Grano Salis - Je možné rozumět písmu?

   Nedávno jsem v diskuzích zaslechl povzdech: "Nikdo přece není sám schopen rozumět písmu". Vzpomněl jsem si přitom na dobu, kdy jsem tenhle pocit prožíval velmi osobně a intenzívně.

   Byl jsem tehdy na kolejích, měl spoustu času. Rozhodl jsem se, že si přečtu celou bibli. Měl jsem takovou brožurku, jmenovalo se to tuším "Víťazný plán čítania biblie" kde byla bible rozporcovaná pěkně na kousky, aby to vítězství šlo lépe.

   Řídil jsem se tím plánem. Někdy jsem po těžkém boji vítězil já, jindy zas vítězila bible.

   Mojžíšovy knihy, to ještě šlo. Trochu drsné, ale přeci jen jsem rozuměl o čem to asi je. Hodně jsem rozuměl žalmům, ke kterým jsem se po mnoha prohrách v boji s biblí dostal. Měl jsem při čtení žalmů pocit, že spíš než že "já rozumím žalmům", tak ty žalmy rozumí mně a mému životu.

   Jenže když jsem pak narazil na proroky, byl jsem zcela ztracen.

   Jak bych tomu rozuměl, než by mi to někdo vyložil?

   Kdo by jen uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? A při kom se zjevila Hospodinova paže? Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář - všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili.

   Jak bych tomu mohl rozumět, když jsem nevěděl, o čem ten prorok mluví? A navíc apoštolové psali, že ten Izaijáš viděl Ježíše, proto napsal tuhle svou zprávu.

   Jak se to mohlo stát, když s ním nežil, žil mnoho let před ním?

   O pár měsíců později jsem se potkal s křesťany a jeden můj kamarád, zarytý komunista, "uvěřil". Předtím četl jen Bartche, Danikena či Darwina a najednou četl bibli!

   A ještě ke všemu pořád.

   Od večera dorána. A i ve škole.

   Sektáři, řekl jsem si. Mají to za povinnost. Musí si přečíst bibli aby jí pak mohli překrucovat a šermovat veršíky. Proto jí povinně čtou. A musejí být hodně zmanipulovaní, když jí čtou tak hodně.

   A dál jsem se snažil vítězit nad biblí po svém způsobu.

   *****

   Pak přišel čas, kdy jsem i já uvěřil té zprávě o Ježíši a o mne, přijal jsem Ježíše.
Jedna z prvních věcí ve které jsem zaznamenal dost radikální změnu (hned po Božím pokoji) bylo právě písmo svaté a můj vztah k němu.

   To, co jsem před tím nechápal, najednou mluvilo ke mně. To, co bylo dříve o nějakých cizích rybářích a vekslácích tisíc kilometrů daleko, najednou bylo i o mně! Už to nebyla zpráva o vzdáleném dění odtrženém od reality, reality která už dnes není a být nemůže, ale byla to zpráva o lidech, kteří prožili totéž, co já.

   Nový zákon jsem přečetl v kuse. Pak ještě jednou a pak ještě jednou. Po ani ne měsíci jsem se vrátil ke Starému zákonu. To, čemu jsem dříve rozuměl, ale bylo to fakt daleko jak v čase tak prostoru, teď mluvilo ke mně a mojí situaci. Když jsem se pak dostal přes žalmy (kterým jsem teď rozuměl až do konce :-) k prorokům a dostal se k Izaijáši, nevěřil jsem svým očím!

   Snad celý Izaijáš byl od začátku až dokonce o mně. A Jeremijáš taky.

   Celý ten dřívější pohled, kdy jsem bral veršíky a šermoval s nimi a výborně jim rozuměl k tomu, co by druzí "tam venku" či "tam nahoře" měli dělat aby to dělali správně, byl najednou zcela převrácený na líc: Písmo mluvilo o mně a ke mně.

   Už nebylo "pro ty druhé", ale bylo pro mne.

   Najednou jsem tam stál spolu s Izaijášem a rozuměl, že píše o mně, že patřím k těm z té padesáté třetí kapitoly.

   Z toho slova jsem věděl, jak se ke mně vztahuje, rozuměl jsem proč bylo napsané.

   Může člověk sám rozumět bibli?

   Bible, písmo svaté se skládá z mnoha různých knih: Historických záznamů a popisů událostí, básní, proroctví, vidění, proslovů lidí a mnoha dalších slov. Každé z těch slov je určené určitému typu posluchačů, písmo celé je pak určené Božímu lidu.

   Pokud člověk nepatří mezi cílovou skupinu, nerozumí tomu, co mu není určeno a co není o něm a pro něj.

   Některým částem písma ale může bez problémů porozumět sám kterýkoliv člověk.

   Přímá řeč v písmu.

   Mnoho míst písma, speciálně záznam slov Ježíše, jsou přímou řečí k posluchačům. Nejsou ani podobenstvím, ani proroctvím, aby potřebovala výklad a nejsou ani záznamem historických událostí, aby potřebovala znalost širších souvislostí či specialit místního jazyka a dobových reálií.

   Těmto slovům rozumí všichni lidé: A často jim rozumí velmi dobře, jdou k jejich srdci.

   Petr se Ježíše zeptal: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?“ Ježíš mu řekl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ Jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru jeho přestoupení, ani Bůh vám neodpustí. Kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby vám i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše přestoupení.

   To jsou přímá slova, kterým lidé nemají problém porozumět.

   Aby člověk sám nerozuměl písmu ani v takové přímé Boží řeči, musí být v dost těžké situaci - v zatvrzení. Jsou takoví lidé: ‚Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘

   Ta přímá řeč Ježíše bylo slovo, kterému jsem velmi, velmi dobře rozuměl ještě v době, kdy jsem Ježíše nepřijal a dodnes po mnoha letech mu rozumím docela stejně, jako tehdy. Přesně jsem věděl, co tím Ježíš myslí a co mám udělat.

   Protože jsem tomu Ježíšovu slovu velmi dobře rozuměl, tak jsem si ho vykládal.

   Byl jsem totiž schopen tomu slovu porozumět, ale nemohl jsem ho poslouchat: toho jsem schopen nebyl, protože jsem neměl pravovoc (schopnost) bezpodmínečně odpouštět hříchy a provinění, protože jsem sám nepoznal Boží odpuštění.

    Pravomoc k provedení písma

   Spolu s písmem svatým, jeho svědectvím a příkazy jde totiž nedílná součást Božího lidu: Pravomoc k tomu, aby mohl člověk písmo provádět, schopnost, která umožňuje naplnit písmo, poslechnout jeho příkazy.

   Boží slovo, slovo, které Bůh říká, není totiž jen prázdný zvuk, informace, ale má v sobě vnitřní moc k vykonání toho slova, k proměně života, reality.

   Člověk tedy může sám rozumět písmu a také mu rozumí, ale bez Božího zásahu, bez Boží milosti, bez té Boží moci, není schopen příkazy písma provádět.

   O téhle pravomoci píše například Jan:

   Těm, kteří Slovo přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.

   Spolu s touto pravomocí se z písma stane zvláštní věc: Boží slovo ožije. Stane se součástí života člověka a má moc život člověka proměňovat a zároveň se člověk stane součástí toho slova. Boží slovo už není jen kdesi v dálce, v prvním století tisíce kilometrů daleko, mezi nějakými cizími lidmi, jejichž příběh mnoho neříká, ale to slovo žije v člověku a spojuje s ostatními lidmi.

   Člověk, který písmu nerozumí a nepřijal jeho autoritu se snadno pozná i podle svého života. Nesvědčí o tom, co se podle písma stalo v jeho životě (protože s jeho životem písmo nijak zvlášť nesouvisí, je jeho životu cizí) a jak on sám písmo osobně žije, ale píše o tom, co si myslí, že by druzí měli podle písma správně dělat.

   Člověk sám, bez téhle pravomoci Božího dítěte, která je vlastní křesťanské církvi, opravdu není schopen rozumět mnoha místům písma, většina věcí v písmu je mu cizí.

   A co více: Bez pravomoci Božího dítěte není schopen písmo poslouchat.

   Písmo je totiž určené právě pro Boží děti.

   Učedníci Ježíše a písmo

   Před svou smrtí vzal k sobě Ježíš dvanáct a řekl jim: "Hle, jdeme vzhůru do Jeruzaléma a tam se Synu člověka naplní všechno, co je napsáno skrze proroky. Neboť bude vydán pohanům a bude zesměšněn, pohaněn a popliván. Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých."

   Oni však nic z toho nepochopili. To slovo bylo před nimi skryto a nerozuměli, co bylo řečeno.

   Po Ježíšově smrti a vzkříšení přišli dva z nich, Šimon Petr a Jan, ke hrobu. Šimon vešel do hrobu a spatřil položená plátna a roušku, která byla na jeho hlavě, položenou ne s plátny, ale zvlášť svinutou na jednom místě.

   Potom tedy vešel i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, a uviděl a uvěřil.

   Ještě totiž nepochopili Písmo, že Kristus musí vstát z mrtvých.

    Ještě nějakou hodinu nato potkali jiní dva Ježíše a on jim řekl: "Ó nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci! Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?"

   A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co bylo o něm.

   Později, když byli učedníci pospolu, jim Ježíš řekl: "Toto jsou slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a v Žalmech."

   Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům, a řekl jim:

   "Tak je to napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých a v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma. A vy jste toho svědkové. "

   A tak je tomu až podnes.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace