O vyvolení ku spasení.

Věříme, že od věčnosti Bůh sám podle dobře libé vůle své1) předuložil hříšníka spasiti2). Protož, tak jako před založením světa z nevystižitelné, milosrdné lásky v radě Boží uzavřeno bylo, že Pán, Pomazaný, svým vtělením a svou smrtí měl býti Vykupitelem3), taktéž byli ze ztraceného pokolení lidského od Otce vyvoleni ti, jímž spasení během ustanoveného času přivlastněno býti mělo4), jména jich zapsaná v nebesích5), a oni dáni do rukou Spasitele6) co Jeho lid7), co ovce Jeho stáda, za které duši svou položiti chtěl8), co dědictví jeho9), co kořisť smrtelného boje Jeho10) a co nevěsta Jeho11). Těmto vyvoleným dán za podíl život věčný v Kristu12) a rovněž ustanoveny pro ně všecky prostředky, vedoucí k víře v Pána Ježíše Krista, k svatosti a konečně k věčnému spasení13). Takovéto uložení rady Boží jest nezměnitelné a věčně stálé14), tak že ti, jichž se to týče, vyvolení, z ruky Kristovy vytrženi býti nemohou15), anobrž tím více mocí Boží u ví ře a lásce ku Kristu ostříháni budou, až se stanou spoludědicové slávy Jeho16).