Tento výrok lze najít v knize Davida Louly „Studna lásky k pravdě“. Autor se pokusil analyzovat příčiny ateismu obyvatel Českých zemí a dospěl k poznání, že lidu této země byla po celá čtyři století odepřena skutečná Pravda pokryteckou církví. Což ho od Pravdy neodloučilo, ale odloučilo od církví.

Proměna obyvatel Českých zemí do světla Boží lásky začala v době, kdy dostali v Husových dobách vědomí o skutečné pravdě. V tomto Božím daru byli v té době jediní na světě a protože se Boží zvěst dotkla všech lidí obývajících České země, lze událost právem pojmenovat vyvolením národa k hlásání Pravdy. Tedy té Pravdy evangelia, kterou píšeme s velkým „P“. Onu historickou dobu, která bývá označována jako husitství, ale probuzením víry sahá desetiletí před a možná 200 let po Husovi, můžeme přirovnat k pozdějším událostem hromadných obrácení lidí ke Kristu, které proběhly a doposud občas probíhají v mnoha částech světa. Pro ně se se obvykle používá název „velká probuzení“. Nikdy se však taková probuzení nestala v celých národech, jako to bylo u nás.

K radikální změně smýšlení, spojené s následováním Krista, došlo zde v době největšího morálního církevního marasmu, kdy papežové, biskupové a téměř veškeré klérum propadlo bezuzdné chamtivosti, prostopášnosti a zejména smilství. Bylo obvyklé, že papežové a biskupové měli děti, kterým potom zajišťovali biskupské a jiné církevní úřady. Což bylo spojeno s přidělováním statků, pozemků, farností a jiných majetků včetně poddaného obyvatelstva, což jim pak vynášelo další jmění. To se nazývalo obročím. A takový obročník nebo mnohoobročník byl nezřídka člověk, který nebyl ani knězem, dokonce ani vystudovaným a často neuměl ani číst, ani psát. O morálních kvalitách ani nemluvě.

Probuzení skutečné Kristovy víry, které přinesla lidu Českých zemí tato doba, pozměnila srdce velké části zdejšího obyvatelstva, což v něm zůstalo natrvalo a zůstává v dalších generacích nadále. Neboť kdo pozná Pravdu, ten se jí již nikdy nevzdá, jak je patrné z Písma, a ani Pravda ho neopustí.

Když Martin Luther dospěl osobně k poznání prostopášnosti papežů a kléru a setkal se s chamtivostí při odírání prostého lidu prodejem odpustků, tehdy pokrytecky deklarovaných na stavbu chrámu svatého Petra v Římě, ale ve skutečnosti z větší části určených na úhradu dluhů biskupa, a když se po jeho zemi rozneslo v r. 1517 jeho 95 artikulů proti těmto odpustkům, to již obyvatelé Českých zemí měli značně okleštěnou možnost svobodného vyznávání své víry.

K otřesným změnám došlo pak při násilné rekatolizaci po Bílé Hoře. Na ní se podepsali zejména jezuité a dominikáni. Psané Boží slovo bylo násilně věřícím odnímáno, Kralické Bible zabavovány, v lepším případě jejich texty začerňovány. Udavačství, výslechy spojené s útrpným právem, byly běžnou praktikou církevních činitelů. Kdyby komunistická StB padesátých let nebyla řízena neznabohy, dalo by se právem konstatovat, že své metody přejala právě od svých rekatolizačních předchůdců.

Nesnesitelné podmínky a pronásledování vedlo mnoho Čechů a Moravanů k tomu, že se vzdali svých majetků a odešli do exilu do Slezska a Saska. Vzpomeňme J. A. Komenského, ale též členů Jednoty bratrské a Moravských bratrů, kteří na hrabství svého chráněnce Zinzendorfa založili město s příznačným názvem Ochranov (Herrnhut). Z něho pak odcházeli položit své životy za evangelium do celého světa. Zanechali po sobě ve světě nesmazatelné stopy (viz http://www.unitasfratrum.org/ ). Nicméně ani tato pronásledování a útlak, trvající do „Tolerančního patentu“ a v oslabené formě až do vzniku Československa v r. 1918, nesmazala z paměti národa srdce proměněná a toužící po skutečné Pravdě. V době získané svobody vyznání měl již národ za sebou dobu, kdy podlehl bigotnosti katolické církve s přemírou svatých a poutí, kdy jsme se do podvědomí okolních národů zapsali jako hlupáci věřící každé pitomosti označené církví za svatou.

Výjimečnosti v poznání Božích pravd, které se lidu Českých zemí dostalo v době husitství, si všiml i J. A. Komenský, který ji dobře rozpoznal jako Boží dar, který nám byl dán, abychom ho v souladu s evangelijní zprávou roznášeli do okolních zemí. On sám také rozpoznal, že kruté události, jimž byly České země vystaveny v dalším období, jsou jen Božím trestem za to, že naši předkové se své povinnosti nedrželi a od šíření Božích pravd odvrátili, neboť dali přednost snadnějšímu životu před utrpením pro Ježíše Krista. Je také nutné zmínit, že stejný náhled měl Palacký i T.G. Masaryk. Ke stejnému náhledu musí dojít každý, kdo si vezme tehdejší mapu Evropy a probere si po jednotlivých zemích, jak u nich proběhla obroda víry, resp. zda vůbec někdy nějaká proběhla. Opravdu, dostali jsme výjimečný dar, kterým naše obyvatelstvo pohrdlo a bohužel doposud pohrdá.

A teď zpátky ke knize Davida Louly:
Právě odpor k institucionalizované církvi, která byla po dlouhá staletí nástrojem potlačování skutečné víry v Pravdu Ježíše Krista, je příčinou, že ze 2 miliónů věřících v Boha v Česku (podle sčítání 2011) se celých 700 tisíc nehlásí k žádné církvi. Autor knihy to považuje za dobrou zprávu, neboť to dokazuje, že lid se ještě nevzdal touhy po pravdě, hlavně té s velkým „P“. Považuje to jen za nedůvěru k oněm institucím a vyjadřuje velkou naději, že tento skrytý potenciál se jednoho dne projeví i činy.

Dovolím si optimismu Davida Louly trochu oponovat: Jednak tím, že náš lid se již dlouho odvrací od poznání svých předků. Dokonce svými předky chodícími v Božím světle opovrhuje a haní je. Až příliš vřele naslouchá satanovým pomluvám, předkládaných jako kulometná palba dokonce z úst veřejných představitelů státu. O hloupých demagogických výmyslech médií ani nemluvě.

Také však tím, co nejspíš potvrdí i genetici, že elity národa, zvláště ty, která stály na pozici skutečné pravdy, byly vypuzovány do exilu nejen v době temna po Bílé Hoře, ale dalšími represivními režimy: Při hitlerovské okupaci, po politickém vítězství stalinistů v roce 1948 a po jejich posledním vzepětí po roce 1968. Odcházely v té době intelektuální a morální elity národa, tedy nositelé toho lepšího genofondu. Místní obyvatelstvo bylo o tento geofond ochuzeno. Naději nám dává – jako vždy – Boží slovo:

[Exodus 20:5]

Skutečně, genetici prokázali, že od 5. pokolení se geny člověka mění z jim neznámého důvodu. (Viz jak je Boží slovo vědecky prokazatelné!) Takže se nemusíme obávat, že zde stále zůstanou jen pokrytci (berte to jako nadsázku).

Ale je zde ještě závažnější důvod. Současná finanční a hospodářská krize jasně prokázala, že nejde jen o problémy vyplývající z bezbřehého plýtvání. Ale že se jedná o krizi morální, resp. mravní, která zachvátila zatím jen euroamerickou civilizaci. Jižní Amerika a větší část Asie neuvěřitelně ekonomicky prosperuje. Jsou zatím na dobré cestě teprve dospět k morální krizi z duchovního úpadku, pokud se budou též snažit o vytěsnění Boha, jako většina lidí zde v naší kultuře.

Vytěsnění Boha je, jak známo, provázeno nástupem satana. Jsme součástí upadajícího lidstva a nyní kultury zachvácené krizí předcházející zániku. Pro nás mínil Ježíš otázku „Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ (Lukáš 18:8). Všeobecná vláda satana, která se rychle šíří, je dobou popsanou v Janově Zjevení. T tomu již není zapotřebí další komentář. Pokud se v naší zemi nepozvednou hlasy a nevykřičí tu Pravdu, která nám byla Bohem darována na našich předcích, zapadneme a zanikneme jako národ jak v euroamerické civilizaci, tak i společně s touto civilizací.

Modleme se proto, aby Syn člověka v našich národech alespoň nějakou víru našel. Modleme se za to, aby nám vzbudil proroky, kteří lidu této země strhnou klapky z očí, pročistí uši a odhalí ty zbytky darů, které jsme si od našich předků ještě uchovali. Amen.

Zde si můžete stáhnout audio nahraného textu té kapitoly ze zmíněné knihy, o níž pojednává článek:

Pokud chcete slyšet i předchozí kapitolu a další kapitoly Loulovy knihy, napište si na TWR nebo na tomtéž webu vyhledejte v archivu.