poslal leonet Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně. Jan 5,39.
Zhruba před 20 léty jsem na tom byl podobně jako ti, kterým Ježíš říkal svá slova. Zkoumal jsem Písma za účelem pochopení, co ti pisatelé jednotlivých listů Nového Zákona chtěli říct. Jenže nemohl jsem jinak, než se neustále vracet k evangeliím. Čím více jsem je četl, tím více jsem chápal, že evangelia a jejich autoři píši o jednom člověku – Ježíši Nazaretském.
Evangelia nejsou pouze záznam o nějaké historické události, neboť při bližším zkoumání zjistíte, že autoři si nedělali problém s tím, zda píšou fakta v přesném pořadí, nebo zda jde o doslovný záznam všech jeho slov. Spíše by se dalo říct, že každému z autorů utkvělo v paměti něco jiného ze všech těch událostí, kterým byli přítomni (Matouš a Jan), o kterých slyšeli (Marek), nebo které získali pečlivým zkoumáním a vyptáváním (Lukáš).
Někde jsem kdysi slyšel, že se jedná o reportáže, což mi připadá jako trefné přirovnání. Zajímá-li nás nějaká událost, tak se snažíme získat o ní co nejvíce informací.
Proč jsem Bibli vůbec začal číst? Připadalo mi zvláštní, že asi 40 autorů v průběhu několika tisíc let něco zaznamenává a někdo si dá tu práci, aby všechny tyto různé záznamy shromáždil do jednoho svazku. Proč to dělali? Hledal jsem vlastně společného jmenovatele všech těchto zlomků jediné knihy. A nejvíce mne přitahovaly právě evangelia. Neboť psali o jednom člověku způsobem, který dával tušit, že i tyto autory zaujal tak silně, že si dali tu námahu o něm psát. Proč to dělali? Co je na tom člověku Ježíši, tak zvláštního?
Evangelia se dají přečíst asi za dvě hodiny nepřetržitého čtení. A já je četl několik měsíců stále znovu. A postupně se v mém nitru, mysli, nebo srdci, nevím jak přesněji to popsat, vykreslovala postava člověka. Nešlo o vnější vzhled, spíše se mi ukazovala jeho osobnost, charakter a povaha. A já začal tušit, že je na Ježíši něco divného. Něco, s čím jsem se doposud nesetkal. Ze slov těchto čtyř autorů jsem vycítil, že oni přijímali všechna Ježíšova slova smrtelně vážně. Brali ho jako člověka, který to, co hovoří i stoprocentně žije. Jako absolutně pravdomluvného a pravdivého. Dávali mu význam, který mě šokoval, a který jsem dlouho vnitřně odmítal přijmout.
V mé mysli probíhal asi měsíc zápas protichůdných myšlenek. A stále jsem se nemohl přiklonit k žádné z těch možnosti. Kdo to byl ten Ježíš? Nemohl jsem a nechtěl si přiznat, že to byl člověk z masa a kostí. Neboť jsem se nikdy předtím nesetkal s takovým člověkem, který by byl absolutně upřímný, pravdivý a přitom skutečný.
Desítky let jsem byl horlivým čtenářem veškeré dostupné sci-fi literatury. Tam jsem o takových lidech a bytostech četl, ale vždy jsem věděl, že to jsou pouze literární hrdinové, vymýšlení autorem. Nejdokonaleji vykreslovali bytosti z jiných světů, a nejčastěji se jednalo o nesmírně technicky a morálně vyspělé mimozemské civilizace, které bez problému cestovaly vesmírem a dokonale ovládly své obydlené světy. A najednou si čtu v knize staré nejméně dva tisíce let o takovém člověku, který žil na zemi. A začal jsem chápat autory evangelii. Jejich zápal a rozhodnost, s jakou o něm psali. Už jsem se jím nedivil. Neboť oni vlastně psali o takovém mimozemšťanovi, který mezi nimi žil před 2000 léty. Jinak to není možné. To nebyl pouze člověk, to musel být mimozemšťan. To se mi jevilo jako zcela jasné. Neznal jsem, neznám a pochyboval jsem, že někdy potkám takového člověka. To jsem věděl bezpečně. Lidé takoví nejsou. Potkal jsem za svůj více, jak 50 léty život, desetitisíce lidí, ale takového jako Ježíš ne.
Evangelista Matouš o něm psal jako o králi, ale ne obyčejném, jako o takovém, který se choval a jednal, jako Král všech králů. Marek o něm psal jako o služebníku, a zase ne jako o běžném služebníku, ale jako o dokonalém služebníku všech služebníků. Lukáš o něm psal jako o člověku, v plném slova smyslu jako o člověku s velkým Č. A Jan o něm psal jako o Bohu v lidském těle. A to jsem dlouho odmítal přijmout. Až jednou, ke konci tohoto rozporuplného období mne napadlo řešení. Klíčová myšlenka byla, že to nebyl pouze člověk, ale mimozemšťan převtělený do podoby člověka. A to už byl pouze krůček k tomu, přiznat si, že evangelista Jan psal pravdu. Jestli to byl mimozemšťan, proč by to nemohl být Bůh?
Byl to večer z 2 na 3 března 1992. Šli jsme si s manželkou kolem půl 11 večer lehnout a já ji najednou začal vykládat k čemu jsem po několika měsících čtení a přemýšlení dospěl. Začal jsem jí s velkým nadšením, zápalem a radosti zvěstovat, že Ježíš je Bůh, a já ho právě našel. Byla ke mně tehdy velmi shovívavá, neboť ona to již věděla několik let, asi 6. A jak jsem se později dozvěděl, všechny ty roky se k němu modlila za to, abych také uvěřil v Ježíše a tak ho přijal za svého Pána. Ano, tehdy jsem uvěřil Písmu, nebo-li Bibli a přijal, že všechno co tam stojí napsáno je pravda. Slovo od slova. Dokonce i jejich omyly a slabosti nechal zaznamenat. A všechno se stalo tak, jak zaznamenali.
Bible jsou nejen slova těchto autorů, ale zároveň byli tito autoři inspirováni samotným Bohem takovým způsobem, který je nad chápání lidského rozumu. Neboť tito autoři většinou psali, aniž měli dojem, že je někdo nutí psát něco s čím nesouhlasí. Samozřejmě kromě proroků, kteří vždy, když dostali proroctví, tak psali: Hospodin promluvil!
PS. Později jsem pochopil, že to byl Bůh, kdo se setkal se mnou, ne že bych já přišel k němu. Dlouhých 33 let mě na tento okamžik připravoval. Měl jsem práci, která mě bavila, ženu, kterou miluji, děti a dům. Prakticky vše, o čem může člověk snít. A přesto všechno jsem uvnitř vnímal, že mi něco chybí. Nic z toho, co jsem měl a zkoušel, mě plně neuspokojovalo. Stále jsem cítil uvnitř prázdnotu. Dnes již vím, že každý člověk na tomto světě má ve svém srdci místo speciálně stvořené pro Boha. A nic jiného, nebo kdokoliv jiný nemůže toto místo naplnit tak, aby se člověk cítil úplný a spokojený.
A vy, kteří stále ještě hledáte, co by vás mohlo naplnit a uspokojit, vězte, že pouze Bůh skrze Ježíše může naplnit váš život a tu prázdnotu, kterou vnímáte ve svém nitru. A to navždy.
