Otázka: Ca znamená brát nehodně chleba a víno při Večeři Páně?

Abychom mohli odpovědět na naši otázku, musíme prozkoumat jeden text, který se k Večeři Páně vztahuje. Nalézáme jej v lK 11,20-34. Pavel zde řeší problém, který nastal v Korintě. Jaké zde panovaly poměry: ,,Když vy se společně scházíte, není to slavení Večeře Páně. Když totiž jíte, každý si bere napřed svou večeři, jeden má hlad a druhý je opilý. Což nemáte domy, kde můžete jíst a pít? Anebo opovrhujete Boží církví a zahanbujete ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Zato vás nechválím.“

Zkusme si to představit. Možná už odpoledne se sešli ve sborové místnosti ti, kteří byli bohatí a nepracovali. Popíjeli víno, jedli, povídali si. Patřili k ,,lepším“ lidem. K večeru pak začali přicházet ti chudí, kteří celý den pracovali. Nakonec přišli otroci. Ti, kdo přišli rovnou z práce, byli hladoví a unavení. Jaký kontrast s těmi, kteří zde byli již delší dobu, byli sytí a někteří dokonce i opilí! Když potom začali slavit Večeři Páně, byli rozděleni: na ty lepší, syté a spokojené, a na ty méněcennější, špinavé, unavené a hladové. Pavel k tomu říká, že tohle Večeře Páně není. Proč? Vysvětluje to v dalším úseku: ,,Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ,Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.' Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ,Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.' Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud nepřijde.“

Když čítáváme tento text, většinou nevnímáme kontext, do něhož je zasazen. A právě ten je klíčový k pochopení toho, co zde Pavel vlastně říká. Popisuje večeři Ježíše s jeho učedníky. Po Kristových slovech ale připojuje svou poznámku: ,,Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“

Co znamená „zvěstujete smrt Páně“? Tato slova v trochu jiné podobě už v epištole jednou použil. Celý dopis začíná tím, že Pavel řeší problém rozdělení korintských křesťanů na ty lepší a horší. Jedni se považovali za Pavlovy, jiní za Petrovy a další za Kristovy. Oháněli se vzděláním, moudrostí, původem či duchovním obdarováním. Vytahovali se jeden nad druhého, kdo je lepší. Pavel to důrazně odmítá jako projev tělesnosti. O sobě pak říká: ,,Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Krista Ježíše, a to toho ukřižovaného.“ (1K 2,2). Ukřižovaný Kristus zde znamená spolu s Kristem ukřižovaný Pavel. A je-li ukřižován, je ukřižován se svým původem, vzděláním, moudrostí i schopnostmi. Pokud tedy jeho služba přináší nějaké výsledky, není to důsledek onoho vzdělání či Pavlových mimořádných schopností, protože to vše zemřelo s Kristem, ale je to výsledek Kristova působení v Pavlovi. A tak jestliže mají křesťané při večeři Páně zvěstovat smrt Páně, zvěstují tím vlastně svou smrt. Zemřeli s Kristem, jak to Pavel říká na mnoha jiných místech. Spolu s ním pak povstali k novému životu. Kdo to ale s Kristem zemřel? Všichni, kdo mu uvěřili, jak ti bohatí, vznešení a důstojní, tak ti chudí, špinaví a hladoví. S Kristem povstali také všichni. Kristus je srovnal, jsou si naprosto rovni. Protože na to ale mají tendenci zapomínat, mají si to připomínat vždy, když lámou chléb a pijí z kalicha. Zvěstují tak svou smrt s Kristem. Současně si uvědomují, že ten bratr vedle nich, i když je chudý, je stejný Kristovec jako oni.

Logicky pak Pavel pokračuje: ,,Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sobě odsouzení, nerozsuzuje tělo Páně. Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí spí. Kdybychom sami sebe rozsuzovali, nebyli bychom souzeni, když jsme však souzeni od Pána, jsme vychováváni, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.“

Co je oním rozsuzováním těla Páně? Slovo ,,rozsuzovat“ Pavel použil ještě v 1K 4,7, kde je psáno: „Kdo tě rozsuzuje?“ ve významu: ,,Kdo tě odlišuje od ostatních?“ Rozsuzovat tedy znamená správně rozlišovat, hodnotit. Rozsuzovat tělo Páně znamená rozpoznávat, že určití lidé tvoří toto tělo, zatímco jiní ne. Znamená to uvědomit si, že se v případě i slabých a chudých věřících jedná o spoluúdy téhož těla. Takže kdo jí a pije, aniž si takto správně uvědomí, že ti lidé kolem jsou součástí téhož těla, církve, jí a pije sobě odsouzení. Správně rozdělovat tělo znamená správně posuzovat jednotlivé údy jako stejně cenné součásti církve a dávat to svým chováním a postojem k bratřím a sestrám najevo. V 10. kapitole téže epištoly Pavel klade paralelu mezi oltářem Izraele, který celý národ spojoval do jednoho celku, a mezi chlebem a kalichem, který mnohé lidi spojuje do jednoho celku těla Kristova. Když si vzpomeneme na popis hostiny z 21. verše, vidíme, že tento pohled na církev Korintským chyběl.

Kdo nerozsuzuje tělo Páně, jí a pije nehodně. Kdo by jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. Proviní se, propadá trestu ohledně těla a krve Páně. Proto Pavel říká, ať člověk nejprve prozkoumá sám sebe, a tak, zkoumaje sám sebe, ať z toho chleba jí a z toho kalichu pije, pokud ví a pozná, že jeho poměr k bratřím a sestrám je správný, že tělo Páně správně rozsuzuje.

V korintském sboru mnozí nezkoumali z tohoto úhlu sami sebe a neviděli správně církev jako tělo. Svým chováním při večeři Páně to dávali jasně najevo. Proto byli mezi nimi mnozí slabí, neduživí a mrtví. Mohli to být mnozí z těch chudých, kteří tak dopadli v důsledku přezírání oněmi ,,silnými“, ale mohli to být i ti silní, které tak Bůh trestal a káznil. Dále Pavel uvádí, že kdyby se věřící sami správně posuzovali, nebyli by souzeni od Pána. Takto je však Pán soudí a trestá, aby je vychoval ke správnému chápání církve. Je to především proto, že jim hrozí i to, že budou odsouzeni spolu se světem. Může to snad znamenat, že mnozí z nich vlastně nikdy nebyli znovuzrozeni. Kdyby se ale na sebe podívali, zjistili by, jak zlý mají postoj k bratřím a sestrám, což by pro ně mohl být i signál toho, že nemají Boží lásku a nepatří Pánu. Ten, kdo Pánu nepatří, bude odsouzen spolu se světem, protože vlastně nikdy nebyl ze světa vytržen, stále do něj patří. Pavel tedy před tímto stavem varuje.

Závěr pojednání o Večeři Páně je už pouze shrnutím toho, co bylo řečeno: ,,Proto, moji bratři, když se scházíte k jídlu, čekejte jeden na druhého. Je-li někdo hladový, ať jí doma, abyste se nescházeli k odsouzení.“

Večeře Páně je něčím, o čem si většinou myslíme, že nás už nemůže překvapit. Vše o ní víme, i když každý po svém. Kéž by nás při ní vždy překvapilo ono rozsuzování. Kéž sebe vidíme jako ty, kteří se ucházejí o právo mít obecenství s druhými a dostanou je pouze díky Kristově smrti. A kéž ty druhé vidíme jako drahé bratry a sestry, údy téhož těla, jehož jsme součástí i my a jehož je Kristus hlavou!