poslal Nepřihlášený
Milí bratři a milé sestry v Kristu Ježíši našem Pánu!
Program Týdne modliteb za jednotu křesťanů pravidelně připravuje
pracovní skupina z některé země. Pro rok 2012 jej vypracovala skupina
složená ze zástupců římskokatolické, ortodoxní, stejně jako
starokatolické a protestantských církví z Polska. Za text, který nás má
provázet v rámci modlitebního týdne za jednotu křesťanů, zvolila slovo
naděje vzešlé ze svědectví apoštola Pavla.
Těžko lze
pátrat po důvodech tohoto výběru. Možná, že v něm hrála roli i zkušenost
vzešlá z polských dějin. V nich docházelo ke dramatickému střídání
vítězství i porážek. V pohledu na vlastní dějiny nemohou se Poláci
vyhnout zážitku ponížení i dlouhých časů touhy po svobodě. Něco takového
známe i my.
Apoštol Pavel však nepotvrzuje pozorování vyplývající z dějin. On se dívá na obecnou pozici člověka, která je jen stěží základem triumfů a vítězství. Ve chvíli, kdy člověk poznává, jaké dílo a jaký vliv na něm koná smrt a hřích a jak jej tělesnost a smrtelnost svazují, neumí počítat s heroickým vzmachem a vítězstvími. Nepotkává to až nás, lidi ovlivněné současným sekularismem. Vzpomeňme si, jak i Ježíšovi učedníci se dokázali mezi sebou dohadovat, kdo z nich je největší (Mk 9,34). Ježíšova reakce na jejich zahanbené mlčení vzápětí prozradila tajemství prvenství: první je ten, kdo slouží (Mk 9,35)! Tím poukázal na jiný charakter prvenství, z čeho roste a jak k němu mohou přijít i jeho věrní. I zkušenost učedníků ukazuje, že úvahy o vítězství jsou běžné, ovšem jejich možnost již napořád byla spjata s tím, co je postupně učil poznávat Ježíš.
Ježíšův důraz říká, že ani poslední člověk není vyřazen z podílu na vítězství a z možnosti vítězit. Je to Kristova oběť a vzkříšení, které jsou klíčem k této cestě. Na ní Kristus se svým důrazem buduje příklad, jak založit pilíře křesťanského života, kterému vítězství neujde.
Modlitební shromáždění v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů budou tvořit viditelnou podobu jednoty. Budou určující pro náš přístup k našim církevním tradicím. Poznáme všechno, co máme společné, nepřehlédneme i to, co rozděluje. V modlitebním shromáždění v Kristově blízkosti jeho proměňující moc vyloučí jakékoliv podoby vítězství jedné tradice nad druhou. V apoštolově slově se totiž dotýkáme také sportovní tématiky. Známe, že touha po vítězství umí rozdělovat a že všelijaké zápolení staví jednoho proti druhému. Vědomí, že největší je ten, kdo slouží, aby naplnil příkaz Kristův, je dopad oné moci, jež nás může moudře formovat tak, aby rok 2012 byl pro nás všechny rokem dobrým.
Jednota křesťanů přestává být jen motivem spolupráce, vstřícnosti a vzájemné tolerance. Kristova proměňující moc na pozadí vítězství nad hříchem a smrtí je klíčovým podnětem k jednotě v hloubce naší lidské existence. Žádná jiná moc nás nepozdvihuje tolik, jako Kristovo vítězství nad smrtí. Naděje, že se tato jeho moc dotýká našich srdcí, přijímání sebe sama a sbližování s druhými pod stejnou bídu postavenými, má stát na počátku našich setkání, našich modliteb a naší vděčnosti za to, že se můžeme se svou vírou s druhými sdílet a tak si vzájemně sloužit.
Tak silnou naději přejeme každému z vás, kdo se budete účastnit ekumenických shromáždění a modlitebních setkání. Moc hlubokého svědectví o Kristově vítězství jako základu vzájemné služby, nechť dále podněcuje k hledání cesty, jak více spolu žít, jak jednohlasně dosvědčovat Boží pokoj a radovat se z toho, co se z díla Kristova nás dotýká a určuje nás také proto, že nás naši bratří v Kristu z Polska soustřeďují na tento podivuhodný důraz apoštolského svědectví.
Ať vás všechny provází Boží milost, naplňuje Duch Kristova pokoje, aby naše shromáždění byla požehnáním.
V bratrské lásce
Mgr. Joel Ruml
předseda ERC v ČR
Mons. František Radkovský
delegát ČBK pro ekumenismus
