|
Právě je 274 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: Willy rosmano Mikim
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116558179 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Nebezpečná učení: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů?
Vloženo Čtvrtek, 11. prosinec 2003 @ 07:00:20 CET Vložil: Bolek |
poslal Aleš Franc
CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů?
Historická a doktrinální analýza “Torontského
požehnání”
Kapitola V
Derek Prince, učitel národů?
Motto:
“Potom, třetího dne znovu
vstal [Kristus] jako ”druhý
člověk.” Tak se stal hlavou zcela nového lidstva – immanuelovské rasy,
rasy Boho – člověka, rasy,v níž je Boží a lidská přirozenost spojena v
novém stvoření.”
Derek Prince,
Extravagantní láska
“… otevřou se vám oči
a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Genesis, třetí kapitola třetí, verš pátý
Historická část
Derek Prince je bezesporu jednou z nejvýraznějších
osobností charismatického křesťanství. Přes jeho nesmírně literárně plodný
život i velmi hluboké filosofické vzdělání, které by mu mohl závidět nejeden
sofistikovaný učenec, byl, alespoň v USA, většinou ve stínu svých kolegů
Charlese Simpsona nebo Boba Mumforda. V zahraničí, zvláště pak v Evropě
a v České republice, byla situace opačná.
Zatímco tito muži jsou zde prakticky neznámí, popularitu Princeho dnes
předčí snad jen představitelé Torontského požehnání. Na počet přeložených
titulů do češtiny by však Prince ztěží hledal konkurenci i ve světské literatuře.
Období 1915 – 1940
Indie a Anglie
Derek Prince se narodil v roce 1915 v aristokratické
rodině v Indické Bangaloře v britské kolonii. Jeho otec byl důstojníkem
britské armády a matka dcerou britského generála Roberta Edwarda Vaughana.1
Když mu bylo pět let, rozloučil se svým otcem, chůvou a kamarády, a se
svojí matkou se vrátil do Anglie, k rodičům své matky do Sussexu. Protože
byl jediným synem a jediným vnukem, očekávalo se, že nastoupí vojenskou
kariéru, aby pokračoval ve vojenské rodové tradici.
Vzdělání
V devíti letech byl Prince poslán do internátní
školy, kde byla u studentů rozvíjena nejen intelektuální, ale též i fyzická
zdatnost. Pro svou inteligenci, tělesnou vyspělost a píli se mladý student
stal jedním z premiantů třídy. Když dosáhl věku třinácti let, ředitel školy
ho doporučil pro studium na prestižní Eton College, kam byl v roce 1929
vybrán jako jeden ze čtrnácti chlapců.
Dveře k tomuto vzdělání se Princemu otevřely
tím, že již v devíti letech začal studovat latinu, v deseti letech řečtinu
a ve dvanácti již zvládal překlady z obou jazyků2.
V roce 1934 odjíždí do Evropy, kde studuje historické památky a po svém
návratu zahajuje studia na King´s College v Cambridge, kde v létech 1938
– 1940 působí již na Cambridge University jako “senior research
student.”3
Princeho akademickou dráhu přerušila až II. světová válka.
Období 1940 – 1957
Obrácení
V roce 1941 prožil Prince zkušenost, kdy
se mu na ubytovně v Yorkshiru, dle jeho slov, zjevil Ježíš Kristus. Bezprostředně
poté je Prince povolán jako zdravotník k malé zdravotnické jednotce britských
sil v severní Africe. Podle jeho vyjádření nebyl v blízkosti nikdo, kdo
by mu mohl pastoračně či doktrinálně sloužit; byl odkázán pouze na Písmo,
které si zamiloval, a v té době je pravidelně studoval.4
“V roce 1941… jsem prožil
dramatické setkání s Bohem, které úplně změnilo můj život. Bylo to něco,
co se zcela vymykalo mým dřívějším filozofickým teoriím a představám.5
“…v Británii [se mi]
velmi
dramatickým a mocným způsobem zjevil Ježíš Kristus. Tak jsem osobně poznal
Boží moc. V poušti nebyl žádný sbor ani služebník, který by mi poskytl
radu, a se kterým bych mohl mít obecenství. Zůstal jsem odkázán na dva
základní velké dary, které Bůh dal každému věřícímu: na Bibli a na Ducha
svatého.”6 Na základě
tohoto setkání jsem dospěl ke dvěma závěrům, na nichž jsem od té doby nemusel
nic měnit. Za prvé, že Ježíš Kristus je živý;
za druhé, že Bible je pravdivá, závažná, moderní kniha.”7
Toto neobyčejně poutavé svědectví o zjevení
Krista, je možná i jednou ze skutečností, proč mnozí křesťané berou pozdější
Princeho přístup k teologii jako “nedenominační a nesektářský”8.
Vždyť Prince byl bez společenství křesťanů sám v poušti severní Afriky
“kde mu po tři roky byla pastorem a učitelem jeho Bible.”9
Svoji zkušenost však Prince rozvádí na
jiném místě, kde sám přiznává, že lidský vliv na jeho obrácení i teologii
byl přinejmenším stejně velký, jako u každého jiného věřícího.
“Vyrostl jsem v Británii
jako člen anglikánské církve, kde jsem nikdy nenašel Boha nebo spasení.
Až náhodný kontakt s letničními mne přivedl ke spasení a křtu ve svatém
Duchu. Reagoval jsem tak, že jsem dával anglikánské církvi za vinu, že
mne tyto věci nenaučila. Zavrhl jsem anglikánství a díky tomu také všechny
s ním spojené liturgické formy bohoslužeb,
zatímco na druhé straně jsem letniční učení přijal s nekritickým nadšením.
Předpokládal jsem, že protože letniční mají pravdu ve věci spasení a křtu
v Duchu svatém, bude správné i všechno ostatní, co učí. Stal jsem se letničním
fanatikem.”10
O mnoho let později nám Prince – když se
snaží ospravedlnit hnutí Svatého smíchu - dává do své tajemné konverze
nahlédnout podrobněji. Byla to zkušenost, která následovala poté, co se
začal modlit dokud se něco nestane, a následně se setkal s neznámou osobou,
kterou identifikoval jako bytost, se kterou se Jákob utkal v Peníelu. Nakonec
prožil osobité manifestace. Necítil se přitom být nijak zvlášť hříšný,
toužil po požehnání, skrze které pak došlo k jeho proměně.
“V roce 1941 jsem byl
členem zdravotnické jednotky Britské armády ubytované v hotelu… Asi o 9
měsíců dříve jsem začal číst Bibli od začátku do konce. Nedělal jsem to
však z náboženských pohnutek. Považoval jsem Bibli za filozofický spis.
Jako profesionální filozof jsem považoval za svou povinnost zjistit,
co chce Bible člověku říci. S tímto záměrem jsem se dopracoval až ke knize
Jób. Zde už to pro mě byl skutečně deprimující úkol. Když jsem byl konfrontován
s Kristovými nároky, rozhodl jsem se jednou v noci, že se budu modlit “dokud
se něco nestane.” Vůbec jsem nevěděl,
co bych měl očekávat. Asi hodinu jsem se bezúspěšně snažil zformulovat
nějakou souvislou modlitbu. Potom, kolem půlnoci, jsem si začal uvědomovat
něčí přítomnost a zkušenost, že říkám nějaké neznámé osobě to, co Jákob
řekl, když bojoval s andělem u Peníelu.
“Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš” (2 M 32,26). Opakoval jsem ta slova
několikrát za sebou s rostoucím důrazem. “Nepustím tě, nepustím tě.” Když
jsem vyslovil ta poslední slova, opět jsem je začal opakovat: “víc a víc
a víc…” V tom okamžiku na mě sestoupila
neviditelná síla a já jsem zjistil, že ležím na zádech na podlaze, ruce
mám ve vzduchu a stále opakuji “víc a víc a víc…” Po chvíli se má slova
změnila v hluboký vzlykot, který vycházel z mého břicha a celé mé tělo
se křečovitě chvělo. Můj život nebyl podnícen žádnou mou myšlenkou. Necítil
jsem se být nijak zvlášť hříšný. Asi po půl hodině se můj vzlykot bez jakéhokoliv
přičinění změnil ve smích. Ke smíchu jsem neměl o nic větší logický důvod,
než před tím k pláči. Můj smích, stejně jako
před tím pláč, vycházel z mého břicha. Nejprve byl jen tichý, ale postupně
byl stále hlasitější a hlasitější. Měl jsem pocit, že jsem ponořen v moři
smíchu, jehož ozvěna se odráží po celé místnosti…Matně jsem si pamatoval,
že kdysi před lety v kostele jsme slyšel,
že by se člověk neměl rouhat Duchu svatému. V rozporu se svým rozumem jsem
věděl, že to, co ve mně je, je Duch svatý…Příští ráno jsem se probudil
v tváří v tvář ohromující, ale objektivní zkušenosti. Byl jsem úplně
jiný člověk. [tučné
písmo není přidáno, je obsaženo v originále].11
Afrika
Během svého pobytu v Africe Prince onemocněl
kožní chorobou, která byla v těchto zeměpisných podmínkách neléčitelná,
a proto byl po dobu jednoho roku hospitalizován v egyptské nemocnici. Zde
se setkal s věřící ženou, která mu skrze dar jazyků a výklad řekla: “Vezmi
v úvahu dílo Golgoty. Dokonalé dílo! Dokonalé v každém ohledu! Dokonalé
v každém směru.”12 Tento
příběh později Prince použil pro ilustraci doktríny, že uzdravení je součástí
spasení.13
V jiném spisu je nám nabízen ještě jiný
úhel pohledu. V nemocnici se Prince ve své Bibli dočetl, že slova Písma
dodají zdraví celému jeho tělu (Př. 4,20 – 22), a proto se rozhodl “brát
Písmo jako lidé berou léky: třikrát denně po jídle.”14 Později byl z nemocnice, dle
svých slov, propuštěn jako kompletně uzdraven. “Bůh ke mně hovořil jako
osoba v určité situaci. Ukazoval mi, jak přijmout uzdravení: měl jsem přijímat
jeho slova jako lék a vyhýbat se všem normálním lékům. Poslechl jsem a
byl jsem uzdraven.”15
Manželství
Po třech letech v africké poušti byl Derek
Prince povolán do Jeruzaléma, kde se setkal s Dánkou Lydií Christensonovou,
která sloužila v dětském domově opuštěným dětem. V Jeruzalémě se Prince
začal učit na Hebrejské univerzitě dva roky hebrejsky a v roce 1946 se
s Lydií oženil, čímž se současně stal adoptivním otcem osmi dívek, z nichž
šest bylo původu židovského, jedna arabského a jedna byla Angličanka.16
Izraelský pobyt jeho ženy Lydie výstižně popisuje kniha “Setkání v Jeruzalémě”,
která nezištné, prosté a obětavé období Princeho
ženy popisuje, a která Princemu, který byl autorem knihy, vydobyla kredit
u křesťanské veřejnosti mnoha zemích světa.
V závěru knihy Prince velmi jasně a zřetelně
popisuje eschatologii, která je natolik fundamentální, nakolik jen tou
dobou mohla být a je na hony vzdálena byť jen náznaku doktrín Pozdního
deště, které se, žel, u Princeho, v době jeho pozdějšího spojení s Ern
Baxterem, začaly projevovat.
Manželství mezi Derekem a Lydií, ženou,
která byla starší než on, vzniklo na základě proroctví v jazyce, které
Prince během jedné vojenské hlídky obdržel a sám i vyložil. “Duch svatý
mi dal čistou a mocnou promluvu v neznámém jazyce. Po krátké pauze, následoval
výklad v angličtině. To Bůh ke mně promluvil skrze má ústa a řekl: “Spojil
jsem vás společným jhem a stejnou postrojí.”17
Vznik státu Izrael
Po svatbě se manželé Princovi již do Anglie
nevrátili, zato prožili rušné chvíle, které provázely vznik státu Izrael,
včetně obležení, hladu a války. Tak byli oba novomanželé svědky znovuobnovení
státu Izrael, které biblicky rozpoznali jako naplnění dávných proroctví.
Společně se proto v Jeruzalémě za tuto obnovu a vítězství Židů nad Araby,
kteří nově ustavenému státu ihned vyhlásili válku, modlili a postili. Tyto
zkušenosti Prince popisuje v knize “Modlitba
a půst mění dějiny”, jejíž vydání posílilo Princeho vážnost. Prince
byl svědkem něčeho, o čem se mnohým křesťanům ani nesnilo. Uveďme krátký
výňatek z jeho knihy.
“Když v Jeruzalémě naplno
vypukly boje, náš dům byl necelého půl kilometru od frontové čáry, která
se víceméně shodovala se západní zdí starého města. Během prvních šesti
týdnů bojů jsme napočítali přibližně 150 okenních tabulek, které rozbila
kulka. V té době trávila naše rodina většinu času ve velké prádelně v suterénu
domu. Protože náš dům stál na důležitém
strategickém místě, zabraly náš dvůr dobrovolné židovské obrané síly Haganah,
z nichž se později zformovala oficiální izraelská armáda. Na dvoře postavili
pozorovatelnu, které velel mladý muž Phinehas. Tak jsme se celkem dobře seznámili s několika mladými židovskými
muži a ženami, kteří tvořili posádku pozorovatelny…”18
Modlitebník
Prince je přesvědčen, že jeho přímluvy
a později i modlitby jeho manželky hrají podstatnou roli ve formování dějin
dvacátého století. Když sloužil v africké poušti a viděl demoralizované
britské jednotky, modlil se, aby armáda dostala takové vůdce, skrze které
by se Bůh oslavil. Na základě této modlitby byl nastávající generál W.
H. E. “Strafer” Gott při cestě do Káhiry sestřelen a zahynul, a velení
se ujal – dle Princeho - zbožný B. L. Montgomery. Prince o této skutečnosti
později napsal:
“Tato událost zjevně potvrzuje
pravdu o vyvýšení, která je napsána v Žalmu 75,7-8. Britská vláda vybrala
jako velitele generála Gotta, ale Bůh ho odstranil a místo něho vyvolil
Montgomeryho, člověka, kterého vyvolil on sám. Bůh to udělal, aby oslavil
své jméno a aby odpověděl na modlitbu, kterou mi již dříve dal z Ducha
svatého. Touto intervencí Bůh také ochránil Palestinu, aby se nedostala
do moci Axisových sil.”19
Modlitby manželů Princových též značnou
mírou přispěly k ochraně právě vzniklého státu Izrael. “Boží záměr,
dát Izraeli tuto zemi do trvalého vlastnictví, se tímto zázračným způsobem
naplnil s daleko menšími ztrátami na lidských životech, než by tomu
bylo za normálních okolností.”20
Později, během Stalinovy éry, přijal Prince
i zodpovědnost za židy v Rusku. “Nějak jsem cítil, že mi Bůh svěřil
zodpovědnost za židy v Rusku.”21 Když
se doslechl, že Stalin chystá velkou čistku ruských židů, shromáždil modlitebníky
z celé Británie, kteří se za situaci modlili jeden den v týdnu. Po dvou
týdnech po jednom sborovém modlitebním shromáždění s půstem Stalin zemřel.
“…během následujících dvou týdnů se stala jedna rozhodující událost,
která změnila další běh ruských dějin: Zemřel Stalin.”22
Londýn
V roce 1949 odchází Prince se svojí ženou
a osmi adoptivními dcerami zpět do Londýna, kde do roku 1956 sloužil jako
pastor malého letničního společenství. Převážnou část sboru tvořili lidé,
kteří se obrátili na Princeho pouličních evangelizacích.23.
Mezi ním a letniční denominací však začíná
docházet k rozepřím ohledně démonologie. Pro klasické letniční bylo nepřijatelné,
aby Prince vymítal z Duchem naplněných křesťanů démony. Po kontroverzích
s hnutím Pozdního deště, kde se tato praxe začala praktikovat, byli letniční
sbory k této nauce zvlášť citlivé, a v té době pro ně doktrinální hledisko
bylo důležitější než výsledky. Prince však měl na vítězný život křesťana
pohled odlišný a později své působení mezi letničními v Anglii zhodnotil:
“Viděli jsme mnoho změněných
lidských životů, ale pouze do určitého bodu. Bylo zde mnoho lidí, kterým
jsme ve skutečnosti nemohli pomoci. Letniční v těchto dnech věřili, že
když jste pokřtěni ve vodě a pokřtěni Duchem svatým, vaše problémy skončily.
Ale, bohužel, nebyla to pravda. Dokud jsem po létech nevstoupil do služby
vysvobozování, nebyl jsem schopen pomoci křesťanům žít plně vítězným životem.”24
Období 1957 – 1963
Znovu v Africe
V roce 1957 Prince opouští svůj sbor a
odjíždí do východní Afriky, kde v Keni vede školu pro učitele. Zde také
zakládá školu střední25.V
Africe také, v roce 1958 u jezera Victoria, obdržel zvláštní zjevení.
“Otevřel jsem Nový Zákon
náhodně na Matouš 24:12 “A toto evangelium o království bude kázáno po
celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.” Zdálo
se, že ta slova byla napsána napříč nebesy. Tehdy mi Bůh řekl: “To je priorita
číslo jedna pro můj lid v tomto čase.” Odpověděl jsem, “Zavázal jsem se
ke vzdělávací činnosti, kterou nyní konám,
ale až ´vyorám brázdu´ vezmeš prosím můj život a zapojíš do svých priorit?”
26
Tato modlitba byla, dle Prince, vyslyšena
za dvacet let založením jeho rozhlasového programu.
Období 1963 - 1983
V USA
V roce 1963 se rodina Princových stěhuje
do USA, kde se Derek Prince postupně stává pastorem v Minneapolis, Seattlu
a Chicagu a nakonec se stává jedním z mluvčích Charismatické obnovy. Právě
v Seattle, kde Prince vedl malé společenství, byl “konfrontován s démonickými
manifestacemi přímo před kazatelnou”27
a tato konfrontace iniciovala jeho “službu
osvobozování.”28
Ale ani zde, v zemi neomezených možností,
nebyli zatím letniční k vymítání démonů z křesťanů nikterak otevřeni.
Proto praxe, která je dnes např. mezi letničními v Argentině zcela běžná,
vedla dle Princeho k “veřejné kritice” jeho učení. Ten proto začal hledat
půvab v anglikánské církvi.
“Později, když mne Bůh
uvedl do veřejné služby osvobozování a vymítání démonů, moji letniční spoluvěřící
se postavili proti mně a veřejně mne napadali. To mi otevřelo oči pro dříve
nepoznané omyly a rozpory mezi letničními a začal jsem je kritizovat. V
téže době jsem uviděl pravdu a krásu v mé anglikánské minulosti, kterou
jsem dříve vlivem přemrštěné reakce nevnímal.” 29
Princeho služba “osvobozování”, což v praxi
znamená “vymítání démonů z křesťanů, či celých skupin věřících”, tak byla
na světě, avšak zatím hledala doktrinální opodstatnění. Dostalo se jí ho
v publikaci “Jak rozeznat a vyhnat démony”
a mnohem později v knize “Požehnání nebo kletba, vyber si.”
Učitel národů
V roce 1967 je Prince pozván na Nový Zéland
a jeho služba získává “nový rozměr”30
Rok 1967 proto může být nazván obdobím nadnárodní Princeho služby. Jeho
autorita nad knížactvy “tohoto světa” doslova osvobozuje celé národy a
později, nechtějme přehánět, snad i světadíly. Životopisec z “Derek Prince
Ministries” uvádí:
“Poprvé [Prince]
viděl, jak jeho služba ovlivňuje celý národ. Tam, v ”nejzazších
končinách země”, vstoupil do mezinárodní služby, která ho nyní přivádí
do mnoha států. Jeho přístup je nedenominační a nesektářský. Přináší prorocký
vhled zároveň se systematickým biblickým učením. Odezva křesťanů na jeho
učení o přímluvě a duchovním boji způsobila dramatické změny v politické
situaci tak rozdílných zemí, jako je Jamajka v karibské oblasti, Jižní
Afrika a Severní Irsko.”31
Je-li tomu skutečně tak, jak uvádí Princeho
oficiální životopis, a jeho vyučování národů a oblastí dosáhlo takovýchto
rozměrů, pak současný pohled na politickou situaci oblastí Karibiku, Jižní
Afriky a severního Irska nám s odstupem času dává k posouzení vlivu Princeho
vyučování dobrou příležitost.
Charismatické hnutí
Počátkem sedmdesátých let propuká v USA
vlna probuzení, která je spojena s projevy charismat, se kterými jsme se
mohli počátkem století setkat v letničním hnutí. Tato vlna je známa jako
tzv. “druhá vlna Ducha svatého”, která dala vzniknout charismatickému hnutí.
Dochází však i k tomu, že v ní hledají své místo osoby, jejichž jména účinkovala
v poválečném hnutí Pozdního deště, na něž byla uvalena “letniční klatba”,
a kteří byli nuceni přejít počátkem šedesátých letech do “duchovní ilegality”.
Někteří z nich, jako např. Ern Baxter nebo později Kenneth Hagin a další,
se dokonce staví do čela hnutí. Jejich současný špičkový teolog a obhájce
Richard Riss ve své knize “Pozdní
déšť” konstatuje:
“Bylo by nemožné změřit
rozsah jejich vlivu [učitelů Pozdního
deště], ačkoliv se zdá, že rozšířené podzemní hnutí rozvinuté v Charismatické
obnově, soustřeďuje jednotlivce angažované v pravdách o "posledním čase",
které povstaly během probuzení Pozdního deště.”32
Bylo by však chybou říci, že charismatické
hnutí je pouze obrozeným hnutím Pozdního deště. Vzniklo např. velké probuzení
v hnutí Hippies, které tvořily komunity “Jesus people”
a nemalou měrou se o charismatické obživení stávajícího křesťanství postarala
i služba vynikajícího letničního pastora a evangelisty Davida Wilkersona,
jehož kniha “Dýka a kříž”, poprvé vydaná v roce 1964, rozšířila
letniční zkušenost mezi etablované denominace. Oficiálně je pak za otce
charismatického hnutí považován Dennis Bennet, episkopální farář z Kalifornie,
který svoji zkušenost křtu v Duchu svatém zveřejnil v roce 1960. Mezi další,
v dobrém slova smyslu velikány, patří Larry Christenson, americký luterán
a teolog.
Letniční teologové se shodují v tom, že
charismatické hnutí je Boží iniciativou. Jako problematické avšak vidí
jeho směřování. I velký letniční kritik John Stetz přiznává charismatikům
počáteční Boží iniciativu.
“Věřím, že to byl Bůh,
který v posledních dnech vypůsobil hnutí charismatické obnovy. Satanovi
se to nelíbí a dělá vše proto, aby je zničil. Jedním z jeho způsobů je
vysílat falešné učitele přímo do jeho středu. Přicházejí jako mužové obdarovaní
zázračnými znameními a přesvědčivým vyučováním. Jejich příjemné vystupování
jim pomáhá, aby je křesťané přijímali
jako anděly nového světla.”33
Letniční se tedy s určitými výhradami dívají
na některá učení, odporující jejich chápání učení a praxe, ale jejich kladný
postoj se dá shrnout citátem Jakoba Zopfiho, prezidenta Letničního evropského
výboru, který odpovídá na řečnickou otázku: “”Bludy v církevních kruzích,
kde je možno konstatovat charismatické probuzení, nemohou být tak hrozné.
Jak by jinak mohl Duch svatý tak mocně působit?” Omyl! Bůh nekřtí bludy,
ani církve ani systémy, nýbrž hladová srdce!”34
Pastýřsko-učednické hnutí
Počátkem sedmdesátých let se charismatici,
kteří neměli stejné kořeny a v zájmu zachováni jednoty proto dávali svoji
tradici a učení stranou, začali sloužit na otevřené platformě. Pro stoupence
Pozdního deště to byla příležitost, která by se už nemusela opakovat, a
tito ji využili tak dokonalým způsobem, že koncem století, jak bude dokumentováno
v dalších kapitolách této knihy, způsobili, že charismatické hnutí připomíná
situaci pozdě deštné Ameriky let čtyřicátých.
V této době vzniká i první charismatická
denominace (její zakladatelé by se jistě denominačního označení zhrozili),
později známá jako Pastýřské hnutí. Derek Prince, který se postavil mezi
její vůdce, o tom napsal: “V roce 1970 ve Fort Lauderdale
mě Bůh svrchovaně a nadpřirozeně “spojil” s malou skupinkou Božích služebníků
z různých církví. Nikdo z nás netušil, co jsme vlastně prožili, a nechápali
jsme, co pro nás Bůh připravil.”35
Pevné jádro hnutí se však vytvořilo již
v roce 1969 na Floridě, a tvořili ji nezávislí cestující učitelé jako Charles
Simpson, Bob Mumford a Don Basham.
“Když jsme se postavili
do modliteb, všichni jsme poznali, že nás Bůh spojil pro speciální účel
a zvláštní cíl. Následně jsme učinili závazek pokrýt jeden druhého v modlitbách
a podrobit naše osobní životy jeden druhému ke zkoumání a k vzájemné poradě
před jakýmkoliv osobním rozhodnutím.”36
Toto speciální spojení bylo spíše
účelové a jak píše Prince jinde, pomáhalo jednotlivým učitelům přežít.
“V pravý čas jsme čelili zodpovědnosti a byli vystaveni tlaku, ve kterém
bychom samostatně nemohli obstát. Tak toto Bohem ustanovené spojení pro
nás znamenalo projití namísto zmaření.”37
Tento tlak “ke zmaření”, který zde Prince
popisuje, patrně nebyl nikterak katastrofální, neboť, dle McConnella, k
veřejné kritice hnutí došlo až tehdy, když byly některé excesy neudržitelné.
K hnutí se v této době připojuje i dobře
známý Ern Baxter, bývalý Branhamův tajemník a bývalý šéf George Warnocka.
Připojením Baxtera ke čtveřici učitelů se těchto pět osob stalo “vůdci
učednického hnutí, orientovaného původně na Spojené státy.”38
Tiskovým orgánem tohoto hnutí byl časopis
s příznačným názvem “New Wine.”
Toto zpočátku náhodné, ale “nadpřirozené”
spojení, záhy sjednotilo velkou část charismatického hnutí nejen v USA,
ale později i po celém světě, a zároveň zahájilo nekonečnou řadu potíží,
přehmatů a tragédií, které má charismatické hnutí snad po celém světě takřka
ve svém rodném listu.
Podstata hnutí
Této jednotě se charismatici netěšili dlouho a cena za ni byla opravdu vysoká. Hnutí získalo dle DPM (Derek Prince
Ministries) strukturu “učednické pyramidy”39
a princip vzájemné vydanosti, včetně nemožnosti činit jakékoliv osobní
rozhodnutí bez konzultace s duchovní autoritou, již nebylo vyžadováno jen
na rovině horizontální, ale též na rovině vertikální. To znamená, že mladí
charismatici, kteří v té době k Pastýřskému hnutí konvertovali, byli začleňování
do tzv. “skupinek” (home churches) po deseti až dvanácti lidech. Každá
z těchto skupinek měla svého vedoucího,
který byl zase podřízen vedoucím skupinek. Nad nimi stáli další, a nade
vším dominovalo pět vůdců se společnou vizí. O doktrinální podstatě bude
pojednáno v druhé části této kapitoly. V době největší slávy byla situace
popsána takto:
“Počátkem sedmdesátých
let začal Derek Prince cítit, že ho Bůh povolává do nové služby, aby investoval
svůj čas do služby dalších lidí, potencionálních vedoucích. Poznal, že
ačkoliv přinášel duchovní pravdy tisícům, nevěnoval se nikdy vážně reprodukci
svojí služby v ostatních podle biblického
vzoru. Shledal, že ho Duch svatý vede do nových, hlubokých a plodných vztahů
s mladšími, kteří právě dělají první kroky v křesťanské službě. Pro jejich
výchovu našel vzor ve způsobu, jak Ježíš vychovával svoje učedníky. Ježíš
si vybral určité lidi, aby s ním pracovali a učili se z Jeho skutků a slov.
"Derek Prince začal podle tohoto vzoru
sám sebe -svoje zkušenosti a poznání- "investovat" do druhých, a tak násobit
svoji službu.”"40
Na základě závazku pětice učitelů Prince
poznal, že i jeho revoluční démonologie musí být podřízena všem jejím členům,
a proto jim své učení i praxi předložil. Ti však na službě neshledali nic
závadného, a když byl Prince letničními “veřejně napaden”, stáli
při něm, “často za cenu své vlastní reputace.”41
Seattle 1971
V hnutí však existovalo mnoho nesrovnalostí,
které vyplouvaly napovrch, a tak byl v červnu 1971 svolán do Seattle (Washington)
první celoamerický charismatický koncil, kterého se účastnila špička tehdejšího
charismatického hnutí, a který měl urovnávat spory okolo Pastýřského hnutí.
Mezi muže zvučných jmen patřili: Derek Prince, Don Basham, Bob
Mumford, Charles Simpson, Larry Christenson, Ralph Wilkerson (neplést
s Davidem Wilkersonem), Denis Bennet, velký ekumenista David
DuPlessis (vyloučen z Assemblies of God
od roku 1962) a “mnoho jiných charismatických učitelů známých po celé
zemi.”42
O náplni konference a původu doktrín si můžeme učinit vlastní úsudek z
citátu z Princeho knihy: “Setkání trvalo asi pět dnů. Každé dopoledne
a většinou odpoledne jsme byli shromážděni ve společenství. Byl to doopravdy
zážitek. Jeden a půl dne jsme strávili hovorem o démonech...”43
Carlos Otiz
V roce 1972 přijíždí z Argentiny do Fort
Lauderdale, sídla tehdejšího Pastýřského hnutí, Carlos Otiz, který zde
prezentoval učení čínského křesťana Watchmana Nee “církev v místě”, jehož
principem je přesvědčení, že v každém městě má být pouze jediný sbor a
nikoliv několik sborů různých denominací. Pro zajímavost - stejná myšlenka
se vyskytla v hnutí Pozdního deště. Otiz byl také přesvědčen, že by učedníkům
mělo být říkáno velmi detailně, co mají činit, např. koho mají zvát na
oběd.44
Když se Otiz na Floridě vyučil a sám byl zdrojem inspirace, odjel na své
“křížové výpravy”, kde křesťany v jiných zemích vyučoval “modernímu” pojetí
církve. V Argentině je mezi další stoupence učednického hnutí řazen např.
Juane Ortega.45
Kritika vnější
Americké křesťanství bylo vždy k novým
věcem tolerantní a sneslo opravdu mnoho. V 19. století přežilo revoluci
adventistů, mormonů, jehovistů a přežilo i vlnu Onennes a Pozdního deště
v poválečných obdobích 20. století. Jen tak ho tedy něco nevyvedlo z míry.
Když však již pomyslný tlak páry v ekumenickém kotli dostoupil vrcholu,
nebývalo snadné explozi zastavit.
V těchto letech začíná již křesťanská veřejnost
nabývat na ostražitosti a hnutí je kritizováno jako celek. Některé formulace
byly obzvlášť šťavnaté, nicméně jejich výstižnost nikterak nepřesahovala
skutečnou realitu, kterou, po několika letech, doznal i sám Prince. Jednalo
se zejm o práce, jejichž autorem byl
Bob Buees, který v knize “Učednictví, pro a proti” v roce
1974, uvedl:
“Juan Carlos Otiz přijel
z Argentiny do Ameriky a nyní cestuje po různých částech světa, kde rozšiřuje
své pojetí učednictví... V novo-učednických skupinách je absolutní podrobení
se pastýři. Každý je podroben v regimentu (vojenského typu) autoritativnímu
řetězu příkazů. Někdo je po celý čas mezi Bohem a vámi.”46
Tato kniha v podstatě navazuje na Bueesovu
práci ze stejného roku, kde autor praví: “Někteří
pastoři a starší se postavili k stádu jako malí Hitlerové... Někteří jdou
dokonce tak daleko, že vyžadují podřízení sobě více než podřízení Pánu…”47
Celá krize vrcholí otevřeným dopisem letničního
tele-evangelisty Pata Robertsona Mumfordovi ze dne 27. června 1975, a učitelé
hnutí již nemohou nečinně přihlížet v naději, že bouře přejde. Robertson,
dnes již stoupenec doktríny “Království nyní”, v dopise zmiňuje jednotlivce,
kteří jsou podrobeni pastýřům, místo aby byli odpovědnými členy církve.
Uvedl ty, kteří nemají co říci o Ježíši,
ale zato mluví o tom, jak se podrobit vůli pastýřů. Robertson vzpomenul
sekretářku “Christian Broadcasting Network”, která nedokázala napsat ani
osobní dopis bez meziměstského hovoru se svým pastýřem. Pokračoval o movitých
křesťanech, kteří jsou svému pastýři
nuceni odhalit důvěrné detaily svého rodinného života a financí a zmiňoval
jedince, který byl varován, že může minout Boží království a být tělesně,
duchovně a finančně zruinován, jestliže se nepodrobí autoritě pastýře.
Závěrem dopisu Robertson uvedl, že
hnutí člověku v podstatě říká, že: “když k němu mluví Bůh a on ví, že
mluvil Bůh, ale jeho pastýř mu řekne, aby učinil opak, měl by poslechnout
pastýře.”48
Kritika vnitřní
Bylo jasné, že rámec kontroverzí zdaleka
přesahuje hranice nezávislého charismatického hnutí. Charismatici, stejně
jako stoupenci hnutí Pozdního deště - jak bude vysvětleno v doktrinální
části - denominační uspořádání odmítali. Představa, že lidé z denominací
mají více svobody než členové jejich uskupení a dokonce
je tito ještě kritizují, způsobila, že Pastýřské hnutí začalo být ostře
kritizováno mezi samotnými charismatiky. Ducha doby počátkem roku 1976
výstižně popsal R. T. Hitt:
“Jednota charismatického
hnutí v Duchu je těžce napjata nesouhlasem s podstatou metod učednictví
praktikovaným mezi Bobem Mumfordem z Christian Growth Ministry, Fourth
Lauderdale, Florida a paletou charismatických VIP... Mumford je nabuzen
konstrukcí tuze rigidních, denominaci podobných hierarchií "pastýřů", jejichž
dozorčí duchovní autorita je nazvána
hrozbou... samotnému mezidenominačnímu charakteru charismatického hnutí.
Mumford odmítá touhu po nové denominaci, ale jeho oponenti dosud neměli
uši k slyšení.”49
Hitt zde naznačil ještě jinou ošidnost,
ze které se charismatické hnutí nikdy nepoučilo, a která se stala terčem
kritiky po celém světě. Charismatici totiž nikdy oficiálně nezaložili denominace,
avšak – zvlášť v Pastýřském hnutí – podrobovali charismatické členy stávajících
církví autoritě vlastní, a to dokonce takové, že se z
jejich následků, pokud se z ní tito vymanili, museli ještě dlouho zotavovat.
Oklahoma 1976
Ve snaze urovnat vzedmutou vlnu konfrontací
zejm. ve vlastních řadách, svolali čelní charismatici již po Seattle pátý
charismatiko-ekumenický koncil, který měl za úkol urovnat spory ohledně
Pastýřského hnutí. Psal se rok 1976 a místem koncilu byla Oklahoma. Ačkoliv
mohl se souhlasem Dereka Prince ještě v roce 1991 v časopise Život víry
vyjít článek, kde byl princip hnutí kladně popsán v celosvětovém měřítku50
a Mumford tvrdí: “Věřím těmto
principům pevně, jako kdykoliv před tím a v současné době v jejich ovoci
chodím.”51 (1988), o Simpsonovi,
který se principu nikdy nevzdal52
ani nemluvě, vytvořili představitelé Pastýřského hnutí v Oklahomě přeci
jen jakýsi dokument.
“Uvědomujeme si kontroverze
a problémy, které vzešly mezi křesťany v různých místech jako výsledek
našeho vyučování ve vztahu k předmětům jako jsou poddanosti, autorita,
učednictví a pastýřství. Hluboce litujeme těchto problémů a, nakolik jsou
způsobeny chybou z naší strany, prosíme za odpuštění naše věřící stoupence,
proti kterým jsme se provinili. Uvědomujeme si, že naše učení, ačkoliv
věříme, že je v podstatě zdravé, bylo na mnoha místech zneužito, či
s ním bylo nezrale naloženo; a to způsobilo problémy ve službě našim bratrům.
Hluboce tohoto litujeme a prosíme za odpuštění. Pokud to bude v našich
silách, budeme se co nejlépe snažit napravit tyto situace a obnovit zničené
vztahy. [Podepsáni] Don Basham, Em Baxter, Bob Mumford, John
Poole, Derek Prince, a Charles Simpson.”53
Jelikož nikdo z vedení hnutí, včetně Prince,
neuznal, že by v základu mohla být chybná doktrinální podstata a jelikož
kritika ostatních charismatiků byla mnohdy silnější než Princem dokola
zdůrazňovaná kritika z letničních kruhů, jako nejjednodušší řešení se zde
nabízelo kritiku eliminovat. Odmítá-li císař uznat, že je nahý, je nutné
na tuto nahotu přestat upozorňovat. Ostatní přítomní proto na tomto koncilu
podepsali prohlášení, “nevyjadřovat veřejně žádnou kritiku ani stížnost
proti spoluslužebníkovi” v oblasti “etiky a nauky”, dokud se nejprve nesnažili
o sblížení v soukromí, pak se dvěma dalšími spoluslužebníky a nakonec před
širší skupinou služebníků.54
…Tento postup rovněž vycházel z jejich výkladu Matouše 18,15-18 a ztělesňoval
přetrvávající étos charismatické obnovy.”55
Vyřazení pojistného ventilu, ke kterému
tímto prohlášením v charismatické obnově došlo, v budoucnu spolehlivě mnohokrát
způsobilo explozi, až Pastýřské hnutí v takto otevřené formě znemožnilo.
Avšak vymazat je ze seznamu eklesiologických experimentů se nepodařilo
a hnutí v různých obměnách pokračovalo.
Smrt Lydie a nová svatba
V roce 1975, během bojů a kontroverzí okolo
Pastýřského hnutí, umírá Lydie Princová. Její vliv byl v životě jejího
muže nesporný. Dle Princových životopisců byla starší a zkušenější než
Prince, modlila se za svého muže během kázání a účastnila se na manželově
službě vysvobozování. Po její smrti se Prince modlil, zda má zůstat sám,
či zda je Boží vůlí, aby se znovu oženil.
V roce 1977, při své návštěvě Jeruzaléma,
uslyšel Prince o jedné americké ženě, Ruth Bakerové, která si poranila
záda a nebyla schopna pracovat. Derek Prince však měl “speciální
dar víry, pro uzdravování nemocí zad.”56 který
prezentoval i v České republice a spočíval mimo jiné v domněnce, že většina
nemocí zad má příčinu v nestejně dlouhých dolních končetinách, které je
třeba prodloužit. Ruth Bakerová však uzdravena nebyla. Po svém návratu
z Jeruzaléma měl Prince vidění, z kterého rozpoznal, že se má vrátit do
Jeruzaléma a s touto ženou se oženit. Po konzultaci s pěticí učitelů a
jejich svolením se v říjnu roku 1978 konala svatba .
V roce 1979 začíná prince
komentovat světové politické dění a jeho názory začínají systematicky vycházet
ve dvouměsíčních intervalech “UPDATE” a v roce 1982 začíná své výklady
šířit na videokazetách. Zhruba od této doby se odvíjí sklony mnohých charismatiků
k hyperduchovnímu výkladu politického dění.
Kansas City 1977
Do napjaté atmosféry okolo Pastýřského hnutí přichází první generální charismatická konference. Není to však v protestantské historii poprvé, kdy se dává učení stranou, aby křesťané mohli sdílet jednotu. Je to snad prvně, kdy cílem není „zjevně“ nějaká politická ambice, nýbrž duchovní zkušenost. Na této konferenci bylo přihlášeno celkem 500 000 křesťanů ze všech možných církví z celého světa. Překvapující je zde i účast římských katolíků. Z Assemblies of God zde byli superintendent AoG Thomas Zimmerman a pozdější superintendent Thomas Trask, který byl dokonce jedním z řečníků konference a nechyběl ani ekumenista „par excellence“ David DuPlessis, vyloučený letniční, který byl v roce 1980 právě Zimmermanem rehabilitován. Přítomen byl i uzdravovatel Benny Hinn.
Na této
konferenci poprvé zaznělo, že by se měly zbořit bariéry mezi protestanty a
katolíky, což by do této chvíle bylo považováno – ze strany protestantů,
samozřejmě – za nepřijatelné. Podle Vinsona Synana, představitele
konzervativních Letničních církví svatosti, zde zaznělo, že: „Duch svatý chce
zbořit zdi mezi protestanty a katolíky“57, a dokonce bylo oficiálně přijato
proroctví, kde bylo v božím jménu řečeno: „truchlím a pláču, protože Tělo
mého Syna je rozbito.“58
Přibližně od této chvíle se celým charismatickým hnutím jako červená nit táhne
doktrína, kterou na konferenci vyslovil Jack Hayford, pastor „Church on the
Way“, že „ekumenické vztahy mohou formovat a tavit ideologie.“59 Doktríny
Pastýřského hnutí v tomto navazování vztahů s katolickou církví sehrály
obzvláště aktivní úlohu a zasloužily se i o to, že katolická charismatická
obnova v té době mohla pastýřsko-učednické principy aplikovat do své struktury.
Katolické spojení
Námluvy s katolíky však nezačaly až v roce
1977, nýbrž o deset let dříve, kdy katolická církev v období okolo II.
vatikánského koncilu aplikovala “pastýřské principy” do rozjíždějící se
charismatické obnovy a její časopis “New Covenant” otiskoval
celé pasáže z časopisu “New Wine.”60
V roce 1978 se pět katolických společenství: Work of Christ (East lansing), People of Praise (South
Bend, India), Servants of the Light (Mineapolis, Minesota), Lamb
of God (Timonium, Maryland) a Word of God (Ann Arbor, Michigan),
ze kterého pochází pozdější zakladatel Promise Keepers
Bill McCartney, sloučilo do katolické, pastýřsko-učednické sítě.
Tři nezávislí badatelé: James Hitch*****,
Margaret Poloma a Bruce Baron dokazují, že katolická charismatická síť
postupně prošla stejnými excesy a tragédiemi, jako charismaticko-protestantské
Pastýřské hnutí.61
Období 1983 – 1992
Odchod z Pastýřského hnutí
Doutnák sebezničujícího mechanismu Pastýřského
hnutí s vyřazením zpětné vazby, tj. nemožnosti veřejné kritiky od běžných
členů hnutí pomalu dohořel a v roce 1983 nastala exploze. Prince přestává
podepisovat prohlášení, že učení je zneužito a přestává je polovičatě omlouvat.
Rozdělení, rozbitá manželství, stovky lidí odpadávající od víry již nebylo
možné na základě principu “drž jazyk za zuby” přehlížet. Tato katastrofa
byla natolik viditelná, že již nešla dále držet pod pokličkou a přemosťovat
polovičatými prohlášeními, které říkaly stále totéž. Muselo to být opravdu
hrozné, když sám Prince, který stejně nikdy nebezpečí svých doktrín nebyl
ochoten v plné míře přiznat, konstatoval:
“Naše skutky a rozhodnutí
již nepramenily z Ducha svatého, ale byly založeny na pečlivě vypracovaném
systému pravidel a konceptů… většinou jsme spoléhali na vlastní metody
a plány. Začaly se rozpadat osobní vztahy; sbory se rozdělily a rozprchly;
zaslíbená služba byla ukrácena nebo se jinak odklonila od Božího záměru;
kdysi nadšení křesťané byli ubiti zklamáním a rozčarováním. Mnozí opustili
víru. Kdybychom to měli nějak nazvat, museli bychom tomu dát jméno ”Í-kábód”,
což znamená: ”Je po slávě.”62
Pro další službu Dereka Prince proto jediným
východiskem bylo hnutí opustit.
“Věřím, že jsme se provinili
jako galatští. Začali jsme Duchem, avšak rychle jsme skončili tělem. Ve
světle zmíněného uznávám a lituji této své chyby. Je mi hluboce líto škody,
která byla způsobena tělu Kristovu a v životech nadějných mladých mužů
a žen."63
Hnutí však nezemřelo a zhruba do poloviny
osmdesátých let svazovalo křesťany různých tradic duchovními smlouvami,
než se soukolí definitivně zavařilo a pyramida se rozpadla. Dodnes je však
počátek hnutí považován za dílo Ducha svatého.
Hnutí Víry
Vedle Pastýřského ohnutí začalo v té době
vyrůstat další nové hnutí. Uzdravovatel vírou Kenneth Hagin se připravoval
na svůj strmý vzestup, aby – až pastýři vyjdou z módy - zaujal čelnou pozici
jako stálice na charismatickém nebi. V roce 1973, v období velké slávy
Pastýřů, měl zatím 17 pracovníků na stálý úvazek. Později, když se Hagin
začal vzmáhat, narůstá mezi hnutím Víry a Pastýřským hnutím napětí
a dochází k “přestřelkám.”
V letech 1983 a 1984 dochází ze strany
učitelů Pastýřského hnutí k poslednímu zoufalému pokusu o oživení v agónii
se zmítající pyramidy. Zbylá čtveřice vyhlašuje příměří táboru rostoucímu
okolo Haginova hnutí Víry. Zároveň je tato snaha o smíření chápána jako
pokus o zachování jednoty charismatického hnutí, které si neustále klade
za úkol dosažení jednoty “Těla Kristova” (viz Kansas 1977), avšak mívá
často problémy udržet jednotu ve vlastních řadách.
Charismatici sice většinou byli jednotní
v pohledu na své typické doktríny, jako je jejich démonologie, uzdravování
vírou, probuzení poslední doby aj., avšak v pohledu na jiné věci, jako
je křest novorozenců64 nebo znovuzrození65
panuje dodnes mezi mnoha stoupenci hnutí svoboda, či
nejednota.
Síť
V červenci 1983 vzniká na popud některých
osobností jako Charlese Greena, Emanuela Cannistraciho a Johna Gimeneze
“Síť křesťanských organizací (Network of Christian Ministries, NCM), jejíž
cílem je být “hlasem pro tuto generaci mnoha proudů,
kterými vane Bůh, a aby sloužila k výměně názorů, prostředků a informací
životně potřebných pro dnešní církev…”66
Mezi úkoly sítě mají patřit cíle, jejichž
samotný výčet už může bystrému čtenáři leccos napovědět.
“Vést k evangelizaci světa,
reformaci společnosti pod panstvím Ježíše Krista, k obnově církve k jednotě,
moci a slávě, k plnému uvolnění služebností přebývajících v Těle – Církvi,
k tomu, aby každý věřící dospěl do plné postavy věku Kristova a k praktickému
prokazování Kristovy lásky v celé Církvi
ve všech jejích vztazích po celém světě.”67
Denver 1985
První veřejné fórum Sítě se konalo v Denveru
a mělo za cíl demonstrovat jednotu charismatického hnutí. Vedle Mumforda
se Simpsonem zde byl i korunní princ hnutí Víry Kenneth Copeland a tito
muži společně provolali, že učení “Pastýřského hnutí a hnutí Víry je
platná a důležitá součást mnohostraného zjevení, které bylo dáno nezávislému
charismatickému hnutí."68
Copeland doslova řekl: “Zatímco já jsem
učil principům prosperity, Charles Simpson, Bob Mumford, Don Basham a Ern
Baxter uchopili význam Božích smluv.”69
Simpson, tedy jeden z těch, které Bůh
údajně spojil s Princem, k tomu poznamenal:
“Vždycky jsem věřil, že
tito mužové [učitelé Víry] mají něco, co církev potřebuje
slyšet, a jsem pohnut otevřeností, kterou u mnohých vidíme. Ken [Copeland]
například udělal několik smělých a odvážných kroků, aby se ztotožnil s
námi a jinými vůdci. Tím získal můj obdiv.”70
Aby vůdci hnutí předešli další možnosti
vzájemné veřejné kritiky, zavázali se, že své nauky nebudou vzájemně kritizovat.
Tak vlastně navázali na charismatickou tradici, která začala již v roce
1971 v Seattlu, a která se snažila urovnávat spory okolo Pastýřského hnutí
a na setkání v Oklahoma City v roce 1976. Nyní, v Denveru, vůdci podepsali
tzv. “Etický kodex sítě”, který
je pro všechny členy závazný, a který přísně zakazuje veřejnou kritiku
a svým členům přikazuje:
“Respektovat doktrinální rozdíly. Zachovávat
a podporovat mezi vůdci v Síti ducha ochoty a připravenosti nechat se vzájemně
poučovat. Mluvit
o jiných služebnících... jen způsobem, který vzdělává. Respektovat při
setkání s bratrem či sestrou, kteří tuto etiku porušují, postupy, které
přikazuje Písmo"71
Tedy na první pohled nic špatného, avšak McConnell dále popisuje, co
to prakticky znamená v případě, chce-li někdo
korigovat bludné učení vůdce: “Podle Sítě biblický postup k nápravě
doktrinálních a etických přestupků především vyžaduje, aby provinivší se
strana byla v soukromí konfrontována se svými žalobci. Tento postup je
hlavně založen na Mt 18, 15-18"72
Takto verš, který popisuje hřích proti bratru, který měl zůstat mezi čtyřma
očima, byl dán na stejnou úroveň s kritikou bludných učení, která se tak
rovněž měla odehrát v skrytu, ačkoliv bludné učení bylo šířeno veřejně.
Nikdo není doma prorokem
Služba Dereka Prince - který se těchto
aktivit v Pastýřském hnutí již neúčastnil - byla v USA již zkompromitována,
což ovšem neplatilo v zahraničí a už vůbec ne v České republice. Avšak
přichází další domácí úder. Někteří křesťané, na které se pravidla Sítě
nevtahovala, nepřestávali “veřejně kritizovat” a evangelista Duncan Leighton,
který následoval tým Dereka Prince v Zambii, kde bylo hlášeno “tisíce
zázraků uzdravení” uvedl, že tato uzdravení nebyla trvalá. “Nenarazil
jsem na jediný případ nepochybného uzdravení, potvrzeného lékařskou prohlídkou
před a po uzdravení”, uvádí Leighton.73
Ať už je Leightovo vyjádření zpochybnitelné, či nikoliv, kontroverzemi
zmítané Princeho službě to rozhodně na krédu nepřidalo. Popularita neúnavného
spisovatele šedne a “prodej knih
a audiozáznamů v USA klesá.”74
Jako v mnoha vypjatých Princeho životních
situacích opět přichází na řadu proroctví a Ruth Princová přináší slovo,
skrze které se má Derek Prince přestávat orientovat na americký trh a své
neprodejné zásoby “darovat zdarma
národům a misionářům ve třetím světě a za železnou opnou.”75
Prince tedy kontaktoval svých třiadvacet
spřátelených vůdců v těchto národech, a tito se stali kanály Princeho literatury
do svých zemí.
Jak se později ukázalo, byl to vynikající
strategický tah, který záhy učinil z krachující Princeho služby doslova
apoštolský úřad pro některé skupiny věřících právě v těchto národech. Princeho
intelektuální profil, spojený s prestižním vzděláním pak už vykonal své.
Jeho populární sedmidílná série knih “Základy”
doslova zaplavila komunistické země (Albánie, Bulharsko, Čína, Chorvatsko,
Česká republika, Německo, Maďarsko, Mongolsko, Polsko, Rusko ad.)76
ve kterých neanglicky mluvící křesťané, izolovaní za železnou oponou, neměli
většinou o Princeho excesech ani zdání, a ti co měli, neměli zájem na tom
je zveřejňovat, neboť na jeho službě získávali vlastní kredit.
To, co Princemu již neprocházelo v USA,
vítají jiní v komunistických zemích Evropy. Prodlužují se nohy, vymítají
mocnosti a vzniká nadnárodní, pastýřsko-učednický princip. DPM roky úspěšného
období 1984 – 1988 hodnotí slovy:
“V roce 1984 tato služba
pokročila dále a Derek Prince zahájil svůj GLOBAL OUTREACH Leaders Program.
Jeho vyučování jsou bezplatně k dispozici křesťanským vedoucím v národech,
které jsou politicky a ekonomicky znevýhodněny – především ve třetím světě.
V roce 1988 byly tyto materiály k dispozici téměř 1400 vedoucím ve více
než 100 zemích na všech kontinentech. Derek Prince to vidí jako vkládání
"nástrojů do rukou” těm, kterým Bůh
svěřil důvěru být dělníky na velké celosvětové žni poslední doby.
Dvě hlavní oblasti služby, ve kterých vychovával ostatní, jsou uzdravování
a osvobozování od zlých duchů. Obě tyto služby se rovynuly během šedesátých
let…”77
Derek Prince Ministries
Od roku 1983 se Princemu pozvolna začíná
dařit i v jiných zemích. Je založena Derek Prince Ministries v UK, která
se za rok rozvětvuje do Nového Zélandu, Austrálie a Jižní Afriky, dále
do Kanady, Singapuru, Hong-kongu a Německa. Začíná se rozvíjet i Princeho
rádiová služba započatá v roce 1979, která v letech 82 –87 pronikla do
Číny, Indie a Ameriky.
Od roku 1984 Prince začíná znovu cestovat.
Ačkoliv se znovu usadil v Jeruzalémě, svoji službu rozvíjel v USA, cestoval
po Nové Guinei, Indonésii, Malaisii, zemích střední a východní Evropy atd.
Prince sám je dokonce svým úspěchem natolik zaskočen, že říká: “Vidím
ovoce své služby v zemích, o kterých jsem nikdy nesnil, že je navštívím.”78
Období 1992 – 2000
Po pádu komunismu, na přelomu osmdesátých
a devadesátých let Prince znovu cestuje, tentokrát do zemí, kam dříve přijížděl
sloužit ilegálně. Nyní zde může být již oficiálně uvítán a i zde vidí mnohé
ovoce své nezištné služby.
Torontské požehnání
Stejně jako mnoho pozdědeštných služebníků79
i Derek Prince uvítal vylití pozdního deště
v Torontu a ihned napsal jeho obhajobu. Uvádí, že manifestace, které se
v této obnově vyskytují, prožil již během svého obrácení, a tudíž musejí
být pravé. Jeho žena Ruth dokonce předpověděla příchod Torontského požehnání
do Londýna. Prince o tom napsal:
“V létě 1992, když jsem
sloužil v Kensington Temple, dostala má žena Ruth prorocké slovo a pastor
sboru jí umožnil říci ho celému společenství. Poselství začínalo takto:
“Já jsem váš Pán. Rozhodl jsem se navštívit Londýn. Přivítejte mě s díkuvzdáním
a chvalami. Uctívejte mě zbožným chováním… Všechna sláva je moje a nebudu
ji sdílet s nikým jiným.”80
Zatímco Ruth Princová předpovídá Torontské
požehnání v Londýně a Prince nakonec odjíždí do Pensacoly, jeho ex-kolega
Bob Mumford připravuje cestu Torontskému požehnání v Minneapolis, kde spolu
s prorokem Pozdního deště Paulem Cainem a manželi Arnottovými z Torontské
Vinice, zvěstují, že se “plánují přesunout z občasného navštívení k
trvalému přebývání v Duchu podle Efezským 2,22”81.
Je dobré si povšimnout, že uváděný verš
zde popisuje příbytek Boží a mluví -li dotyční o budoucnosti - tedy o něčem,
co se teprve chystá - nejde o nic jiného, než o nový příchod Ducha do svého
příbytku, zcela v souladu s Warnockovou doktrínou.
Pensacolské vylití
Prince je velmi obratný biblický vykladač,
který je schopen teologicky podložit jak existenci “démona lakování nehtů”82,
tak ospravedlnit svoji žehnající promluvu “k nohám” své ženy83.
Nyní využívá své umění, aby podpořil Pensacolské probuzení, kde se mu dostalo
čestného místa napsat úvod k Hillově knize. Můžeme to chápat i jako jakési
zadostiučinění, kdy ta část letničních, která se přidává na stranu Toronta,
pod novým pomazáním přehodnocuje svá dřívější stanoviska, a lidem jako
je Derek Prince, Benny Hinn nebo John Arnott udílí plnou amnestii.
Prince může být potěšen, když vidí, jak
synové letničních bratří, kteří jej kdysi za astrální exorcismus “veřejně
napadli”, sklízejí nyní z této praxe ovoce. Prince tak může s uspokojením
pochválit to, co se ještě před několika lety dělo mezi americkými letničními
“ilegálně”.
“Během večera jsme pobyli
v každé jednotlivé části uvedené církevní budovy, nevyjímaje odpočívárny,
prostory nedělní besídky, chodby a vstupní haly. Důvodem bylo vyhnání všech
démonických vlivů a duchů – a přítomní lidé na ně v onen večer zaútočili
s celou vervou.”84
Prince si novou zkušenost v Pensacole chválí
a dosvědčuje, že mu opět pomohla vidět Písma novým způsobem. Poznává, že
zřejmě nastala hodina sklizně pro celý svět.
“Začínám vidět věci, které
jsem doposud neviděl.” Když jsem to sdělil ostatním členům naší výpravy,
v podstatě dosvědčovali přesně totéž. Takže jsme nakonec došel k závěru,
že když je nebe “otevřené”, znamená, že naše komunikace s Bohem je mnohem
snadnější a zároveň i plodnější… Co
se mne týče, považuji naši dobu za “hodinu žně pro celý svět.”85
Doktrinální část
Ačkoliv kázání, brožurky i knihy Dereka
Prince jsou biblickými verši prostoupeny v obdivuhodné míře, v konstrukci
jeho stěžejních doktrín se uplatňuje spíše něco, čemu se říká “osobní zjevení.”
To Princemu umožňuje “ex-cathedra” vytvořit doktrínu, kterou z prostého
biblického textu nelze vyčísti. Tak např. “Duch svatý [Princeho]
napomenul, aby byl přesnější, Ježíš
byl nejprve posledním Adamem, a až potom byl druhým člověkem.”86
Jindy Prince vysvětluje, že existují tři
druhy smrti: smrt duchovní, tělesná a peklo; poté mu “Bůh ukáže”,
že Ježíš podstoupil všechny druhy a trpěl v pekle: “existuje… “druhá
smrt”, věčné oddělení od Boha. Bůh mi ukázal, že Ježíš prošel všemi těmito
fázemi.”87 Dále Prince prohlašuje:
“Bůh mi jednou ukázal o Ježíšově duši,
že ve chvíli, kdy byl učiněn hříchem… vypil do své duše hřích celého vesmíru.”88
V neposlední pak řadě byl “nadpřirozeně” veden k pastýřskému spojení pětice
učitelů.
Jak dokážeme později, z těchto zjevení
plyne, že: 1) Ježíš Kristus nepřišel v tělesném těle, 2) popírají, že bylo
dokonáno již na kříži, 3) zpochybňují dostatečnost Kristovy tělesné smírčí
smrti k odpuštění hříchů, 4) vedou ke vzniku hnutí, které bylo kontroverzní
již od svého počátku, a jež způsobilo odpadnutí stovek křesťanů od víry.
Jak je vidět, vytrénovaná logika a vzdělání,
pro které Princeho následovníci přikládají jeho učení takový význam89,
zdaleka nemají na formování jeho učení takový vliv, jako právě přijatá
“osobní zjevení”. Sám Prince doznává, že jeho učení je neortodoxní a za
nepřátele křesťanství proto považuje teology. Je přesvědčen, že právě jim
Ježíš adresoval svá slova, protože odmítli doktrínu zdraví a prosperity,
jakožto výdobytky kříže: “Běda vám
teologové, protože jste vzali klíče známosti, sami jste nevstoupili a těm,
kteří chtějí, jste zabránili.”90
Antropologie
Drahocenná perla
Hříšník se v Princeho literatuře stává
na základě podobenství Mt 13, 45 – 46 perlou, za kterou Kristus
platí vše, co má. “Anebo je království
nebeské, jako když obchodník, který kupuje perly, objeví jednu drahocenou
perlu; jde, prodá všecko co má, a koupí ji.”91
Prince věří, že obchodníkem je Ježíš, zatímco hříšník je zde připodobněn
k perle nesmírné ceny. Na základě uvědomění si této své “vlastní” hodnoty
pak člověk má nabýt ztracené sebevědomí. Prince proto člověka vybízí:
“Řekněte sami sobě: “Já jsem tou perlou.
Já jsem ta perla.””92
V obvyklém výkladu tohoto verše je za perlu
považován Kristus, který od člověka žádá vše a sám se mu nabízí. Prince
si je vědom toho, že jeho výklad je netradiční. Píše: “Chci vám předložit
svůj osobní výklad… netvrdím, že by nebyl žádný jiný, ale je můj.”93
Boholidé
Samozřejmě, již první reformátoři učili,
že každý má právo Bibli nejen vlastnit, ale i vykládat. Není ani takový
problém v tom, když někdo “netradičně” vykládá Písmo. Problém nastává tehdy,
když tyto své netradiční postřehy dotahuje, a pak už nejenže považuje hříšníka
za podobného drahé perle, ale věřícího již
rovnou – na základě ztotožnění s Kristem - nazývá účastníkem “Boholidské
rasy”:
“Potom, třetího dne znovu
vstal [Kristus] jako ”druhý
člověk.” Tak se stal hlavou zcela nového lidstva – immanuelovské rasy,
rasy Boho – člověka v níž je Boží a lidská přirozenost spojena v
novém stvoření. Všichni, kdo
se vírou a sebevydaností ztotožnili s Ježíšem v jeho smrti, pohřbu a vzkříšení,
se stali členy této nové rasy.”94
Christologie
Kristova přirozenost
Jak již bylo naznačeno, Duch svatý Princeho
napomenul, aby si uvědomil, že Kristus prošel dvěma stádii. Nejprve byl
posledním Adamem, a poté se stal druhým člověkem.
“Dlouho jsem o těchto
dvou názvech kázal, jakoby byly zaměnitelné, jako kdyby Ježíš byl druhý
Adam nebo poslední člověk. Duch svatý mne však jednoho dne napomenul, abych
byl přesnější, Ježíš byl nejprve posledním Adamem, a až potom
byl druhým člověkem.”95
Prince dále vysvětluje, že “posledním
Adamem” je myšlen Ježíš ve svém pozemském
těle: “Pán Ježíš musel být nejprve posledním Adamem”, který
se druhým člověkem stal až po svém vzkříšení:
“A když vstal z mrtvých, tak byl tím druhým člověkem.”96
Jak ihned uvidíme, Duch, který Princeho napomenul, se zmýlil!
Chybou, které se Prince dopouští, je tvrzení,
že Ježíš byl “nejprve posledním Adamem.” To však odporuje
Písmu, neboť apoštol Pavel praví: “Rozsívá se tělo tělesné, vstane
tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest i duchovní tělo. Takť i psáno
jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, [ale] ten poslední Adam
v ducha obživujícího.” (1K 15,44-45) Tyto verše
nám ukazují, že tělo posledního Adama již obléklo nesmrtelnost a není tudíž
tělem pozemšťanů. Poslední Adam je již vzkříšen! Jinými slovy: pokud byl
Kristus posledním Adamem, tj, “Duchem obživujícím” již před svým vzkříšením,
tedy již v pozemském těle, muselo být toto tělo nesmrtelné. Říká-li proto
Písmo, že neseme podobu toho pozemského, máme – dle této teorie – oslavené
tělo i my ostatní, žijící na zemi.
Adam i Ježíš (druhý Adam) odvozovali svůj
původ od Boha. Tato neporušená, plně lidská přirozenost zatím smrtelného
těla “druhého člověka” skrze smrt vykoupila lidské pokolení.
Nebylo by tak hrozné, že Prince předefinoval
obsah pojmu “druhý Adam”, pod nimž chápe tělo Adama neoslaveného. Nevadilo
by ani, že chápe pozemské tělo jako “ducha obživujícícho.” Co je však hrubou
chybou, když s těmito dvěma omyly pracuje na základě jejich nesprávného
obsahu dále. Dochází k závěru, že se pozemský člověk stává bohočlověkem,
vždyť pozemské tělo, s nímž se Kristus během své pozemské služby ztotožnil,
je tělem posledního Adama - ducha obživujícícho
Mohlo by se zdát, že je to jen slovíčkaření,
jakési “hnidopišství”, či podsouvání Princemu něčeho, co on sám tak nemyslí.
Bylo by tomu skutečně tak, kdyby Prince své omyly nedotahoval až do konce.
Přesvědčeme se proto, zda jde pouze o Princemu podsunuté myšlenkové
konstrukce:
“Pán Ježíš musel být nejprve
posledním Adamem. Jako poslední Adam na sebe vzal zlé dědictví celého lidstva…
Nebyl ovšem poslední ve smyslu časovém, ale poslední v tom smyslu, že byl
ukončením starého adamovského dědictví. Když zemřel, toto dědictví bylo
ukončeno – navěky! A když vstal z mrtvých, pak
Jen jednou
byl obětován, jen jednou trpěl! Ne dvakrát s malou přestávkou v ráji.
Navíc by to znamenalo, že tma pohltila světlo a Kristus, jenž má
život sám v sobě a je nesmrtelný a zřejmě na tři dny své božství ztratil.
Kristovo sedmero prolití krve
Stejně jako doktrína “Kristus v pekle”
i další Princeho učení posouvá dokonání Kristova díla až za hranice kříže.
Prince je totiž přesvědčen, že Kristus prolil svoji krev za vykoupení člověka
i po své smrti. Zjistil totiž, že Kristus svoji krev prolil dokonce
sedmkrát.
“Sedm je číslo, které
označuje dílo Ducha svatého. Je to číslo úplnosti, dokonalosti. Sedm označuje,
že je dílo vykonáno dokonale.
To bylo přesně naplněno způsobem, kterým Ježíš prolil svoji krev. Jeho
krev byla přesně sedmkrát prolita, než
byla dokonána oběť. K prvnímu
prolití “krve došlo v Getsemanské zahradě… v potu začala jeho krev pronikat
z těla… k druhému prolití krve
došlo, když byl v domě velekněze vyslýchán a týrán…třetí
prolití krve je zaznamenání v Mt 27,26…Pán nastavuje [bičování]
svá záda.. čtvrté prolití krve…
rvali Ježíšovy vousy v chomáčcích a hrstech, a tímto způsobem byla také
prolita Jeho krev… páté prolití krve byla trnová koruna… šesté
prolití krve bylo samotné ukřižování… sedmé a poslední prolití
krve... jeho bok byl proboden kopím” 105
Uvědomíme-li si, že k dokonání
oběti musela být krev prolita sedmkrát, znamená to, že kristovou
smrtí na kříži nebylo ještě dokonáno, protože krev, vyteklá z jeho boku,
byla “prolita” až po Kristově smrti. I toto učení, stejně jako předchozí,
popírá dostatečnost Kristovy smrti k odpuštění hříchů.
Teologie záměny
Pojetí kříže z pera Dereka Prince by se
dalo shrnout tak, že kříž nás zbavil věcí špatných a daroval nám věci dobré.
Mezi špatné věci patří např.
nemoc, chudoba a osamělost; a dobré
věci, jež jsou nám křížem připsány jsou zdraví, bohatství a přijetí.
Křesťan, který nese správně kříž, je tak nutně zdravý, bohatý a
Bohem přijatý.
Tato teologie je dětinsky prostá. Všechny
“negativní” věci patří ke starému člověku a všechny “pozitivní” k novému
stvoření.
“Je důležité, abyste si
stále uvědomovali, že pokud jste Božím dítětem, znovunarozeným k víře v
Ježíše Krista a – jak jsme si řekli před chvílí – žijícím v novém stvoření,
že toto všechno zlé patří ke starému stvoření a s vámi to už nemá nic společného.
Pro smrt a vzkříšení Ježíše Krista jste totiž vyšli ze starého adamovského
dědictví a vstoupili do immanuelovského dědictví.”106
Prince atributy “immanuelovského dědictví”
vysvětluje velmi jednoduše. Každá špatná věc patří k dědictví adamovskému
a dobrá věc k dědictví immanuelovskému:
nemoc x zdraví: “pro každého věřícího
je zajištěno úplné uzdravení skrze kříž…protože On sám nesl naše bolesti
a nemoci”107
chudoba x bohatství: “byl učiněn
zlořečenstvím chudoby. On to tak vyprázdnil. Pro koho? Pro nás!
Opakem chodoby je pak blahobyt, bohatství, hojnost… Kde zbývá místo pro
chudobu nikde!”108
odmítnutí x přijetí: “Bůh
odmítl svého syna… Ten nejmilejší vytrpěl odmítnutí, abychom my byli hodni
přijetí”109
Všechny tyto věci jsou míněny jako součástí
vykoupení. Abychom mohli být spravedlností, Ježíš se stal hříchem, abychom
mohli být bohatstvím, Ježíš se stal chudobou, abychom mohli být zdravím,
Ježíš se stal nemocí. To znamená, že bohatství i zdraví jsou naší novou
přirozeností.
Aby se snad někdo nemýlil, že opět vkládáme
Princemu něco do úst, přesvědčeme se sami:
“Ale pokračujme v Iz 53
dále, až k desátému verši: “On byl učiněn nemocí” abychom my byli
učiněni…? Čím? Zdravím! To je
ten nejlepší výraz – “On byl učiněn hříchem”, abychom my byli učiněni…”
Čím? Spravedlností!… byl učiněn zlořečenstvím chudoby… Pro
koho? Pro nás! Opakem chudoby je pak blahobyt, bohatství, hojnost.”110
Požehnání a prokletí
Veškerá požehnání a prokletí je třeba vidět
na pozadí teologie záměny, skrze kterou jsme získali přirozenost “Boholidí.”
Všechny výše uvedené negativní věci jsou totiž zlořečenstvím a všechny
pozitivní věci jsou požehnáním. “Každá nemoc je zlořečenství a nepatří
nám.”111
Stejně tak je to i s chudobou: “Nyní bych vám chtěl ukázat na
zlořečenství chudoby.”112
Aby Prince svoji teologii spravedlnosti, bohatství, zdraví a pocitu přijetí
ospravedlnil, obrací se na spravedlnost a zdraví ze Zákona. Vysvětluje,
že uzdravení náleží každému příslušníku “nové rasy” a ve svém biblickém
kurzu113 předkládá
otázky a správné odpovědi:
Otázka.
Odpověď
21.
Uveďte tři věci, které za nás Kristus nesl?
21.
Naše slabosti, naše nemoci, naše hříchy
24.
Z čeho nás Kristus vykoupil?
24.
Ze zlořečenství Zákona
25.
Kolik různých nemocí v sobě zahrnovalo prokletí Zákona? Dt 28,15,21-22.
27-28.35.59-61?
25. Všechny nemoci
26.
Co Bůh chce abychom zvolili: požehnání nebo zlořečenství?
26.
Požehnání
Je nemoc zlořečenstvím?
Vidí-li Prince všechny nemoci jako prokletí Zákona s poukazem na Dt
28 a dovolává-li se zrušení kletby (nemoci)
s poukazem na kříž, je jasné, že každý nemocný stojí pod kletbou Zákona.
Je tedy logické, že když byl Pavel nemocen, musel být pod kletbou. Vezmeme-li
toto učení vážně, zjistíme, že v Dt 28 kapitole se mluví o kletbě z neposlušnosti
Zákona (viz Ga 3,10) a budeme-li trvat na tom, že všechny nemoci jsou prokletím
z Dt 28, potom Pavel (Ga 5,13), Timoteus (1 Tim 5,23), Epafras (Fp 2,27)
nebo Trofim (2 Tm 4,20), byli alespoň část svého křesťanského života pod
prokletím, vztahujícím se k neposlušnosti Zákona (Ga 3,10).
Je samozřejmé, že jsou nemoci, které jsou
skutečně Božím trestem i v době Nového Zákona (1 K 11,29-32, Zj 2,20-23),
avšak je to pouze jedna skupina nemocí. Další nemoci mohou vznikat stářím
(Gn 27,1 a 1 Kr 1,1 atd.), soužením (Ž 6,8), k oslavení Boha (J 9,1), vlivem
démonů (Sk 10, 38) atd. Např. nemoc stáří, která vede ke smrti (Jakob,
Izák, David...), je jistě důsledkem prokletí, které se však člověka zmocnilo
Adamovým pádem, “propadneš smrti”,
a nemá nic společného s Dt 27 ani 28. Když Bůh říká v Dt 28, “vzdálím
od tebe nemoc”, nemá na mysli nemoc stáří,
ale právě nemoc kletby Zákona.
Je zcela logické, že tu samou nemoc, kterou
Bůh vloží pro neposlušnost (Dt 27), také skrze poslušnost vzdálí (Dt 28).
Pakliže Prince zastává teorii, že každá nemoc je kletba Zákona, je logické,
že každý nemocný je proklet a není vysvobozen ze zlořečenství Zákona. Tak
Princeho teologie hlásá pravý opak, než by se na první pohled mohlo zdát.
Vykoupení nejen ze zákona
Doktrína záměny tedy pokládá odložení nemoci
a bídy a oblečení blahobytu a zdraví za součást vykoupení ze zlořečenství
Zákona. Nezůstává však pouze u zlořečenství ze Zákona. Přestože nás Písmo
ubezpečuje, že Kristova smrt nás vykoupila ze zlořečenství Zákona, neboť
“zbraní smrti je hřích a hřích má
svou moc ze zákona” (1K 15,56), Prince uvádí, že Kristova smrt nás
vykoupila i ze zlořečenství adresovanému za hřích Adama s Evou.
“Díky tomuto ztotožnění
nepřináší Ježíšova zástupná oběť na kříži pouze vykoupení z kletby za porušení
zákona, ale také vysvobození od všeho zla, které následkem původního hříchu
Adama dolehlo na všechny jeho potomky, ať již jsou pod zákonem či nikoliv.”114
Tato prokletí, jak správně uvádí Prince:
“zasáhla i půdu země a její vegetaci a specificky se projevuje neproduktivními
formami vegetace: trním a hložím… Nový zákon nádhernými obrazy zjevuje,
jak na sebe Ježíš vzal nejen kletby vynesené nad Adamem, ale také prokletí
země.”115
Země, jejíž prokletí – dle Princeho - na
sebe Kristus vzal, však tuto teologii záměny bude moci uplatnit až v tisíciletém
království, kdy – patrně na základě Kristovy oběti – se toto vykoupení
země “plně projeví teprve při Kristově návratu.”116
Kristus nás tedy nezbavil jen prokletí ze Zákona, ale dokonce i kletby
vynesené nad Adamem a dokonce nad samotnou
zemí, která byla vynesena několik set let před vydáním Zákona. Avšak pokud
by tomu tak skutečně bylo, musela by být v tisíciletém království přemožena
i smrt, která je důsledkem kletby nad Adamem a země by se stala vykoupenou
již při nastolení tisíciletého království.
Pravý opak je však pravdou. Během tisíciletého království budou lidé, kteří
nebyli vzkříšeni na základě zrušení kletby Zákona, stále smrtelní (1K 15,26;
Iz 65,20) – vždyť někteří po vzpouře budou
zničeni ohněm z nebes (Zj 20,9) - a na samém konci existence světa bude
země zničena a bude stvořena země nová (2 Pt 3,7 a Zj 21,1)
Démonologie
Princeho vytrvalé literární a publikační
činnosti neunikla snad žádná z oblastí systematické teologie. Jeho rozsáhlá
démonologie nám ke zkoumání přináší obšírný podklad teorie i praxe. Autor
není jen tím, kdo by démony zkoumal od stolu. Naopak, byla to jeho populární
praxe, která jej vedla k jejímu teoretickému ospravedlnění. Když dogmatičtí
křesťané, pro které pozitivní výsledky nejsou dostatečným
zdrojem souhlasu k vymítání démonů z křesťanů, jsou plni otazníků, odpovídá
jim Prince řečnickou otázkou: “Třeba namítnete: ”A odkud to víte, bratře
Princi?” odpovím, že jsem už třicet let křesťanem a znám to z vlastní zkušenosti.”117
Druhy démonů
Prince rozeznává několik druhů démonů,
kteří se specializují na nejrůznější lidské hříšné činnosti. Jejich jméno
poté prozrazuje činnost, ke které svoji oběť vedou. Namátkou uveďme:
“démon alkoholismu, deprese,
hněvu, rozpačitosti, kompromisu, mluvení, spánku, obtěžování, rušení, dráždění,
pochybnosti, nevíry, nenávisti, zuřivosti, vraždy, sebevraždy, nerozhodnosti,
odkládání do budoucna, zapomnětlivosti, rouhání, pomlouvání, sexu, homosexuality,
masturbace, nutkání bít děti, návykové závislosti, nadměrného
užívání věcí, přejídání, kouření, rakoviny duch sevřený, alergie, deformace
páteře, revmatismu, srdečního záchvatu…”118
A to jistě Prince nevyjmenoval všechny,
zřejmě stačí dosadit… Bylo by zajímavé zjistit, zda existuje “démon
nadměrné fascinace démony.”
Existuje i jistá genealogie, kdy může existovat
např. duch rodinný nebo náboženský. V různých církvích se vyskytují různí
démoni. Např. v anglikánské církvi je to démon alkoholismu a v Church of
God démon obžerství. Proto např. frustrovaná žena, která je “episkopálka,
začne pít Martini a stane se alkoholičkou. Je-li ale z Church of God, začne
se přejídat…”119 Škoda,
že Prince nevydal nějakou mapu denominačních démonů, aby si konvertita
mohl vybrat církev, kde působí takový démon, vůči kterému by byl nejvíce
imunní. Na druhou stranu by to však mohlo mít i ozdravnou úlohu. Např.
podvyživenému člověku, trpícímu anorexií, by v tomto případě šlo směle
doporučit členství v “Church of God.”
Přirozenost démonů
Prince je přesvědčen, že: “Andělé zřejmě
mají křídla a létají, zlí duchové zřejmě nemají křídla a chodí… Andělé
mají svá vlastní těla a necítili by se dobře v lidském těle, ani po
tom netouží a démoni, či zlí duchové nemají těla a intenzívně po
tom touží…”120 Zůstává
sice záhadou, kam na podobné názory Prince chodí, nicméně kdyby tuto svoji
teorii opět neaplikoval, nebylo by to – vzhledem k jeho ostatním doktrínám
– relativně nic hrozného.
Prince je totiž přesvědčen, že např. démon
alkoholismu má obrovskou chuť na alkohol, a k tomu, aby ji uspokojil, potřebuje
lidské tělo. “Démon alkoholismu musí mít příslušné tělesné orgány, aby
si mohl opatřit alkohol a konzumovat ho.”121
Stejně je tomu i s ostatními démony. Např. “démon rouhání potřebuje
jazyk, aby se mohl rouhat.”122 Pokud
budeme v takto naznačené linii pokračovat, potom démon “migrény” zřejmě
potřebuje hlavu, aby ho hlava mohla bolet.
Samotní démoni nejsou ve své podstatě zlí,
jsou však terčem nečistých myšlenek, kterým se brání, ale nedokážou obstát.
Jejich nitro se vzpírá zlému, ale ubozí démoni jsou mu vydáni napospas.
“Všichni zlí duchové jsou nečistí. Jejich
mysl je naplněna myšlenkami a nápady, které odmítají a nenávidí,
ale nemohou je od sebe odehnat. Mají svědomí znečištěné špatnými myšlenkami.”123
Jak je vidět, démoni jsou v podstatě dobří, mají dokonce svědomí, odmítají
zlé, ale nemají na vybranou. Člověku by až démonů – kteří nenávidí zlé
- přišlo líto. Satan zřejmě není otcem lži, nýbrž sám je její obětí. Zbývá
však opět otázka: ospravedlňuje Prince tyto myšlenky na základě nějakého
biblického textu nebo se opět jedná o osobní zjevení?
Princeho osobní zkušenost s démony
Jak Prince připouští, on sám měl během
svého křesťanského života démonů hned několik. Sám uvádí “ducha sevřeného”,
“ducha deprese” “ducha hněvu”,
“ducha rozpačitosti” a “ducha
strnulosti.” Tito démoni z Princeho odcházeli
postupně a poslední, (duch strnulosti) jej opustil až v jeho 79 letech.124
Avšak nepředbíhejme. Poprvé byl Prince zbaven “ducha deprese”, když sloužil
jako letniční kazatel:
“Byl jsem již mnoho let
kazatelem plného evangelia, ale měl jsem různé vnitřní problémy. Zmíním
se jen o jednom, který je běžný: deprese. Trpěl jsem záchvaty deprese…
Modlil jsem se, postil jsem se, ale nic to nepomáhalo. Čím víc jsem se
postil, tím to bylo horší. Dlouho jsem pro svoji situaci nenacházel řešení,
až jsem jednoho dne četl Izaiáše 61,3… a dám jim okrasu místo popela, olej
veselí místo smutku, oděv chvály místo ducha sevřeného.” Náhle jsem uviděl,
že mým problémem je duch sevřený… je to osoba… jedná se o jakéhosi rodinného
ducha.”125
Podobné osvobození Prince zažil ještě před
odchodem ducha sevřeného a plný pokoj zakusil, až když jej postupně
opustili ještě duchové “deprese", “hněvu" a “rozpačitosti.” Nakonec,
ve svých 79 letech, jej opustil ještě “duch strnulosti”:
“Nedávno jsem prožil
zkušenost... bez jakékoliv účasti mé vůle, byly mé ruce nahoře a mé tělo
se v krátké chvíli několikrát zaškubalo...Křečovité škubání trvalo několik
minut, pak jsem odpočíval a mé tělo ochablo." Po této zkušenosti
obdržel Prince od Boha výklad: "Bůh mi ukázal, že jsem byl osvobozen
od ducha "strnulosti."”126
Je zvláštní, že nejproduktivnější Princeho
léta, ve kterých formuloval své stěžejní doktríny a napsal nejvíce knih,
byla právě dobou, kdy měl – dle svých slov – minimálně tři až pět démonů.
Mohou být křesťané obsazeni démony?
Toto je otázka, která již dnes málokoho
vzrušuje a ztěží by se našel mezi charismatiky někdo, kdo by odpověděl
negativně. Rozhoduje přeci praxe! Než si však tato vskutku revoluční praxe
našla mezi křesťany své místo, bylo nutné je přesvědčit, že démony skutečně
mají. Do této doby bylo např. rouhání “mylně” považováno za skutek těla
(Ga 5,19). Prince však byl jedním z těch, kteří pomohli vnést do situace
světlo: “Každý rouhač má démona.”127
Dnes by Prince neměl se svojí praxí (a
možná ani teologií) nejmenší potíže. Evangelisté jako Carlos Annacondia
dokonce ďábla oslovují před každým shromážděním a masově z křesťanů duchy
vymítají. Podívejme se však nyní, jak postupně a mnohdy úmorně, bylo třeba
k této praxi prošlapat cestu, než se
křesťany podařilo přesvědčit, že za jejich trvale hříšnými sklony vězí
démoni, kteří je okupují.
Změna paradigmatu
Nejprve bylo třeba změnit rétoriku. Posedlost
démony zněla v souvislosti s křesťany opravdu odpudivě. Rovněž “vymítání”
nebylo to pravé slovo. Proto se “posedlost” – s ohledem k řeckému originálu
– přejmenovala na “démonizovanost” a “vymítání” na “osvobozování.” Změnil
se však pouze název, praxe zůstala nadále stejná: z křesťanů se vymítali
démoni. Vzhledem k totální absenci novozákonního
textu, který by tuto praxi ospravedlňoval, bylo nutné sáhnout k alegorizaci
Písma. Prince např. věří, že když David mluví o protivnících, kteří se
dovolávají Hospodina, má na mysli démony, kteří jej obsadili:
“David říká: “Zdaliž těch,
kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž
proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí. Úhlavní nenávistí jich nenávidím
a mám je za nepřátely. Vyzpytuje mne, Bože silný, a poznej srdce mé, zkus
mne a poznej myšlení má.” (Ž 139,21-23) Mluví zde o tom,
co bylo uvnitř, v něm, a co bylo Bohu nepřátelské.
Pane, jsou-li to tví nepřátelé, jsou i mými nepřáteli, i když jsou ve mně.”128
Rovněž je přesvědčen, že když Jóel říká:
“…kdožkoliv vzývá jméno Hospodinovo, vysvobozen bude…(Jóel
3,32)”, má na mysli vysvobození od démonů.129
Proto Prince doporučuje posedlým vzývat jméno Ježíš. Avšak apoštol Pavel
ukazuje, že toto je možné jen z Ducha svatého 1K 12,3. Další výkladovou
“perlou” je již výše citovaný oddíl z Izajáše, který cituje i Kristus:
“a dám jim oděv chvály místo ducha sevřeného”… jedná se o
jakéhosi…ducha.”130
Po této “mistrné” hermeneutice bylo již
třeba člověka jen přesvědčit, že “dobrý křesťan” nečiní zlo a je v podstatě
dobrý. “Zlí lidé chtějí dělat
zlé věci, ale dobří lidé nenávidí špatné věci, a pokud je dělají, jsou
zotročení [rozuměj obsazeni démonem]”131
Jestliže člověk zároveň přijal doktrínu o plném zdraví, pak např. pro chronickou
chorobu ani jiné vysvětlení neexistovalo.
Jak vzniká démonizace (posedlost)
Jak se však účastníci boholidské rasy mohou
stát kořistí démonů? Prince ukazuje, že cest ke vstupu démonů do Duchem
naplněných křesťanů je opravdu mnoho. Zdá se skoro nemožné, aby vůbec nějaký
křesťan byl těchto Božích nepřátel ve svém nitru zcela prost. Sám Prince
“ducha sevřeného” zdědil a “duch strnulosti” do něho vnikl, když ležel
v nemocnici.
“Křečovité škubání trvalo
několik málo minut, pak jsem odpočíval a mé tělo ochablo. Bůh mi ukázal,
že jsem byl osvobozen od ducha “strnulosti” (o tom jsem nikdy před tím
neslyšel). Ukázal mi také kudy a jak se tento duch do mě mohl dostat. Narodil
jsem se v Indii – v roce 1915 – v té době byla lékařská zařízení na relativně
primitivní úrovni. Místní doktor brzy zjistil, že mé nohy nejsou stejné.
Doporučil, abych ležel na zádech s jednou nohou v
dlaze – trvalo to několik měsíců. Od té doby jsem nemohl dělat určité běžné
pohyby. Po mém osvobození jsem začal zakoušet novou volnost pohybů.”132
Krom tělesné nehybnosti, která je branou
pro ducha strnulosti, je však přístupových cest více. Např. různá prokletí,
která nad křesťany vysloví jejich autority. Otec, který synovi řekne, že
z něho nic nebude, umožní démonu prokletí získat vládu v životě svého syna.133
Exorcismus a jeho projevy
Když Kristus pravil, že křesťany bude provázet
znamení - vymítat démony - myslel tím, dle Dereka Prince, především vymítání
démonů z nich samotných. Rovněž jeho příkaz “démony vymítejte” je nutné
chápat, jako “démony vymítejte nejprve sami ze sebe.” Proto prvním zlým
duchem, kterého má křesťan vyhnat, sídlí v něm samotném. “Jsi-li
věřící, pak máš autoritu ve jménu Ježíše vymítat ďábly. Z koho? Z koho
jiného než především ze sebe samotného? Začni u sebe,”134
radí Derek Prince.
Samotný autoexorcismus se neprovádí, jak
by se mohl někdo mylně domnívat, skrze modlitbu, nýbrž hyperventilací,
přičemž démona zpravidla vydechneme až po několika hlubokých výdeších ústy.
“Křest v Duchu nedostaneš
modlením, ale pitím Ducha. Obdobně démony nevyženeš modlením, ale vymítáním
resp. vydechováním… Začni spolupracovat
s Duchem svatým. Jak? Začni vydechovat. Možná, že první vydechnutí bude jen lidským výdechem, i druhé,
i třetí. V řadě vydechnutí pak začneš vydechovat ještě něco jiného, tvého
nepřítele.”135
Zatímco apoštolé démony vymítali ve jménu
Ježíše Krista, Prince to přísně zakazuje. Modlitba a jméno Ježíš obzvlášť
démonu vyjít brání. Tyto věci jsou proto při vymítání nepatřičností a jsou
Princem přísně zapovězeny.
“Neplač, nemluv v jazycích,
nepoužívej jméno Ježíš, ale nech démona odejít. Zdůrazňuji vždy lidem:
modlení nechte na mně a vy ho jen nechte odejít. Vaše modlení bude jen
překážkou… Poslechnete-li mne, může z vás v několika vteřinách postupně
vyjít i tucet démonů.”136
Démon, který vychází, tak musí mít volnou
cestu a musí mít přednost jak před jménem Ježíš, tak před modlitbou. Démon
má před jménem Ježíš přednost v jízdě. “Víte jak to vypadá, když kolem
projíždí houkající sanitka s výstražným světlem. Veškerá ostatní vozidla
zastaví a čekají u kraje vozovky, dokud neprojede. Stejně je tomu tak,
když vychází démon.”137
Odchod démona se projevuje zejm. v místě,
kde démon sídlí. “Duch strachu obvykle vychází se vzlykáním. Často je
to kašlání, jindy výkřik nebo řev. Duch zlosti nebo vraždy často vychází
s řevem…”138
Zvláště pikantní je odchod démona masturbace, který se projeví křečemi
v zápěstí.
“Při vysvobozování od
démona masturbace vysvobozované osobě ztuhnou a zkřiví se prsty. Často
při tom pociťují svědění v prstech. Měl jsem už stovky takových případů,
a vždy to byl problém masturbace. Jakmile uvidím tyto symptomy, hned vím,
oč se jedná. V mnoha případech je tohoto zlého démona třeba vyhnat specielně
z prstů.”139
Projevům, které Princeho vymítací shromáždění
provází, by se křesťané neměli bránit. Naopak! Pokud se jim budou snažit
vyhnout, “tucty” démonů, které v nich sídlí, je nikdy neopustí.
“Pokud se ti dere na rty výkřik a ty ho potlačíš, zabráníš tím odchodu
zlého ducha.”140
Jestli se takto organicky projevují i ostatní duchové, musí být např. vymítání
démona cizoložství, včetně jeho projevů, velmi osobité.
Může být křesťan démonicky obsazen?
Většinu zlých skutků jako je smilstvo,
opilství, žárlivost, které křesťan činí, nechá-li se ovládat svými sklony
(Ga 5,16), Prince nazve démonem smilstva nebo alkoholu.
Jde však o skutky těla: opilství, žárlivost, cizoložství
(Ga 5,19-21). Tento postoj je tělesnému člověku
vlastní a výše uvedených hříchů se člověk může dopouštět, pokud se nenechá
vést Duchem svatým (Ř 8,5). Jediným lékem je pokání (1J 1,9), kříž (Ga
5,24) a chození Duchem (Ga 5,18).
Nikde v Novém zákoně není ani náznakem
uvedeno, že by apoštolé nebo učedníci vymítali ze znovuzrozených křesťanů
démony. Naopak, Písmo svědčí, že “..nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší,
ale Syn Boží ho chrání a Zlý se ho ani nedotkne” (1J 5,18). Kdo by
chtěl totiž vstoupit do domu silného, musí jej napřed spoutat (L 11,21-22).
Tento dům je zde symbolicky přirovnán k našemu tělu. Jestliže je tělo křesťana
chrámem Ducha svatého (2 K 6,16) a tento Duch, který je v nás, je silnější
než ten, který je ve světě (1J 4,4), potom ten, kdo by chtěl do
nás vstoupit, musel by přemoci Ducha svatého. Boží Syn (který přemohl svět
i satana) nás chrání a je věrný, i když my jsme nevěrní (2Tm 2,13). Proto
ani hřích nedává satanu právo do křesťanů vstupovat, protože ani tehdy
nepřestávají být chrámem Ducha svatého.
Patříme-li do moci Božího Syna, nemůžeme již patřit moci tmy (1K 1,13-14).
Křesťan se jistě může stát posedlým, když
odpadne od Boha, ale jako nemá nic společného světlo s tmou, Kristus s
Beliálem, tak nemůže mít nic společného Boží chrám našeho těla s modlami
(2 K 6,14-16). Jistě je možné, že nevěřící, který přijme Boží milost -
je osvobozen z moci zlého ducha - a nečiní pokání, může se stát sedmeronásobně
posedlým. Ale k tomu může dojít pouze tehdy, zůstane-li jeho dům prázdný
(Mt 12,44), to znamená, že se nestane
křesťanem a neobdrží dar Ducha svatého, který by jeho dům (tělo) střežil.
To ovšem neznamená, že by křesťan nemohl být démony pokoušen, napadán nebo
jim pro svůj hřích vydán k trápení (Mt 18,34).
Vymítání nečistých duchů je mocným činem
(Mk 9,39), a tedy Božím darem (Mt 10,1; 1K 12,10) skrze Ducha svatého (Mt
12, 28). Tato služba má být znakem skutečného křesťanství (Mk 16,17), avšak
v souladu s celým Písmem, nikoliv pouze na základě zkušeností.
Uzdravování
Původce nemoci
Nemoc jakožto důsledek prokletí Zákona,
ze kterého byl křesťan plně osvobozen “záměnou” za požehnání, nemá – dle
Prince- v životě správně věřícího člověka místo. Pokud se přesto vyskytne,
její původ musí být nadpřirozený a nepřátelský. “Genesis 3 zjevuje pravou
příčinu všeho lidského utrpení a jeho úvod vidí v ďáblu… Sledujeme-li u
všech nemocí jejich příčinu, vidíme, že jejich jediným původcem je ďábel.”141
Duchovní dary a vzkládání rukou
Přestože Prince zahrnuje uzdravení do vykoupení
a učí, že Kristus svojí smrtí uzdravil všechny nemocné, připouští, že je
možné, aby křesťan byl nemocen. Sám tvrdí, že má dar a víru pro nemoci
zad. Zároveň zastává názor, že většina nemocí pohybového ústrojí dolních
končetin je způsobena nestejnou délkou nohou. Prince, který slouží mnohdy zástupům křesťanů najednou, není schopen
prodloužit nohu všem, kteří mají například bolesti v páteři a proto vždy
svůj dar propůjčuje.
Např. na charismatické konferenci v Praze
v roce 1994 vkládal společně se svojí ženou, která rovněž nemocí zad trpí,
zkříženě ruce na zástupce Užšího výboru KMS, kteří poté prodlužovali nohy
všem zájemcům v sále.
Dodnes se však najdou lidé, kteří tuto
službu kritizují. Jeden teolog, který je vůči charismatickému, ale i letničnímu
hnutí vysoce vyhraněn, nadšení účastníků těchto uzdravujících shromáždění
nesdílí a vidí zde souvislost s torontským plombováním zubů:
“Je zajímavé, že podobná
vlna neprochází charismatickými sbory poprvé. Vzpomeňme jen na vlnu prodlužování
končetin, praktikovanou v sedmdesátých letech, kdy mnozí členové těchto
společenství najednou zjistili, že až do této doby neměli nohy nebo ruce
stejně dlouhé, a nadšeně svědčili o svém uzdravení.”142
Pneumatologie
Doktrinální zjevování
Zjevování doktrín, které jsou prostým čtením
Písma nepostižitelné, je typické pro celé charismatické hnutí. Skrze “osobní
zjevení” se Prince dozvídá, že Kristův duch trpěl smrtí věčného oddělení,
že byl nejprve “posledním Adamem” a až poté “druhým člověkem”, dozvídá
se, že do Kristovy duše byl vlit hřích celého vesmíru atd. Tato věroučná inspirace se však stala centrem kritiky
samotných charismatiků. D. R. McConnell k tomu poznamenává:
“Bylo by nádherné představit
si, že by kontroverze…s Pastýřským hnutím byly brzy vyřešeny. Nezávislé
charismatické hnutí by se vrátilo ke zdravým normám učení a praxe. To je
vskutku krásná, leč nerealistická vyhlídka. Avšak kdyby měla tato kontroverze
kouzelně zmizet, bylo by pravděpodobně jen otázkou času, než by nezávislé
charismatické hnutí opět upadlo do dalšího biblicky nezdravého učení. Historie
nás učí, že brzy mezi námi opět povstane další "prorok", který vyhlásí
charismatikům nejnovější "Nyní máme to pravé", ti se pak semknou do nového
hnutí, které se jako bouře přežene našimi řadami. Hlavní příčina těchto
chronických doktrinálních odchylek je
ihned zjevná. Od svého počátku až do současnosti má nezávislé charismatické
hnutí chybnou nauku zjevení. My charismatikové nejsme náležitě věrni principu,
že jediným neomylným pravidlem víry a praxe je Bible. Správné učení pochází
z jediného zdroje: apoštolského učení,
jak je vyjádřeno a uchováváno v Svatých Písmech. Zjevovatelské dary Ducha
- proroctví, slovo moudrosti a slovo poznání - mohou a měly by mít v církvi
své místo, ale Bůh nikdy nechtěl, aby tyto dary se staly alternativním
zdrojem učení, a tak podkopávaly učení Pána Ježíše Krista a jeho apoštolů"143
Letniční, alespoň ti klasičtí, si této
věci byli dobře vědomi. Ve své učebnici se jejich teologové s problematikou
věroučného zjevování vypořádávají následovně:
“Nyní, když už je Písmo
kompletní, nemůžeme k němu nic přidávat ani ubírat. Bůh postupně, v průběhu
1600 let zjevil svou vůli a záměr. Víc již nepotřebujeme. Bůh řekl všechno,
co chtěl o sobě a svém plánu s námi říci. To znamená, že ona zvláštní
inspirace, díky které dnes máme Slovo Boží v psané formě, nám dnes již
není dostupná. Byla určena výlučně pisatelům Písma. [Proroctví]....není
náhražka za zjevení, které bylo dáno v době apoštolů k všeobecnému vedení
církve, a v žádném případě nesmí být s tímto všeobecným zjevením v rozporu."144
Dar tvořivé víry
Prince věří, že Bůh sám má víru v sebe
samotného a touto vírou tvoří hmotnou realitu.
“Víra je část Boží vlastní
přirozenosti. Jeho stvořitelská schopnost pochází z Jeho víry.
Nadto jeho víra nalézá své vyjádření ve slovech, která pronáší.
Jeho slova jsou kanálem Jeho víry,
a proto nástrojem jeho stvořitelské moci…Taková je jeho víra ve Své vlastní
slovo”145 Touto vírou
ve své Slovo Bůh stvořil
vesmír. “V Žd 11:3 je nám řečeno, že celý vesmír byl uveden do existence
stvořitelskou mocí Boží víry ve Své Vlastní slovo…víra je stvořitelské
moc…schopnost tvořit.”146
Když Prince vysvětluje podstatu víry Boha,
píše:
“Dospíváme tedy ke třem
závěrům o víře, které nám pomohou porozumět její jedinečné moci a důležitosti.
První, víra je část věčné Boží povahy. Druhý, víra je stvořitelská moc,
skrze níž Bůh uvedl vesmír k bytí. Třetí, Boží víra je vyjádřena
a zmocněna slovem, které řekne.”147
Podobně je tomu u člověka:
“Poněvadž Bůh stvořil
člověka se schopností projevovat víru, nacházíme v člověku další dvě schopnosti,
které jsou spojené s vírou; schopnost tvořit a schopnost mluvit.
Příznačné je, že obě tyto schopnosti… člověk sdílí s Bohem…”148
Když Prince přirovnává Boží tvořitelskou
moc k tvořivosti lidské s tím, že jde o víru sdílenou, má tím na mysli,
že lidská slova mají kreativní moc? Posuďme sami.
“Ve své povaze má člověk
stvořitelskou schopnost. Může si představit něco, co nikdy ve skutečnosti
neexistovalo; pak to může naplánovat
a uvést do existence… Vidíme, že člověk jako původní stvoření má s Boží
vlastní povahou tři podobné věci: schopnost projevovat víru, schopnost
mluvit a schopnost tvořit.”149
Má Bůh víru?
Vyvstává však otázka: v koho Bůh věří a
na koho spoléhá? Bůh přeci stvořil svět skrze své Slovo, a
tím Slovem je Boží Syn (Žd 11,3). Znamená to že Bůh věří sám v sebe? Je
snad víra nějakou univerzální silou, která je k dispozici jak Bohu,
tak člověku? Nikoliv! Víra je Božím darem, skrze který nespravedlivý
člověk přijímá Boží spravedlnost, může získat jistotu věčného života (J
3,16) a ve víře očekávat na Boha.
Pojetí víry jako něčeho, skrze což Bůh
stvořil vesmír a co je dáno do přímé souvislosti se schopností víry člověka,
připomíná spíše “Boho-lidskou
přirozenost nové rasy Adamů” než solidní biblický závěr.
Manifestace
V době, kdy nastaly torontské a pensacolské
manifestace, byl Derek Prince jedním z prvních, kteří se snažili tyto prožitky
ospravedlnit. Zveřejnil, že něco, co se nyní děje masově, prožil i on při
svém obrácení, kdy se mu zjevila duchovní bytost, kterou ztotožňoval s
andělem, který se zjevil Jákobovi v
Peníelu. A tak zhruba padesát let před tím, než se tato individuální zkušenost
stala masovým zážitkem, popisuje Prince, že se u něho projevila následkem
požehnání, které si od anděla vyprosil, a popisuje, že byl svým spolubydlícím
pozorován, jak leží “ve spodním prádle na matraci a bezuzdně se směje.”150
Manifestace smíchu Prince vysvětluje mj.
tak, že věřící se smějí tomu, když Bůh neúprosně soudí svévolníky:
“A když svévolník kuje
pikle proti spravedlivému, Boží reakce je stejná: “Je však panovníkovi
k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde” (Ž 37,13). Žalm 59 začíná
barvitým popisem zlého jednání zkažených lidí, ale Pán opět odpovídá stejným
způsobem. “Ty se jim však Hospodine směješ, všechny pronárody jsou ti k
smíchu” (Ž 59,9). Když spravedliví
vidí Boží neúprosný soud nad
svévolníky, je přirozené, že budou reagovat stejným způsobem jako
Bůh sám.”151
Není divu, že když Prince zavítal do Pensacoly,
mohl zde rozeznat neklamné známky Boží přítomnosti. “Docela slušný
počet lidí zde ležel na zemi, poté, co padli
pod mocí Ducha svatého. Všiml jsem si několika dalších projevů, avšak nic
z toho bych nemohl považovat za příliš dramatické, či zarážející.”152
I když přeci jenom Prince o dvě stránky
dále svůj názor změnil a připouští, že “některé z projevů, které se
dostavily, byly dost neočekávané, neobvyklé a nedůstojné – nicméně i ty
se nakonec poddaly Duchu svatému.”153
Chvála a zjevení
V Princeho literatuře má chvála mnoho skrytých
dimenzí, které jsou běžnému křesťanu těžko dostupné. Dokonce i mnoho požehnání,
která ze správně aplikované chvály vyplývají, byla mnoho let církvi skryta.
To proto, že velká část církve “byla nakažena duchem ”strnulosti”, který
bránil křesťanům prožívat svobodu a veselí při uctívání Boha.”154
Abychom jako křesťané mohli patřičně tělesně
reagovat, “musíme ukáznit svoji duši, aby reagovala na pokyny ducha
a uvedla tělo do příslušných akcí. V mnoha případech to bude vyžadovat
nějaký druh duchovního osvobození [od zlého ducha]”.155
Cíl takovéto chvály vidí Prince následovně:
“naší jedinou touhou je být v Boží přítomnosti."156
Prince dokládá určitý postup, podle kterého
by správný uctívač měl postupovat. Jako předlohu novozákonního uctívání
vidí Ex 23,15, kde se praví: “Nikdo
se neukáže před mou tváří s prázdnou.” Dary,
které Bohu poskytujeme, aby naše uctívání bylo přijatelné, jsou např. “děkování
a majetek”.157 Prince
nedělá ze svého učení dogma, avšak varuje: “Můžeme se modlit i jinak
a On nás slyší, ale modlíme se v odstupu."158
Pravým projevem uctívání je poté postoj
těla.... “dospěl jsem k vzrušujícímu a převratnému závěru: všechna slova
jak ve Starém tak v Novém zákoně - popisují postoj těla."159
Za správný tělesný postoje je pak např. považován “potlesk, občas i
křik”160 Aby
si někdo nemyslel, že tímto křikem je myšleno nějaké kultivované vyjádření,
Prince vysvětluje: “Křik – abych doplnil – neznamená hlasité zpívání,
znamená to křik – využití plné kapacity našich plic.”161
Dalším tělesným projevem je pokleknutí před Otcem, které Prince považuje
za “úplné sebevydání Pánu.”162 Nakonec
“udělá tento skutek sebevydání Stvořiteli
celý Vesmír.”163
Dalším krokem, který Prince doporučuje,
je ztišení. “Po hlasitých, jásavých chvalách... následuje zvláštní druh
ztišení. V takovém naladění k nám může Bůh mluvit jasně a s autoritou,
jako nikdy jindy.”164
A konečně, obsahem takovéhoto poselství
je osobní zjevení.
“Marie byla v té chvíli
jedinou z učedníků, kdo rozuměl, že Ježíš musí zemřít. Poznala toto tajemství,
když seděla u jeho nohou?...Kéž by Boží lid seděl dnes u Ježíšových nohou.
Určitě bychom byli extravagantnější v uctívání. Možná bychom byli otevření
zvláštnímu zjevení, které nemůže jinak přijít."165
Nakonec Prince varuje ty, kdo by se takovýmto
projevům vzpírali: "Tuto kapitolu ukončíme slovem varování pro každého,
kdo by negativním způsobem reagoval na tato vyjádření úcty...
Tělesný postoj kritiky může způsobit duchovní neplodnost."166
Pro přehlednost shrňme výše uvedená Princova
doporučení do několika málo bodů:
1) Do chval vstupujeme pro touhu po Boží
přítomnosti. 2) Chválu začínáme přinesením daru, který nám umožní přístup
k svatému Bohu. 3) Následuje chvála, která spočívá ve fyzických a hlasitých
projevech našeho těla. 4) Po chvále následuje ztišení, kdy Bůh mluví k
člověku. 5) Obsahem Božího sdělení
může být zjevení pro církev, kterého je jinak nemožné dosáhnout.
Jedná se o biblické uctívání?
Předně - jakkoliv je Boží přítomnost příjemná,
cílem chval je učinit šťastným především Boha. I když je v chvále příjemně
i tomu, kdo uctívá, k chvále jsme stvořeni my pro Boha (Ef 1,5-6). Také
říci, že díkůvzdání je cestou k Bohu, je pošetilost. Princeho citace starozákonních
míst, kde bylo k přístupu do Boží svatyně potřeba oběti od člověka, byť
přeneseně, v duchovním smyslu, je nemístná. Jedinou cestou
přístupu před Boží tvář je dnes Kristova krev. V době starozákonní to byla
krev kozlů, beranů a býčků, avšak
dnes je to krev Beránka. Dávat chvále výkupnou moc - a volný vstup do Boží
svatyně je dílem smíření (Mt 27,51) - byť jen nepřímo a náznakem, je vážný
omyl. Podmínkou vstupu do Boží svatyně je očištěné svědomí, nikoliv naše
oběť díků a chval (Žd 10, 21-22).
Při úloze těla je nutný novozákonní pohled.
Nový Zákon se o postoji těla sice zmiňuje, ale neklade na něj důraz:. “Ale
přichází hodina, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě,
vždyť sám Otec hledá takové ctitele (J 4,23)."
Ježíš zde mluví o uctívání v duchu. Kriteriem novozákonního uctívání je
tedy pravda a nikoliv tělesná poloha. Pravda nezáleží na poloze těla. Rovněž
tvrzení, že pokleknutí je “úplným sebevydáním” je neúnosné. Dokonce prohlášení,
že toto sebevydání učiní celý Vesmír je zcestné. Každé koleno sice poklekne
před Kristem, ovšem nebude to žádné sebevydání, nýbrž akt pokoření v hrůze
před vzkříšeným Pánem. Či snad “koleno v podzemí” se vydá
Kristu (Fp 2,10)?
Na pováženou zůstávají Princeho slova o
tom, že kdo by tento postup nerespektoval, zůstane od Boha v odstupu.
Naproti tomu není chybou se domnívat, že
Bůh ke svému lidu může mluvit, když jej lid uctívá. Je však na pováženou
učinit z toho doktrínu. Prohlásit, že kvalita zjevení závisí právě na této
formě bohoslužby, je biblicky neobhajitelné. Při snaze "očekávat proroctví
ve ztišení" může snadno dojít k duševním "zjevením", neboť tento silný
prvek napětí a programového očekávání
může snadno ovlivnit lidskou psychiku a fantazii. Začátečníci se mohou
domnívat, že ticho není nastoleno cíleně, ale že jde o zvláštní vedení
Duchem svatým. Přitom jde pouze o aranžmá.
Vede chvála k speciálním zjevením?
Princeho snaha obhájit “zjevovatelský rozměr
chvály” jde až tak daleko, že
pasáž z J 12,3-7 vykládá tak, že Marie při svém uctívání Ježíše Krista
u jeho nohou obdržela zjevení o tom, že Ježíš zemře. V Orientu však bylo
omývání nohou hostům zcela běžné (L 7,44). Marie tak učinila tím nejdražším,
co měla, a vysloužila si tím Boží uznání. Použila totiž "nardos", nejdražší
tekutinu. I my bychom měli Kristu dávat to nejcennější. Ani paralelní texty
Mt 26,6-13 a Mk 14,3-9 však neukazují, že by Marie setrvávala u Kristových
nohou, a teprve po obdržení speciálního
zjevení, že Ježíš zemře, by se odebrala pro alabastrovou nádobku a vylila
ji Ježíši na hlavu (Mt 26) a na nohy (J 12). Marie by neměla důvod mít
olej k pomazání u sebe, pokud by ještě neobdržela zjevení, že Ježíš zemře.
Pokud by šlo tedy o vědomé, nikoliv
nevědomé pomazání Krista k pohřbu, které Pán nepoužil jen jako předobraz,
jak si vysvětlit, že Marie tak učinila celých šest dní před Velkou nocí?
Kdo by se tedy na základě tohoto výkladu domníval, že má klíč k tomu jak
obdržet osobní zjevení, staví na politováníhodném omylu.
Eklesiologie
Jako u každého představitele hnutí Pozdního
deště, jímž se Prince bezesporu kvalifikoval, není snadné rozlišit jeho
eklesiologickou a eschatologickou část. Zatímco v této – (eklesiologické)
části, si probereme organizaci a strukturu Princem navrhovaného modelu
církve, která samozřejmě vychází ze starozákonní obnovy Izraele; ve druhé,
(eschatologické) části, se zaměříme zejména na pořadí jednotlivých kroků
obnovy v pořadí, v jakém Derek Prince touží,
aby se zrealizovaly.
Obnova Izraele, vzor pro obnovu
církve
Je zbytečné podotýkat, že stejně jako Warnock,
Cain a další, i Prince je přesvědčen, že církev posledních časů čeká obnova,
která se uskuteční podle starozákonních proroctví, která jsou křesťany
chápána jako obnovení izraelského národa.
“Všechny zásady, které
jsou v přirozené oblasti odhaleny o obnovení Izraele, jsou stejně použitelné
v duchovní oblasti pro obnovení církve."167
“Tento novozákonní obraz církve na konci tohoto věku je potvrzen různými
starozákonními proroctvími.”168
Mezi tato proroctví interpret řadí zejm.
Izajáše 60. kapitolu169, Ezechiele 37. kapitolu a samozřejmě Jóele 2.
kapitolu.170
Izajášovo proroctví zde Princemu
slouží k výkladu “materiálního požehnání”, prosperity církve k závěrečné
evangelizaci.
“…v Izajášovi 60,5 Bůh
zaslíbil církvi posledních dnů "dary hučícího moře" a "bohatství pronárodů.”
To jsou jím ustanovené zdroje a zaopatření. Finanční a technické prostředky
národů mají být dány k dispozici církvi, pro naplnění jejího závěrečného
úkolu zde na zemi.”171
Jóelovo proroctví poté Princemu
slouží k vysvětlení “duchovního požehnání” nových letnic, které brzy nastanou.
“Toto vylití Ducha je předpovězeno v Jóelovi 2,28 a ve Skutcích 2,17…
Toto navštívení nebude dočasné. Bude “od nynějška až na věky.”172
Tím, že Prince chápe naplněním Joélova proroctví až dobu současné církve
vlastně čtenáři sděluje, že do této doby byl Duch svatý zřejmě církvi odňat.
Ezechielovo proroctví je chápáno
jako “pořadí a schéma” obnovení církve poslední doby. “U
Ezechiele 37,1-10 ve vidění údolí suchých kostí nalézáme velmi živou předpověď
obnovení Izraele i církve.”173
Cizoložné denominace
Dosavadní denominační uspořádání církve
je dle Princeho přežitkem. Již jeho vznik je nebiblický a má původ v lidské
tělesnosti. Jak uvádí autor: “Počátek denominací je popsán v 1. K 3,1-4.
V Korintě ztratili ze zřetele Ježíše a zaměřili se na lidského vůdce. U
kořene je tělesnost.”174
Toto vyjádření by snad šlo omluvit jako osobní názor autora, avšak Prince
jde dále a smluvní spojení křesťanů do denominací už nechápe jen jako následování
lidského vůdce, ale dokonce jako smilstvo a cizoložství. Jedinou legitimní
formou smlouvy je dle Princeho Večeře Páně. Pokud křesťany spojují učení
nebo denominace, jsou tito smilníky.
“Spojení mimo smlouvu ve fyzické oblasti [mezi
mužem a ženou] je smilstvo nebo cizoložství. Není to v duchovním obecenství
stejné? Obecenství mezi křesťany, které je založeno na něčem menším,
než je smluvní svazek [míněna Památka Večeře Páně] je ve skutečnosti
smilstvo"175
Povšimněme si, co autor míní tímto “menším”:
“Kde se spojení mezi křesťany
stává závislým na něčem menším než tento smluvní svazek, jako je
např., shoda v učení, denominační příslušnost...”176
V důsledku to znamená, že tam, kde např.
křesťané vstoupí do smlouvy mezi sebou na základě denominační příslušnosti,
což bývá zpravidla vždy podmíněno shodou v učení, dopouštějí se tak duchovního
cizoložství. Teprve když si uvědomíme tyto souvislosti, pochopíme, proč
charismatici, kteří jsou bezesporu
Princeho učením ovlivněni, mají takový odpor k vymezování učení a k denominacím.
Jak vyplývá z předchozích kapitol, tento odpor má však kořeny mnohem hlubší.
Prince se i v této věci, ostatně jako v
mnoha jiných, mýlí. Je sice pravdou, že styk mezi mužem a ženou mimo smlouvu
je smilstvem. Také církevní vztahy musí být založeny na smlouvě kalicha
- Kristově krvi. Avšak i styk mezi mužem a ženou, jsou-li pod smlouvou,
může být dále "závislý na něčem menším", např. vzájemné dohodě (1K 7,5).
Proč křesťané, kteří jsou narozeni z vody a z Ducha, by ve svém obecenství
nemohli být dále smluvně vázáni? Smilstvem by bylo, kdyby se muž a žena
stýkali pouze na základě domluvy, bez uzavření manželské smlouvy nebo analogicky
kdyby se lidé seskupovali např. do
denominací bez předchozího obmytí "smluvní" Kristovou krví.
Obvinit křesťany z toho,
že se shromažďováním na denominačním základě dopouštějí smilstva
je stejné, jako obvinit ze smilstva manžele, protože se stýkají
na základě neplodných dnů ženy a ne "pouze" na základě oddacího listu.
Jednota pod pěti úřady
Církev poslední doby dospěje do úplné,
nedenominační jednoty. Bude založena na charismatických úřadech, které
se vynoří v poslední době jako výsledek činnosti Ducha. Do této doby je
tělo rozbito, jak bylo v roce 1977 prorokováno na charismatickém
koncilu v Kansas City.
“Pět hlavních služebností
je vyjmenováno v 11. verši: apoštolé, proroci, evangelisté, pastýři a učitelé.
Ve 12. verši je popsán účel těchto služebností: budování Kristova těla.
Ve 13. verši jsou čtyři znaky dokončeného těla. Tento verš by doslovně
mohl být přeložen takto: “až bychom všichni dosáhli jednoty víry, a poznání
Syna Božího, zralého lidství, míry postavy, která představuje Krista
v jeho plnosti.”177
Kdo by se domníval, že apoštolé, proroci
ad. žili již mimo charismatické hnutí, ten by se – dle Princeho- mýlil.
Církev až do této doby žila v exilu.
“Po mnoho dlouhých staletí
byl Izrael rozptýlen jako příchozí, daleko od své země na východním břehu
Středozemního moře, kterou jim Bůh dal v dědictví. Téměř stejnou dobu žila
církev Ježíše Krista v podobném exilu, daleko od Bohem daného duchovního
dědictví, jehož hlavními složkami jsou: jednota, autorita, spořádaný život
v obecenství, úplnost služeb z Efezským 4,11, plnost duchovních
darů a hojnost ovoce.”178
Až se tyto znovu povstalé úřady chopí vlády
nad církví, sjednotí církev již ne do hříšné a cizoložné struktury denominací,
nýbrž do plnosti Krista, takže církev bude představovat Boha na zemi.
Církev, inkarnace Krista
V pravé, charismatické, obnovené a plně
sjednocené církvi, stejně jak to učí všichni pozdnědeštní učitelé, plnost
Kristova bude přebývat “tělesně.” Tuto deifikaci křesťanstva Prince vysvětluje
velmi podobně jako Branham nebo Warnock. Církev poslední doby bude “ztělesněním
Krista”, jeho “úplným zjevením” v celé “jeho plnosti.”
“Církev roste do zralého
lidství. Tento muž, vzrostlý do plné postavy, bude schopen reprezentovat Krista v celé jeho plnosti. V pravém slova smyslu
bude ztělesněním Krista.
On bude vyvrcholením Božích záměrů pro církev
jako Kristovo tělo – dokonalým zjevením Krista.
Tato dokončená církev, vybavena každou milostí, všemi dary, všemi služebnostmi,
představí světu úplného Krista.”179
Eschatologie
V této části můžeme detailně nahlédnout,
v jakém pořadí má k obnovení církve dojít a jakým způsobem církev, “v plnosti
zjevený a úplný Kristus” přivede svět do posledního, konečného a největšího
probuzení, které kdy v dějinách lidstva bylo.
Obnovení všech věcí
Prince nás nenechává na pochybách o tom,
že žijeme v době “nápravy všech věcí” dle Sk 3,21. Principem a kritikou
této doktríny jsme se obšírně zabývali v kapitole o hnutí Pozdního deště.
Nyní se pouze podíváme na odstín, ve kterém tuto obnovu autor interpretuje;
zda se jedná o myšlenky biblické, či
originální nebo zda mají pravdu kritikové, kteří poukazují na to, že Prince
zastává doktríny hnutí Pozdního deště.
“Naše přítomná doba vyvrcholí
v čase napravení všech věcí, ve kterém - v okamžiku, který nebyl nikdy
přesně zjeven – se Ježíš Kristus navrátí z nebe na zemi (viz Skutky, 3,19-21)…
Pod pojmem napravení si představujeme dvě hlavní činnosti. Uvedení věcí
na své místo a do správného stavu. V současnosti se proces Boží obnovy
soustřeďuje hlavně kolem dvou lidů na zemi, náležejících ke dvěma smlouvám:
kolem Izraele a církve.”180
Prince sice, na rozdíl od Warnocka, “nevymazal”
odpadlý Izrael z duchovní mapy světa, což je jistě chvályhodné. Méně hodné
chvály však zůstává, že na základě tohoto verše vysvětluje i obnovu církve,
kterou, zcela elitářsky, vztahuje na – v té době eklesiologicky značně
kontroverzní - charismatické hnutí.181
Pozdní déšť
Než přišlo na scénu charismatické hnutí,
které Prince vidí jako počátek obnovy, byli křesťané připodobnění suchým
kostem, které ležely na různých, “hřbitovech.”182
“Boží lid [je]
zobrazen jako suché s rozpojené a rozptýlené kosti. Pak následují dvě fáze
obnovy. V první fázi jsou kosti nadpřirozeně uvedeny do pohybu, přiloženy
k sobě a spojeny klouby. Pak jsou pokryty šlachami, svaly, masem a potaženy
kůží. Na konci této fáze byla těla fyzicky kompletní, ale nebyl v nich
žádný duch nebo dech. Ve druhé fázi vstupuje duch a těla se staví na nohy.
Na konci této fáze bylo dosaženo Božího, konečného cíle: zástup vojska
velmi velký.”183
Tato obnova je způsobena raným deštěm,
který církev této doby, stejně jako na den Letnic, po době sucha skrápí.
“… vylití Ducha svatého,
které Jóel předpověděl, má být rozděleno do dvou hlavních částí: “podzimní
déšť” a “jarní déšť” Toto je zapsáno v Jóelovi 2,23: “… a jako na počátku
vám sešle (Bůh) hojnost dešťů podzimních i jarních.” Déšť je typ a vylitý
Duch svatý je antityp… Přeneseme-li toto zjištění na antityp, dojdeme k
logickému závěru: podzimní déšť Ducha svatého označuje začátek posledních
dnů a jarní déšť Ducha svatého označuje blížící se konec posledních
dnů. Bůh své jednání s církví na zemi začíná i uzavírá všeobecným vylitím
Ducha svatého. Podzimní déšť Ducha svatého přišel na prvotní církev. Jarní
déšť Ducha prší na církev po celém světě v našich dnech…184
jarním deštěm
ducha svatého nyní Bůh obnovuje církev, aby splňovala Jím určené
normy čistoty, moci a řádu.”185
Jak budeme sledovat dále, shůry skropená
církev, resp. kosti v hrobech, se obnovuje na etapy: pohyb
kostí vidí Prince jako vznik charismatického hnutí. Jejich spojení
klouby představuje nedenominační
spojení jednotlivých služebníků; šlachy jsou poté duchovní
smlouvy, které spolu tyto jednotlivé charismaticky
obživené kosti napříč denominacemi uzavírají a svaly
představují jednotlivé služebnosti. Maso
znázorňuje úplný život této metamorfované církve. Obdržený duch
pak způsobí dospění v plnou inkarnaci Krista
v církvi posledních dnů, kdy bude zahájena poslední žeň.
Úloha charismatického hnutí
Zatímco Jóelovo proroctví pro církev “poslední doby” Prince vykládá
jako duchovní požehnání a Izaiášovo proroctví
jako požehnání materiální, páteří samotné obnovy a následováníhodnou strukturou
je vzkříšení kostlivců dle proroka Ezechiele.
“Když se na počátku 60.
let dalo charismatické hnutí na postup, byl dán do kostí,
které dlouho ležely mrtvé a suché, nový život.
Začaly se pohybovat a chrastit jedna o druhou. Ezechiel říká: “A aj, hřmot,
když se přibližovaly kosti jedna k druhé.” Kosti mezi sebou vzrušeně rozmlouvaly.
Jedna mohla říci: “Poslouchej, mluvím jazyky!” Druhá mohla
odpovědět: “Ano, a ze mne bylo vyvrženo pět démonů!” a třetí se mohla připojit:
“V našem modlitebním shromáždění minulý pátek na mne vzkládala sestra Berta
ruce a já jsem dostala dar uzdravení!”186
Už jen z tohoto dětinsky prostého a origenovsky
alegorizujícího popisu obnovy můžeme mezi řádky vyčíst základní doktríny
raných charismatiků. Např. “vymítání démonů z křesťanů” a “udělovaní konkrétních
darů Ducha svatého skrze vzkládání rukou”, jimiž se chrastící kůstky radostně
pyšní, nás nenechá ne pochybách, odkud
Prince čerpá svoji doktrínu.
V době, kdy autor svoji vizi literárně
zvěčnil (80. léta), nacházelo se charismatické hnutí v době spojování:
“V současné etapě charismatického hnutí Bůh ještě stále spojuje jednotlivé
kosti v těla, to jsou místní sbory.”187
Koncem let devadesátých, kdy Prince navštěvuje Pensacolu, hovoří již: “Co
se mne týče, považuji naši dobu za ”hodinu žně” pro celý svět.”188
Je-li Prince své eschatologii věrný, pak
v této době již máme klouby, šlachy, svaly i maso a zahajujeme poslední
žeň – viz dále.
Ačkoliv jsou charismatici ve svém pohledu
jednotní, je zřejmé, že se zjevně nemohou domluvit, kde se to vlastně nyní
nacházíme. Prince již vítá “hodinu žně”, Rick Joyner teprve povolává do
“poslední bitvy” za jednotu církve189
a Paul Cain se v Torontu teprve raduje z “pozdního
deště”190.
Naštěstí jsou charismatici k doktrínám značně velkorysí, a proto společný
cíl je zřejmě důležitější než věrnost doktríně.
Sjednocování sborů
Jak vyplývá z Princem definovaného popisu
současné situace, původní charismatické hnutí mělo spojovat sbory do kosterního
skeletu, který začal procitnuvší křesťany spojovat do obnovených struktur,
dokud církev nedosáhne jednoty víry. Z úsměvného podobenství chrastících
kostí, ze kterých jsou nyní vyháněni démoni,
je patrné, že nemá být pohrdáno ani jednotlivci. Avšak pozor: “Toto
spojení musí být na základě funkčním, tedy nesmí být závislé na zvláštnostech
hřbitova, z něhož kost mohla pocházet."191
Co zde autor míní hřbitovem, ze kterého křesťan pochází, je ponecháno na
důvtipu čtenáře, ale logicky jde o prostředí, v kterém křesťan vyrůstal,
než se stal charismatikem. To znamená dobu, kdy byl ještě "mrtvý" - necharismatický.
Této jednotě víry však brání dosavadní
existence denominací:
“Ještě nejsme v jednotě
víry. Letmým pohledem na různé skupiny a denominace kolem nás
se o tom snadno přesvědčíme. Ale směřujeme do této jednoty. Přichází čas,
kdy budou všichni praví křesťané sjednoceni ve víře.”192
Tyto kosterní pravdy, kterým Prince vyučoval
jiné, počátkem sedmdesátých let sám okusil:
“Na začátku 70. let byla
pravda, kterou jsem jiné vyučoval, náhle aplikována na můj vlastní život.
Bůh mne svrchované spojil s jinými třemi
muži, při nichž byla poznána biblická služba učitelská: s Donem Bashamem,
Bobem Mumfordem a Charlesem Simpsonem. Všichni čtyři jsme se jednomyslně
shodli na jednom aspektu našeho nového vztahu: veškerá iniciativa byla
z Boha."193
Don Basham, Bob Mumford a Charles Simpson,
spolu s Derekem Princem, po těchto nadpřirozených setkáních založili Pastýřské
hnutí a předpoklad k budoucímu celosvětovému sjednocení církve poslední
doby byl doktrinálně položen. Jak bylo uvedeno v historické části a vyplývá
i z tohoto citátu, za tuto iniciativu - jež potvrzuje tuto pozdně deštnou
eschatologickou doktrínu - činí Prince
zodpovědným Boha. Jeho pozdější pokání není odřeknutím se doktríny – v
tomto světle Prince chodí i cestuje dodnes - nýbrž praxe.
Duchovní smlouvy
Po stádiu kloubů, kdy se sbory i obnovení
jednotlivci sjednocují do nových struktur, nastává fáze, kdy je třeba tuto
strukturu nějak spoutat. Proto se zde objevují “duchovní smlouvy”, které
– skrze vysluhování Večeře Páně – obživené kosti spojují. “Jestliže
je A ve smluvním vztahu k B a B s C, pak je ve skutečnosti ve smluvním
vztahu také C s A... Tak jsou spojeny všechny kosti, aby tvořily jedno
tělo”194,
uvádí Prince. Podle této úvahy jsou vlastně všechny sbory, které na tuto
hru přistoupí, smluvně svázány, aniž by si tuto skutečnost uvědomovaly.
Zde se však Derek Prince mýlí. Jeho úvaha postrádá logiku.
Je-li přece např. automechanik (A) ve smluvním vztahu s pekařem (B) a pekař
(B) s kominíkem (C), znamená to snad, že kominík a automechanik (A a C)
jsou ve smluvním vztahu? Tato Princeho úvaha je chybná i po právní stránce.
Smlouva je totiž vzájemný projev shodné
vůle obou stran. Jak by osoba C mohla takový souhlas – shodnou vůli - projevit,
když se na smlouvě A-B vůbec nepodílí? O vzájemnosti a oboustrannosti,
nutných atributech smlouvy, nemůže být v tomto případě ani řeči. Smlouva
zavazuje pouze ty, kdo ji uzavřeli.
Je sice pochopitelné, že smlouva krve a
těla křesťany vede do společného vztahu a společných závazků, avšak skrze
vědomou smlouvu jednotlivých "kostí" s Bohem skrze kalich a
tedy i mezi sebou skrze tělo. Smlouva
nevzniká až na základě vazeb prominentních oživených kostí, jak z kontextu
Princeho úvahy vyplývá, a rovněž nesvazuje tělo do žádných "obnovených
struktur.” Pokud bychom tedy důsledně přijali Princeho výklad, znamenalo
by to, že jedinou legitimní strukturou, vycházející ze smlouvy
těla a krve, je pouze církev charismatická.
Obnovené úřady
Dnes, po více než třiceti letech zkušenosti,
víme, že mezi autoritou denominační a nezávislým vůdcem z řad charismatiků
vzniká pnutí. Křesťan je poddán vedení v denominaci, ale zároveň si na
jeho poslušnost – a v Pastýřském hnutí jde o poslušnost takřka absolutní
– činí nárok i charismatický “pastýř.”
Prince však toto pnutí nevidí jako problém,
naopak. Předpokládá, že jednotlivé služebnosti denominace a naddenominačního
hnutí mají působit v protikladu. Jako příklad uvádí např. vztah "instituce
x charisma"
Poznámka: “Narůstající problémy
posledních desetiletí způsobily, že se vládci národů již neodvažují tvrdit,
že mají pro tyto problémy řešení. Proto se celé národy obrátí ke Kristu,
který svoji moudrost a moc zjeví skrze církev… Ze všech historických pozadí,
ze všech částí křesťanství, poplynou proudy probuzení, které
se nakonec spojí do jediné neodolatelné řeky… Takto nově shromážděný a zmocněný
lid dostane k dispozici rozsáhlé finanční a materiální prostředky.”206
Souhrn kapitoly
Derek Prince je znám především jako biblický
učitel a exorcista. Po dramatickém a nadpřirozeném obrácení při výkonu
vojenské služby, poté, co absolvoval studia na Cambridge, odešel na frontu
do severní Afriky. Po válce byl svědkem založení státu Izrael a po návratu
do Londýna byl ordinován letničním pastorem. Koncem padesátých let Prince
odchází do Keni, kde zakládá střední
školu. Poté se stěhuje do USA, kde se stává jedním z mluvčích charismatické
obnovy a spolu s Bobem Mumfordem, Charlesem Simpsonem a Donem Bashamem
se nakonec spojuje i se známým protagonistou hnutí pozdního
deště, Ern Baxterem.
Počátkem sedmdesátých let, kdy pětice těchto
charismatických učitelů založila rigidní pyramidu pastýřů a učedníků, dochází
k řadě kontroverzí. Životy lidí jsou řízeny na základě příkazů, rozpadají
se rodiny, lidé jsou manipulováni a spoutáváni. Nastává období řady charismatických
koncilů, které se snaží spory okolo pastýřských věcí urovnávat a nakonec
je vydán zákaz veřejné kritiky.
V osmdesátých letech, kdy již byla situace
v podstatě neudržitelná, opouští Prince hnutí, a prodej jeho materiálů
výrazně klesá. Proto své materiály Prince zadarmo poskytuje komunistickým
a rozvojovým zemím, kde jeho činnost záhy kulminuje. Nastává zahraniční
rozkvět jeho služby, který trvá prakticky dodnes. V devadesátých letech
se Prince připojuje k zastáncům Torontského požehnání a píše apologetiku
svatého smíchu.
Princeho učení v mnohém kopíruje doktríny
Pozdního deště. Prince je přesvědčen, že člověk je znovuzrozením přiřazen
do nové rasy boholidí, jejichž dědictvím je zdraví, bohatství, prosperita
a bezhříšnost. Pokud však mají sklony opakovaně hřešit, stojí za jejich
hříchem démon, jenž nese jméno onoho hříchu. Tohoto démona je proto třeba
vydechnout. V otázce duchovních darů Prince oplývá zvláštním charismatem
prodlužování nohou, které občas propůjčuje vzkládáním rukou.
Velmi podstatná je autorova nauka o církvi.
Církev čeká obnova pod vedením pěti úřadů. Ta nastala počátkem sedmdesátých
let s příchodem charismatického hnutí. Pod jejich správu mají přejít jednotliví
obživení křesťané, kteří s nimi uzavřou duchovní smlouvy. Tak má být
církev zcela restrukturalizována, neboť členství ve stávajícím, tj. denominačním
uspořádání, je cizoložstvím. Restrukturovaná církev poté obdrží pozdní
déšť, vlivem něhož doroste k dospělosti. Z církve pak povstane armáda,
která obrátí národy světa ke Kristu.
Poznámky a literatura
-
Derek´s Page Introduction,
http://www.derekprince.com/DPMsite/HTML/Derek(Early).html
-
Tamtéž
-
Derek´s Page Introduction…
-
Prince D., Modlitba a půst
mění dějiny, Logos, Praha, 1991, str. 61 –62
-
Prince D., Manželská smlouva,
samizdat, str. 16
-
Prince D., Modlitba a půst
mění dějiny, Logos, Praha, 1991, str. 61
-
Prince D., Manželská smlouva,
samizdat, str. 16
-
Tato prupovídka bývá zpravidla
obsažena na obalu či vnitřní straně většiny Princeho publikací
-
Ptáček L., Kdo je to Derek
Prince, Život víry, roč. 5, květen, 1994, str. 128-130
-
Prince D., Učení a zohýbané
nárazníky, Život víry, ročník 2, červen, 1991, str. 113-114
-
Prince D., Rozruch v církvi,
Vyjádření známého biblického učitele z roku 1994, příloha, str. 1-2, Život
víry, ročník 5, únor, 1996
-
Prince D., Dílo kříže, samizdat,
nedatováno
-
Tamtéž
-
Derek´s Page Introduction,
http://www.derekprince.com/DPMsite/HTML/Derek(MM).html
-
Prince D., Žít vírou nebo-li
víra k životu, Vydavatelství Vítěz, Ostrava, 1991, str. 55
-
Prince D., Manželská smlouva…
str. 16
-
Derek´s Page Introduction,
http://www.derekprince.com/DPMsite/HTML/Derek(L&R).html
-
Prince D., Modlitba a půst
mění dějiny, Logos, Praha, 1992, str. 65
-
Prince D. Modlitba a půst
mění dějiny… str. 62
-
Tamtéž, str. 65
-
Tamtéž, str. 67
-
Tamtéž
-
Ptáček L., Kdo je Derek Prince…
-
Derek´s Page Introduction
, http://www.derekprince.com/DPMsite/HTML/Derek(MM).html
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Derek´s Page Introduction
…
-
Tamtéž
-
Prince D., Učení a zohýbané
nárazníky, Život víry, ročník 2, červen, 1991, str. 113-114
-
Ptáček L., Kdo je to Derek
Prince…
-
Tamtéž
-
Riss M., Latter Rain, in:
Tillin T., Looking Beyond Toronto, http://www.xs4all.nl/~ahein/sva-07.html
-
Stetz J., Svrablavé uši,
Křesťanský život, Albrechtice, 1995, str.5
-
Zopfi J., Na všeliké tělo,
Křesťanský život, Albrechtice, 1997, str. 115
-
Prince D., Požehnání nebo
kletba, vyber si!, Břetislav Šípek, Praha, 1994, str. 81
-
Derek´s Page Introduction
…
-
Prince D., Určena povstat,
Boží pořádek k obnovení Kristova těla, Život víry, ročník 2, 1991, str.
223-255
-
Derek´s Page Introduction
, http://www.derekprince.com/DPMsite/HTML/Derek(Teach).html
-
Tamtéž
-
Ptáček L., Kdo je to Derek
Prince….
-
Prince D., Milost poddání
se, Logos, Praha, 1990… str. 18
-
Tamtéž, str. 20
-
Tamtéž
-
Juan Carlos Ortiz with Jamie
Buckingman, Call to Discipleship (Plainfield, New Jersey: Logos International,
1975) in: Vizant D., Roots of the Modern Discipling Movement, http://www.banner.org.uk
-
Neo – Montanism, http://www.bible.ca/tongues-neo-mantanism.htm
-
Buess B., Discipleship Pro
and Con (Van, Texas: Sweeter Than Honey, 1974) in: Vizant D., Roots of
the Modern Discipling Movement, http://www.banner.org.uk
-
Buess B., The Pendulum Swings
(Van, Texas; Sweeter Than Honey, 1974) pp. 11-13.
-
McDowell K, editor, Presence,
Power, and Praise: Documents on the Charismatic Renewal, Volume 2 (Collegeville,
Minnesota: The Liturgical Press, 1980), pp. 123-126.) in: in: Vizant D.,
Roots of the Modern Discipling Movement, http://www.banner.org.uk
-
Hitt T. R., "Top Religious
Stories Mark '75 as Pivotal Year," Eternity, January, 1976, p. 9
-
Prince D. Určena povstat…
-
Mumford B., After Discipleship,
s. 24, in: McConnell D. R., Jiné evangelium …
-
Simpson Ch., The Challenge
to Care (Ann Arbor, Michigan: Servant Publications, me Books, 1986, p.
101
-
McDowell K., editor, Presence,
Power, and Praise: Documents on the Charismatic Renewal, Volume 2 (Collegeville,
Minnesota: The Liturgical Press, 1980), pp. 123-126, in: Vizant D., Roots
of the Modern Discipling Movement, http://www.banner.org.uk
-
Reporton the 1976 Charismatic
Leaders´ Conference, s. 5, in: McConnell D. R., Jiné evangelium….
-
Tamtéž: Tento “étos” vycházel
především z okruhu časopisu “Charisma” a “Ministries Today”, kde jejich
šéfredaktor Jamie Buckingham veřejnou kritiku přímo nesnášel a již v roce
1972, po prvních excesech Pastýřského hnutí napsal: “Jako členům této “rodiny”
[církve] náš Otec přikazuje, abychom nepomlouvali, nekritizovali, neobviňovali
a neodsuzovali.. Máme-li s nějakým bratrem neshodu (doktrinální, či osobní),
máme jít přímo za ním – nebo drž jazyk za zuby. Není omluvy pro veřejné
odsuzování v těle.”
-
Derek´s Page Introduction
, http://www.derekprince.com/DPMsite/HTML/Derek(L&R).html
-
Shaw M., Cautionary Remarks
on the Ecumenical Tendencies of the Assemblies of God, http://users.vei.net/ihs/tide.htm
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Vizant D., Roots of the Modern
Discipling Movement…
-
Tamtéž
-
Prince D., Požehnání nebo
kletba, vyber si! … str. 82
-
Derek Prince, His life, His
work, http://www.derekprince.com/dpmus/earlzear.htm
-
Např. Sandy Millar, vikář
anglikánského sboru – v současné době Torontského typu - tedy charismatik
par-excellence, na dotaz šéfredaktora Života odpověděl, “že by nepokřtil
nově obráceného, který byl pokropen jako nemluvně.” in: Dittrich T., Letmá
návštěva u ostrovanů, Život víry, ročník 8, říjen 1997, str. 4-7. Na druhou
stranu je třeba dodat, že tento postoj by ovšem jiné charismatiky vedl
k opuštění takovéto denominace.
-
Na některých charismatických
konferencích, jichž se účastní římští katolíci se v rámci zachování jednoty
nepoužívá slovo “znovuzrození.” Katolická církev totiž tradičně chápe znovuzrození
skrze křest, zatímco protestantský pohled vidí znovuzrození skrze Ducha.
Těchto kompromisů by se v hnutí našlo více. Tento kompromisní postoj zastává
např. charismatický pastor z letničních kruhů Giovani Traettino in: Dittrich
T., Zbořit všechny přehrady?, Život víry, ročník 8, prosinec 1997, str.
6-7
-
Cannistraci E., “What the
Network is.” The Network, duben – srpen 1986, str. 4, in: McConnell D.
R., Jiné evangelium …
-
“Netvork statement purpose”,
The Network, duben – srpen, 1986, str. 3 in: McConnell D. R., Jiné evangelium
…
-
McConnell D. R., Jiné evangelium…
str. 93
-
Copeland K., in: McConnell,
D. R., Jiné evangelium…
-
Copeland K., The Year of
Equipping the Saints, New Wine, 18, leden, 1986, str. 6 - 18, in: McConnell,
D. R., Jiné evangelium…
-
Code of Ethics, The Network,
únor - březen 1987, str. 7 in "McConnell D. R., Jiné evangelium…
-
Tamtéž
-
Leighton, Signs, One Wonders,
cited in The Healing Epidemic, p. 214 – 216, http://wayoflife.org/~dcloud
-
http://www.derekprince.com/DPMsite/HTML/Derek(Reach).html
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Ptáček L., Kdo je to Derek
Prince…
-
http://www.derekprince.com/DPMsite/HTML/Derek(Reach).html
-
podle Alberta Dagera se mezi
další služebníky Pozdního deště řadí např. Franklin Hall, William Branham,
George Hawtin, Percy G. Hunt, Herrick Holt, George Warnock, Bill Britton,
Kathryn Kuhlman, Oral Roberts, Ern Baxter, Don Basham, Bob Mumford, Charles
Simpson, Derek Prince, D. James Kennedy, William Banks, Marilyn Hickey,
Demos Shakarian, Ralph Martin, Steve Clark, Kevin Ranaghan a další, in:
Dager A, Vengeance Is Ours, str.. 49-50.
-
Prince D., Rozruch v církvi….
-
Tillin T., New Thing, part
3 a, Latter Rain, http://www.banner.org.uk.
-
Prince D., Jak rozeznat a
vyhnat démony, samizdat, nedatováno
-
Prince R. in: Prince D. Požehnání
nebo prokletí, předmluva
-
Prince D., in: Hill S., Na
cestě za probuzením, Křesťanský život, Albrechtice, 1999, str. 17
-
Tamtéž, str. 21-22
-
Prince D., Dílo kříže, kázání,
samizdatový překlad, nedatováno
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
V téměř každém obšírnějším
životopise D. Prince bývá zdůrazněno jeho vzdělání a počáteční profesní
kariéra, která má zdůraznit, že logických postupů Prince používá při svém
studiu a výkladu Božího slova. Žel, i když do logického postupu dosadíme
nesprávné hodnoty, obdržíme nesprávné výsledky, což je u Princeho teologie
ukázkově viditelné. Princeho logické myšlení zdůrazňuje i česky vydaný
životopis L. Ptáčka: “…Před více než čtyřiceti lety dal Derek Prince Bohu
to nejlepší, co měl: břitký intelekt vycvičený na dvou nejprestižnějších
anglických školách…” in: Ptáček L, Kdo je Derek Prince…
-
Prince D., Dílo kříže…
-
Tamtéž
-
Prince D. Extravagantní láska,
Břetislav Šípek, Příbram, 1993, str. 14
-
Tamtéž, str. 7
-
Prince D., Požehnání nebo
prokletí… str. 222
-
Prince D., Dílo kříže…
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Warnock G., The Feast of
Tabernacles, http://www.latter-rain.com/escha/warnock.htm…
-
Prince D., Pásmo základy,
kniha V-VII, neautorizovaný překlad, nedatováno, str. 53
-
Prince D., Dílo kříže…
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Prince D., Základy, kniha
V - VII, samizdat, str. 21
-
Prince D., Extravagantní
láska… str. 19
-
Prince D. Dílo kříže…
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Prince D., Biblický kurz
pro samouky… str. 16
-
Prince D., Požehnání nebo
kletba... str. 221
-
Tamtéž, str. 222
-
Tamtéž, str. 223
-
Prince D., Jak rozeznat a
vyhnat démony…
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Prince D., Svobodni k uctívání,
vyučující dopis, Petr Fiřt, Břetislav Šípek, DPM, Příbram
-
Prince D., Jak rozeznat a
vyhnat démony…
-
Prince D., Svobodni k uctívání…
-
Prince D., Jak rozeznat a
vyhnat démony…
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Prince D., Svobodni k uctívání…
-
Prince D., Jak rozeznat a
vyhnat démony…
-
Prince D., Svobodni k uctívání…
-
Prince D. Požehnání nebo
kletba… str. 97
-
Prince D., Jak rozeznat a
vyhnat démony…
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Prince D., Biblický kurs
pro samouky… str. 18
-
Novotný T., Zlaté boží plomby,
Dingir 2/1999, str.11
-
Connell D. R., Jiné evangelium…
str. 185 - 186
-
Duncan D. D., Woodworth F.
C. Jr., Úhelné kameny pravdy, studium biblické doktríny, ICI University,
Národní kancelář Český Těšín, 1994 str. 199-200
-
Prince D., Spravedlivý bude
žít vírou, vydavatelství Vítěz, 1992, str. 97
-
Tamtéž, str. 98
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž, str. 99
-
Prince D., Rozruch v církvi…
-
Tamtéž
-
Hill S., Na cestě za probuzením,
Křesťanský život, Albrechtice, 1999, str. 19
-
Tamtéž, str. 21
-
Prince D., Svobodni k uctívání…
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Prince D., Svobodni k uctívání
II, Fiřt P., Šípek B, zástupci DPM pro ČR, nedatováno
-
Tamtéž
-
Prince D., Svobodni k uctívání…
-
Tamtéž
-
Prince D., Svobodni k uctívání
II…
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Prince D., Svobodni k uctívání…
-
Prince D., Určena povstat,
Boží pořádek obnovení Kristova těla, Život víry, roč. 2, listopad, 1991
str. 223 - 225
-
Prince D., Modlitba a půst
mění dějiny… str. 156
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž, str. 154
-
Prince D., Určena povstat…
-
Dittrich T., Dojmy z konference,
Život víry, roč. 5, srpen, 1994, str. 218-219
-
Prince D., Určena povstat…
-
Tamtéž
-
Prince D., Modlitba a půst
mění dějiny… str. 148
-
Prince D., Určena povstat…
-
Prince D., Modlitba a půst
mění dějiny… str. 149
-
Prince D., Určena povstat…
-
Prince D., Modlitba a půst
mění dějiny… str. 148
-
Prince D., Určena povstat…
-
Tamtéž
-
Prince D., Modlitba a půst
mění dějiny… str. 106
-
Tamtéž, 147
-
Prince D., Určena povstat…
-
Tamtéž
-
Prince D., In: Hill S., Na
cestě za probuzením…str. 22
-
Joyner R., Povolání do poslední
bitvy, Postilla, Havlíčkův Brod, 2000
-
Cain P., Latter Rain, Toronto
Airport, May 28., 1995, http://www.understandthetimes.org/radio/radio212.html
-
Prince D., Určena povstat…
-
Prince D., Modlitba a půst
mění dějiny… str. 148
-
Prince D., Určena povstat…
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Tamtéž
-
Navrátil A., Apoštolský úřad,
Život v Kristu, únor, 1998, str. 8
-
Dittrich T., Sešel se ŠV
KMS, Život víry, roč. 9, 1998, str. 19
-
Prince D., Určena povstat…
-
Prince D., Modlitba a půst
mění dějiny… str. 150
-
Tamtéž
-
Tamtéž, str. 156
-
Prince D., Určena povstat…
-
Prince D., Biblický kurs
pro samouky… str. 60
-
Prince D., Modlitba a půst
mění dějiny… str. 154-155
Aleš Franc
pokračování
Odkazy na kapitoly zveřejněné na GRANO SALIS
Odkazy na kapitoly zveřejněné na GRANO SALIS
Cizí oheň
Úvod a obsah
1. Mesmer,
magnestismus a hypnóza
2. William Branham - největší
prorok?
3. Historie a učení
hnutí Pozdního deště
4. Paul Cain, svědek k výstraze
světa?
5. Derek Prince, učitel
národů?
6. Kenneth Hagin a jeho následníci
7. Benny Hinn, skutečný
otec Torontského požehnání?
8. Claudio Freidzon, dveře
pro Argentinu?
9. John Wimber a hnutí
Vinice
10. John Kilpatrick a
Steve Hill, duchovní obnovitelé Ameriky?
11. Promise Keepers, muži
všech denominací, spojte se!
Závěr
|
Ovoce díla Aleše France (pár slov o etice) (Skóre: 1) Vložil: Tom v Čtvrtek, 11. prosinec 2003 @ 13:33:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jakkoli upřímně se snažím přistupovat k mravenčímu dílu AF, které zaplavilo server www.granosalis.cz, nemohu se ubránit dojmu, že ve svém důsledku víc ubližuje, než pomáhá. Chápu jeho snahu o odhalování bludařů, je zjevně přesvědčen, ze je oním „strážcem na hradbách“, který musí ochraňovat církev i nekřesťany před „cizím ohněm“, zejména letničních (zatím všechny mnou objevené studie jdou tímto směrem). To je jistě ušlechtilý záměr, přemýšlím ale, jaké jsou skutečné důsledky jeho práce.
1) Studie se snaží dokázat škodlivost osob a učení vybraného spektra církve, snaží se jim dokázat nečisté motivy a praktiky. Pominu-li spornost mnoha Francových tvrzení, zvláště s ohledem na předpojetí, které dokazuje svým jednostranným zaměřením, kladu si otázku, jak vysvětlí dobré ovoce služby těchto svých „nepřátel“. Bylo to v mnoha směrech právě učení oněch opovrhovaných učitelů, které pomohlo mnoha mým přátelům stát se poctivými křesťany (např. kolem r. 1989) a započalo růst k jejich duchovní dospělosti. Za 11 let života v církvi jsem nepoznal nikoho, koho by jejich učení nějak zavedlo, zdeformovalo či vedlo k extrémním projevům. A to nemluvím o zdaleka převažujícím dobrém ovoci jejich služby jinde ve světě. Totéž platí o kurzech Alfa a Nicky Gumbelovi dnes.
2) Říkám si, komu Francovy studie nakonec prospějí. A) Lidem, kteří zklamaní odešli z jím kritizovaného spektra církve? Ti se spíš utvrdí ve svém hněvu a zlosti, spíš než by byli povzbuzeni k odpuštění. B) Křesťanům, kteří se účastní života církve? Ti, pokud negativní vymezení díky žádné špatné zkušenosti neměli, ho asi získají - což je asi autorův záměr. C) Nekřesťané? Jak asi působí na lidi, kteří jsou hledající, útoky církve na církev? To je svědectví světu? Nemáme hledat, co nás spojuje, místo rozděluje? Nepřál si to samotný Ježíš? Odkud se v Bibli vzala věta „musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo (nebo čí dílo) se osvědčí“? Nebude Bůh sám posuzovat OVOCE díla Dereka Prince či Johna Wimbera, stejně jako OVOCE díla Aleše France?
AF se staví do role soudce. Není snad psáno „nesuďte, abyste nebyli souzeni“? Nebo „spíše hleďte, jak povzbudit?“ Nebo věty o tom, že se máme zaměřovat na to, co buduje a je ke společnému prospěchu a pokoji? Neříkám, že všechno, co AF objevuje, musí být „pustá lež“ a že bychom se nad tím měli pokřižovat. Jaké je ale ovoce jeho díla v porovnání s ovocem služby těch, které soudí? Za čí službou, třebaže jsme lidé chybující, zůstane více dobrého a lidí, kteří nalezli víru v Ježíše Krista? Myslíte si, že by bylo lepší, kdyby těch pět milionů lidí, kteří absolvovali kurzy Alfa na všech kontinentech, ve 135 zemích světa, na 25 000 místech ve všech denominacích (viz www.kurzyalfa.cz nebo www.alphacourse.org), by si měli radši číst Francovy studie? Když se AF staví do role soudce, bere na sebe odpovědnost za desítky, možná stovky hledajících, kteří odmítnou mít na základě jeho kritiky už cokoli s církví a Ježíšem společného. Jako by tu nebylo dost negativních věcí z minulosti.
Nechci obhajovat chyby či hříchy kohokoli v církvi, ale neměl by AF postupovat biblicky a napomínat neveřejně, dřív, než tímto kvasem zasáhne ty, co stojí mimo? Zajímalo by mě, jaké má Franc požehnání k této službě od svých duchovních a bratří v těle Kristově. Není napsáno, že „po lásce poznají křesťany“? Já z jeho díla žádnou lásku necítím, spíš nenávist.
Tomáš Janda
P.S.: Vzkaz správcům serveru: Tím, že Francovy studie zařazujete do kategorie „Kritika bludů“, vyvoláváte dojem, že všechno, co AF kritizuje, je automaticky blud. Kdyby někdo do této kategorie vložil kritický příspěvek o učení nějaké jiné, třeba vaší „domácí“ a na domácí scéně etablované církve, taky byste ho automaticky dali do kategorie „Kritika bludů“? Také jsem nedávno vložil na váš server článek do kategorie „Povzbuzení“ a místo toho se objevil v sekci „Charismatici“. Byl bych rád, kdybyste ho mohli přeřadit do té první kategorie (má název „Pár slov ke kurzům Alfa od jejich pražského koordinátora“). Dělení na charismatiky a necharismatiky mi připadá nebiblické, stejně jako dělení na denominace. Díky za to a díky za vaši práci vůbec. Kéž ovoce vaší práce jednou Bůh posoudí jako víc budující, než ubližující.
|
|
|
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Gojim v Pátek, 12. prosinec 2003 @ 19:21:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Som týmto článkom absolutne šokovaný...diela Dereka Princa poznam asi vsetky a boli pre mna a moju rodinu absolutnym pozehnanim. Vzdy ma viedli k Bohu a nie k uctievaniu človeka. Uplne chapem ze kazdy robi chyby, sluzobnici s velkou zodpovednostou tiez ale pozliepat taketo dielo chce poriadny kus horkosti. Hadzat Princa medzi sektarov je obrovska chyba a absolutny nezmysel.Neviem ci ozaj patri do kategorie krestanskych vodcov ktory zacali sice dobre ale neskor sa od evanielia nejakym sposobom odchylili. Vydajte sa Bohu na plno a uvidite kolko ohovaraciek a zloby sa bude chciet na Vas vyliat. Keby sa niekto posnazil a urobil by podobny clanok o Vas co by ste na to povedal? Mozte sa autor clanku pochvalit vacsim prinosom pre Bozie Kralovstvo ako D.Prince?Ja ten clanok beriem tak ze vsetci ucenici v Biblii mali protivenstva pocas zivota a ohovaranie aj po smrti napriek tomu ze urobili vo svojom zivote mnoho dobra a vykonavali priamo Boziu volu a je mi luto ludi skrze ktorych to slo. |
|
|
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Spuntik v Pátek, 12. prosinec 2003 @ 21:44:21 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Skvělý! Supr! Díky Aleši za skvělou kapitolu! Takhle pěkně mít Dereka Prince pohromadě ve všech souvislostech je báječné! Kdysi jsme měli probírat nějakou démonologii od Dereka Prince z jeho paperbacku na mládeži. Jen jsem do toho zběžně nakoukl a udělalo se mi špatně. Náš kazatel nám to zatrhl, že se máme učit o Kristu a ne o démonech. A udělal dobře. Ten Prince mi byl podezřelej ale tady vidím, že to je pěknej úleťák a že jsem se nemýlil. Nedivím se, že jeho následovníky to rozčiluje a že soptí. A budou ještě soptit. Komu by bylo příjemné zjistit, že je úplně mimo. Tak si z toho nic nedělej, třeba jim to někdy dojde. Dík za tu knihu Cizí oheň, všem ji budu vřele doporučovat.
|
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Danica v Sobota, 13. prosinec 2003 @ 13:57:10 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | "tady vidím, že to je pěknej úleťák"
na základe jednej knihy autora, ktorý dokázateľne pracuje s nepresnými materiálmi odsúdiš človeka, ktorého rešpektuje toľko denominácií? Myslím, že jeho následovníci nesoptia, majú dosť svojej práce, veď im aj Pán Ježiš nejakú dal ("choďte... "a spomínal tam aj nejakých démonov. Možno aj o Ňom napíše pán Franc niečo odsudzujúceho. Prípadne nám zakážu pastori čítať Bibliu).
Keď spomínam Bibliu - akým súdom budeš súdený, keď na základe práce spomínaného divného autora súdiš spomínaného rešpektovaného kresťana, za ktorým je mnoho ovocia? (osobne som sa stretla s niekoľkými ľuďmi, ktorým Pán vďaka modlitbám priamo D. Princa zmenil život. Komu mení život služba p. France? Tebe? Aké to má ovocie v tvojom živote? Len sa pýtam.) Bol by si rád, keby ťa Pán odsúdil na základe toho, čo mu o tebe povedal jeden z tvojich najväčších nepriateľov, ktorý sa s tebou ani osobne nestretol? Ale to je presne v Biblii napísané! Akým súdom súdiš, takým budeš súdený. Máš čas to zmeniť a vyhnúť sa dôsledkom svojich súdov. Berieš vážne Slovo? |
]
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Spuntik v Sobota, 13. prosinec 2003 @ 15:29:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Adolf Hitler, Josif Visarionovič Stalin, Mao Ce Tung, Kim Ir Sen, a jim podobní změnili životy sta miliónů lidí a nikdo je nesměl kritizovat. Apoštola Petra respektovaly všchny sbory novozákonní církve a přece jej apoštol Pavel před zraky všech bratří podrobil zdrcující kritice. Ano, ten nejmenší z apoštolů, který měl osten v těle, a který se zuřivě bránil, aby mu pohané obětovali býky, v domění, že je Zeus. Jsem obyčejní smrtelní lidé, volali tenkrát. Kdo je ten nějaký Derek Prince, že ho nikdo nesmí kritizovat? Je to forma nového kultu?
Jediný, kdo může změnit život lidí v biblickém smyslu je podle Bible Bůh v Ježíši Kristu, žádná modlitba nějakého člověka. To je poblouzení.
Poznávání ďáblů je jednou z hlavních činností satanistů. Křesťan usiluje, aby rostl v poznávání Boha, a ne Satana.
Když tě baví hrabat se v démonech, je to tvoje věc. Nediv se pak, kdybys z toho někdy skončila na psychiatrii. Vyčítáš mi že soudím a sama horlivě odsuzuješ člověka, který shrnul dostupné informace o tomto huntí i toho, který je rád, že si to může přečíst. Nepřipouštíš kritiku (i kdyby byla nepřesná), to je způsob sekt a nevidím rozdíl mezi tvým světem a světem výše zmíněných nekritizovatelných pánů. |
]
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Gojim v Sobota, 13. prosinec 2003 @ 16:32:35 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ale prečo nie? Dnes je to bezna prax a napr. Satanisti a clenovia NewAge to uplne bezne robia: Pridu do zboru ako novoobrateni clenovia, chytia sa urcitych pozicii v zbore a zacnu pracovat. Jedna s najvacsich satanistiek v USA ktora sa s milosti Pánovej obrátila napr. posobila ako ucitelka v nedelnej skole s celym timom spolupracovnikov jej razenia. Pocas jej posobenia sa rozpadlo niekolko zborov. Teda koniec ich prace - pokial ich nikto neodhali /co je vazne velmi tazko najma pokial o demonoch a ich posobeni nic nevieme/ je rozpad zboru, konflikty,roztrzky, boje medzi charizmatikmi a necharizmatikmi, katolikmi a letnicnimi skratka rozkol na kazdej urovni. Tato praca prispieva zial k rozkolom. Derek Prince ma niekoho komu sa da adresovat Vasa kritika osobne. Pavel Petra neohovaral vsade kde vedel ale povedal mu to priamo do oci... A najmä:nerobil to po Petrovej smrti ale pred nou... Prirovnavat pana ktorí robil ten text ku apostolovi Pavlovi je uplne absurdne... |
]
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Lolik v Neděle, 14. prosinec 2003 @ 21:07:54 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | A proč by to mělo být absurdné? |
]
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Spuntik v Pondělí, 15. prosinec 2003 @ 06:38:53 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | To nemůžu pochopit. Co učila ta učitelka děti? Pokud učila o spáse v Kristu, pak nemohla být satanistkou (Nikdo nemůže říci Ježíš je Pán leč v Duch svatém) a nebo učila o démonech a pak by to ukazovalo, že je Princovo učení satanistické.
Uvědomuješ si, že toto učení ti dává do rukou moc, ukázat na kohokoli z křesťanů a říci máš v sobě ďábla? Takhle se dá odrovnat kterýkoliv kazatel, vedoucí, starší a podobná autorita jakéhokoliv sboru kterékoliv církve. Bude mít dvě možnosti na výběr: Buď se ti podrobí jako vyšší autoritě a nechá si od tebe "ďábla" vyhnat a nebo se od ní její ovečky odvrátí (má v sobě "ďábla") a půjdou za tebou, jako za autoritou, která jim "otevřela oči". Když nad tím přemýšlím, tak se takhle dá celkem rychle a snadno ovládnout velká část církví a sborů. Není divu, že se to pak může rychle šířit. |
]
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Gojim v Pondělí, 15. prosinec 2003 @ 19:22:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Prave to ze to nemozes pochopit...Ak pride niekto za Tebou a povie mi ze mám diabla je to urcite niekto mimo ... V tom sa zhodneme. Ale myslim ze to nieje o tom kto ma diabla lebo oznacit niekoho za diablom posadnuteho iba tak lebo si to myslim je hlupost. V tom sa asi tiez zhodneme. Uznavam ze vymietanie "diabla" moze byt ucelove a vela krat sa zneuziva. V tomto sa asi tiez zhodneme. Asi sa nezhodneme v tom ze pokial napr. Tvoji rodicia boli spiritisti ma to na Teba vplyv a satan si robi na Teba narok. To potom nieje o vymietani "diabla" ale o vplyve okultizmu ktory treba zlomit. Dedičný hriech nieje o vymietani diabla ale o jeho zlomeni.
Vies nieje ucelom aby som kohokolvek presvedcoval o nejakej pravde. Len sa mi podobne clanky nepacia pretoze ja aj Ty aj kazdy iny clovek dokaze nieco podobne pozliepat za mozno hodinu. Zoberiem si trebars D. Wilkersona napisem negativny clanok o jeho proroctvach o tom ako skoro odisiel za hranice USA kvoli manzelskej krize o nejakých narkomanoch ktorý sa nevydarili, hodim ho do jedneho vreca s Branhamom a bude to.
Co robila ta ucitelka v skole? To nieje dobra otazka. Ja by som sa skor opytal ako sa tam dostala preco si to nikto nevsimol a ako na deti posobila. Vetu ktoru tvrdis ze satanista nemoze povedat ti povie kazdy s nich. Je naivne mysliet si ze to proste nemozu vyslovit.
Robila priblizne to co jej byvali kolega ktory sa dostal na veduci post v jednom zbore a viedol tam modlidby /!/. Ludi si nezkor pod roznymi zamienkami rozskupinkoval,rozdelil,rozlozil a silny modlitebny zbor zrazu prestal existovat.Bol to clen starsovstva toho zboru /!!!/a zaroven velknaz satanskeho kultu.Bol velmi bohaty a zamozny. V tom zbore neverili ze taketo nieco existuje... A ten zbor uz neexistuje... Je to neskutocne? Je to demonologia? Pokial vieme za zijeme v apokalypse ani nie.
Derek mal urcite tak ako aj vela kazatelov a sluzobnikov vela chyb. Co prospeje a ake bude mat ovocie ked ho budem negovat za kazdu cenu? Komu tym pomaham? Mam sa stavat do ulohy zalobcu? Kto je zalobca kazdeho krestana?
|
]
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Spuntik v Pondělí, 15. prosinec 2003 @ 22:10:28 CET (O uživateli | Poslat zprávu) |
- Říkáš, že kdo věří Bibli je naivní?
Kralická Bible: 1 Jan 4,15: Kdož by koli vyznával, že Ježíš jest Syn Boží, Bůh v něm přebývá, a on v Bohu.
Kralická Bible: 1 Jan 4,15: Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.
Nevím co píše v té vaší, ale doufám, že totéž. Jinak by byla na úrovni Jehovistické.
Nikdo nemůže dvěma Pánům sloužit. Je-li Božím dítětem, Bůh v něm přebývá a není zde již místa pro ďábla.. Zvarhne-li člověk Boha a jde-li si svou cestou podle žádostí svého srdce, Bůh se od něj odvrátí azlý Duch se vrátí do jeho srdce, jeho poslední věci jsou pak horší nežli ty, které byly před tím, nežli poznal Boha.
V této kapitole se také píše, že charismatici nepoužívají slovo "vymítání" ale "osvobozování".
"Princeho služba “osvobozování”, což v praxi znamená “vymítání démonů z křesťanů, či celých skupin věřících”, tak byla na světě, avšak zatím hledala doktrinální opodstatnění. Dostalo se jí ho v publikaci “Jak rozeznat a vyhnat démony” a mnohem později v knize “Požehnání nebo kletba, vyber si.” "
a dále:
"Když dogmatičtí křesťané, pro které pozitivní výsledky nejsou dostatečným zdrojem souhlasu k vymítání démonů z křesťanů, jsou plni otazníků, odpovídá jim Prince řečnickou otázkou: “Třeba namítnete: ”A odkud to víte, bratře Princi?” odpovím, že jsem už třicet let křesťanem a znám to z vlastní zkušenosti.”117"
a ještě:
"Nejprve bylo třeba změnit rétoriku. Posedlost démony zněla v souvislosti s křesťany opravdu odpudivě. Rovněž “vymítání” nebylo to pravé slovo. Proto se “posedlost” – s ohledem k řeckému originálu – přejmenovala na “démonizovanost” a “vymítání” na “osvobozování.” Změnil se však pouze název, praxe zůstala nadále stejná: z křesťanů se vymítali démoni."
Autor tady celkem dobře popisuje to, co říkáš i ty.
Četl jsi pozorně tuto kapitolu. Já bych ji šmahem neodsuzoval s tím, že něco takového "ja aj Ty aj kazdy iny clovek dokaze nieco podobne pozliepat za mozno hodinu". To jsou prázdná slova. Ani nadsázka, ani podobenství, je to lež. Toto bys nedokázal pozliepat ani ta ani já za hodinu ani za den. Je to lež. |
]
|
|
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: danielplachy v Neděle, 24. červenec 2005 @ 01:06:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Rád bych zareagoval na článek pana Aleše France, který se v něm zabývá učením Dereka Prince. Článek je sice přes 2 roky starý, ale myslím, že vyjádřit se k němu je třeba.
První věc, kterou bych rád předeslal, je, že autor píše v duchu protivenství vůči dílu Dereka Prince. Nepíši zde proto, abych někoho poučoval, ale abych varoval před hříchem, kterému se říká "rouhání proti Duchu svatému", na který Kristus v Písmu poukazoval.
Ježíš Kristus nás v Písmu učí, že podle ovoce se pozná strom. "Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce." (Matouš 7:16-18).
Každý, kdo si přečte o životě Dereka Prince a vyhodnotí jeho ovoce života, musí nevyhnutelně poznat, že jeho ovoce je strom dobrý. Vliv učení Dereka Prince zasáhl téměř celou zemi a jeho praktická aplikace víry jasně ukazuje, že Derek žil křesťanství na praktické i teoretické rovině bez pokryteckých příkras. Kdo čestně studuje jeho život a jeho dílo, a má zájem poznávat Boží vůli a touží po změně svého života, nemůže opomenout Boží moc a Boží lásku, která skrze Derekův život působila (za jeho života) a ještě působí (i po jeho smrti), neboť jeho dílo není dílem člověka ale Ducha Božího. Kdo kritizuje jeho učení způsobem jako pan Aleš Franc, neopovrhuje člověkem ale samotným Bohem.
Když Kristus kázal o Božích věcech, mnoho lidí jej nepochopilo. A také mnoho zákoníků a vykladačů Písma projevy jeho moci označilo za ďábelské:
Matouš 9:32-34
"Když odcházeli, přivedli k němu němého člověka, posedlého zlým duchem.
A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly: "Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno."
Ale farizeové říkali: "Ve jménu knížete démonů vyhání démony.""
A na jiném místě se píše:
Matouš 12:24
"Když to slyšeli farizeové, řekli: "On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů.""
Marek 3:22
"Zákoníci, kteří přišli z Jeruzaléma, říkali: "Je posedlý Belzebulem. Ve jménu knížete
démonů vyhání démony.""
Pán Ježíš na to odpověděl:
Marek 3:28-30
Amen, pravím vám, že všecko bude lidem odpuštěno, hříchy i všechna možná rouhání.
Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem."
Toto pravil, protože řekli: "Má nečistého ducha."
Pan Aleš Franc jednoznačně ve svém dopise označuje Derekovo učení za falešné. Ani nepochopil, o čem Derek učil. Uvedu příklad:
V jednom oddílu pan Franc píše: "Podle této teorie tedy Kristus trpěl dvakrát. Jednou na kříži, pak vstoupil do ráje a poté ještě odešel trpět v pekle". Tato reakce vznikla na základě přerecitovaného úryvku z díla Dereka Prince:
Z "ráje" Kristus pokračoval dolů do oblasti "šeólu" vyhrazené pro duchy bezbožných. Zřejmě jeho sestup na toto místo muk byl nutný k dovršení díla smíření za lidské duchy, protože musel vytrpět nejen tělesné, ale také duchovní důsledky hříchu
Když si ovšem přečtete pozorně, co psal Derek, poté zjistíte, že nepsal o dvojí smrti, ale o jedné a té samé.
Kristovo utrpení začíná od prvního střetnutí se s protivenstvím Zákoníků a nevěřících, pokračuje zrazením v Getsemanské zahradě a končí sestoupením do pekla. Protože Kristus zaplatil daň jak těla, tak duše a ducha. Jinak by jeho oběť nebyla úplná. Člověk není jen tělo, ale je také duch a má duši. Není mi jasné, jak mohl pan Aleš Franc toto opomenout. Asi mu nešlo o to poznat Boží pravdu, ale bojovat proti učení Dereka Prince.
Spatřuji rovněž že pan Aleš nemá potuchu o duchovních oblastech a démonském působení. Derekovo učení je pro satana nebezpečné a proto je jasné, proč se staví vůči učení Dereka Prince. Derek Prince ve svém životě uzdravil spoustu lidí a spoustu lidem ukázal cestu, jak poznat a milovat Hospodina, protože v něm působil Duch Boží. Toho se ovšem satan děsí. Jestliže pan Franc zpochybňuje a zesměšňuje Derekovo dílo, veřejně přiznává, že Derek Prince byl veden Duchem démonským a ne Božím. Potom si kladu dvě otázky: Kdo jste Vy, pane Franc, že soudíte cizího služebníka, a jestli si troufáte měřit své dílo s dílem Dereka Prince?
Jestli se k panu Francovi tato slova donesou a je-li ve stejném duchovním stavu jako v době, kdy tento článek psal, nechť je Vám toto známo:
"Kdo by se rouhal vůči Duchu svatému, nebude mu opuštěno ani v tomto věku, ani ve věku budoucím, ale je vinen věčným hříchem."
Kéž je Pán Ježíš milostiv Vaší duši.
S láskou Váš bratr Daniel Plachý
|
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: bobešek v Neděle, 24. červenec 2005 @ 08:02:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | A kdo jsi ty, Danieli Plachý? Jsi sám Duch svatý? Že Aleše France obviňuješ z hříchu?
A kdo je Derek Prince? Byl snad větší než sám apoštol Petr?
A zhřešil Pavel, když veřejně vytkl Petrovi, že se mýlí v učení? Zhřešil proti Duchu svatému?
Byl Petr strom dobrý? A byl Pavel strom zlý?
Podle tebe asi ano. Kéž je Bůh milostiv tvé duši. |
]
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: danielplachy v Neděle, 24. červenec 2005 @ 13:58:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Děkuji za Vaši reakci. Vysvětlím a odpovím vám na vaše otázky.
A kdo jsi ty, Danieli Plachý? - Jsem jen neužitečný služebník.
Jsi sám Duch svatý? - Ne.
Že Aleše France obviňuješ z hříchu? - Neobviňuji, ale varuji.
A kdo je Derek Prince? Byl snad větší než sám apoštol Petr? - Byl to dobrý biblický učitel a služebník Páně, jestli byl větší nebo menší než Petr, to nedokáži ani nechci posuzovat, protože si myslím, že na tom nezáleží.
A zhřešil Pavel, když veřejně vytkl Petrovi, že se mýlí v učení? Zhřešil proti Duchu svatému? - Nezhřešil, protože mu veřejně vytkl konkrétní věci, ale nepsal o něm za rohem druhým bratřím, co špatně Petr dělal. Proti Duchu svatému tímto nezhřešil.
Byl Petr strom dobrý? A byl Pavel strom zlý? - Petr byl strom dobrý a Pavel byl strom dobrý dle ovoce služby, který nesly. Aleš pan Aleš však píše, že Derek Prince je strom špatný: psal o něm jen kritiku, ale o jeho službě už nenapsal nic. Psal vše v takovém duchu, že Derek se údajně domníval, že se mu Ježíš zjevil a že je uletěný. Viz reakce jednoho člověka pod přezdívkou "Sputnik" - alespoň pro mne je závažnost jeho kritiky nesmírná a hlavně nebezpečná.
Asi jste na mne hodně rozezlený a myslíte si, že se stavím do role soudce. To v žádném případě. Nemohl jsem jen mlčet k něčemu tak závažnému jako je článek pana Aleše France. Je možné že už je dnes někde jinde. Člověk se mění. Článek je pořád na netu, takže předpokládám, že ten, kdo jej napsal, se s ním patrně ztotožňuje podnes. Šlo mi jen o ty, kteří si článek přečtou a přijmou veškerý jeho obsah. Co si myslíte, že to s lidmi udělá? Nemohu být lhostejný k tomu, co vidím - že se snaží někdo zpochybnit Boží službu. Kdyby se onen pán zmínil jen letmo o neshodě názorů s Derekem, ale on hned vypsal celý traktát. Jednoznačně kvalifikuje Dereka Prince jako "špatný strom". Víte, jaký to může mít dopad na ty, kteří nejsou Písma znalí? To nechci ani domýšlet.
Jestli jste upřímný člověk a toužíte znát Boží vůli, měl byste poznat, jaký duch z onoho článku vystupuje.
Mně rozhodně záleží na tom, kdo co o mých bratřích píše. A záleží mi taky na těch, kteří ještě Pána Ježíše nepoznali. Já vím, že satan se snaží obviňovat všechny věřící, aby zastavil Boží dílo. Bylo by pro mne hříchem, kdybych se k onomu článku nevyjádřil. Všichni bychom se měli vzájemně napomínat, jestli v sobě máme Boží lásku.
S úctou
Daniel Plachý
|
]
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: bobešek v Neděle, 24. červenec 2005 @ 21:36:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Ale obviňuješ:
"....autor píše v duchu protivenství vůči dílu Dereka Prince......
Kdo kritizuje jeho učení způsobem jako pan Aleš Franc, neopovrhuje člověkem ale samotným Bohem."
To není varování. To je obvinění.
Kromě toho Pavel kritizoval ve svých listech i jiná učení (Mikulášenců apod.). I oni měli svoje "úspěchy" v "misii". Obviníš proto Pavla?
|
]
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: danielplachy v Pondělí, 25. červenec 2005 @ 04:30:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Musel jsem jen napsat to, co jsem napsal. Jinak bych nemohl spát. Pán ví, že moje úmysly napsat reakci na tento článek nejsou nečestné. Jako křesťané máme všichni povinnost chránit dobré Boží dílo a střežit ovčinec.
Kdo nazývá světlo tmou, toho bude soudit Bůh. Ne já. Vyjádřit se přece k něčemu tak závažnému, jako je dílo AF, není soud. Opakuji to znovu, já jej nesoudím.
Nevěřím, že zrovna vy patříte k těm, kdo by toto nechápali. Jde nám přece o společnou věc. Denně zápasím s nevěřícími o dobré Boží jméno, které právě ti, kteří si nechávají říkat křesťané, zostudili tím, že veřejně pomlouvají dílo jiných bratří. Kdybych Dereka za ta léta neznal, nečetl o něm, neviděl dílo, které skrze něj Hospodin vypůsobil, a osobně nezažil požehnání z jeho kázání a knih, nikdy bych se nebyl takto rval o jeho čest - vlastně nejde o něj ale o Boží dílo. Jestliže Derek Prince je bludař, jak mi AF vysvětlí, že jeho život vykazoval taková požehnání (přečtěte si např. na internetu, kdo byl a kolika lidem zvěstoval Krista). Máme v církvi Kristově málo takových Božích služebníků. Ale to málo vydá za miliony průměrných, lhostejných "křesťanů", kteří sedí u televize a jednou za týden si odsedí kázání v církvi, a o Bohu se z jejich životů ani slov nedoví nevěřící sebemenšího slovíčka. Kéž by ze mne Bůh učinil to, čím byl Derek Prince. Věřím, že jeho život byl odrazem Ježíše Krista.
Samozřejmě že Derek není nedotknutelný, ale určitě byl i chybující. Musím ovšem přiznat, že za tu dobu, co jej znám, jsem přijal tolik Božích požehnání z jeho služby, že převýšily jeho přirozené lidské chybování. Vážím si ho však jako křesťana stejně jako Vás. A kdyby někdo řekl něco proti Vašemu dílu, které by jednoznačně vedlo k oslavě Boží, postavím se na Vaši stranu stejně, jako jsem se nyní postavil na stranu Dereka Prince.
Vyjadřovat se k těm, kdo rozvrací církev, podle Písma máme. Nemyslete si, že mne tyto debaty těší. Spíš mne působí bolest. Ale chci, aby mezi námi byly vztahy takové, jaké si přeje Kristus. Upřímnost a láska. Nechci se hádat, chci jen, aby dílo Boží nepřišlo kvůli někomu nezodpovědnému nazmar.
Děkuji Vám za ochotu komunikovat
Váš bratr
Daniel Plachý
|
]
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Pondělí, 25. červenec 2005 @ 09:27:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Bobe,
právě jsi sáhl na Hospodinova pomazaného! Víš kdo to byli Mikulášenci? Eusebios o nich píše, že šlo o následovníky diakona Mikuláše (Sk 6). Nezapomeň, že dle svědectví Písem a církve to byl jeden z těch, kdo byli "plni Ducha a moudrosti". Byl osvědčený a dobře sloužil při stolech. Mám pocit, že napadáním jeho učení neodsuzuješ jen jeho, ale celou církev! Když si Tvůj komentář přečte nějaký nevěřící, možná mu zabráníš vstoupit do Božího království! Nezapomeň, že když Jan napsal své zjevení, kde jeho učení napadl, už pak nic dalšího nenapsal a zřejmě ztratil inspiraci. Dokonce jde o poslední spis Bible. Je to podobné, jako když Marie mluvila proti Mojžíši, už se o ní dále nikde nemluví jako o prorokyni a byla malomocná. Neměli bychom rozsuzovat učení tak slavných lidí, jinak budeme odpovědni nevinnou krví jejich následovníků. Proto Tě prosím, nešpiň zde jméne velkého diakona. Možná udělal své chyby, možná nebyl neomylný, ale jsi snad Ty soudcem? Navíc jsi ve špatném duchovním stavu, pane Bobešeku, rozbíjíš církev a kdoví, co dalšího... nemáme se rouhat proti Duchu! Takových jako jsi Ty, se máme stranit. Samozřejmě Tě tímto neodsuzuji a miluji Tě z celého srdce v lásce agape, jak ostatně každý nezaujatý čtenář mého komentáře může vidět. Ale tím, že jsi o Mikulášovi napsal, že je bludař a utrhač, že kázal pod vlivem démonů, a takto veřejně jsi ho napadl, musel jsem se bratra Mikuláše zastat. A to by měl udělat každý slušný křesťan, jinak bych se nemohl podívat ráno do zrcadla.
V lásce, upřímnosti a touze po jednotné a krásné církvi, bez vrásky a poskvrny, která nikoho neodsuzuje,
v úctě, Pastýř :-) |
]
|
|
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Bany v Neděle, 24. červenec 2005 @ 20:42:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Nečetl jsem od Dereka Prince všechno, ale co jsem měl možnost prostudovat, s tím souhlasím. Bůh nam dal služebnosti a Derek je z mého pohledu a podotýkám i s jistou rezervou apoštolem Pavlem ve 20 století. Nemusel psát dopisy, které tvoří Bibli, ale Derekovi výklady Pavla a Písma mají svou váhu. Nechci tím rovněž hodnotit postavení obou a ani je sjednocovat do stejné roviny, to je věc našeho Boha, jakou odměnu který vezme. Bůh nam dal i moudrost, abychom jako Beroitští zkoumali, co nám kdo přináší. Já si myslím, že dílo Dereka Prince si své uznání zaslouží. |
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Neděle, 24. červenec 2005 @ 21:19:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Bany,
jistě máš pravdu. Jen bych nebyl v tom srovnání tak skromný. Pavel zdaleka neprocestoval tolik zemí a zdaleka nenapsal tolik knih jako Derek Prince. Dokonce ani neměl takové zjevení ani ještě netušil, že Kristus trpěl duchovně v pekle. Toto bylo zjeveno až současným apoštolům, stejně jako detailní struktura říše temnosti včetně jmen démonů a podrobných technik jejich vymítání. Určitě ani nevyhnal tolik démonů jako Derek Prince. Řekl bych, že tato služba proto Pavla kvantitativně přesahuje. Nicméně se domnívám, že s tím zkoumáním to (neměj mi to, prosím, za zlé) trochu přeháníš. Nemůže přeci rozsuzovat každý a už vůbec ne veřejně. Navíc dobré vyučování je zajistě z Ducha, je jím inspirované, a toho přece rozsuzovat nelze. Chceš snad kritizovat Boha? Já osobně - nikomu to samozřejmě nevnucuji - se domnívám, že každý, kdo rozsuzuje učení, o kterém světové a známé autority (Joyner, Wimber, Hagin atd.) řeknou, že je dobré, vydají mu dobré svědectví, a o kterém se tak jednoznačně ví, že je správné, se může rouhat neodpustitelným hříchem a tudíž bychom takového člověka neměli ani nazývat bratrem. Takhle to vypadá, jakoby ses autora ještě zastával! Má rada je proto jednoznačná: věřit, spoléhat na autority a nerozsuzovat.
S pozdravem,
Tvůj Pastýř |
]
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Bany v Pondělí, 25. červenec 2005 @ 10:37:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Autora se rozhodně nezastávám, protože učení Dereka Prince považuji za správné. Trochu se ztrácím v tvém komentáři, ale rozsuzovat bychom měli všichni. Více ti odpovím večer, ať tu jen tak nestřílím. |
]
|
|
Re: (Skóre: 1) Vložil: wollek v Pondělí, 25. červenec 2005 @ 12:31:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Tato reakce vznikla na základě přerecitovaného úryvku z díla Dereka Prince:
Z "ráje" Kristus pokračoval dolů do oblasti "šeólu" vyhrazené pro duchy bezbožných. Zřejmě jeho sestup na toto místo muk byl nutný k dovršení díla smíření za lidské duchy, protože musel vytrpět nejen tělesné, ale také duchovní důsledky hříchu
Když si ovšem přečtete pozorně, co psal Derek, poté zjistíte, že nepsal o dvojí smrti, ale o jedné a té samé.
Milý Danieli,
aniž bych se chtěl pozastavovat nad tím, zda nečiníš totéž, co kritizuješ o Aleše France, zaujala mě tato citace, kterou jsi použil na obranu Dereka Prince.
Mohl by jsi mi laskavě ukázat, kde v Bibli se můžeme dočíst o tom, jak Ježíš vstoupil do šeólu, ba dokonce tam ještě duchovně trpěl, když sám na kříži pravil: "Dokonáno jest"?
Ono by možná někdy bylo pro ostatní čtenáře srozumitelnější vyjadřovat se k věci a objasňovat postoje naší víry, než se navzájem obviňovat, kdo hřeší proti Duchu a kdo ne. To je příliš laciné.
Sám přece píšeš "Pan Aleš Franc jednoznačně ve svém dopise označuje Derekovo učení za falešné." Nikoliv tedy Dereka, ale jen jeho učení. A v tom bych přeci jenom jistý rozdíl mezi kritikou vás dvou viděl.
Díky za pozoronost,
wollek |
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: danielplachy v Úterý, 26. červenec 2005 @ 14:29:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Zdravím!
Myslím, že se zde již dostáváme na úroveň jalového hloubání nežli užitečného sdílení Božích pravd. Doufám, že snad tyto debaty budou mít někdy konce. Ale samozřejmě Vám odpovím. Nečetl jsem pochopitelně nikde, že by Ježíš vstoupil do pekel a "trpěl". Je tam jen zmínka, že přišel vyhlásit zvěst duchům zemřelých, kteří za dnů Noéma neuposlechli. Věřím tomu, že Ježíš ještě i po smrti trpěl, ač řekl "dokonáno jest", protože si nemyslím, že by v podsvětí byla blaženost. Zda bylo ono utrpení porovnatelné s utrpením na zemi, to nedokáži vyhodnotit. A součást Adamovy kletby je, že po smrti vstoupí do říše mrtvých. Z té nás Kristus také vykoupil. Navíc si nedokáži představit, kdy jindy by mohl Kristus říct dokonáno jest než na kříži. Důležité je uvědomit si, co bylo dokonáno. Tato Kristova slavná věta v daném okamžiku dle mého upřímného přesvědčení znamenala, že byla dokonána oběť na kříži za padlou lidskou rasu. Ale ještě měl před sebou putování do říše mrtvých, vzkříšení, zjevení a zvěstování svého vzkříšení.
Musím Vám také říci, že mi nečiní potěšení vyjadřovat se k dílu pana AF. A nikdy jsem o nikom nic podobného nenapsal. Ale nemohl jsem mlčet. Nejde mi ovšem o Aleše France, ani o to kritizovat jej, ale o to, aby ti, kdo si jeho dílo přečtou, neměli uzavřeny dveře pro přijímání Božích požehnání. Nejsem jediný, kdo měl tu "drzost" se mu postavit. Mně ovšem nezáleží na tom, koho kdo za koho pokládá, ani na tom, kdo je vážený ve svých vlastních nebo cizích očích. Mně zajímá, kdo činí Boží vůli. A z díla pana France nemohu vyčíst, ať se snažím jakkoli, že by Dereka bral jako bratra, ani v tomto článku nespatřuji užitečnost jeho díla. Přestávám i vidět užitečnost těchto rozprav, protože vidím, že nebudují, ale boří.
Nejvýmluvnějším faktem je, že článek zařadil do oddílu "nebezpečná učení". Tím tomu opravdu nasadil korunu. Opravdu bych rád věděl, co tohoto člověka vedlo k tomu, že tak obsažně dílo napsal. A rád bych věděl, jakou mírou přispěl svými skutky do Božího království. Jenom mluvit nestačí.
Říkáte, že je rozdíl mezi tím hlásat bludy a samotným člověkem. Musím říct, že něco takového jsem ještě neslyšel. Jestliže Derek Prince má falešné učení a někdo jej z toho obviní, logicky musí pokládat i onoho člověka za falešného. Jestliže by Kristus hlásal bludy, byl by bludařem i jako člověk.
Upřímně řečeno, raději bych se s Vámi sešel a pomodlil se s Vámi, abychom měli oba moudrost spolu vycházet, než se dohadovat. Ale bohužel jsem z České Republiky 2000 kilometrů.
Už se více nechci nimrat v nesmyslech. Raději půjdu dělat něco užitečného pro tělo Kristovo. Ale v zásadě si myslím, že se všichni, jak tady jsme, shodneme na tom podstatném. Věřím, že všichni, kdo se podílíte na těchto rozpravách, máte lásku k Božímu slovu a toho si já nesmírně cením. Já sám jsem nejmenším z vás. Prošel jsem si svoje, padl jsem, Bůh mě znovu pozvednul, a díky Němu jsem živ a zdráv.
Na tom, co jsem napsal panu Aleši, trvám. Z mé strany je to akt lásky k bližnímu. Máme se přece napomínat. Protože veřejně kritizoval, musel jsem se k němu vyjádřit také veřejně. Tím moje debata k dílu Aleše France končí.
Děkuji za pozornost.
Váš bratr
Daniel Plachý
|
]
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Úterý, 26. červenec 2005 @ 17:35:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Dáme-li stranou pohrůžky autora komentáře a snahu čtenáři vnutit, že se autor textu rouhá Duchu svatému, byť se to bojí říci naplno, pak nejpřínosnější na tomto kometáři je, žel, to, že dotyčný věří, že Pán Ježíš trpěl i po své tělesné smrti. Oběť těla je tedy k dokonání oběti nedostatečná a k prolití krve bylo "zřejmě" třeba "ještě něco" dodat. Avšak již po Kristově tělesné smrti vyšli svatí v Jeruzalémě z hrobů a roztrhla se chrámová opona, což symbolizovalo porážku smrti a to, že od této chvíle je vstup do svatyně volný. Slovo "dokonáno" lze přeložit i ekvivalentem "zaplaceno". Tedy: nyní jsem zaplatil cenu! Pán Ježíš Kristus trpěl v těle a v něm také smířil člověka s Bohem. Duchovní utrpení v pekle = duchovní smrt (oddělenost od Boha a nesení trestu zatracení). Kdo takto uvažuje vyznává, že - byť dočasně - zemřela nejen lidská stránka Kristovy přitozenosti, ale i ta božská. Toto je klasická ukázka charismatické doktríny, popírající Kristovo božství. Avšak Pán Ježíš Kristus, stejně jako Otec, má život sám v sobě a nemůže zemřít duchovně. Je nesmrtelný a je život věčný. Je světlem, které ve tmě svítí a které tma nepohltila. Nejenže je zde popřena výlučná vykupitelská moc Kristovy krve, Golgoty a kříže (bylo přece třeba ještě něco dodat), ale rovněž je zde popřena Kristova boží přirozenost. Od tohoto učení je třeba se důrazně oddělit, i když ho vyučuje charismatická VIP.
S pozdravem,
Pastýř |
]
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: danielplachy v Středa, 27. červenec 2005 @ 01:15:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Dobrý večer!
Možná že Vás trošičku překvapím, ale nejsem charismatik. Dokonce ani nemám kontakt s žádnou církví, protože prodlévám v Anglii a moje místní církev Bratrská je v Česku. Ani nevěřím, že Kristova oběť je na kříži nedostačující. To je holý nesmysl. Znám Pána Ježíše a odmítám veškeré učení popírající jeho božství. Ano, věřím, že Kristus i po smrti mohl trpět, ale nepřikládám tomu takovou váhu jako vy, protože Pán Ježíš je můj Pán a jestli se v tomto mýlím, změním názor. Člověk není spasený na základě toho, že rozjímá o věcech kolem kříže, toho, co bylo před ním a co bylo po něm. Dokonáno jest je definitivní pro spasení člověka. Co bylo po Kristově smrti, o tom můžeme jen rozjímat. Asi jste si vyložil moje slova tak, že Kristus snad sestoupil do pekel, aby trpěl tak, jako trpí hříšníci, kteří jsou nenávratně odsouzeni. Takto jsem to nemyslel ani nenapsal. To je opravdu nesmysl a kdybych to takto myslel, byla by to opravdu prašpatná věc. Jen jsem se snažil se zamyslet, jak se Kristus cítil po sestupu. Myslím si, že normálně Kristus do šeolu nevstupuje, takže jsem jen čistě logicky předpokládal, že onen sestup mohl vnímat jako utrpení. Ale jistý si nejsem. Jen zatím nemám jiné vysvětlení.
Co se týče Vašich úvah o tom, jak Kristus umřel (duchovně nebo byl-li oddělen od Boha), do toho si netroufám zasahovat. Jsem příliš malý na to, abych mluvil o něčem, co nebylo zjeveno ani největším Božím služebníkům. Ale připouštím, že myšlenka k rozjímání je to zajímavá. Budu o všech těchto věcech přemýšlet a pak Vám na to odepíšu.
Překvapuje mně vaše slovní kombinace "charismatická doktrína popírající Kristovo božství". Pokud vím charismatická hnutí, ať se v nich dělo cokoli nezdravého, může popírat spoustu věcí, ale nikdy ne Kristovo božství. Odkud jste na to přišel? Opakuji, nejsem charismatik, ale v tomto jim křivdíte. Lepší by bylo říci - díky Pánu za charismatiky -, protože i oni patří do rodiny Boží. A Bůh skrze ně učinil mnohé dobré dílo. Možná mnohem více než skrze ty, kdo se jen dohadují o slovíčka, zatímco satan se směje, jak se křesťané mezi sebou hašteří a on vesele panuje a boří vztahy mezi křesťany.
Mé srdce nepatří žádné denominaci. Jsem členem Církve Bratrské, ale mé srdce není spoutané. Klidně přiznám, že jsem se mýlil ve věci Kristova sestupu, pokud jsem se zmýlil. Zatím nevím.
To že mne označujete za člověka popírajícího Kristovo božství mne nijak nezraňuje. Ale je to z Vaší stránky určitě nedorozumění. Mám na věc stejný názor jako vy. Spíše bych přirovnal popírání Kristova božství k jehovismu, ale ne k charismatickému proudu. Tím jste se dost necitelně dotkl charismatiků.
Já věřím v moc Ducha svatého víc než v přebíjení se, kdo má vypilovanější doktrínu o Kristu. Budete-li znát celou pravdu o Kristu, ale přitom se budete jen dohadovat o učení a nebudete žehnat svým bratřím, Kristus tomu nebude rád. Ale myslím, že jsme ve věcech zrovna těch, o kterých jste si myslel, že jsem proti nim, zajedno.
Nechci, aby kvůli nedorozumění mezi námi vyhasla láska. Alespoň já Vás jako bratra miluji, i když Vás neznám. Opakuji znovu, máme na Kristovo božství stejný pohled a stejnou víru.
Děkuji za odezvu
S úctou Váš bratr
Daniel Plachý
|
]
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Středa, 27. červenec 2005 @ 08:57:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý příteli,
děkuji za Vaši již poněkud umírněnější odpověď, než byly Vaše původní pohrůžky a spekulace o rouhání proti Duchu. Píšete, že věříte, že Kristova tělesná oběť na kříži byla dostatečná. Nicméně jste se zastal učení Dereka Prince, který si tímto zřejmě vůbec nebyl jistý, když napsal:
“Z "ráje" Kristus pokračoval dolů do oblasti "šeólu" vyhrazené pro duchy bezbožných. Zřejmě jeho sestup na toto místo muk byl nutný k dovršení díla smíření za lidské duchy, protože musel vytrpět nejen tělesné, ale také duchovní důsledky hříchu.”
Nejde tedy o žádné "mé" spekulace, ale o učení, které charismatické hnutí provází od prvopočátku. Podobné úvahy - odvozené zřejmě od učení Dereka Prince - zastává i Tomáš Dittrich ve své brožurce "Ze smrti do života". Například K. Copeland, čelný stoupenec hnutí Víry, které se dnes těší mezi letničními a evangelikály již obecnému uznání, dokonce napsal:
“Myslíte si, že trestem za náš hřích byla [Kristova] smrt na kříži? Kdyby to tak bylo, mohli by za nás zaplatit ti dva lotři. Ne, oním trestem bylo jít do samého pekla a strávit čas v pekle, oddělen od Boha. Satan a všichni démoni si mysleli, že už ho svázali a hodili síť přes Ježíše a táhli ho dolů, až do jámy samého pekla, aby tam odpykal trest za nás.” .. “Sestoupil do pekla jako démony posedlý, smrtelný člověk.”... “Dovolil ďáblu aby jej vlekl do pekelných hlubin... Podřídil sebe samého smrti. Z vlastního rozhodnutí se podřídil satanově vládě.”
Podobné úvahy činí frontmani charismatického hnutí jako Margies, Hagin, Osteen, Ekman a mnoho dalších. Nikdo z nich by neřekl, že popírá "přímo" Kristovo božství, nicméně mu tímto upírají jeden z nejpodstatnějších atributů, a to je "nesmrtelnost".
Jinak jsem rád za Váš již poněkud mírnější tón a jsem i potěšen, že tato učení nesdílíte, jak se zdálo, když jste se právě tohoto bodu učení Dereka Prince zastal. Nemohu však jinak, než trvat na tom, že čelní představitelé charismatického hnutí, žel, toto učení zastávají a neshledávají Kristův kříž jako dostatečný k vykoupení člověka. Možná to sice ústy popírají, avšak svým učením to potvrzují.
S pozdravem,
Pastýř
|
]
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Středa, 27. červenec 2005 @ 09:05:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Pastýři, to, co tu píšeš o nesmrtelnosti Ježíše je hereze jako "prase".
1 Korintským 15:3-5 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
|
]
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Středa, 27. červenec 2005 @ 09:16:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Jestli je nesmrtelný, potom nezemřel za tvoje hříchy a potom jsi kamaráde ve velikým problému!
Karels
|
]
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Středa, 27. červenec 2005 @ 09:17:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Karle,
v této debatě se snažím diskutovat s křesťany, ne s Ariány. Ale protože to považuji za důležité, odpovím kvůli ostatním. Kristus zemřel jako člověk, ale ne je nako Bůh. Tedy: tělesně, nikoliv duchovně. Syn, který je stejné podstaty jako Otec, je nesmrtelný a věčný.
P. S. Na Tvé případné další ariánské komentáře proto již nebudu reagovat, neboť se netýkají daného tématu.
Pastýř |
]
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Středa, 27. červenec 2005 @ 09:26:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Kdes četl, že Ježíš je stejné podstaty s Otcem? Možná ses to dočetl v řecké filosofii, ale v Bibli to nikde nečtu! Jakési katolické koncily to vyznávají, ale ne Bible, kterou čtu já. Pokud, pastýři, vyznáváš Sola Scriptura, jak jsi se jednou zmínil, teď jsi se provinil.
Karels
|
]
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: Bany v Středa, 27. červenec 2005 @ 11:25:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | To by se muselo rozlišit řecké znění nového zákona, které má pro naše slovo stejný dva výrazy - stejný, stejné podstaty a druhu a stejný jiného druhu. Musel bych to někde v archivech vyhledat. Čeština toto nevystihuje. |
]
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Středa, 27. červenec 2005 @ 11:47:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Bany,
stejné podstaty: "homousios"
podobné podstaty: "homoiusios"
Nejde však o biblické pojmy, ale výklad biblických skutečností.
Pokud by někdo chtěl trvat na biblických pojmech, nabízím slovo "přirozenost". Na této přirozenosti máme skrze Božího Ducha účast i my, ale sami v sobě ji neneseme. Naše přirozenost (fyzikos) je lidská. Syn má tedy stejnou, božskou přirozenost (bytnost) jako Otec. Bůh proto nemůže zemřít a božská přirozenost je neporušitelná, nesmrtelná a věčná. Často se vymezovaly ještě atributy přirozeností Syna (zrozená), Otce (věčná a plodící) a Ducha (posvěcující). Ale jako letniční asi nemáš rád historii a teologii.
Pokud by Tě přesto zajímaly historické spory, které vyústily až v pojetí monoergismu a monotheletismu, doporučuji např. řeckou patrologii od Šmelhause nebo Quastena. Výborná je i katolická patrologie (autora si už nevzpomenu) z r. 1908. Špatná není ani patrologie od Pružinského.
Církev obecně věří, že v Kristu přebývají dvě nerozdělené a nesmísené přirozenosti a že božská přirozenost má shodnou vůli a energii.
Jde o teologi Kappadockých otců, na kterou navázal Maxim Vyznavač.
Pastýř |
]
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: Bany v Čtvrtek, 28. červenec 2005 @ 14:28:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Můj problén není v tom, že bych byl letniční. Nebráním se teologii, tam se snažím mít přehled, ale mám problém zapamatovat si tolik pojmů a srovnání a už vůbec mi nejdou jazyky. Proto musím přiznat, že mám rád historii pouze v pojetí svědectví a životy Božích mužů. Co se kdy kde událo a mezi kým už nechytám, nepovažuji to za podstatné. Řekl jsem si osobně, že žiju v dnešní době a Bůh může ke každému z nás mluvit skrze Písmo stejně jako před tisíci léty. On uvádí do pravdy a dává moudrost. Proto si chci brát z historie pouze ponaučení (je to zjednodušené) |
]
Letniční a teologir (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 28. červenec 2005 @ 20:05:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Bany,
má paměť je prakticky nulová a jazyky mi také nejdou. Teologie je pro mne proto především věcí praxe. Vím, že mezi letničními je například ničím nepodložené učení, že při probuzení byli vždy nevzdělaní lidé a že příliš vzdělání brání probuzení. To je však tak daleko pravdy. Vždyť u prvního velkého probuzení stál filosof a teolog, vzdělanac J. Edwards, Wesley byl docentem na Oxfordu, stejně tak Dansko-Hallska misie měla původ na univerzitě a Moravští bratři šířili vzdělání po celém světě. I jiní probuzenci, jako Finney, se mohli pochlubit doktorátem. Dokonce i Ch. Parham byl později doktorem teologie. Klasičtí letniční bardi jako Wood, Zopfy nebo Ulonski ovládají několik světových jazyků a mají prestižní diplomy na světově uznávaných univerzitách. Kde má toto učení o nutnosti nevzdělání původ? Vždyť díky dobrému vzdělání ve staré Jednotě máme Bibli Kralickou. Nemyslím, že všichni musí ležet v knihách, nicméně v AC, pokud vím, jsou jen dva vysokoškolsky graduovaní teologové. To AC dost vyřazuje z možnosti svá učení "akceschopně" obhájit. A to je škoda.
S pozdravem,
Pastýř |
]
Re: Letniční a teologir (Skóre: 1) Vložil: Bany v Sobota, 30. červenec 2005 @ 10:18:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | O takovém "učení" nic nevím. Je pravda, že v AC není moc studovaných teologů ve smyslu nějaké české vysoké školy teologické, ale to vůbec nic nevylučuje. Je třeba rozlišit lidskou a Boží moudrost. Bohu se líbí především pokorné srdce a nikoli to, co chce člověk zvládnout vlastní silou. Písmo samo říká, že mnohá tajemství jsou zahalena moudrým a ukázána dětem a že pyšným se Bůh protiví. Nejde tady o základ ve vzdělání. V mnohých zemích, kde jsou muslimové a komunisté se evangelium mocně šíří přes prosté chudé lidi, kteří mnohdy tratí vše včetně osobní svobody. Kromě apoštola Pavla byli ostatní zjdenodušeně řečeno "rybáři" a po prvním Petrově kázání a vylití Ducha svatého se mnozí jejich prostotě divili. Muži pokorní povolání Bohem si později dodělávají školu a třeba AC má VOŠMT, kterou prochází mnoho mladých lidí. Bohu samozřejmě nic nebrání si použít inženýry, právníky či teology, ale pokud jim lidský rozum nezastírá mysl. Kdo chce moc diskutovat není moc použitelný. Máme v AC dobré učitele. Je to Boží dar. Můžu ho mít i já i ty, záleží na naší vydanosti Bohu. Když čteš Písmo, Bůh o Duchem svatým otevírá stejně chudému, bohatému, vzdělanému i nevzdělanému. On není přijímač osob (na rozdíl od nás). Nelze tedy učit probuzení pouze skrze nevzdělané.
Jinak mně osobně nemožnost překousnout znalost jazyků brání k proniknutí třeba do originálů nového zákona ale i vstoupit do vyučování druhých (není to jediný důvod). Na druhou stranu plně důvěřuji těm, kdo dělají překlady, že nikoho neuvedou v blud. |
]
Re: Letniční a teologir (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Sobota, 30. červenec 2005 @ 11:10:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Bany,
s tím nelze, než souhlasit. Vzdělání je nástroj a nenahrazuje Ducha svatého. Neplatí to však ani naopak, že nevzdělaní jsou Bohu blíže. Mluvíš o VOŠMT. Pokud vím, potýká se s velkým nedostatkem teologů a výuku vždy nahrazovali teologové z USA. Sestra K.L., která má vzdělání, pokud vím, neučí a další teolog V.R. není z AC v CR. Ostatní vzdělání nemají a je to velký problém. Díky tomu AC nemá kmenové a graduované učitele. Nemůže být právě toto ovoce "svaté nevzdělanosti" a preferování nevzdělaných? :-) Když mluvíš o Boží moudrosti v kontrastu s moudrostí lidksou: Mám tomu rozumět tak, že na VOŠMT se učí moudrost Boží a na ostatních školách moudrost lidská?
S pozdravem,
Pastýř |
]
Re: Letniční a teologir (Skóre: 1) Vložil: Bany v Sobota, 30. červenec 2005 @ 21:06:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Tak jsem to nemyslel. Je mi jasné, že v AC není dost titulovaných teologů a ti nevyrostou přes den. Nemyslím, že by tím ani někdo preferoval nevzdělanost před vzděláním. AC je povolena od roku 1989, kde by se najednou vzala povolená historie, vysoké školy, budovy atd ? Vše se začalo budovat od začátku. Je tu problém tolerance a spolupráce. Kolik vystudovaných teologů ze současných vysokých teologických škol by chtělo "přejít" do tolik poplivaných letničně charismatických kruhů ?? Jinak jsem to myslel tak, že Bůh si může používat jak vzdělaného tak nevzdělaného, který se pak dále vzdělává. Lidskou moudrostí myslím, že když je někdo vzdělaný (jinak než teologicky, ale i teologicky), to ještě vůbec nemusí zaručit, že by z něj mohl být dobrý služebník nebo teolog.Myslíš, že všichni, kteří učí teologii jsou znovuzrozenými křes'tany ? I Židé byli učení, ale nepoznali Ježíše jako osobního spasitele. Není to tak jednoduché.... |
]
Re: Letniční a teologie (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Neděle, 31. červenec 2005 @ 00:12:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Bany,
doktorát teologie jistě není vstupenkou do Božího království. Stejně jako není vstupenkou výuční list. Každý teolog jistě není znovuzrozen, stejně jako každý pastor není znovuzrozen. Ale je potěšující slyšet, že AC dbá na vzdělání, že mladým není bráněno se teologicky vzdělávat a že slovo "teolog" není považováno za něco nepatřičného. Hodně určitě činí i to, jak se mluví v kázáních a co se píše v časopisech. Já považuji teologii za řemeslo, a pokud je někdo povolán například učit, měl by se nejprve učit sám. Nedovedu si představit učit třeba řečtinu a neumět ji nebo učit církevní historii a neznat ji.
V jedné církvi jsem byl svědkem, že její představitelé říkali, že vzdělání není třeba, že teologie škodí, a že vše ukáže Duch svatý a že teologové jsou vlastně farizejové. Lidem, kteří již teologii studovali, bylo řečeno, aby studia opustili. Byla vysoce ceněna jen modlitba a vzdělání bylo považováno za překážku. Kdo si něčím nebyl jist, měl příjmout výklad autority. Neustále se opakovalo, že Petr byl rybář a že učedníci byli nevzdělaní, což mělo znamenat, že správný křesťan by měl být jako oni.
Zapomínalo se přitom na to, že v Izraeli bylo nejvyšší možné dosažitelné vzdělání následování rabína a že učedníci Pána Ježíše Krista s ním vlastně chodili přes tři roky po způsobu rabínských žáků. To je docela slušná univezita, co myslíš? :-) Pavel neměl zdaleka tak dobré vzdělání jako Petr. Byl pouze učedníkem Gamalijela, a přes to byl považován za špičku tehdejší vzdělanosti. Není divu, že napsal dvě třetiny Nového Zákona.
Nevíš tak cca kolik lidí teď z AC teologii (krom VOŠMT) studuje, když už, jak říkáš, se ty možnosti otevřely?
S pozdravem,
Pastýř |
]
Re: Podstata Krista, jak o Něm píše Písmo (Skóre: 1) Vložil: danielplachy v Středa, 27. červenec 2005 @ 13:57:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Filipským 2:6
"Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl…"
Jan 10:30
"…Já a Otec jsme jedno."
Jan 14:9
"Kdo vidí mne, vidí Otce"
1 List Janův 2:23
"Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce"
Jan 1:1; 14
"Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh."
"A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi."
Jan 10:33
"Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."
V době, kdy byla napsána Bible, znamenalo "Boží Syn" "vtělený Bůh". Proto zákoníci Ježíše obvinili z rouhání. Totéž se děje i dnes, řekne-li někdo, že Ježíš je Bůh.
Genesis 1:26
"učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby"
V hebrejštině použito množného čísla.
Jan 9:35-38
Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?"
Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?"
Ježíš mu řekl: "Vidíš ho; je to ten, kdo s tebou mluví."
On na to řekl: "Věřím, Pane," a padl před ním na kolena.
Kdyby Ježíš nebyl Bůh, nikdy by nebyl dovolil, aby před Ním někdo padl na kolena. Jistě by Jej napomenul.
Zjevení Janovo
9:10
"Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi řekl: "Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni"
Anděl zakázal, aby se mu člověk klaněl. Protože není Bůh.
Jestli Kristus není Bůh, nemůže být ani mým spasitelem. Protože
Nedivím se tomu, že dnes mnozí odmítají božství Ježíše Krista. Čas satana je nenávratně blízko. Satan se chtěl vždy rovnat Bohu. O co jde satanovi především, je zničit Boží podstatu. Kdo popírá Synovo božství, popírá že Kristus je jeho Spasitel.
Jestli Kristus není Bůh, kdo potom je?
S pozdravem
Daniel Plachý
|
]
Re: Podstata Krista, jak o Něm píše Písmo (Skóre: 1) Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Středa, 27. červenec 2005 @ 14:46:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Souhlasím,
článek na tady to téma a následná diskuze proběhly zde:
klikni zde
S pozdravem Karels
|
]
Re: Podstata Krista, jak o Něm píše Písmo (Skóre: 1) Vložil: danielplachy v Čtvrtek, 28. červenec 2005 @ 01:16:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Děkuji za odpověď.
Více nepotřebuji od Vás znát. Věřím, že Vaše přesvědčení a chápání Písma je v zásadě dobré a zdravé. Trojjedinost je opravdu ošemetná věc. Kristus opravdu nikde nehlásal, že Bůh je trojjediný. Ale asi nedocílíme, ani vy ani já, aby toto bylo z věrouk tradičních církví staženo jako omyl. V podstatě přesvědčení, že Bůh je trojiční vychází z toho, že Otec je Bůh, Ježíš je Bůh, Duch svatý je Bůh. Což nemůže vztahu s Bohem ani evangeliu uškodit, protože je to pravda. Jen to "slůvko" není přesné. Také si nemyslím, že Bůh je trojjediný. Ale i kdyby to tak bylo, Boha nejsme s to vmáčknout do nějakého názvosloví.
Písmo o trojjedinosti nikde neučí a dodatek vložený např. v Bibli kralické byl přidán opisovačem jako studijní poznámka, kterou jistě dobře znáte. Je velmi příjemně překvapující, že na tento detail upozorňuje v překladu Nového Zákona katolický překladatel Ondřej Petrů, kde píše, že vsuvka "Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch Svatý, a ti tři jedno jsou", do Písma původně nepatří, ale byla tam přidána opisovačem. Čímž si jej nesmírně vážím a v mém srdci ho beru jako upřímného bratra, protože čestně překládal to, co do Písma původně patří.
Je v celku komické, že tyto otázky první apoštolé řešit nemuseli. Prostě uvěřili v Pána Ježíše jako Pána a přijali Ducha svatého. Nezkoumali, zda je Bůh trojjediný nebo dvojjediný. A šli a kázali. A Bůh se k nim přiznal. Ne nadarmo Ježíš pravil, že musíme mít víru jako děti.
Dnes ve dvacátém století, kdy máme možnost číst Písmo v originálech, studovat několik překladů Bible zároveň, máme možnost čerpat ze zkušeností svých předchůdců, nejsme přesto většinově schopni dosáhnout toho požehnání jako měli první křesťané a nejsme mnohdy schopni chápat prostinké a jednoduché Boží věci.
Chybí nám pokora a odevzdanost. Pravá víra se pozná ne dle toho, jak důkladně kdo chápe Boží podstatu, ale jak zachovává Boží přikázání a zda činí Boží vůli, čili zda koná to, k čemu jej Kristus konkrétně povolal. To je jediné měřítko, jediný punc, který svědčí o pravosti naší víry - ovoce našeho života.
Ale je milé slyšet po dlouhé době o Bohu něco, co není spoutáno ismem. Když se podíváte na informaci o mém jménu a vyznání, můžete si všimnout, že do kolonky víra jsem uvedl "bez ismu". A toho se snažím držet po celou dobu, co jsem uvěřil v Pána Ježíše Krista jako spasitele a přijal Ducha svatého.
Jestli vy Vám nevadilo, poslal bych Vám na email v příloze jeden vyučující list Dereka Prince, který jsem osobně překládal, protože se zabývám překlady. Rád bych na to znal Vaše stanovisko.
S pozdravem
Váš bratr
Daniel Plachý
|
]
Re: Odpověď (Skóre: 1) Vložil: tomas16 v Úterý, 26. červenec 2005 @ 23:41:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | obdivuji autora tohoto komentare, ze ma odvahu rici - jsem danie plachy a toto je muj nazor. pohrdam uzivatelem GS, ktery si vytvari nove nicky a utoci na kazdeho charismaticky orientovaneho nove prichoziho. Autora komentovane studie, ktery se zde snazi vystupovat jako nezavisly komentator a posmevac pak povazuji za vycuraneho samasebou posedleho hajzlika... :)
|
]
|
|
Re: CIZÍ OHEŇ - 5. Derek Prince, učitel národů? (Skóre: 1) Vložil: Bany v Pondělí, 25. červenec 2005 @ 22:20:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Nejdřív odpověď Wollkovi, sestup je popsán v 1.Petrovi
1 Petrův 3:18 Vždyť i Kristus jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu. V těle byl sice usmrcen, ale v Duchu obživen.19 V něm také přišel a vyhlásil zvěst duchům ve vězení,20 kteří kdysi neuposlechli, když Boží trpělivost ve dnech Noémových vyčkávala, zatímco byl stavěn koráb, v němž jen několik, to jest osm duší, bylo zachráněno skrze vodu.
1 Petrův 4:5 Ti vydají počet tomu, kdo je připraven soudit živé i mrtvé.
6 Vždyť proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby žili podle Boha v Duchu, ačkoli byli podle lidí v těle odsouzeni.
Jinak k rozsuzování. Jsem plně přesvědčen, že rozsuzovat nemá jen někdo, ale mi všichni.
Skutky apoštolské 17:10 Bratři hned v noci vyslali Pavla a Silase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagógy.11 A tamější Židé byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice: přijali Slovo se vší dychtivostí a denně pečlivě zkoumali Písma, zdali je tomu tak.
Tady se nepíše o starších, ale o Židech navštěvujících synagogu, zkoumání Písma by měl být náš všední chléb.
Jan 7:16 Ježíš jim odpověděl: "Mé učení není mé, ale toho, který mne poslal.
17 Bude-li někdo chtít činit jeho vůli, pozná, zda je to učení z Boha, nebo mluvím-li sám ze sebe.
1 Korintským 2:12 A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám bylo darováno od Boha.13 O tom také mluvíme - ne však slovy, kterým vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jimž vyučuje Duch Svatý; duchovní věci vysvětlujeme duchovními slovy.14 Duševní člověk však nepřijímá věci Ducha Božího, neboť jsou mu bláznovstvím a nemůže je poznat, protože mají být posuzovány duchovně.15 Duchovní člověk však posuzuje všechno a sám není od nikoho posuzován.16 Neboť kdo poznal Pánovu mysl, která mu dá porozumět? My máme mysl Kristovu.
A na dalších místech se dočteme, že chodíme-li s Bohem, tak nám otevře svá tajemství, dá nám své Duchovní dary, abychom mohli sloužit jedni druhým atd.Nemohu dát pouze na starší a světový názor. Autor může být světoznámý a výborný křesťan. To neznamená, že někdy neuklouzne k nějakému podivnému výkladu. Dobré učení je zajistě z Ducha, je jím inspirované a to rozsuzuješ v podstatě tím, že máš v něm pokoj a přináší ti povzbuzení. Nikdo však není 100 % a nedává vždy odpovídající výkony. Je 9 věcí, které plně podpořím a proti 1 se klidně postavím. Pokud chodím s Bohem, neměl bych se bát, že se budu rouhat Duchu svatému. Pavel napomenul Petra z pokrytectví, že žil svobodně a před Židy dodržoval zákon. Jsou knihy světoznámých kazatelů, které se mi vůbec nelíbí, nemám prostě stejný postoj víry. Každý jsme vojákem Kristovým, měli by jsme být vyzbrojeni. Není to jen pro vyjímečné jedince. Máme vedoucí, ale ti také byli předtím řadovými vojáky. Naopak budeme mít například neduchovní, třeba zákonické vedoucí a nebo také předuchovnělé, co pak ? Církev by neměla být organizace, ale živé tělo. Nebojme se rozsuzovat. Já nechci běhat za každým větrem učení, které se na chvíli stane velice populární a za pět minut se otočit. Ze začátku je vždy hodně dobrého, které pak ale překročí hranici, kam už bych nešel.
1 Tesalonickým 5:21 Všechno však zkoušejte; co je dobré, to pevně držte,22 a všeho, co vypadá zle, se vystříhejte.23 A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. |
|
|
|
|