Zabité dvě mouchy jednou ranou: 

Při nedostatku potřebných, pomocí restituce naděláme. 

Ahoj Oko.

Omlouvám se ti, že se montuji do majetku, který nikdy nebyl na rozdíl od tebe, jak píšeš můj. 

Omlouvám se ti, že odepisuji až dnes, protože jsem od 5 hodin do 17 hodin v práci a nemám čas sedět u počítače, jako ty, celé dny. 

Popíšu ti, jakým způsobem parazituji na majetku, který byl tvůj, a který jsem ti sebral: 

Narodil jsem se v roce 1963. 

Omlouvám se ti, že jsem v tom roce přispěl svým narozením a potřebou mě jako nevýdělečného dotovat, k sebrání vašeho majetku, aniž bych se nad tím tenkrát zamyslel, což dodatečně činím. 

Neměl jsem to štěstí narodit se do rodiny bývalých statkářů, jako ty, abych se dnes mohl chlubit, že nám bylo něco ukradeno komunisty (nebylo co) a že dnes po navrácení pokračuji rukama a hlavou na tom, co započali mí předkové, ani jsem se nenarodil do rodiny komunistů, abych požíval výhody tehdejších straníků, ale do rodiny malorolníků. 

To se odrazilo v tom, že ačkoli jsem měl na základce celých devět let vyznamenání a moje sestra byla dokonce nejlepší z celé školy, na další školy jsme se jako nestraníci nedostali, a já šel dělat zedníka a sestra prodavačku potravin. 

Tak jsem se od svých patnácti let pohyboval na stavbách, nepočítaje dva roky základní vojenské služby v Žatci, kdy jsem začal s parazitováním společnosti svým dvouletým pobytem bez výdělečné činnosti a neplacením daní. 

To jsem se pak snažil společnosti vrátit v následujících letech, kdy jsem pokračoval jako zedník až do svých 43 let, než jsem spadl ze střechy na paty. 

Následoval rok parazitování na společnosti, ale nevzdával jsem to. Snažil jsem se znovu naučit chodit, přes vozík, berle, až k místu, kdy se to znelíbilo po ročním lenošení i státu, a poslal mě s dvěma fr. holemi dále vytvářet hodnoty. 

Na podniku na mě nechápavě hleděli, vždyť ani zametat nemůže, tak mě posadili na vrátnici. Každý den jsem se musel nějak dostat na podnik, abych se necítil jako parazit, jak píšeš. Když napadl sníh, či pršelo, a nedalo se jet na kole, protože auto už nemám, šel jsem ty dva kilometry pěšky a kolem borce s berlemi šlapajícího na konec města svištěly auta zdravých lidí, kteří se jen uštěpačně podívali, co je to za magora. 

Když jsem žádal stát, aby mi umožnil aspoň důstojné docházení do práce, když už se snažím být nezávislým na státu,  a aby mi vrátil sebranou průkazku Ztp, abych mohl jezdit autobusem, a ne pěšky, bylo mi řečeno, že kdybych měl špatná záda, mohl bych ji dostat, ale když mám nohy, tak musím chodit dále za své. A tak občas šlapu po svých, nebo jezdím na kole. 

Po šesti letech práce na vrátnici se firma zadlužila, propustilo se stodvacet zaměstnanců a z ledna, kdy nás bylo na vrátnici 11, jsem zbyl na celou vrátnici sám, takže osmý měsíc to táhnu tím způsobem, že pro mě neexistuje zaspat, jít k doktorovi, k zubaři, dovolená je tabu. 

Nejsou totiž lidi, kteří by za mě na tu chvíli zaskočili. A tak vstávám každý den ve tři dvacet, abych se vracel v 17 hodin domů užívat si sociálních dávek, za což se ti oko omlouvám. 

Ale jestli vrátí církvi to, co jsem ji svým narozením a parazitováním sebral, je možnost, že by se moje vina zmenšila. A možná bych pak taky mohl žádat po těch, co dělali křoví komunistům, aby mi vrátili možnost zvolit jinou budoucnost, než tu, kterou mi dali a tím mě nepřímo odsoudili k následnému parazitování, jak píšeš. 

No vidíš, a nám se to právě kvůli těm vaším hladovým restitucím může stát ne až u vnoučat, ale už u mých dětí, kdy dcera se dostala na vysokou ekonomickou a pokud se díky těm restitucím zhorší finanční situace slabších rodin na neúnosnou mez, je možné, že nastanou nové křivdy, kdy díky vašemu hladu po penězích nebudou mít už peníze na to, aby jejich děti studovaly. Takže napravením křivd vzniknou další. 

Nebylo by lepší začínat od nuly, jak s dluhy?

Nebylo by lépe už ten kolotoč zastavit a nevracet minulost do budoucnosti?

Tak to jsi mne uklidnil. Já jenom, že když vláda potřebovala pět miliard, tak zavedla poplatky v nemocnicích. Co zavede pro sto třicet pět miliard, no nechme se překvapit. V noci manželku rozbolel zub, nejbližší zubní pohotovost pro Hodonínsko je Brno. Auto nevlastním. Tak si spočítej, nakolik tě vyjde dopravení do Brna s poplatkem za pohotovost kvůli mršce zubu. 

O vstupu na střední školy tehdy už rozhodovaly znalosti, nikoli už dělnický původ, či náboženství. Pokoušíš se mě opít rohlíkem? Zapomínáš, že já jsem tu dobu taky prožil a znám poměry?

Jo souhlasím. 

Proto se třeba moje sestra, která měla dlouhodobě nejlepší prospěch na celé zédeešce nedostala ani na ekonomku, ani na zdravotku i když zkoušky udělala, a skončila jako prodavačka. Ony se totiž musely vyplňovat kolonky původu a příslušnosti ke KSČ, aby náhodou, když zkoušky udělá větší počet uchazečů, než bylo žádoucí, nastoupila jiná kritéria.

Ještě v roce 1988 vstoupil kolega do KSČ, aby se jeho dcery dostali na výšku. Asi nepochopil, že už není třeba.  

To samé co sestra. Ani náhradní řešení, kdy jsem chtěl jít aspoň na fotografa, nevyšlo. A v té době přišel do školy náborář a říkal, pojďte na stavaře, stavět se bude pořád. Tak jsem se zamyslel, a proč ne? A i když mi pak po vyučení nabízeli udělat si průmyslovku, už jsem rezignoval, nejsem velitelský typ, a ono stavět domy, i když v mrazech, horku, průvanu a jiných nelehkých podmínkách mě začalo naplňovat více, než vidět za sebou jen nepřátelské pohledy podřízených. Víš, ono když se podíváš a já se s potěšením díval často, jak se ti povedla práce, a že to tam bude stát třeba sto let, dávalo mi to pocit, že nejsem na tom světě nadarmo. Já vždycky dával do práce i něco navíc, i když bych nemusel. Proto jsem třeba zůstal na recepci sám, když jiní byli propuštěni, a při své práci dělám prakticky ještě správce areálu, který je celý pronajat firmám. 

Tu hrdost, kdy za tebou zůstala kvalitně odvedená práce, bych zřejmě v kanceláři nepoznal a tak jsem nakonec rád, že jsem se na školy nedostal, ale štve mě to u sestry, která chtěla, a štve mě to u dcery, pro kterou nic jiného než učit se, nemá smysl, kdyby z nějakého sebou nezapříčiněného důvodu nemohla dokončit. 

Dcera je důvod, proč se ozývám, a chci, aby už ani komunisté, ani jiné další vlivy nemohli udělat přítrž tomu, že by někdo musel dělat celý život to, co ho nebaví, jenom proto, že se někdo cítil v minulosti okradený, a proto ukradne v rámci oko za oko mladým, kteří s tím nemají nic společného, budoucnost. 

 

 

Úroveň komunikace s Tebou je z Tvé strany na velmi nízké úrovni a nejsem si jist, zda se chci dále pošpiňovat... 

Třeba si o Tebe myslela to samé,když si jí to vyprávěla.:-) Je krásné když se v Boží lásce potkají dva křesťané.