspěchu, činit oznámení vyšším církevním orgánům, případně příslušným pastýřským radám.“
„… Kaze presne 10 minut, bezne zavrhuje hrich a socialni zvrhlost, ale nikdy nikoho nenastve. pracuje bez unavy od 6.30 rano do 11 vecera, pracuje za minimalni mzdu, nosi pekne obleceni, kupuje dobre knihy … Je to clovek neomezene trpelivosti, jemnosti a laskavosti, ale je silny a pevny vudce. odevzdava se kompletne druhym, ale nikdy neni prilis blizko k nikomu, aby se nedostal do reci. Ma horouci touhu pracovat s mladymi, ale stravi cely svuj cas se seniory. cely den navstevuje farniky, utesuje nemocne a truchlici. take pracuje pro cirkevni skolu, ale je vzdy v presbytari kdykoli ho nekdo potrebuje. Je to clovek hluboke spirituality se sirokym rozhledem a vedomostmi, ale praktik stojici nohama pevne na zemi. dale je schopny spravce, financni genius, moudry poradce, architekt a stavitel.“
Netvářím se, že výčet je kompletní. Nicméně otázka zní – co vlastně chceme po svém faráři? Pokusím se udělat výčet, který napadá mě: 1 - měl by umět vyslechnout a hovořit s kýmkoliv 2 - měl by se umět modlit a pomodlit 3 - měl by umět kázat tak, abychom slyšeli výklad Slova a zároveň jeho aplikaci do dnešních dnů 4 - měl by se věnovat misii a tato misie by měla přinášet výsledky 5 - měl by znát Písmo a kázat čisté evangelium (a samozřejmě vysluhovat svátosti) 6 - měl by zvládat běžnou administrativu 7 - měl by mít manažerské schopnosti 8 - měl by žít příkladný život 9 - měl by mít oporu ve své ženě, potažmo rodině
A co napadá Vás? Co všechno očekáváte od svého faráře nebo kněze?
