Mnohokrát jsem tady četl podobná tvrzení, ale nikdo z vás to nedoložil Písmem, protože to ani nejde.

Jen jsem ti zamlčel, že následky tě nečekají, ale už jsou.

Tím jako chceš říct, že listem Jakuba se nemusíme vůbec zabývat, že pravdy v něm popsány se nás netykají, pro nás pravdami nejsou?

Nic takového jsem nenapsal, ale měl bys uznat, že pisatel pišící věřicím ze židů či z pohanů musí vycházet z odlišných životních postujů a zvyků čtenářů. Já osobně jsem velice mnoho získal z listu Židům, ale nejdříve jsem musel pronoknout do myšlení židů tehdejší doby, abych pochopil jak vydělit z listu obecně platnou pravdu. Pokud někdo totiž neví, proč Jakub psal vyznávejte hříchy jedni druhým a pouze židům, nebo-li obřezaným, jak to může aplikovat na pohany?

Mnozí rádi používají takova a podobná místa listu psaných židům a obřezaným a přitom neví proč. A bezhlavě je aplikují na pohany. Tak se nedělá výklad, ale pouze manipulace s vírou neutvrzených křesťanů z pohanů. Věřící ze židů by se tomu vysmáli. Kdysi jsem několikrát mohl v Ostravě poslouchat služby mesiánských židů a tak jsem mohl do určité míry pochopit rozdíl mezi křesťany ze židů a z pohanů. A tím i pochopit pozadí listů psaných židům.

Stačí to jako vysvětlení?

Já jsem měla na mysli spíš epištoly. A taky ve Zjevení stojí, že kdo by něco ubral... Nemůžeš přece říct, že se to týká jen Zjevení.

Ne.

Já věřím, že moje hříchy jsou smazány krví Kristovou. Sám jsi ale říkal, že jak si kdo ustele, tak si lehne, co si kdo zaseje, to sklidí aneb můžu všechno, ale pak se nesmím divit, jakou odplatu odbržím ve finále. 

Jednou to pochopiš.

Možná bys to do mě neřekl, ale jak mě něco vytočí, tak jsem jako běs, až to není pěkné. Teď už si to víc hlídám, ale musela jsem si uvědomit, že někdy kříčím na Pavlíka déle, než je nutné, protože si tímto ulevím, což není nic jiného, než vyhovět svému tělu...

//Nepřítel tě vždy buce "nutit", že musíš, jinak se ti stane něco špatného a zpravidla neurčitého.//

Pokud narážíš na to, co jsem Ti naposledy popisovala v mejlu, tak to bylo trochu jinak - že se mi stane něco špatného, to jsem nijak nevnímala. Beru to tak, že to byla Pánova výchova, jak píše Cizinec.

Ale ptáš se mě na věci, na které ani neumím odpovědět... Víš, nebo si to jen myslíš? Já to tak dalece v tu chvíli nezkoumám. Většinou je to okamžik.

Ještě jednou a srozumitelněji; napadné tě myšlenka,opírající se o nějaký verš z Bible a provází ji nutkání, nebo pocit, že to je dobrá věc od Boha, že je to jeho vůle a když neposlechneš, tak se ti podsouvá strach před neurčitými následky. Nejvice se to podobá a snaži předstírat, jak si vůbec můžeš ty dovolit pochybovat o tom, že je tato dobrá věc od Boha a ty si dovoluješ o tom pochybovat a diskutovat o tom, a provází to neurčitý strach.
Nedaří se mi to vysvětlit srozumitelněji.