Každé dítě Boží je zároveň také dítětem své doby a proto poděkujme společně za tuhle dobu. Ve které nás přes všechny naše hříchy, pýchu a nepravosti začíná svět poznávat ke své hrůze a zděšení jako křesťany podle vzájemné lásky, tak jako se to stalo v poslední době u nás.

Mistr Jan Hus je reformátorem naší církve, jak konstatoval blahoslavený Jan Pavel II. A nejvyšší představitelé naší církve u nás se podílejí na zachování jeho památky a odkazu dokonce i finančně a svou vlastní prací.

Mluvit o národě v rámci středověku je směšné. Tento pojem byl uměle vytvořen ke škodě a rozdělení lidí někdy v 19. století.

Nedávno znova vyšla Legenda Aurea, ke které se ještě možná někdy vrátím.  Jeden z nejkrásnějších souborů a přehledů písemnictví ranného křesťanství,  uspořádaný ve vrcholném středověku. Který se týká zejména Pána Ježíše a prvokřesťanských mučedníků, divů a zázraků které  Bůh skrze ně a okolo nich činil. Zajímavé je že vyšla dvakrát i v pohusitské době a v jednom z vydání obsahovala i kapitolu věnovanou právě mistru Janu Husovi a Jeronýmovi Pražskému. Což je dost výmluvné svědectví o ekumenickém vztahu mezi utrakvistickou a katolickou církví.

nie je dobre nespomenut omyly, ktore Jan Hus vycital z Biblie a hlasal.

- kto zotrváva v smrteľnom hriechu, stráca svoju moc (klér ale i panovníci) a má sa vzdať svojho úradu (veľmi nebezpečné učenie!!!),to by bol koniec obcianskej spolocnosti,lebo je to lahko zneuzitelne, panovnik,co by tuzil po moci, uz by nejaky tazky hriech druheho panovnika, na ktoreho tron by chcel sadnut vyrobil, a ten prvy panovnik, aby nestratil svoju moc, by tiez nejaky smrtelny hriech druheho panovnika vymyslel, a skoncilo by sa to vojnou.

- hriešnik nemá právo na majetok, hoci spravodlivý má akési právo na všetky viditeľné veci (komunizmus spravodlivých)Strasne, tam by krive obvinenie mohlo zbavit druheho cti, dobreho mena i majetku.

A co privrzenci Husa robili aj v praxi. Napr. už v r. 1412 zavraždili upálením katolíckych kňazov v Žatci a v Klatovoch. Hovori o tom praca  českého historika prof. Pekařa,. Hus bol upálený až v r. 1415. A potom jeho stúpenci vraždili katolíkov ako na bežiacom páse, prof. Ráček odhaduje na 200 000.Bratricke tabory mali spolocne okrem pokladnic aj zeny, povedal jeden protestant.Prepadavali a vykradali klastory a vrazdili reholnikov.  To Jirásek nepísal, ani Vávra o tom nenakrúcal filmy. Okrem toho sa husiti vyvražďovali navzájom: Žižka bojoval s adamitmi, i Pražanmi, dokonca chcel Prahu zrovnať so zemou tak, aby z nej neostal kameň na kameni.

 

 

jsem opravdu nadšen tím, jak otevřeně zde mluvíte o svém nepříteli, Mistru Janu Husovi. Škoda jen, že takto upřímně nevystupují i Vaši souvěrci, jako je pan Vlk, pan Duka, pan Halík nebo pan Graubner a další. 

Chápu, že pokud chtějí ovládnout získat protestanty, že nemohou mluvit tak otevřeně, jako mluvíte vy. Proto raději volí umírněná, možná i dvojsmyslná a těžko postižitelná slova. Nemohou přece říci na rovinu, co si jako synové římské matky myslí. To by se mohli ekumeničtí představitelé polekat. Někdy sice nejvyšší otcové z Vatikánu řeknou, co si myslí: Nato nějaký protestant vydá nesouhlasné prohlášení, vše se zklidní a jede se dál, do Říma.

Rád bych se vás ale zeptal: Pokud zde, až se vám podaří prosadit vaše cíle, budou lidé, kteří budou stále odmítat svátostný kanibalismus a úctu obrazům a sochám a modlitbu k zemřelým, budete k nim stejně tak laskaví, trpěliví a dobrosrdeční, jako byli Husovi odpůrci vůči Čechům?

DOPIS SV. JOHANKY HUSITŮM
 Edmund Kříž

 Sv. Johanka z Arku
 
 Sv. Johanka je známá nejen jako svatá, ale také jako statečná žena bojující za práva Církve a své vlasti. Bez urážky ji můžeme označit za výjimku potvrzující pravidlo. Válečnický stav, rozuměno politicko-sociálně, jistě není ženám vlastní, neodpovídá jejich přirozenosti, ani cíli, k němuž byly Bohem stvořeny. Ovšem v dějinách můžeme nalézt právě zmiňované výjimky, jež Prozřetelnost vyvolila, a to k zahanbení mužů. Tam, kde byli muži přemoženi lhostejností, či dokonce zbabělostí, občas vystupují duchovně silné ženy, aby jim připomněly jejich povinnosti a ideály. A nemusí se jednat o boj fyzický, ale také duchovní, čehož důkazem je např. případ sv. Kateřiny Sienské, která v době církevní krize neváhala napomínat biskupy, ba i samotného papeže, aby se konečně chovali jako muži.

 Málokdo ví, že sv. Johanka má i jistou souvislost s naší vlastí. Když k této světici dolehly zprávy o husitském běsnění a porušování práv Církve v zemích koruny sv. Václava, tak vyslala dopis, v němž husity neekumenicky napomíná a varuje před následky jejich konání. K naplnění svých svatých hrozeb však již neměla čas. Dva měsíce po sepsání dopisu byla církevními představiteli odsouzena jako kacířka, exkomunikována a následně upálena světskou mocí. Sv. Johanka i ve chvíli smrti zastínila svou odvahou a svatostí všechny nepřátelé. Byla a stále je důkazem toho, že zbabělost a nízká vypočítavost mohou zvítězit pouze dočasně, ba co víc, že jsou již předem poraženy pravou a pevnou vírou.

 Datace dopisu není jistá, někteří historici uvádějí 3., jiní 23. březen 1430. Je smutnou ironií dějin, že jej nacházíme mezi dokumenty, které německý inkvizitor Johannes Nider OP (1380–1438) uvádí jako důkazy o kacířství sv. Johanky. Co se týče dopisu samého, tak byl sepsán latinsky augustiniánem otcem Pasquerelem, kterému jej sv. Johanka, jak měla ve zvyku, pravděpodobně diktovala ve svém barroisko-lotrinském nářečí. I když některé obraty mohou svědčit také o tom, že se jedná o překlad z nějaké prvotní francouzské verze.

 Důvodem zveřejnění dopisu není nabádání našich katolických žen k následování válečného tažení sv. Johanky či výzva k fyzickým útokům na jinověrce. Jedná se o svědectví pevné víry, křesťanského zápalu, který má na prvním místě na srdci práva Boha a Církve, a v tom příklad sv. Johanky neztratí nikdy na aktuálnosti.

 Ježíš, Maria[1]
 
 Již delší dobu ke mně, Johance Panně,[2] docházejí zprávy a hlasy lidí, že se z vás, pravých křesťanů, stali heretici a že stejně jako Saracénové ničíte pravou víru a bohopoctu, přijímáte bezbožné a nedovolené pověry a že není žádné hříšné či bláznivé věci, kterou byste si nedovolili udržovat a šířit.
 
 Pohrdáte svátostmi Církve, trháte na kusy články víry, pleníte kostely, ničíte a pálíte památečné sochy, vraždíte křesťany, protože zachovávají pravou víru. Co je to za běsnění? Jaká nenávist či šílenství vás sžírá? Víru, kterou všemohoucí Bůh, Syn a Duch Svatý zjevil, založil, nadal mocí a tisíckráte oslavil skrze zázraky, tuto víru vy pronásledujete, usilujete svrhnout a zničit. Jste slepí, nikoliv však z nedostatku zraku či chápání. Myslíte si, že uniknete trestu? Cožpak nevíte, že se Bůh postaví proti vašim bezbožným snahám a nedovolí vám setrvat v temnotě a omylu? Čím více se budete oddávat zločinu a rouhání, tím větší na vás čekají tresty a utrpení.
 
 Pravím upřímně, kdybych nebyla zaměstnána válkou s Angličany, přijela bych se na vás podívat již dříve; ale pokud zjistím, že jste se nenapravili, mohu opustit Angličany a vytáhnout proti vám. Pokud nebude vyhnutí, potřu železem vaše šílené a odporné pověry a zničím buďto vaši herezi, nebo váš život. Pokud byste dávali přednost návratu ke katolické víře a původnímu světlu, pak ke mně vyšlete posly a já jim řeknu, co máte učinit. Ale pokud ne, budete-li se nadále tvrdohlavě vzpírat bodci,[3] pak buďte pamětlivi, jaké škody jste napáchali a jakých urážek jste se dopustili a čekejte mne, která vám stejně tak oplatí silou lidskou i Boží.
 
 V Sully, 3. března[4]
 českým heretikům
 Stvrzeno podpisem P. Jeana Pasquerela OSA.[5]
 
 [1] Úvod listu „Ježíš, Maria“ byl obvyklý v korespondenci sv. Johanky.
 [2] „Panna“ ( la Pucelle ) bylo přízvisko sv. Johanky, které odkazovalo na její slib panenství.
 [3] Odkaz na Skutky apoštolské 26, 14: „....durum est tibi contra stimulum calcitrare“.
 [4] Francouzský historik Jules Etienne Joseph Quicherat uvádí 3. března, kdežto historičky Régine Pernoudová a Marie-Véronique Clinová datují dopis 23. března.
 [5] Otec Jean Pasquerel z řádu augustiniánů byl osobním zpovědníkem, písařem a překladatelem sv. Johanky.