Grano Salis - Výzva k jednotě všech

Církev je jedna a vždy byla jedna. Ale to lidé v církvi, ti svými hádkami, předsudky, svou pýchou a hlavně nedostatkem lásky jedněch k druhým zapříčinili, že se mezi sebou rozdělili. Víme to všichni!

Kristus, takto urážen, řekl v jednom poselství: Mé Království na zemi je Má Církev a Eucharistie je Životem Mé Církve, té Církve, kterou jsem vám dal Já sám. Opustil jsem vás, když byla jedna Církev, ale sotva jsem odešel, sotva jsem se otočil zády, abych se vrátil k Otci, zpustošili jste Můj Dům! Srovnali jste ho se zemí! Mé stádo se odchyluje napravo a nalevo... Jak dlouho ještě budu muset pít Kalich vašeho rozdělení? Kalich utrpení a pustošení? (14.11.91)

Měli bychom dbát na tento Kristův výkřik a naše hledání smíření a jednoty musí proniknout celým životem Církve a stát se naší prioritou, stejně jako dosáhnout tohoto cíle, který je i cílem Kristovým. Je to naše povinnost vůči Bohu, je to náš závazek vůči Bohu a je to naše zodpovědnost o zachování důvěryhodnosti Církve.

Nicméně, nehledě k tomu, jak Církev zápasí o to, aby dosáhla tohoto cíle, dokud není sjednoceno datum Velikonoc a dokud se neslaví Velikonoce společně, naše rozdělení zůstává a nebude žádný pokrok, protože Kristus žádá již po celá léta, aby se sjednotilo datum Velikonoc a slibuje nám, že když toto bude uskutečněno, On už udělá zbývající, aby nás sjednotil a přivedl nás k úplné jednotě.

Ježíš řekl: "Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce" (Jan 15,9-10). Jestliže ne, Pán říká: "Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne, pak ji seberou, hodí do ohně a spálí" (Jan 15,6).

Je zřejmé, že mnozí nevzali vážně tato Kristova slova. Jak falešný a zkažený může člověk být! Přestože nás evangelium volá, abychom zůstali jednotní, přes výzvy Ducha, naše rozdělení zůstává. Proto Opravdový Život v Bohu již nesmí dovolit této sněti, která zabíjí funkci Těla, aby nás přemohla, ale musíme ji porazit pouty lásky. Všichni bychom se měli cítit odpovědni za to, že je dovoleno této nemoci, aby ničila Mystické Tělo Kristovo, i když toto rozdělení nepochází od nás, ale přišlo už od našich předků, a zhltlo jednotu Církve.

Církev by také měla jít cestou pokory a naslouchat nářkům nás laiků, všech, kteří také máme právo se vyjádřit, kteří zoufale hledáme jednotu a vzájemné mezicírkevní důvěrné společenství (interkomunio) ...

Bez laiků není Církev ... My, laici, všichni toužebně chceme jednotu. Protože víme, že Bůh si oškliví rozdělení, protože je to špatné a je to skandál. Proč to tedy tak je, že někteří lidé v Církvi vědomě stále urážejí Krista tím, že trvají na udržení tohoto rozdělení?

Žít jednotu s láskou a pokorou, to není otázkou sentimentality, ani to není kupčení s vírou a Pravdou, ale je to hlásání Pravdy z Písma a oživení každého slova evangelia. Neměli bychom zůstat mrtví k Slovu Božímu.

Křesťané, kteří zůstávají rozděleni, nežijí v Pravdě, nehledě na to, jak věrohodně a spravedlivě chtějí vypadat v očích světa a nehledě na to, kolik řeknou Zdrávasů a kolik konají pobožností. Jejich nedostatek lásky a nedostatek pokory jsou prozrazujícím znamením, které všichni zpozorujeme.

Již to trvá staletí, co jsou křesťané rozděleni. Někteří uznávají svůj hřích a někteří truchlivě uznávají, že nemají sílu sdílet společně Svatou Eucharistii. Tak co tedy Církev zdržuje? To, co je drží zpět je fakt, že se nemohou smířit, ani si odpustit, poněvadž znovu chybí láska a pokora. Dokud jejich srdce nejsou roznícena láskou ke Kristu a ohněm Ducha Svatého, zůstanou neaktivní a neteční, stejně jako suché kosti z Ezechielova vidění.

Láska je kořenem a základem jednoty. Dokud církev nežije v plném společenství, je to proto, že všechno, co je vyjádřeno nebo projednáváno a vysvětlováno, je děláno bez lásky a je to plané. Toto rozdělení je namířeno proti Kristu. Všichni, kdo se nazývají křesťané a zůstávají rozděleni, nedodržují přikázání Ježíše Krista, který řekl: "Milujte se navzájem." Postavme se k tomu čelem, křesťané: ti kteří nemilují a žijí pouze pro svou vlastní slávu, se nikdy nesmíří, protože ještě plně nedorostli v Krista.

Vzpomeňte si, jak Kristus při poslední večeři požehnal a pozvedl chléb a řekl Svým učedníkům: "Vezměte a jezte, toto je Moje Tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a řekl, "Pijte z toho všichni, toto je Má Krev, Krev nové Smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů..."

Je to Kristovo přikázání a tak mu musíme být všichni poslušní. Jak můžeme říci, že žijeme v Kristu, když nejsme v míru nebo nejsme smířeni jedni s druhými? Napadlo kdy lidi v Církvi, že denně žijí v hříchu svého rozdělení? Proto, když pastýři i my všichni toto poznáme, musíme si vybrat.

Můžeme si vybrat ze dvou možností. První volba patří Bohu a přichází od Boha, a je to: žít v lásce, míru, pokoře, smíření a jednotě. Druhá volba přichází od Satana a je to: nenávist, válka, pýcha, nedostatek odpuštění, ego a rozdělení. Není tak těžké si zvolit. Ale pak, když si zvolíme být na Boží straně a nepracujeme pro to, budeme odpovědni a všichni zaplatíme za každé arogantní chování, každou pýchu, každý předsudek, za naši zášť, nedostatek milosrdenství, za náš chlad a za každé slovo vyřčené jeden proti druhému, za naše ego atd., protože tak budeme přestupovat Kristova nařízení. Je to velice jednoduché.

V Soudný den nebudeme moci Bohu říci, že v naší době neukázal Své Milosrdenství a že s námi nesdílel Své návrhy, ani nebudeme moci předstírat, že jsme neslyšeli Jeho Volání, ani že jsme Mu nerozuměli. Vím stejně dobře jako vy, že znamení času nás všechny volají k Jednotě. Jak je možné, že některé autority Církve nejsou schopny číst znamení času? Nemůžeme přehlédnout tato znamení přicházející od Ducha Svatého a přesto je někteří přehlédli. Je to proto, že ztratili smysl pro nadpřirozeno a věří jen v přirozenost a to je těžký hřích.

Tyto plané činy jsou v rozporu s tím, o co Kristus prosil Otce ve Své Modlitbě, když řekl: "Ať jsou jedno v nás, jako Ty jsi ve Mně a Já jsem v Tobě, aby tak svět uvěřil, že Ty jsi Mě poslal." (Jan 17,21) A ještě navíc neděláme nic pro to, abychom přivedli jednotu do církve, ale zůstáváme zticha, jako hroby na velkém hřbitově.

Když vám bude kdokoli říkat, že děláte špatnou věc, když žijete duchovní jednotu nebo máte vzájemné sv. přijímání jako dnes a v těchto uplynulých dnech, měli byste se těchto lidí zeptat:

"Proč pokoušíte Boha tím, že pastýře nutíte, aby zůstávali rozdělení? Ptáte-li se mě na skutek smíření a lásky, musíte vědět, že pouze následuji Kristovo přikázání. Co je tedy lepší, abyste udělali? Následovat přikázání Ježíše Krista, nebo je neposlouchat? Je to hřích milovat a smířit se jedni s druhými? Ne, zjevně ne; hřích je spíš přestupování a odmítání Přikázání našeho Pána a volání k Jednotě. Váš hřích rozdělení zničil část Církve a způsobil z ní zpustošení a vy to víte. Jak v nás může být poznáno Tělo Kristovo, když zůstáváme rozděleni? Jak může svět uvěřit, že to Otec poslal Krista? Já, za sebe, jsem si zvolila nebýt jako ty hroby, které jsou jako neživá hmota, která je rozptýlena a zmítána svým egem a svým duchem pýchy, předsudků a vlastních zájmů, ale budu poslouchat nařízení našeho Pána a zůstanu v Něm, protože jsem četla s pomocí Ducha svatého znamení času, která nás volají k Jednotě sdílení kolem jednoho oltáře. Chci být dokonalou ikonou Jednoty, která každého milostivě vede, aby žil 'opravdový život v Bohu' a přebýval v Nejsvětější Trojici."

A uvidíte, přátelé, když vyslovíte tato slova, reakci těch, kteří jednotu zadržují a kteří drží klíče Božího Království, sami nevcházejí a druhým brání, aby vešli; bude to stejné jako tehdejší vládci, starší lidu a zákoníci, velekněz Annáš, Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni členové velekněžských rodin, kteří pronásledovali Petra a Jana, a kteří si mezi sebou říkali: "Aby se to však příliš nerozneslo v lidu, pohrozíme jim, že už Ježíše nikomu nesmějí zvěstovat." (Sk4,17)

I dnes by naše odpověď měla být stejná, jako odpověď Petra a Jana, kteří řekli: "Posuďte sami, zda-li je před Bohem správné, abychom poslouchali vás a ne Jeho. Neboť o tom, co jsme viděli a slyšeli, nemůžeme mlčet." (Sk 4,19) A jindy v jiné situaci řekli Petr a apoštolové veleknězi: "Boha je třeba poslouchat, ne lidi." (Sk 5,29)

Také se jich zeptejte: "Kdo z nás dvou hřeší? Ten, který se smířil se svými bratry a sdílí s nimi jeden Kalich a jeden Chléb a následuje Kristova přikázání, nebo ten, který se nesmířil a stále udržuje rozdělení živé, plivajíce jed na své bratry a tak souhlasí s Rozdělovatelem? Je Kristus Bohem rozdělení nebo Jednoty? Já, sama za sebe věřím, že jsem na správné straně, protože jsem si zvolila smíření, a to nám káže evangelium. Nejsem přesvědčena o tom, že bych hřešila nebo neposlouchala nebo zraňovala Mystické Tělo Kristovo, nebo že bych hlásala škodlivé mravy věřícím. Naopak jsem smířena se svými bratry v pokoře a lásce a žiji duchovní jednotu, o kterou nás náš Pán prosí už po staletí." Toto byste jim měli říci.

Pán řekl v poselství: Pozvedni svůj hlas v Mém Domě a ptej se Mých pastýřů: "Je tu někdo ochotný pracovat s vervou a láskou, aby znovu zbudoval tento kymácející se Dům? Je v něm někdo, kdo je ochoten tento Dům hájit? Je tu někdo, kdo chápe, co teď říkám? Je v Pánově Domě někdo, kdo je ochotný šířit Boží Království?" (20.10.98) Prosme Pána, aby nám seslal Svého Ducha Svatého, který je Zdrojem křesťanské jednoty, aby osvítil ty, kdo stále vznášejí námitky na cestě k jednotě.

Také bychom měli prosit Ducha Svatého, aby nás posiloval a dal nám Ducha Statečnosti, abychom byli schopni horlivě a dychtivě pokračovat v konání Boží Vůle a abychom nikdy nebyli odrazeni nebo unaveni, kdyby na nás byl spáchán jakýkoli hanebný skutek těmi, kdo neposlouchají volání Ducha Svatého: abychom jedno byli. Kristus říká v poselství: "Mohl bych říci jen jediné slovo v jejich shromážděních a tímto jediným slovem sjednotit Svou Církev. Ale Nebeská sláva Mi bude vzdána Chudobou, Ubohostí a těmi, které nazývají zavrženíhodné. (13.10.91) Tak zde přijímám se všemi kontemplativními čtenáři Opravdového Života v Bohu pozici Chudoby, Ubohosti, na kterou učení a moudří nahlížejí jako na nízkou, a žádám církevní úředníky, aby skončili se svými dohady mezi sebou pro Kristovu Lásku a aby skončili se svou neupřímností a lhostejností k jednotě a dovolili Duchu Svatému, aby je vedl tak, že budou naslouchat vzdechům Ducha, který žádá a nařizuje, abychom se sjednotili kolem jednoho Oltáře, sdíleli jeden Kalich a jeden Chléb a společně hlásali jedním hlasem, že je jeden Pán, jedna víra, jeden křest a jeden Bůh, který je Otec všech, nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. /Prejav Vassuly Ryden 25.5.2007 v Adakule v Turecku.
Promluvě naslouchalo 500 poutníků z 59 zemí světa včetně jednoho kardinála, jednoho arcibiskupa, devíti biskupů, kněží a laiků z 18 křesťanských denominací a jiných náboženství. Promluva byla přijata s velkými ovacemi od všech přítomných. Lidé stáli a dvě minuty trval aplaus. Vassulina odpověď na tento hluboký zážitek byla ta, že se obrátila k Ikonám Ježíše a Marie a řekla: "Děkuji Ti Ježíši a Maria".

Tato promluva je mocné prorocké volání ke všem křesťanům a ke všem denominacím. Hýbe svědomím a žádá odpověď.../http://www.tlig.cz/pout2007_promluva.htm=======Vassula Rydén je původem Řekyně narozená v Egyptě a patří k řecké pravoslavné církvi. Bůh k ní přišel v roce 1985, když žila v Bangladéši, a to velmi podivuhodným způsobem, aby ji použil jako svého nástroje a svěřil jí poselství pro celé lidstvo. Ve skutečnosti je to připomínka Jeho Slova. Je to volání k pokání, smíření, míru a jednotě.

Když Bůh začal do Vassulina života zasahovat, byla naprosto zmatená a bála se, že je klamána; tato nejistota byla jejím největším křížem, protože nikdy předtím v životě neslyšela, že by Bůh i v naší době k lidem promlouval. Kvůli tomu se bála a snažila se své zkušenosti uniknout. Tato se však nezmenšovala. Naopak, Bůh se přiblížil ještě silněji. Jak tato svatá komunikace pokračovala, Vassula se očividně měnila: rostla ve víře, v poznání a v lásce Boží. Její potřeba hledat ujištění slábla a ona se stávala klidnější v této neobvyklé roli, což jejímu božskému Návštěvníku umožňovalo plnější sdělení.

Hlavním motivem celého poselství je Ježíšova božská láska vyjádřena svatebními termíny, což je vlastnost mystiky. Je předložena jako záře, jako vylití nevýslovné Kristovy lásky. Skutečnost, že Vassula, která se nikdy neučila žádnému katechismu a neměla ani žádné jiné teologické vzdělání, je schopna psát o tak hlubokých duchovních tématech, aniž by se dopustila jakéhokoliv omylu, je mocným potvrzením pravosti těchto poselství.

Od roku 1985 byla Vassula pozvána, aby promluvila v 73 zemích na 6 kontinentech a celkem absolvovala přes 900 prezentací. Za celou tuto práci a úsilí nepřijímá žádné osobní honoráře, poplatky nebo materiální výhody. Knihy byly přeloženy do 40 jazyků. Jsou psány tak jasným a přímým jazykem, že je může chápat kdokoli, jakkoli starý. Zároveň je jejich obsah tak bohatý a hluboký, že skvělí teologové byli inspirováni, aby napsali knihy o spiritualitě těchto poselství. Bůh sám si přál, aby tato poselství byla nazvána: Opravdový Život v Bohu. Ať je Vassula pozvána kamkoliv: do Asie, Ameriky, Austrálie, Afriky nebo Evropy, všude je vítána davy lidí všech věkových kategorií, sociálních tříd a prostředí, které si jen lze představit; křesťany i nekřesťany. Mezi těmi, kteří si přicházejí poslechnout její svědectví nejsou jen laici, ale i duchovní vůdci a hierarchie. Také jiná náboženství, jako Izraelští Židé nebo buddhističtí mniši v Hirošimě a Bangladéši, ji pozvala, aby u nich svědčila. Jejich shromáždění se účastní až 150 000 lidí, mezi nimiž bychom v některých zemích našli taky Muslimy, Hindy, Buddhisty a Židy... /http://www.tlig.cz/

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace