Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Křest v Izraeli byl úkon, kterým se Izraelci kulticky očišťovali před Bohem. A když Pán Ježíš vysílal své učedníky do celého světa zvěstovat evangelium, dal jim zvláštní příkaz: "Proto jděte, dělejte učedníky ze všech národů; křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého." (Mt 28,19)

Křest je symbolický čin poslušnosti. Nevězí za ním nějaká magická síla. I Pán Ježíš učinil takový krok poslušnosti, když šel z Galileje do Judska k Jordánu za Janem Křtitelem, aby se jím dal pokřtít. Čteme o tom u Mt 3,13-17. Jan Křtitel chtěl, aby křest proběhl naopak, aby Ježíš pokřtil Jana. Pán Ježíš však trval na tom, aby ho Jan pokřtil a aby tím naplnili veškerou spravedlnost. A staly se tři důležité věci: 

1) Boží Duch sestoupil na Ježíše. A právě to bylo pro Jana znamením, že Ježíš je Boží Syn. Vyznal to později takto: "Ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: Na koho spatříš sestoupit Ducha a zůstat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým. A já jsem to viděl a vydal jsem svědectví, že On je ten Boží Syn." (Jn 1,33-34)

Do doby křtu Pána Ježíše v Jordánu Jan neměl potvrzení od nebeského Otce, že právě Ježíš je ten zaslíbený Mesiáš. Ale když viděl Božího Ducha jako holubici sestupovat na Ježíše, obdržel jasné znamení, že Ježíš je Mesiáš - Boží Syn.

2) Byl slyšet hlas z nebe: "Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení." Toto Boží svědectví o Ježíši jako o Božím Synu bylo něco jedinečného.

3) Svědectví o Ježíši slyšelo mnoho svědků. K Janu Křtiteli "vycházel... celý Jeruzalém, celé Judsko i celý jordánský kraj" (Mt 3,5) - takže křest je svědectvím před veřejností, před církví, aby i druzí nastoupili tuto cestu. Při křtu Ježíše v Jordánu Izrael obdržel svědectví o tom, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn. Tak skrze křest byla naplněna spravedlnost.

O křtu se dnes mluví jako o svátosti, o posvěceném jednání. Je tomu skutečně tak. Není to magické nebo mystické jednání, které by samo v sobě mělo nějakou moc. Křest nemůže mít žádný význam, pokud křtěnec nevěří. Křest musí být spojený s vírou. Kojenec nemůže věřit. Proto jsou víra a návazný křest tak důležité. Křest je svědectvím o tom, čemu věřím. K tomu je třeba rozhodnutí. Je to takové rozhodnutí, které pro mnohé lidi není zcela jednoduché. Co řekne rodina, přátelé..., ale to rozhodnutí je opravdu zásadní.

Mám za to, že křest nemluvňat je jeden z nejlstivějších tahů satana. Tím vlastně uloupil mladému člověku osobní rozhodnutí pro Pána Ježíše. Není tedy divu, že ty církve, kde je rozšířen křest nemluvňat, jsou bez života a moci. Lidé pokřtěni jako nemluvňata do církve vklouzli. Ale křest je rozhodnutí vůle - jít cestou za Ježíšem. A z toho, že většina křesťanů je pokřtěna ve věku nemluvňat, vidíme, že ne vždycky většina má pravdu. Bůh totiž neuznává žádnou demokracii, kde většina určuje, co je pravda. Jedinou normou pro život věřícího člověka je Boží pravda. A přece křest dospělých je nejvíce potíraná skutečnost v křesťanství. Je to veliké vítězství toho, který dává otázku ohledně Božích přikázání: "Tohle vám řekl Bůh? Na to není třeba tak přesně dbát!"

Křest není nějaké sebeuskutečňování, sebeprosazování, ale vzdání se sebe sama. Křest znamená umrtvení vlastního já, starého života a začátek nového života v poslušnosti Bohu. Ján Křtitel řekl: "On (Kristus) musí růst a já se menšit." To platí i pro nás. Pán Ježíš musí v našich životech růst a my se musíme zmenšovat. Čím dál více musí být na nás vidět Jeho obraz, aby se lidé v nás potkávali s Ním.

Apoštol Pavel nás upozorňuje, že náš starý člověk musí být vložen (pokřtěn) do smrti Krista Ježíše. Je tu však problém: toho starého člověka máme pořád. Co s tím máme dělat? Proto Pavel v Řím 6,11 říká: "Tak se i vy považujte za vskutku mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu." Je třeba, abychom znova a znova viděli starého člověka ve smrti s Pánem Ježíšem. Je potřebné, abychom si při ranním ztišení připomínali: i v tomto dni mám na sebe vzít svůj kříž. Odkládám starý život a oblékám si nový. Můžeme se modlit: "Pane, chci denně používat Tvou lásku, dobrotu, trpělivost  jako zbraně světla." Je nutné, abychom měli výzbroj z Ef 6,11-18, kterou nám Pán nabízí, abychom opravdu denně využívali jako zbraně světla lásku, pokoru, trpělivost...

Jsme povolání k tomu, abychom byli vojáky Ježíše Krista. Nemáme žádné prázdniny. Až budeme u Něho, potom si odpočineme od bojů a zápasů. Nyní však bojujme ten dobrý boj víry a poslušně kráčejme v šlépějích svého Pána.