Asi předevčírem na mě dopadl zvláštní stav, procházím nyní nějakými zdravotními problémy, z Boží milosti musím napsat, že tomu nepodléhám, nejsem z toho nešťastná - tím otrávená, i když samozřejmě osvobození od tohoto bych uvítala.

Taky možná proto, mě překvapilo, to mé rozpoložení, které mě v srdci tak oslovilo.

Začala jsem být taková posmutnělá, zarmoucená, že v mém blízkém okolí není vlastně nikdo - nevím o žádném Božím služebníku, o kterém bych věděla, že je pomazaný, žije a je otevřený Bohu a On si ho používá ke své slávě.

Mk 16,17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“

Jk 5,14 Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.

Připadalo mi, jakoby mi Pán ukazoval toto, že málo je těch, na kterých by se potvrzovaly tyto verše. Také mám na mysli, že mnozí by už měli být dospělí v Kristu, ale stále nejsou, protože nemají Boha na prvním místě. Pak se to jakoby - celé toto rozpoložení obrátilo na mě, věřím, že z Boží milosti, jsem začla zkoumat hlavně samu sebe, litovala a jakobych cítila jak se tímto náš Pán trápí, jakoby říkal, jak by rád dával, přiznával se ke svému lidu, oslavoval by se, ale stále mnozí z nás nejsme " k použití"...

Dobře mi rozumějte a to chci velice zdůraznit, mně nejde o nějakou senzaci, vlastní zviditelnění - zázraky, lačnění po těchto darech, ale o SLUŽBU BLIŽNÍMU. Nejde mi o stavění na písku, ale o to, abychom měli v srdci lásku a soucit k lidem kolem nás. Být Bohu opravdu otevření, poslušní, takoví, o kterých Ježíš Kristus hovořil - kteří se kvůli Němu budou každý den zapírat, umírat sami sobě a být živí pro Něho, takoví, co to pro Něj vydrží až do konce - s lítostí musím napsat, že když čtu nebo sleduji nějaké kázání, vidím, jak tito možná kdysi za Ježíšem vyšli, ale NEVYTRVALI AŽ DO KONCE, jsou to ti, co každý den neumírali sami sobě, přestali se posvěcovat a jednoho dne se stalo, že začli následovat a poslouchat ducha klamu, satan si je zotročil a to on se k nim dnes přiznává.

Píšu tu hlavně o službě bližnímu, o BOŽÍCH SLUŽEBNÍCÍCH, o LÁSCE a ČISTOTĚ, o těch, co chodí v Duchu a v Pravdě, denně oblékají plnou Boží zbroj.

Pán mi ukázal jak já sama jsem stále překážkou toho, že si mě nemůže používat tak jak by Mu to bylo skutečně milé. Jak stále nedokážu umrtvovat všechno co je mi překážkou k Němu, Jeho plnosti, i když jsem už zaslechla Jeho hlas...

Tak se modlím, aby NÁS POHLTILA HORLIVOST PRO JEHO VĚCI. Buďme jako Ježíš Kristus, ale nikoliv ze své síly, ale začněme tím, že budeme umírat sami sobě...S pokorou přijímejme to jednoduché, co nám bylo v Písmech zanecháno. Zamilujme si tu jednoduchost a podřizujme se tomu. Buďme svatí, neboť On je svatý, buďme jako náš Pán.